720 roadtrip2010 – část 2. (Morzine, Chatel, Les Getz)

Francie, poprvý tady, takže zcela novej report na 72O. O tom jak chlapci z Kocourkova do Francie přijeli a prvních pár dnů prožili. Vše vevnitř…

Francie, začneme tam, kde jsme včera skončili. Probuzením na parkovišti. Je teda ráno, kolem nás jezděj bagry a my jsme evidentně kdesi uprostřed nějaký stavby :) Leč nevadí, berem čáru na stanici lanovky, prašule, a tak.

Takže, 13 denní permice je za 103 euro, celosezonní je za 16O euro. Já protože sem jedu pak znova s HF crew, beru tu celosezonní, Ross taky, zbytek je jasnej. Chtějí občanku nebo pas, aby si ofotili naše ksichty. Fotky fakt povedené, muhahahá, podle tohodle asi nikoho nepoznaj, myslím :) Takže to směle mohu někomu půjčit, kdyby chtěl. To jen tak. (další tejden jsme zjistili, že se jim to v plný hulbě zobrazuje vevnitř. Ale to je stejně fuck, vevnitř nikdy nikdo nebyl…)

Jsme nadržený jak Ross po tejdnu bez ženy. (Mimochodem, Rossův život jsme zhodnotili na jednoduchého souvětí, jež ho zcela vystihuje. Ten kluk vidí evidentně život jen takhle : „Co je možno sežrat, před čím je nutno utéct, a s kým je reálné se spářit.“ Muhahaha )

Je tu na výběr asi 8 středisek. Kolik přesně vám neřeknu, protože to v tuhle chvíli nevím. Prostě moc. Na rozehřátí jedeme do Chatelu, jež slibuje nejvíc možností. Přesuny k lonovkám jsou spíše po vrstevnici, ale vždy je to jen kousek, a pak už valíš z kopce do do dalšího střediska. V Chatelu jsme skoro hned.

Už cestou dolů si chrochtáme – klopenky střídaj klopenky, a ani o pár skočíků není nouze. Slítáváme dolů, a jedem další trat. Opět klopenkový ráj. Sem tam vidíme odbočky na různé nortshore sekce, jež si sporadicky dáváme – na oči a poprvý to není prostě ono. Nacházíme monstrozní slopestyle, a musíme se tam dojet podívat.

Ten je naprosto šílenej. Naprosto. Bez nadsázky jsem nic (a ani Andy, kterej byl na Crankworks ) šílenějšího neviděl. Děsnej kopec, děsnej, to nejde ani sjet, natož do toho naskočit z 8 metrovýho dropu. Nechápeme nic, a když to projíždíme dolů tak některý pasáže i svádíme. Tohle je prostě šílenství. V neděli se tu jedou závody – musím přijet na tohle kouknout. Nedokážu si představit, že tohle je jetelné.

Jdem radši zase lítat. Dáváme si červenou – fakt červená je tu už dost. Černá není o moc víc, jen je to většinou prudší a svým zaměřením prostě DH.

Pomalu se blíží čas návratu, neboť to musíme dojet zpět. Takže cca jeden a půl hodiny přesun do Morzine, přes další trucky.

Kluci se jedou ubytovat. Teda my je vezeme. Penzionek je kousek od lana, maj tam WiFi a garáž na kola, prostě je to tu vymyšlený. My s Máárou kempujeme 1OOm od pěknýho 5O dlouhýho bazénu – na kterej máme vstup na permici zdarma, stejně jako na spoustu dalších atrakcí tady, na padáky, na místa vyhražený a platící, a t d. Nádhera.

Tím skončil první den…

Ráno nás bohužel budí policie, že tady kempovat nesmíme :) Takže se přesouváme pryč z Morzine, asi o 1km po rovině – v Morzine je prostě kemping ve městě zakázán. Co naděláme. Ale zase jsme u vody a v klidečku a pohodě – a ke klukům je to 5 minut na kole.

Dneska jsme se rozhodli navštívit Les getz. Přejezd tam je opět lehce vrstevnicovou záležitostí, ale už aspoň jede. Les Getz je to pravé ! Není to tolik z kopce, takže se nemusíš soustředit na brzdy a tak a jen jí klopíš a skáčeš a letíš co to dá. Rolety v klopenkách mi sice lehce masírujou pracku, ale nic co bych musel zabalit. Občas si klucí postěžujou, že je bolí pacičky, tomu se musím se svou vykřečovanou levačkou jen smát.

