Na severu

Ač na vejkend hlásili zlo, nezalekl jsem se a s vidinou ježdění na kole, jež mi konečně bylo pány dochtory umožněno, jsem se vydal na 2 dny na sever republiky – Špindl a Turnov. A jaké to bolo, chalani ?

Zlo nezlo, naložil jsem Rosse a že pojedeme spolu. Odjezd jsem naplánoval na netradiční hodinu – půlnoc – neboť jsem měl ještě předtím nějakou prácičku a taky jsem chtěl zkusit Tábor – Špindl record. Minulý time byl 2:45 což na 25O km děsnejma frdelema na začátku a konci není zase tak špatný time.

Skáčem za to, Ross samozřejmě jako skvělej spolujezdec háže čelo hned za Benešovem a neprobouzí ho ani hlasitý sprosťárny pána Jamese Cola. Nějak se s tím nemažu a jedu co se do toho vejde. A výsledek je víc než pozitivní. Spotřeba 7,5 a čas 2 : 30. Rychlejc by to eště šlo, ale to bych se bál o papírečky. Je půl třetí a my skáčeme do postýlek. Máára už je tu. Ross teda spí venku, je to voják, že.

Ach nebe je jako vymalované a předpověď hnusu se jaksi nekoná. Postupně se lehce zatahuje, pak zase roztahuje ale teplota je tričkoidně-mikinoidní a my jsme happy. Dokonce i na trati není ani loužička.

Ještě jsem tu letos nebyl, protože Monínec a protože operace ruka. Takže jsem na to zvědav velice. Jedeme na rozehřátí Freeride. No dojmy až po druhé jízdě…a už jsou tu : Není to věru zlé. Leč vrchní (po wallridu) klopenky jsou dost na pyču, neboť na jejich konci kde se chceš nejvíc opřít a nechat se vystřelit do tratě jsou jakoby otevřený…a se štěrčíkem…a další zase…pak jedna dobrá…a pak zase. To mě nebaví.

Následuje stará dobrá “DH” trať která je vyhlažená a obštěrkovaná – což není na škodu, jede se tu teď děsnej bikros. Skoky malý až miniaturní – i s mohutným potlumem letíš v dál. Po Hromovce je vynikající step up, na kterej jí déržíš mocně a následuje “Borůvčí” a pasáž za tím, jež je teď hodně friendly. A pěkná. Dole se dá letět, a spodní tráňo na dojezdu je smrtelně krátké – opět mohutně na brzdy a mohutný potlum, stejně mocný přestřel. Úplnej spodek a lávky na konci je taková morda, jakou jsem snad ještě neviděl.

Bohužel si dávám 2 jízdy, a moje vypimpovaná arm je opět v prdeli. Z toho jsem tak nešťastnej, že nevím jestli se rozbrečím nebo ne. Bolí to jak prase, prsty se rozevíraj a potáhnout to na trati na zadní je neřešitelný problém hoši. Tejpuju se tak, až mi natejkaj prsty a trochu se to dá, ale jsem z toho fakt smutnej. Po měsíci léčby a klidu je to stále v prdeli. Obvolávám otce a doktory, řešíme a nevíme. Nakonec končíme s nějakou experimentální léčbou zvukem, za slušný prachy, někde v Plzni. Poslední možnost, pak už pápá kolo…

Jak píšu – jsem z toho fakt nešťastnej. Zlomených kostí jsem měl milion, všechno dobrý, ale tohle nějak nemužu vyladit. Protě šlachy a nervy – tohle je laborace hrozná. Zatím budu zle tejpovat, ortezovat a baštit analgetika a jezdit s rozumem. A na podzim uvidíme. Když se prostě ruka otevře sama od sebe…co můžeš dělat. Tím jsem si postěžoval a už to ode mne neuslyšíte. HOWG.

Tááákže. Jedem něco potočit a pofotit. Fotíme stylem – zmáčkni GOPro a jeď, video je ta samá situace. Faktor zábavy je vysoký, počet přátel co se tu zjevil také. Na DH tať, po které teče mnoho vody a bahna se já jaksi necítím, Máára to vzdává, a ROss chce být čistý. Takže tohle třeba někdy jindy.

