Tomaass a Verča skočili z mostu

Je to asi tak dva týdny, sedím si takhle na koleji, najednou
přijedou kluci úplně šťastný a s úsměvama mi líčej, jak byli skákat z mostu,
kam už jsme párkrát plánovali jet. No jasný je, že musím vyrazit s něma,
předběžně to plánujem na státní svátek v úterý 17. Listopadu, oslavíme si
svobodu nečím, co je hodně free.

Verče doma ukazuju fotky a je nadšená, chce to taky zkusit,
v pondělí večer už sedíme ve Vejvisově mondeu a za mírného mrholení to
pálíme směr Plzeň. Jsou nás dvě auta a to čítá zhruba 11 lidí, horolezci,
slacklinisti, kamarádi ze střední, kluci, holky, spíme u nějaký Vejvisovi
kamarádky v Plzni, prej jí to nevadí, že je nás víc..

Večer hospoda, někdo se potřebuje lehce morálně přednasolit,
v Plzni točej Svijany, zajímavej úkaz, jdeme spát, za chvíli vstáváme.
Tady bych chtěl poděkovat Olče za přespání, dík. Ráno sedáme do aut, někomu je
ještě lehce blbě, ale všichni jsme natěšený a napjatý, co dnes zažijem. Most,
na kterej míříme, se nachází asi 20km od Plzně ve vesničce Pňovany, pochází z roku
1901, je dlouhej asi 200m a nad hladinou má okolo 37 metrů, pro naše potřeby
ideální. Zároveň se tady nachází naviják, aby se lidi dali vytáhnout nahoru,
takže to řeší náš problém se všema ostatníma mostama, kde jsme přemýšleli nad
lodičkou, šplháním, plavaním a tak podobně.

 

Samozřejmě si tady nemůže skákat, kdo chce, ale vše je
předem dohodnutý s místníma klukama, který nás nechají zaskákat za to, že
to natáhnem. Takže dáváme dvě 30m lana na skákání, jedno lano na vytažení
nahoru, pak si ještě děláme zábradlí a jedno lano, kterým si táháme, skákací
lana zpátky na start seskoku, ale to už je jen tak více méňe pro pohodlí a
bezpečnost. Takže nakonec jsou zapotřebí 3lana aspoň 30m dlouhý, sedák,
prsák(aby se člověk nepřetočil), pár karabin, kladka.  Jak vypadá Kienova houpačka, si najděte na
netu. (někteří si to dávaj jen v sedáku , hehe, pozn Čárys)

Po hodině všechno připravený, pouštíme baťoh pro test,
jestli je vše ok a neškrtne se třeba o hladinu. Dole je tak 5m nad vodou,
průvěs je 7 – 10 %, na 30metrech  by to
teda měli být max 3m, Vejvis se na to navazuje, ale po chvíli počítání a s tím,
že už si tu někdo zlomil nohy o hladinu si to dává trochu vejš. Je tu teda
první skok, všichni máme strach, odpočítáváme 5,4,3,2,1, jump a Vejvis to tam
posílá a je to moc a já to chci taky a vůbec nemám strach, musím to mít.

 

Prej že byl dost nad vodou, tak to dáme níž, ať je větší
polet, to už jsem přivázanej k lanům já a po prvním pohledu zjišťuju, že
mám strach jako svině, bojím se vejšek, nechci nikam skákat, vůbec tu nechci
bejt, mohl jsem si sedět doma v teple u fejsbůku nebo s klukama opejkat
buřty na A51, 5, 4, 3, ty vole tome je to jen jeden krok 2, 1, skáču, do
prdele, do prdele, mám hroznej strach, letím, klepu nohama, rukama, letím,
pořád nic, najednou mě to zatáhne na druhý straně ještě jednou chvíli volnej
pád a pak už se jen houpu, lehám si, směju se, koukám na vodu a nebe a 30m nade
mnou a užívám si to.

Zeshora už mi přijíždí lano, na kterým mě pomocí navijáku
vytáhnou nahoru, myslel jsem, že tohle byl všechen adrenalin, ale když se mi
seshora přišine kanička od bot se závažím a karabinou, která bude mít teď na
svědomí můj život, už mám zase strach. Cvakám se, dávám znamení a ručkuju po
lanech, na kterejch jsem skákal, abych to klukům u navijáku ulehčil. Jsem
nahoře, neumřel jsem, všechno se mi klepe, odcvakám, zacvakávám a posílám lano
další rozklepaný bílý tváři na pilíři. Za svůj styl si vysluhuju přezdívku
chicken a chci svůj čikn stajl napravit příštím skokem, letět si hezky hlavou
napřed nataženej, kochat se, užívat si, věřit tomu, že se nerozmáznu o pilíř,
dobře jsem si zacvakl karabiny, utáhnul sedák, nepraskne lano, nezřítí se jen
něco přes 100let starej nosník a tak.

 

Na řadu jdou další a další lidi z naši skupinky, Standa
to tam posílá jak nic, Vejvis krásně rovně po hlavě, Seth v žabákoj,
Sethův brácha salto z první, Terka krásně po hlavě rovně, Kuba jen co se
odrazí, chce šplhat nahoru. Na řadě máme Veroniku, ta o tom hodně přemýšlí.
Zapínáme jí do věcí, přivazuje se na lano, beru kameru, jdu nahoru, dvakrát
odpočítáváme, ale Verča má fakt strach, po chvíli přemlouvání to vzdává a
odvazuje se. Vzpomínám na sebe, když jsem začínal jezdit na kole a někde jsem
něco neskočil a pak už jsme tam třeba nejeli nebo se to zbouralo a já si to
vyčítal, takže jí ukecávám, skočí pár lidí, slibuju čokoládu, buřt, slávu,
peníze, přichází starší týpek, místní, velkej svalnatej chlap, modrý oči, no
víme co na Verču platí. Uvazujeme jí, najednou mam snad větší strach, než když
jsem skákal sám, Veronika se celá klepe, je bílá, týpek jí všechno vysvětluje,
je vidět že horskej průvodce, ví jak na to. Já přemýšlím, jak jsme odjížděli a
před Verči mámou jsem vtipkoval, že jí v úterý vrátím snad zase v celku.
Verča se jen klepe, 5,4,3,2,1 trochu do ní strkáme, koukám, jestli se dost
odrazila, ale je to dobrý, mám z ní radost. Se sethem jí taháme nahoru,
zvládla to, prej měla celou dobu zavřený oči, ale i tak dobrý.

Dáváme si pauzu,
jdeme na buřta, kluci skáčou furt, kromě pilíře i z konstrukce, padá třeba
doublebeko, jump s pívem, skok po zádech, frontflipů nepočitatelně, místní
kluci už znaj. Verča se přestává klepat a snad se jí to líbilo, za odměnu má
buřt a čokoládu a odpočíváme u ohně a hecujem ostatní, co ještě neskočili, ať
do toho jdou. Michal si natáhnul lajnu, tak to chvíli zkouším, mám ještě co
trénovat, abych kluky dohnal a mohl s nima jít jednou na highline..  Koukáme na další a další skoky, mě je blbě z buřta,
ale i tak si skočím ještě po třetí, když už jsem tady. Už bych fakt chtěl bez
chicken stylu (po našem rozuměj stahování okýnek) a po hlavě. Jsem vyklepanej
jak ratlík a zase skáču tak nějak divně, ale i tak si to užívám a je to prostě
nejvíc. Už padá tma, Standa to ukončuje skokem po zádech, balíme a za tmy
vyrážíme unavený a plný novýho zážitku směr dům, teplo, sprcha, postel.

 

Co říct na závěr? Byl bych na sebe naštvanej, kdybych se
nepřidal a kdybych se neodhodlal skočit a jsem moc rád, že jsem mohl něco
takovýho zkusit. Děkuju všem a jestli chcete něco podobnýho zkusit vy, tak
dávejte pozor a možná jděte s někým, kdo tomu rozumí.  Jinak v Pňovanech to kluci v létě provozují
jako atrakci pro lidi s ještě dalšíma možnostma vyžití, 500kč jeden skok
350kč pro studenty, stojí to za to!

Video se objeví brzy na bozidecka.com .

P.S.: Maňasi prohloupil jsi, že jsi šel radši na kolo.

tomaass