Občas regulérně dobržďuju klopenku jen s dlaní na řídítku, prst na brzdě a ostatní nefunkční. Prdel.

Naskákáváme tu co se dá, včetně jednoho skvělého trailu, viď Mááro. Step uo, drop, děsná rána a Máára se válí z kopce pana vorel borůvčím… :)

Dávám si pivečko se sprajtíkem a opět to pomalu začínáme balit. Tohle stčedisko bylo myslím zatím nej – ale samozřejmě nás ten Chatel, kde je 17 tratí, teprve čeká prozkoumat pořádně.

Domů jedeme asfaltku. Myslím, že dát vnitřek v protisměru a předjíždět u toho auto, je fakt zážitek, stejně tak jako žvejkání svamtingů v 5Okmh v naklopeným asfaltovám tobogánu :)

Večer jdeme do bazénu. Nádherná, a kupodivu i teplá voda, super zázemí a spousta krásnejch holčiček, některý i nad 13 let. Nádera, jak říkám. Natahujeme si lajnu, chodíme a blbneme. Drzack s Márou nemohou do vody, neboť nemaj plavky, ale jen koupáky…hehe.

Večer dáváme filmeček na pokoji u kluků, a plánujeme další den. Chceme opět do Les Getz, na ten druhej kopec.
Dnešní den ráno se scházíme na 1O h na laně, a moc se nezdržujeme, a jedeme do Les Getz. Hned na rozehřání si dáváme ten druhej kopec v Les getz, kde je teda jen jedna trať, a to DH. Ta začíná velice interesantně – kopec tak prodkej, že to ti brzdy nezkorigujou, šířka koryta 5Ocm, vrstva prachu 1Ocm. No nejvíc. Pak les, v podobným sklonu a konec klopekama se stejným sklonem :) Dole jeden sviňskej dablík a pak už jsi v cíli.

To musíme dát znova !!

Ve třetí jízdě jde Máára tak na tučňáka, že vypadá jak prachová koule. V nejprudší pasáži, pěkně ruce dopředu – on je labužník ! Muhahahha.

Jedem přes město na druhou lanovku, dojíždíme policajta na elektrickým kole. Dává mi loket, a už mě zavírá do boku. Následuje 5timinutová hádka, že prej nerespektujeme jejich zákony, protože jsme jeli po parkovišti. Ty voe, prej u vás v Anglii by jste si to nedovolili, ne? Povídám hrdě : „My jsme z Čech, tam ano !“ Je nasranej jak kadibudka. Naštěstí se o kus dál vedle začne hrotit dopravní situace a tak nás propouští. Tlačíme to pryč. Jak si přál.

Jedem zpět na naší oblíbenou trať, a uhejbáme z ní na DH. Tohle je fakt pecka, pěkný kořenová lesní směs, co tak rád žeru – konečně něco jiného než ten neusálý playstation v klopenkách. Dáváme to 3x a sjíždíme k jezeru na koupačku. Tady potkáváme bandu batrů zo Slovenska. Hned vytahuju svou roadtripama vyladěnou slovenštinu, jež sklízí velký úspěch – obvzláště časem  prověřené hlášky typu : „zákaz fajčenie kokotou v celom areali“ a nebo „pozri sa, kam až ťa to vyjebe ty kokotko“

Jojo, tahle řeč mě fakt baví.

Lehce se koupeme, a jelikož už se zase blíží 15h, balíme to pomali k domovu. Děsný XC výjezd nad Morzine nám teda sebral poslední zbytky sil, ale odměnou byl neskutečně zábavnej trail dolů do Morzine. Prož kua nejezdíme tady ? Musíme. A brzy. Hned zítra ?

 

Odpoledne na bazénu dospíváme k rozhodnutí, že zítra si dáme odpočinkovej den. Přeci jen jsme  6 tej den ježdění na tripu, a jestli se neodpočineme, umřeme. Takže bude následovat pauza.

A pak vám popíšeme, jak vypadal závody v Chatelu, kolik bylo mrtvejch, a tak. Ale to až třeba zase někdy. Ju ?

Zatím aloha. Jdu k vodě.
Stále z Francie, retrospektivně, Čárys