Pól v Praze

Jelikož zima se rozhodla k nám prostě nedorazit, holt nám nezbývá nic jinýho než jezdit a jezdit a jezdit. Tak jsme s Pólem vyrazili v neděli po okolí Práglu.

Já beru bikrosáka a chci zkusit nějaký ty dirty, jak to lítaj ty štíhlý mladý klucí a dokázat že to svedou i starý tlustý kancelářský krysy, no a Pól má novýho streeťáka a jelikož byl v sobotu taky na dirtech s Frenkem v Modřanech a moc ho to bavilo, je to jasný. Sraz dáváme v deset u Baranďáku a jelikož Pól viděl kolem projet skupinku silničářů a on má přece to kolo na tu silnici ujíždí mi o pár kilometrů dál než máme sraz, naštěstí jsem ho ale autem dojel. Nakládáme a jedem do Mokropsů.

V Mokropsech je totiž dirtoviště jak kdybys řekl: "Budiž" a ono bylo. Plácek, dvě velký lajny čtyři a pět skoků (jenda tam a druhá zpátky) po stranách a uvnitř jedna malá lajna tejblů, dvě spiny a malý náskoky do velkejch dopadů. Na obou stranách je potom rozjezd s objezdem tak, že velký lajny prostě můžeš lítat bez zastavení furt dokola – Neskutečný!

Hned vedle je sk8park na asfaltě a vše je pěkně udržovaný. Chvíli na to jen tak koukáme, ale pak hned pro kola a jdem lítat. No lítat – já mám radost, že bez křiváku naskáču ty pidiskoky uvnitř, ale netrvá dlouho a Pól se nechá ukecat a jde na velký svině. Chvílema pofukuje a jelikož kolem není moc stromů, tak to není úplně zadarmo.

Nakonec Pól zaskakuje moc pěkně celou velkou zpáteční lajnu a máchá kondory tak mocně, že jednou mu foukne do zad a on málem odlítne. Tak to radši balíme, protože betonový dirty neodpouštěj. Váháme kam se dál přesunem a nakonec jedem na jeden z Frantovo trailů u Černošic. Zatáčky. Znám to skoro poslepu, ale stejně mě tenhle trail pořád baví – mírně z kopce, mačkání a zatáčky na Drimla. Na učení super a jelikož jsem na BMX velkej divák, snad to nebude tak bolet. Ale BMXDH mě láká.

U konce trailu potkáváme bandu, kde znám pouze Áju a posléze i Medvěda, ale evidentně to tu maj zmáklý – dvě dodávky, vyvážení, Medvěd lokál. My nejdřív celej trail s Pólem vytlačíme a dáváme si úseky, ale pak neodoláme a necháme se jednou vyvézt. Tímto děkujeme převelice…

No na bikrosáku je to fakt peklo. Děsně to drncá a zadní brzda moc nebrzdí, ale to není nic proti tomu, že to v zatáčkách vůbec nedrží, na listí, s lehce navlhlym podkladem a hladkejma gumama. Prostě rodeo. Klucí a holky se furt vozej nahoru a dolu a my zůstáváme u spodních skočíků a nějak to tam zaskakujeme. Pól si dává jeden moc hezkej přestřel "na Hejníka" a jak se mu směju dávam to samý.

Zápěstí bolej, ale musim to rozjezdit, tak du hned znova a hurá do čista. Jak tak lítáme najednou se tam objeví ON. Ano, freeridová stár, ten Gaspi, jak jezdí a tak vůbec a je hrozně v pohodě a dává si triky voe a já ten dýkejužnebudučíst! Nicméně hodí do placu hned historku o buchtě, kterou dnes po vyjížďce vez do nemocnice, prej zamklý panty v zatáčce, pana-vorel a hlava, ruka, noha bolavá – tohle asi žádnej  Simpleride camp nebyl. Ale na vymejšlení novejch triků je to expert a tak dává setgrab to zvedlá sedlovka to landing to odjezd do kopce.

A jelikož nám to s Pólem dodává odvahy a sil máme na rozdávání, tak to radši balíme. Parádní nedělní den jsme si užili, to jo a taky jsme to v pravou chvíli zabalili. Ještě, že je ta zima tak štědrá..

-andy-