HUMDRUM bikový výlet

V rámci Ocean festivalu Watersweets 2007 v řeckém Vasiliki jakožto otevřeného mistrovství republiky, ve windsurfingu byly naplánované i dirtjumpové exhibice. Vzhledem k tomu,že HUMDRUM byl partnerem akce, pojali jsme to i jako společný HUMDRUM road trip…

Ve složení Márty u kamery, Zuzka u jednoho foťáku, Rob u druhého foťáku a Slávek, Malky, LePo na kolech jsme vyrazili o půlnoci z 23./24.6. směr Itálie-Ancona na trajekt. Cesta byla, jak jinak, pekelně dlouhá a ke konci i pekelně horká. Nějákých 13hodin. Díky poctivému vynechávání zastávek a mému kolegiálnímu ignorování lidských potřeb pasažérů jsme tuto cestu zvládli i bez klimatizace jak nejrychleji jsme mohli. V přístavu nám bylo pouze stručně sděleno, že dnes se již na žádný trajekt nedostaneme. Obtěžovali jsme dokola všechny společnosti i po tom, co nám začali nekteří zaměstnanci přepážek dávat zcela nezakrytě najevo,že už nás mají pokrk…

Nakonec nám Minoan Lines udělal rezervaci  na další den. Aspoň malý krůček. Naskládali jsme se zpět do auta a šli hledat pláž, kde složíme hlavy pro první noc. Máme před sebou přibližně 26 hodin čekání. Pláž jsme po drobných komplikacích našli. Zastavili až u moře a začali odpočívat. Rozložili karymatky, opláchli se pod teplou perlivou vodou z PET lahví a uvařili kafe.

Nemám téměř sílu nechat otevřené oči a je jisté, že i ostatní toho mají dost. Neusnul jsem. Zažíváme jeden z nejúchvatnějších západů slunce. Sedíme s Mártym a Zuzkou na pusté pláži a užíváme si ten okamžik, zatímco naše děti vyrazily do města, kde se předvedly v tak skvostném světle, že dokonce Malkymu nabízel lokální tranvestita orální sex zcela zdarma. Hodní kluci. Samozřejmě nebudu rozepisovat podrobnosti, že již po půl hodině od zastavení kdesi ukradli šlapadlo a ve třech se na něm proháněli ve vlnách kolem pláže…

 

Noc pod širákem byla v pohodě. Druhý den jsme se probrali a za dvě hodiny potom odjížděli do přístavu. Podmínky? Pekelná výheň. Dostal jsem se k lístkům a nyní jen další hodiny čekání.

Trajekt. Zaparkoval jsem asi dvě patra pod hladinou moře a šel na nejvyšší palubu najít zbytek skupiny. Vedro úspěšně pokračovalo v naší pomalý destrukci, ale po tom co jsme se dostali na otevřené moře a loď plula naplno to dost foukalo takže to již bylo snesitelné. Našli jsme sprchu. Ohromný! Malky byl ostříhán rotavákama – LePem se Slávkem. No,zrovna šťastná volba to od něj nebyla, ale co si od toho vlastně sliboval je také otázka. Bivak jsme rozložili na druhý palubě odshora. Trochu závětří. Spacák měla jen Zuzka. Můj a Mártyho zůstal na Mártyho radu v autě, že prý ho nebudeme potřebovat. Děkuju.

Lehl jsem si na deku a pokusil se usnout. Mohlo to být koneckonců i horší. Probudil jsem se s východem slunce nad Řeckem. Chvíli jsem na to mžoural a pak odešel pod sprchu na horní palubě. Vítr byl tak silný,že jsem musel stát šikmo od ní, aby na mě aspoň ňějaká voda dopadla, než se rozprášila kamsi nad moře…

 

Řecko nás uvítalo nevkusným vedrem. Cesta do Vasiliki zabrala víc času než o který si říkala, ale už jsme to nijak nehrotili. V Preveze jsme ochutnali řecký traffic a 2x odbočili, kam jsme neměli, ale LePo měl aspoň ohromnou radost z všudypřítomných "finských vlajek" a nedokázal si to dost rozumě vysvětlit, tak jsme mu museli vzít iluze a vysvětlit mu, že je to vlajka řecká. Trochu to nechtěl vzít, tak jsme ho uklidnili, že je hodně barevně podobná. S tím už žít dokázal. V tu ránu z řecký nemocnice již nemusela nutně být finská ambasádá kdesi v Preveza na západním pobřeží Řecka.. 

Potom už přes Nidri do Vasiliki.Holky z Watersweets nás našli a zavedli do kempu. Relax, oběd, odpočinek, šnorchlování, pláž a rozkoukávání se. Večer nás Markéta s Janou zavedli na dirt místo, kde je naplánovaných několik dirt exhibic v rámci Ocean festivalu. Nebylo toho mnoho připraveno, ale vypadalo to o něco lépe než jsem osobně očekával. Práce tam ještě bude hodně, ale zvládnutelno. Večer jsme se společně prošli po městě a pak zalehnout. Usnul jsem v průběhu zapínání spacáku a spal po dvou dnech velmi tvrdě…

 
Ráno byl trochu problém donutit děti vstát na čas, protože bylo potřeba začít makat na skocích. Doufám, že Řekové nebudou naštvaní kvůli našemu opoždění. Řekové nebyli naštvaní. Řekové vůbec nepřišli. Dvakrát jsme se dohodli a dvakrát tam nikdo nepřišel, kdo by odřídil bobcat nebo bagr. Tento den stavění neproběhlo…

Šnorchlování, odpočinek. Odpoledne dorazil zbytek skupiny na 20"kolech-Frenk z 3120, Tomáš Lízal od Peace a Tomáš Řanda ze Symphony. Humdrumerům přivezli jejich 26"kola, helmy,c hrániče a ostatní cajky. Takže skládat. Večer jsme uskutečnili malou nenásilnou session ve Vasiliki. Hned jsme byli doprovázeni chumlem lidí. Kola tu očividně velikou tradici nemají a každý den to asi nevidí. Nikak extra akční spoty jsme nehledali, spíš žánry a prokládali to jednoduchýma still fotkama…

 

Přes den se něco udělalo na skocích, ale čím dál víc zjišťuju, že mají velmi odlišnou morálku, včetně té pracovní, takže budeme muset najít systém. Pozdě odpoledne dorazili i všichni lidé zaangažovaní do Ocean festivalu a věcmi s ním spojenými. Večerní uvítací party byla stále ještě přinejmenším ospalá. Další den se přes den při stavění skoků schylovalo k pěknýmu průšvihu, ale nakonec, především díky Chozého motivačnímu i verbálnímu nasazení, se podařilo řeckou stranu spacifikovat k heroickým pracovním výkonům podle nákresů které stvořil Frenk a všech šest bikerů s Chozém předvedli téměř nemožné. Kde se to v něm z toho nekonečnýho vysedávání v HUMDRUM kanclu vzalo fakt nedokážu vysvětlit. Večer to už vypadalo jako funkční lajna. Aspoň vizuálně. A děti večer byli aspoň hodný. Unavený a hodný.

 

Další dny už spíme s Mártym a Zuzkou na hotelu, zbytek zůstal v kempu a jejich místo se v několika následujících dnech promění v neskutečnou skládku, kde ani stany nebudou vidět a sedícího LePa uleptaného od melounu a šnorchlovacíma brýlema na hlavě lehce přehlédnete…

Ráno si jdu koupit snídani a sednout k dětem do kempu na jídlo. Po jídle jsme se Slávkem vyrazili pohledat spot na fotku, ale nenašli jsme nic kloudnýho, kromě zídky, ze které několikrát odskočil stoosmdesátku do fakie a šli jsme zpět do kempu.

 

Dnes proběhne první zaváděcí exhibice hned po tom co se odjezdí denní windsurfingový program. Děcka se schladila v moři a pak už utíkala připravovat místo. Naskákat a rovnou jsme tam uskutečnili malou seznamovací session, pak už jen bannery, muzika, vlajky, atd.

Těsně před exhibicí jsem musel skočit nafotit první paklík fotek miss bikini k hotelovému bazénu, které se předvedou večer na party. Po návratu už bylo téměř vše připravené. Kluci nakonec místo naplánovaných 20ti minut v té výhni skákali přes hodinu. První poznatek pro příští show – přesunout na pozdější hodiny, protože tohle je především windsurfingový spot a termika tu prostě funguje, takže vítr je pro dirt touhle denní dobou vhodný tak akorát pro vlajky kolem skoků, ale méně už pro kluky na dirtech. Každopádně úspěch a dobrá atmosféra. Lidem se to líbilo, kluci užili a tak to mělo být…

 
Sprcha, převléct a na večeři do restaurace na pláž. Švédské stoly se zajímavým výběrem nestvůr, ale pokud člověk nesáhl při výběru uplně fatálně blbě tak i celkem dobrý. Trochu veselí a pak se přesouváme do přístavu na Miss Bikini party. Naše děti se tam v průběhu večera krásně upravily, takže když se show blížila do finále, už jsem při focení poslouchal téměř fanaticky vyřvanýma hlasivkama připomínajícího šest vedle sebe řvoucích frontmanů od Motorhead a agitující na slečny v bikinách takový hesla a hlody, že se mi kroutily palce na nohou a nejednu fotku jsem tim určitě zmrvil. Taková malá lekce z anatomie všem divákům široko daleko. A že jich bylo…

Chtěl jsem si konečně udělat několik snímků okolí a prostředí na dia, ale povinnosti mě nepouštějí a když už mám chvilku mezi surfingem a koly, slunce bývá už vysoko a je nezajímavý, takže cvakám dokola jak cvičená opice na digitál a filmy se mi paří ve vedru, který jim rozhodně dobře nedělá. Už druhý den jsem bez žabek, které se mi rozpadly a takovýhle krůček od puchýřů na nohou. Cítím se jak na plotně. Celé odpoledne jsem se věnoval dokumentování surfingu.

