Tady už jdou ale všechny žerty stranou, protože 77 jezdců na startu letošního Chainlessu jsem tedy vážně něčekal! Ale nejřív pěkně popořadě co se teda v sobotu v moníneckým bikeparku odehrávalo.
Je sobota 5:30 a zvoní budík. Ne, nejsem z toho nijak přešlej – standardní čas vstávání do práce. A že to i dnes bude práce, je naprosto jasný. Snad ale nebude pršet, nebo brutáně fičet, běží mě hlavou když už sedím v dodávce a s Tobiášem uháníme stále ještě potemnělýma brdskýma hvozdama. Na Moninci jsme ale včas, aby nás na parkingu nezaskočilo moc aut. Parkuju rovnou k výjezdu z tratě, beru propriety na přuhlašování a hurá do monínecký M2.
Sotva tedy rozjížím ntb už se ke mě hrne prvnívh pár lidí. To samozřejmě potěší a tak datluju jedno jméno za druhým a modlim se, že někde splašim zapomenutou nabíječku k noťsu, jinak pojedem celý závody v oldskůl freestylu – tužka + papír. Naštěstí mě ale zachraňujou místňáci a tak se prokousáváme těma dvěmo hodinama registrace v digitální formě. Už po hodině máme ale na kontě přes 50 jezdců, z čehož jsem sice happy jak dva grepy ale zároveň někdo z kluků hlásí, že po parkovišti se samo od sebe ze shora rozjela bílá dodávka a skončila až dole ve smrčkách!
Teda upřímně – ztuhla mě v žilách krev, protože to, jak vždy parkuju svojí dodávku já – tedy čumákem z kopce (byť jsou přední kola na podjezdech) abych viděl na výjezd z lesa při závodech, není něco z čeho bych měl být v tu chvíli v klidu. Naštěstí mě ale hned Tomáš zahlásí, že moje dodávka to není, že celý to divadelní představení, kdy za dodávkou běželo několik postav a zběsile mávali rukama, viděl a že moje dodávka je stále na místě.
Každopádně registrace kompletně ukončena v 10hod a tou dobou doráží i obě sanitky a my jsem se šli připravit na start závodů, který se už tradičně jede na dvě kola, kdy rychlejší kolo se počítá. Lehce před 11hod si tedy s Tomášem, který je na startu, voláme a s tou 11hod spouštíme race!
No hele lítalo se z kopce o sto šest a to dokonce tak, že jsme letos měli bohužel i několik crashů, kde museli zasáhnout kluci ze sanitek, za což jim patří velký dík. První kolo pak jelo spoustu jezdů ještě oťukávačku s tratí, ale v druhém, se podle časů začalo fakt mačkat z kopce co šlo. A když už byli všichni tak rozlítaný, rozhodli jsme se že nebudeme moc otálet a tak půl hodinky po dojezdu druhého kola už se nám řadili jezdci na rozjížděcí rampě pro Whipcontest.
I do týhle taškařice se přihlásilo dobrých 20 kousků a tak jsme je nachali půl hodinky lítat vzduchem na prvních dvou lavicích, kdy na jedný museli dát whip na jednu a na druhý lavici whip na druhou stranu. Z tohodle půlhodinovýho jamu jsem pak vybrali pouz 4 jezdce do finále. No a 4 jen proto, že o vítězi se rozhodlo v posledních pár minách jamu. Šmejky to totiž zlomil! A jak pravý nepsané pravdilo moníneckého Whipcontestu – “Kdo to zlomí, tak vyhrál” bylo o vítězi rozhodnuto předem. I tak se ale posledních 4 jezdci vrhli do finále, kde padaly parádnií whipy!
Po skončení whipu pak už nebylo na co čekat a všichni jsme se přesunuli na terasu monínecké restaurace M2, kde se vše vyhlásilo. Do Chainlessu se letos přihlásila i jedna žena a tak si Žaneta Zavadilová rovnou odnesla i medaili za první místo. V juniorech pak Chainless vyhrál Vašek Bambas, před Martinem Míčkem a Oliverem Novákem. Chlapi pak svedli opět bitvu o druhé a třetí místo, protože jak už je na Monínci zvykem první místo si tu opět vyjel Vojta Strmiska! Druhý pak skončil Šmejky a třetí zajel Jakub Hlach. K zavšení všeho pak zbýval už jen vyhlásit Whipcontest, kde tedy první místo se zlomeným rámem bral Šmejky, druhý byl junior Bambino a třetí opět Jkub Hlach.
Tímto jsme tedy uzavřeli bike sezonu na Monínci v 720.cz bikeparku a já moc díky jako každý rok Jardovi, že nás tu nechává jezdit a budovat. Celá monínecká CREW v čele s nestorem Vlčákem, Zdenou, Tomášem a dalšími že pořád kopou, staví a opravujou, Tobiášovi za pomoc při Chainlessu a Tomášovi stejně tak!
Tak letos konec. A co příští rok?
Jako já už se těšim teď!
Tak see ya na jaře!
-a-
A výsledky zde:
