DC a ostrov na konci světa

Byl jsem na ostrově, signál tam není, a je to jen 5km od DC. A byl krásnej den. A slunce pražilo. Celej den na kole, celej večer nad zemí, celou noc v lomu…

Byla tak krásná neděle a ja jsem se vzbudil s nepěknou kocovinou, kterou jsem si vypracoval večer u Kubajszů 8 mi Friskama.Pohled na jídlo mi nedělal vůbec dobře a komenty ostatních mi taky na chuti nepřidaly, ale byl jsem statečný a vyrazil jsem i s bandou jezdit.

Kubajsz jel s Filipem a Mírou na Bouřňák a my sem, do DC, na Sněžník. Jelikož už jsem tu několikrát byl, neviděl jsem až takový problém se tu proletět bez Kuby, ale ujal se nás jako Guide Schwed a tak bylo o průvodcování postaráno. Nakonec nás byla celkem tlupa – Schwara a Rossík, Shampoo a Maara z prahy s partičkou dalších lidiček…

Sešli jsme se nahoře na Sněžníku a já zjišťuju, že mě hrozně kopou ty včerejší piva, ne nejsem vůbec freš, už nikdy tuhle navoněnou mrdku nevemu do držky, nikdy. Mě bylo divný, když Kuba u 3 tího přestal, to já tam nalámal moc. Díky za to žes mě nic neřek, hehe :)

No dlouho neleníme, a jedem jedním z místních trailů (už ani nevím jak se tu co jmenuje) dolů. Schwed je mnohem jemnější průvodce, než Kubajsz – tento většinou drží fest, a já se mu snažím uviset, heh, Schweďák zastavuje, a čeká než se všichni sjedem – příjemné. Tratě se tu hodně mění, něco jsem ještě nikdy nejel, takže i pro mě stále velký překvapení. Rovnováha je bídná.

Asi po hodině a půl přijíždíme dolů, na zastávku autobusu. Část tlupy chce okusit místní bikrosku, ale já vím že tam na DH není zrovna ideální blbnutí, a tak radši s půlkou lidí zůstáváme vyložený do trávy, a žereme Míšy a Ledňáčky a mě se po vypití litru studené koly konečně přestává chtít blít. Nevím nakolik je to placebo efekt, ale mě prostě ledová kola fakt zabírá. 

Přijíždí autobus s vozejkem na vyvážení kol, a za 30 korun nás bere až nahoru na Sněžník. Všichni z JČR si velmi libujeme, neboť je to zadarmo – a ten kopec, ach to je best.

Nahoře jsem je všechny přinutil jet až nahoru k rozhledně, různejma fíglama ve stylu : "studené pivo, výborná klobáska"a pak jedním špatným odbočením. Cestou si ještě děláme nějaký krásný fotos a pak už jsme tam.

Pivo, klobáska, všechno mají a my se kocháme výhledem na krajinu – dohlédnout jde až do Hřenska, je to tu fakt nádherný. Musí to být všechno moje, musí, chci to všechno mít, chci.

Dolů jedem kamenitým trailem, kterej jsem si z minula pamatoval. Pamatoval jsem si, že je to mrdanice. Pamatoval jsem si to dobře. Je.

Po nepěkné vejplatě kol ač u většiny účastníků zájezdu filtrované přes péro, to už hrozně odsejpá, mrskáme to na chrousta trail, kterej poněkud zmizel v těžbě WALDWERMACHTU, takže improvizujeme slušným trialem v prudkým kopci – každej se s tím pere po svém. Dojezd k Tescu přes mrda zídku a step up je už jen bonbónek, za veskrze povedeném bikovém dni.

 

Děkujem Sweďákovi za provedení ! 

Schwara a Ross mizí směrem jih, neboť to maj do CB pěkných 270km, ale já, co já, já nic, já jsem bezdomovec přece, já nemusím nikam, však ! Bubba (mimochodem zítra maturuje) nás veze nahoru pro káry – moc děkujem, solí jí strašnou, opět pomáhá hláška "všichni tady chcípnem ! "a já si beru Maaru a Martina do auta a jedem na…..

….

ostrov. 

Ostrov je shluk chalup kousíček od německých hranic, kde opravdu dávaj lišky dobrou noc, kde není signál, kde je to prostě ostrov v zeleným moři stromů a skal. Scházíme se tu s Tetou, děláme si jídlo, dáváme sprchu, a v podvečerním krásném západu slunce lezem na skály, aby jsme si vychutnali ten pocit.

Je to nádhera. 

 

Klucí jsou jak vypuštěný zvířátka ze řetězu, takže zábava : přeskoky skal : se rozbíhá na slušný obrátky, dolů je to někde taky třeba 30m, odrazy z plošinek 50 cm, no nepěkné, poslední přeskok končí skoro pádem, lehké vrávorání na hraně…zábava na hraně.

 

Dole si dáváme ještě takovej delší asi 7mi metrovej boulder. I v Etnieskách to tam je na první pokus, asi začnu víc lézt na skalách…

Loučíme se dole v kempu. Maara a spol odjíždí do Prahy, je asi půl desátý večer a co my, Teto, musím domů ? Nemusíme, že ne. Ne nemusíme.

A tak jsme nejeli.

Nejjasnější obloha.

Nádherná noc.

Nejlepší den.

Děkujeme.