Nenazval bych to fotografováním. Sedím na pláži s dlouhým 500mm sklem na stativu a cvakám a cvakám. Nadruhou stranu zjišťuji, že windsurfing není žádná láce a voda ve spojení s větrem žádného chybujícího jezdce mnohdy v třmenech neštří. Líbí se mi to, je to přinejmenším agresivní a to dost.

Ve 22hod má začít dirt exhibice a taky proběhla. Lidí hodně a kluci se mohli roztrhnout, lampy, muzika řvala, RedBull tekl proudem, jednoduše to proběhlo ku spokojenosti všech, snad kromě Frenka, který si koncem show vykloubil loket, ale žádný velký drama to nebylo. U doktora chtěl něco na utišení před zákrokem a tak ho doktor obejmul a povzbudivě poplácal po ramenou. Taky možnost. No a potom jsem se s Mártym trochu opil a tak mám do rána svobodu….

 
Další den byl volnější, ale vymrznul jsem ve vodě s foťákem. Jednou mi šlo dost o život, když jeden surfer to měl pod těžkým větrem namířeno naprosto neomylně na mojí komoru, ale se štěstím jsme se minuli jinak by cáry mojeho zuboženýho těla asi teď žraly ryby. Vyděsilo mě to.

Druhý den jsme stihli několik fotek se Slávkem a LePem. Slávkovo i celkem klapla. Sice laciný pohled na širokáč bez práce, nápadu a invence, kdy mi Sláva kopal káňo kontaktně do objektivu. Účel světí prostředky a HUMDRUM si tento snímek později vybral pro reklamu do aktuálního BOARDu.

 

Další a poslední noční exhibice proběhla naprosto úžasně a i když kluci už byli různě potlučení, otlačení, oválení po těch dnech anebo třeba na brufenu kvůli zádům – Slávek a s rukou v dlaze Frenk. Show must go on. A děcka řádí jak urvaný ze řetězu. Řandisovo flip whipy a fronflipy ve finále už jen lidi milosrdně dorazí. Asi zde takový ceres ještě nezažili.

Následovalo trochu tance v místním klubu při AC/DC od oné britské kapely, který Márty odnesl úrazem nohy. Nicméně i zde jsme předvedli show a donutili třeba lidi lézt po střeše klubu… Bylo tam tak 150 lidí a všichni poslouchali HUMDRUM crew na pohyb prstu, tak to má být.

 No odklidili jsme Mártyho a ráno ho svezem k lékaři ať si ho prohlédne…

Ráno tlačím hekajícího Mártyho s nechutně oteklou a načernalou nohou a Slávka s LePem a jejich koly do dodávky, přiskočil Frenk na kontrolu a Zuzka a byli jsme plní. Mártymu RTG ukázal tříštivou zlomeninu paty, takže když čtete tyto řádky už je po český operaci pěkně se šroubkama všude, kde byla potřeba, aby pata opět patou byla. Opět onen doktor, opět jeho obejmutí a ordinace připomínající koloniální filmy.

Etiketka se jménem Martin Smith an RTG fotkách z dovolený všechny pobavila.

Cestou zpět jsme měli příjemné světlo, tak jsem to, k Mártyho nechuti, pojal jako session a vyhlíželi s klukama spoty na focení. Slávek na květináči s palmičkou a LePo na zdi, po který se pořádně jet nedalo, ale aspoň to zkusil. Nebyla zrovna optimální.

 

Několik lifestyle a pokračujem do Vasiliki. Večer závěrečná párty a vyhlášení surfů. Kolaři už tu mají opravdu jméno a tak si prakticky nic neplatí. No večer proběhl hezky, já se držel stranou a zbytek obyvatel Vasiliki se opil, vyzvracel a šli spát. Prostě úspěch.

 

Den odjezdu, Márty si kupuje letenku. V autě by to asi těžko zvládl. Nicméně ještě s klukama vyrážíme do vesnic do hor pro další fotky a rozhodně si to užíváme. Lokály, prostředí, rozpadlé baráky, zídky a strašně kluzký asfalt.

 

Další příjemné chvíle jsme prožili v přístavu při čekání na trajekt. Byl nádherný západ slunce a fajn atmosféra. Noc na lodi proběhla zdárně…

Do půl dvanáctý druhého dne byli všichni vzhůru a opět čilí. Takže se spalo do dopoledne. Itálie nás přivítala šeredným vedrem,no jak jinak. A pak opět jen Itálie – Brenner – Munich a domů. Ve čtyři hodiny všichni na kutě a tenhle senzační 12ti denní výlet se uzavřel a HUMDRUMu velký dík za něj!

Hey Rob

A my díky za článek, jsi frajer !