Bikervlasta – Skydiving

Všechno začalo asi tak, že mě jako každýho bikera bavily velký dropy, gapy a celkově pohybování se ve vzduchu. Jenže postupem času si řekneš 4m vejška to už je nuda….

….a jdeš zkusit víc, skočíš z 15ti do vody, chvílí tě to baví,  ale furt chceš jít dál a vejš. 

Tak sem zkusil skočit bungee v Lokti z 55ti a mega mě to vzalo, jenže než se nadechneš už visíš jak netopýr a tahaj tě nahoru. Začal sem se o skoky z letadla dost zajímat,  hledal ceny kurzů, kde se všude dělají a nějaký lidi,  co v tomhle frčej.

Shodou okolností sem narazil na luxusní slečnu (Kačku Trdlovou) nejlepšího B.A.S.E. jumpera v ČR Martina Trdly a s tou sem to tak nějak probral, jestli si chci jen skočit nebo se tomu věnovat dál, jestli chci směřovat k b.a.s.e. nebo ruznejm disciplínám z letadla… samozřejmě jako velkej husťák sem řek, že chci dát b.a.s.e. a už to jelo. Doporučila mi týpka,  kterej s nima dával taky b.a.s.e., kterej se mě ujmul a stal se mým instruktorem za cestou ke skále.…díky Emile a celýmu skywalkers teamu taky dík.

 

No a tak to nějak začlo. Sesmolit pár papírovek…levnějši  varianta, kterou sem šel já za cca 12-15,  kdy závisí všechno jen na tobě a ve vzduchu s tebou nikdo není…nebo komfortní varianta cca za 40, kdy s tebou letěj 2 týpci, kdyby si něco posral, jako že tam jde posrat asi 1000věcí, že ti pomůžou. No a kurz moh začít.

Začátky mě vůbec nebavily, fakt vopruz, vyletíš do nějakých 1500m, kde ti zaháknou karabinu k letadlu a ty vypadneš jak pytel cementu a než se vzpamatuješ, sám se ti otevřel padák…..pocit volnýho pádu žádnej nebo uplně malej. Ale nedá se nic dělat, musí se to 4x zkousnout, aby si moh přestoupit už k tomu volnýmu pádu… Postup skoro stejnej, taky tě zaháknou,  ale už nepadáš jak pytel, ale naskakuješ proti směru letu a pokládáš se na vzduch a lano už ti neotevře padák, ale jen stabilizační padáček, abys byl břichem dolů, protože jinak by ses tam roztočil na všechny osy. Zapích by ses po pas někam do lesa a tím by tvůj kurz skončil.

 

Ale tohle už bylo supr, jelikož už si sám zatahuješ a už nějakejch cca 30 vteřin padáš a okoukáváš se, jak to v tom vzduchu chodí, sebemenší nesouměrnost těla a už tam lítáš a točíš se a nevíš kde je jih, sever, nahoře, dole.  Tohle absolvuješ různě, podle toho, jak ti to jde, ale minimálně 4x takhle skočíš se stabilizákem. No a pak už tě nečeká nic jinýho než bágl uplně zapnutej, nikde žádná karabina, žádných 1500m ale nářez z víc jak 4000m a jen ty a vzduch.

 

Když sem tam klečel mezi dveřma a představoval si, jak se točim do všech směrů a nemužu to zastavit a žádnej stabilizační padáček už mě nezachrání, byl sem z toho docela v prdeli, jenže tam není čas přemejšlet, rozsvítí se oranžová, pak blikne zelená a ty musíš vypadnout. Prvních 5 vteřin totální zatmění slunce, měsíce, mozku, prdele a všech otvorů, který existujou a jen čekání, co bude dál. Když se odtemnilo, ležel sem na břiše netočil se a byl v absolutním klidu a jen sem se smál, že žiju a letěl dolů. Už sem si byl takovej docela jistej, že je všechno v pohodě.

Koukám 1500m, vejška kdy mám zatahovat…šáhnu po tom a totálně mě to rozházelo, centrifuga do všech směrů, honem sem ruku vrátil, aby se to uklidnilo, nervy, Země se dost rychle blíží, nedá se nic dělat než zatáhnout a věřit, že se mi padák nezamotá, když budu tak rotovat. Škubnu, rána, zátah, otevříno….uff, ale docela dost spirál mám a nemůžu to ovládat. Bojuju s rozmotáním a daří se, přistávám, žiju, jedu domu, kupuju flašku, ničim se.

Druhej seskok se mi nechce vyskočit už vůbec, jelikož vím, co mě všechno čeká. Vypadávám, ale už je to pohodička, trénuju otevření, abych se netočil, dostávám to pod kontrolu. Mám ještě půl minuty času, tak zjištuju, co se tam dá dělat, zkoušim si zatáčet, točit se a tak. Třetí skok si ošahám polohy přetočit se na záda a zpátky, abych měl jistotu. No a pak už je to jen o tom, co si vymyslíš, padaj různý 10ti backflipy do všech směrů, zkoušení trackování  (letět rovně, ne dolu) a prostě co tě napadne to zkusíš….

To asi k letošní srandě vše, jelikož počasí už moc nepřeje, nahoře to chladne (-15 a míň) a letiště v říjnu končej.

Teď už jen šetřit papírový Masaryky, jelikož padák stojí asi to co sjezďák, a seskok taky není poměrně levná věc…když nemáš padák a neumíš balit tak 8 kil.. když máš svůj padák a umíš balit, tak jen cena letenky 4kil…Takže takovej hezkej víkend víkend vyjde v průměru na bůra no.

A od jara začne tvrdá dřina za cílem dát si B.A.S.E.

Bikervlasta