Nakonec se z toho vyklubalo pěkných 8 jízd. Permice stála 35O a stálo to fakt za to. Sprcha, jídlo, už taková naše klasika každý den po ježdění – a odpočinek. Někdo s knížkou, někdo se válí na slunci a všichni společně koukáme po štětkách – je tu totiž nějakej festival, nebo co – a je tu opravdu krásně :) Až na ten disko – ploužící depresivně schizofrenní průřez československou tvorbou 80 let z podia za něž by se nemuselo stydět ani ACDC

Voláme lidem do Turnova, a vyrážíme. U Verči máme domluvený kemping, stejně jako loni, takže budeme bydlet na zahradě zvláštní školy – paráda, tam  lehce zapadneme.

Večer jdeme do Turnovskýho letního kina na premiéru bikového videa Follow me. Což je pecka největší, jejíž obsah jsme dostatečně představili myslím v tomhle článku. Děláme byznys s Kubou Šosvolem, dáváme drinky a pizzu, a film je tady. Je fakt pěknej, ježdění především Matta Huntera je uplně mimo, uplně. Následuje přesun do Turnovského klubu Turn – off.

Tady je to jedním slovem Z.L.O. Dáváme si všichni velmi do volátka, někteří více, někteří uplně nejvíce. Ve 4 hodiny konečně usínáme v kárách, s krásným kolotočem.

Ráno jsme domluvený s klukama, že pojezdíme místní tratě co jsou tu po okolí. Tomaass přijíždí už pěkně v 1Oh, jak bylo domluveno, leč řidič má asi hodinový zpoždění, a Luďánek si dal včera tak moc (úplně nejvíc) že na to prostě nemá a nedoráží vůbec. Muhhaáaáaá

Tratě v Turnově – teda lidi, to je prostě nádhera. Vyvážíme se chladícím transitem, takže když je vedro, stačí vzadu trochu poladit chlaďák a hned je to příjemnější. Já jsem blicí typ, takže okupuju radši přední sedačky. Nakonec s náma jezdí i Šárka a Maňasa prostě je nás velká tlupa. Bohužel se celej den míjíme s druhou partou ve který je Camel a předevšm partička místních stavitelů, který odvedli neskutečnou práci…

Tratě solíme hrozně, obvzláště první kopec – ani nevím jak se to tam jmenuje. Vede nás týpek a protože se nechci ztratit, tak se ho držím zuby nehty – ostatní za mnou v podobném stylu. Střelba na oči není ouplně můj šálek čaje, ale o to je to větší komedie, neboť musíš víc IMPROVIZOVAT :) Největší bohyně je Šárka od Maňase, protože fakt jede děsný peklo. Na XC kole, ale really, fakt jí děsně drží. Tak začít jezdit pohár, byla by na bednách, je fakt mimo. A nemyslím si to jedinej…

Odpoledne jedem na další kopec, kde je to mnohem víc trialový. První jízda spíše poznávací a jsme z toho trošku špatný, ale druhá a třetí měníme začátek – a bože, tohle je nejtechničtější trail s největší flow jakej jsem letos jel – prostě nádhera, nádhera ! Fakt super udělaný – hodně na přírodno, ale má to rytmus a fakt to baví.

Pasáž jako třeba, točka, boule, za ní padák kolem hlavy dolů, překlopka a zásek o výztuhu svahu, boule a padák kolem hlavy zase dolů, zásek, a to vše v rytmu a celkem rychlosti – prostě best. A vše suché, a zase slunce…

Leč 4 hodiny spánku a zbytkáč nám odebíraj více síly než by člověk řekl – prostě v půl čtvrtý toho máme až kam. Všem se chce spát a máme děsnej hlad – balíme akci a jedem zpět k Verče. Platíme za naftu, děkujeme za vývoz a opět žrádlujeme a bavíme se s kamarády…

Nakonec ještě pomáháme taťkovi Verči s nějakým stěhováním, čímž jsme si rádi odpracovali super zázemí, jehož se nám tu po dva dny dostalo, a pak už jen rozjezd k domovům.

Byly to dva super dny, hrozně mě to bavilo. Moc děkujeme všem za zázemí a super kalbu a hlavně místní crew stavitelů. Zdravím všechny a díky.

A teď už se jen sbalit a vyrazit na 3 tejdny do Francie a Rakouska. Hurá ! Myslím že to nějak i se svým hendikepem vydržím, ale bude to boj. Ale já to vybojuju !

Jojo, roadtripy všem !

-Čárys-

a malá ochutnávka videa, co přijde…

a další od nás, z Gopro