720 roadtrip2010 – 1. (geiskopf, Železná ruda, roadracing…)

Skončil náš 720 Roadtrip 2010, tentokrát nejdelší v historii. Jeli jsme na 3 týdny, Franci, Rakousko, Čechy, všude jsme byli a kvalitně lítali. Něco o začátku vevnitř, chlapci a děvčata… 720 crew is back !
Je zvláštní, psát úvodník roadtripu na roadtripu, o tom že skončil,
přitom já vlastně ještě ani nevím, jestli pro mě skončí až za tři týdny,
nebo snad už zítra až se vyndám na trati…sanitka bude houkat, a tyhle
slova mě pak přijdou jako největší rouhání…fakt zvláštní pocit. Leč
pověrčivý já nejsem a tak tu napíšu dvě možnost – roadtrip štastně skončil…a nebo roadtrip pro mě skončil..uvidíme co za tři týdny, použiju…

Tak tímhle nějak začal můj úvodník série článků o našem 720 roadtripu – a nyní vidím, že byl prvdivý. Tak ho tak nechám, a přejděmež rovnou k věci. ŽIJEME, JSME DOMA.A o tom jak jsme se měli, se dočtete dál.

Náš roadtrip začal, a i končil na mojí domácí lokalitě – na Monínci. Tam jsme se chtěli sejít již v pátek, leč mnoho z nás mělo ještě nějaký důležitý povinnosti s našima drahýma polovičkama, jako třeba mrdání, v případě Andyho i srdceryvné loučení s  malým přívlastkem. Takže sraz se posunul na sobotu kolem poledního.

 

Sobota kolem poledne, a koukám jsem tu sám. :) Asi každej doma ještě úderničí, hek hek hek..namáhání poslelových per je slyšet až sem. Nevadí ale nic, skáču do chránítek a hurá na kopec. Jsem totiž zvědav, jak tu maká pán, kterýho jsme zainstruovali, že musí udržovat bikepark v chodu.
Slítávám první jízdu, a zdá se mi to fakt dobrý ! Tak hned volám Petrovi, že klopenky jsou opravený a že je posekáno…. „Hm“ zazní mi v telefonu trochu smutně, „to jsem ale dělal v sobotu já“. AHA. No nic, udělal to Petr slušně. Domlouvám nějaký další detaily s panem Krejčím na telefonu a jdu jezdit. Je tu Jeník od Andyho z práce, tak to mrskáme spolu

Po chvíli přijíždí Ross, Máára, Andy a celá naše krů je až na Dr.zacka kterej dorazí večer, kompletní. Ještě chvíli to lítáme dolů ale všichni jsme poněkud opatrnější – přeci jen se zrakvit hned první den a jěště doma, by byla…trochu…smůla.

 

V 16h velíme odjezd, do druhého místa naší destinace – Železné rudy. Cestou se zastavujeme v Sušici na koupačku v řece – je příjemná, leč chlapci pražský zmlsaný teplou z kohoutku tam nelezou, viď Mááro, leč od tebe, Rossi, jako vojáka jsem to nečekal. Ale zase se rozhodl vojensky smrdět, taky dobrý…hehe

Tož jsme v Rudě. Hned po zakempení jdeme nahoru d hospody, patřičně se upravit. Naposledy za českou tvrdou měnu, než nastoupí ještě tvrdší a na účtě mnohem víc bolestivý Eura.

Ladíme formu zlou. Jsou tu Plzeňáci, Tačmud, a společnost všelijakých žen a dívek. Jedna, už ani nevím jaká, je obvzláště moc. Jméno si nepamatuju, ale když špitne tak, aby jí každej slyšel – „víte kluci, já mám ráda když mě někdo mlátí..“a já vidím záblesk násilí v Rossových očích a sborové zahučení v kládách většiny přítomných, vím že bude zle.

Pár poznatků z večera. Víte jak vstupuje voják do hospody? Jedině kotoulem. Oknem. Mentolový žvára jsou hnus. 5O let není moc. Už jsi měl vyražený zuby ? NE? Tak tady máš… Dál radši no comment… Metalovej večírek, moc pěknej.

