Třetí den výprav bývá kritický – slýchával jsme za mlada. Takže podle toho jsme s ním i naložili a náležitě naložili i sobě. A jak bylo?
To vše se dozvíte v dnešním vydání populárního Adventure reportu!
Odjezd v 8hod. Čili doporučením z dávnověku našich otců jsme se úplně neřídili, ale místo toho jsme vyrazili objevovat další místa podzimního Chorvatska. Kdo by taky ležel v posteli když venku byl ráno stadardních 16st a stoupající mozol sliboval posunout rtuť teploměru do vyšších teplot. Abych ale byl zase přesnej, v těch 8hod jsme vyráželi autama na lehčí přesun do nedaleké vesnice s přístavem. Tam zahazujeme auta, shazujeme paddly a kajak a skáčem do vln.
No, do vln.. to není úplně přesný výraz, protože jediný vlny na hladině jsou od nás. Ono totiž nefouká, je klid a ta hladina je jak sklo. Mácháč hadr. Vyrážíme nicméně z přístavu a volíme přesun asi 2k po tomhle neskutečným skle k jedný skále. A jak tak jedem, žádná palba, kecáme tak ze mě padá myšlenka, že: “..tohle hoši, to je takovej kýč, že tady už chybí jen aby tu začli skákat delfíni, vole..”
No nebudu to moc protahovat uplynula asi 38 vteřin a na dohled od nás se vynoří ploutev. Koukáme po sobě s výrazem, že na hromadný halucinace nikdo nevěří od Záhady v Blair Witch, ale tohle fakt nemůže bejt pravda. Nicméně uplyne další minuta a ploutev je blíž.
Takže všichni vyndaváme pádla z vody, setrvačností to necháváme dojet a ejhle, ploutev opět blíž. A tak si tu sedíme, uprostřed obří zátoky na zrcadlový vodě, taháme sušenky, pitíčka a kolem si skáčou delfíni.. jako tohle že je adventure?!?
Nemáme ale na tuhle vodní show celej den a tak stejně za pár minut noříme pádla do vody, já ještě lákam delfína, aby plul s náma po vzoru Adolfeena hláškou: “Kluci vylezte, musíte se nadechnout, ještě se utopíte..” on na to ale nic a tak mizíme na druhou strnu zátoky, kde je v útesu kousek nad vodou jeskyně.
Martin nám ji sice prezentoval jak díru metr na metr, ale popravdě tady by se vešel Robinson s Pátkem a celou rodinou. A tak lezem vočíhnout nejen jeskyni, ale Petrovi to nedá a leze vedle jeskyně na skálu a z dobrých 12-13m dává high-jump. Polet jak sviňa, ale na Petrovi je vidět, že má něco naskákáno a v pohodě plave zpět k paddlům.
Zpět do přístavu už je to skoro nuda. Prostě zase zrcadlo a kochačky reefem okolo kterýho jedem. Rovnou po příjezdu ale skočeme do aut a dáváme pár minut přesun na výběžek pevniny, kde jsou starý zříceniny hradu, u kterých převlíkáme plavky za bikový věci a vyrážíme na “Agrotrail”.
Takhle totiž nazval Martin dnešní vyjížďku. Všechno začíná pěknou prašnou cestou ze který ale za chvíli odbočujeme a sjíždíme kamenitým sjezdem s převýšením kolem 100m až k moři. Tam máme štěstí v odlivu a skoro po pláži se přesouváme následně skrz vesnici a menší kopec na průjezd mezi bývalými minovými poli. Hele jsou tam fakt dráty a lézt tam by nebylo dvakrát moudrý. Nikdo si ale výlet za dráty nedává ale naopak se po dalším sjezdu kocháme výhledem pře moře na pohoří Velebit, který parádně nasvícený a kde je taky mraky možností jak na bike, hike a nebo běhání.
Další část pak vede přes lehčí stoupání už k odůvodnění toho, proč Martina nazval vyjížďku Agrotrail – jedem totiž následně po pastvinách a reálně mezi krávama, takže tady je ten potenciál našlápnutí, nebo spíš najetí na “minu” už daleko reálnější. Nikdo si ale kraví hovno nerozjel a my dál prokousáváme kilometrama po zelenejch loukách a po dalším výjezdu až k poslední sekci – což je prašná cesta, která jak centrifuga vede po dlouhým hřebeni až zpět k naším autům.
Upřímně tolik kontrastů jako na dnešní vyjížďce jsem už dlouho nezažil. Kluci toho ale mají docela dost a tak s Petrem rovnou skáčeme bez převlečení do aut a jedem zpět na Vir na lehce pozdní obědo-večeři, protože dnešní den pořád ještě nekončí.
Na večer je totiž na západ slunce naplánovaná joga na nejvyšším místě ostrova Vir. A jo zhasínali nám pomalu trochu za mrakama, ale s dostatečným časem na to, abysme vstřebali ten další, zážitkama a měnícím se landscapem nabitej den. A že stál za to! A pak už hurá do postele, protože i na zítra je v plánu nejedna taškařice.
-a-
