Výlet do mrazáku

Už jste byli někdy v mrazáku ? Nebyli ? Jandy byl. Udělal si tam vejlet. A jak to v takovým mrazáku vypadá, se dočtete v dalším alternativním reportu… Díkys !

První pořádné lyžování mám už za sebou, ale chtíč po ježdění je čím dál větší. V Čechách ne a ne pořádně napadnout. Chceme dát víkendovou jebačku v Táboře, bohužel se nám nepodařilo sehnat káru. Tím to všechno padá a opět přemýšlíme co podniknout. Je neděle večer, klasické vysedávání u kompu a chystání se na cestu do školy.

Z repráků se ozve o-ou.

ICQ hlásí novou zprávu od Honzy z Prahy. Otevírám a čtu: nepojedeš s náma v úterý pojezdit do haly k Drážďanům? Paráda, ani chvíli neváhám, jelikož mám v úterý jen jednu přednášku, tak píšu, že ano. Pondělí dávám školu, rychle na byt a už se hrnu do žlutýho busu od studenta směr Praha.

Dávám si teplej drink grátis a Praha už je nadohled.  Zličín a nudná cesta metrem do centra. Dáváme pivko v klubu Cross, nevim jak se to píše, ale je to fakt pěknej klub až na pondělní technaře nebo co to tam je, zajímavý lidé. Brzo to balíme a valíme k Honzovi na byt. Než dorazíme tak si dáváme malou procházku Bohnicema, ukazuje mi bikrosku, ale moc toho nevidím. Ráno vstávačka, snídačka a přesouvačka na místo určení do Letňan. Tady se scházíme s Ondrou Benešem a ještě jedeme pro Štepána Kuklíka.

Ládujem věci do auta ve stylu puzzle poskládáš snadněji. A už najíždíme na dálnici směr někam na sever. Já s Honzou utužujeme svoje kamarádství mačkáním se na větší půlce sedačky. Nevím, jestli to už nehraničí s buzňením :) Cesta ubíhá v klidu, dokud nezjišťujeme, že jsme blbě odbočili v Drážďanech.

Sme v prdeli, ale to nevadí.

Bereme to zkratkou přes Lejno a kocháme se Německem zajížďkou asi 100km.

Dorážíme před halu. Já jsem toho názoru, že němci postavili zimák z kopce a když to zjistili, tak z toho udělali radši sjezdovku, než aby to přestavěli. Jdeme se podívat, jestli jsou tam vůbec nějaké překážky. Po ujištění, že tam stojí pár railů, velká mulda (asi skok) a veliká nasněžená hromada. Kupujem permici na 3 hodiny, šefík nám na ní píše čas skončení. Pěkně to natahuje a my máme skoro 5hodin ježdění. Náskoky nejsou úplně 100%, ale to nevadí.

Po spartakiádní rozcvičce a rychlém rozježdění začínáme tahat z rukávu nějaké ty triky. Všelijaký točky na a z railu, občas i nějakej ten přeskok a tak. Obzvlášť o Ondru se bojim, aby se mu při zpáteční cestě z těch rotací netočila šiška. Fakt umí a je čím se inspirovat.

Zkoušíme něco novýho a pilujem starší triky. Mě to baví víc než dost a nejradši bych domů vůbec nejel. Blíží se 6 hodina odpolední a my to balíme a vyrážíme směr Praha tentokrát bez zajížďky.

Já se nechávám vyhodit u Hlaváku a jdu čekat na vlak, mam asi 1,5h. Po historkách o tom jak když usneš, hlavně ožralej, tak ti zewláci a somráci prořežou kapsy a oberou tě o všechno, mi strach nedovolí usnout. Dávám sirky do očí a učím se slovíčka. Po přistavení vlaku, ulehám do kupíčka zamykám se a spím dřív, než se stačím uvelebit.

Přijíždím do Plzně v nočních hodinách, dávám sprchu a mezitím se moje spolubydlící přeráží o kufr, naštěstí je v pohodě. Já s dobrým pocitem nových triků a vydařeného výletu do nové letní možnosti lyžování usínám. To byl můj nevšední všední den.

Dík Štěpánovi za fotky

Jandy