Druhej den svítí slunce. Jsme v Rudě, kupujem permici za 370kč na celej den a potkáváme Lučana bez bratra, takže sranda je jen poloviční ale i tak veliká. Kecáme o novinkách, co tu vyrostly, a jelikož se už nemóžem dočkat, ideme na to, chalani.

Traily – ten pod lanem znáte. Štrůdl taky znáte. A ten nejstarší jste možná taky znali. Ten je totiž trochu předělanej, ale nově otevřenej. Takže tu vlastně máš na výběr 3 tratě, jenže pozor – ony se různě kříží. Takže vlastně můžeš dát 3 na 2 možností kudy to letět dolů, a to už dělá najednou z tohodle střediska neskutečnej a závabnej bikepark !

Takže to držíme, točíme se, Alžbětka kočička nám dělá fotky, i kdyby náhodou nebyly úplně super, tak ona byla, takže se to vyrovnává. Dáváme asi 7 nebo 8 jízd, a hodně točíme na GoBRO.

Kolem 15h toho máme plný zubiska, takže poslední akce na lavicích, který jsou pořád dost divoký, i když první dostala metřík na víc a na rozjezdu je „zpomalovací“ schod. A konec pro dnešek.

Jsme totálně vařený, a zjišťujeme, že 1OOm od parkingu je bazén, takže se k němu dem naložit. Ouha, je to ale ledárna jak prase – majitel ho předevčírem teprve napustil :) Tentokrát se meje i Armádní prapor a pak jen vopalovačka našich vybledlých mrožích těl. Obvzláště Andyho „pražská bílá“ je barvou věru interesantní !

Balíme věci, a jedem dál. Dneska přejedeme do Geiskopu, zakempíme…plán je jasnej. Hranice ani nevíš kdy byly, rozmrdanost mizí a teprve absence ruin a agentů Vietkongu ti připomene, že jsi v Německu.

Cestou se na nás lepí nějaká Audina, ale fízlové to naštěstí nejdou. Vezu v autě 6 bomb s plynem ( v součtu cca 3O kg vysoce výbušného propan butanu) a tohle by nebylo dobrý.

Geis je tu. Večeře, já napínám lajnu a s Andym blbneme. Klucí objevujou pumptrack, a pumpují jak o život. Večer přichází útok mušího wermachtu v podobě brigád malejch tipek, který nás berou nefalšovaným blitzkriegem. Chceme dát a i dáváme Follow me, ale to sa nědá, ty kokot, zalezou i pod brýle. Takže to hned po promítačce balíme, další hodinu vybíjíme mušky v autě a pak jdeme konečně spát.

Pondělí Geiskop. Aha, takže chyba v plánu – Geis nejede :) Nenecháváme se takovouhle informací rozhodit a promptně měníme plán. Teď dirty, pak pumptrack, pak odjezd na Bodensee a koupačka, se štěstím i přesun do Francie. Plán plníme, dirty skáčeme, mnoho fotíme a když obpumpujeme i pump track na sjezdovém RB, tak máme pro dnešek splněno.

Káry, ladím Bodensee (35Okm) a berem čáru. Cestou hnusná hodinová štau, při který se málem upečeme v kárách, a pak už jen parking u jezera. Je teda trocu špinavý, ale na dvě hoďky se poválet – paráda. Koupeme se, fízlujeme jednu na člunu slečenou čubičku pomocí fototechniky a je nám fine.

Odjezd a Francie je tu dřív než bys řekl Merde. Protože Das Auto nežere nic, tak i přesto že kroutíme 950 kilometr mám stále čtvrt nádrže. Máárovi ale dochází a je třeba takovat. Víš jak utratíš 70 švýcarských franků co nejrychleji ? Nacpeš je do benzínovýho stojanu, zvedneš tankovací pistoli, a pak zavěsíš.

Nenatankoval jsi ani kapku, a peníze v prdeli. Účet ti vyjede, na památku své blbosti… :)

No nic, jedeme dál. Francie je tu, parking je tu, noční hygiena a do poslelí, na dohled od kabinky lanovky. Dokázali jsme to !

Víc později.
Čárys.