720 roadtrip2010 – část 6. RAKOUSKO – LEOGANG, SAALBACH

Takže jsme dali FRancii definitivně vale. Dr.Zack odjeldomů, ale ny jsme měli před sebou ještětejden kvalitního ježdění. Vzali jsem to teda na rakousko a bikeparky v něm. Saalbach a Leogang, očima rosse, je tu !

Je sobota a my po té, co jsme opustili hranice Francie, někdy kolem poledního, míříme s Márou károu vstříc novému dobrodružství, které na Nás čeká. Asfaltové moře, rozžhavené do ruda, nám opravdu nedává jinou možnost, než na nás pustit angínu a směle s ní zápasit, kdo z koho….. naštěstí vyhráváme nad klimatizací, funících asi tak 25st, když je venku něco kolem 40st. Gumy nám už pomalu tečou a my už vymýšlíme kraviny, aby nám to rychleji utíkalo, třeba jako můj nahý zadek z okýnka spolujezdce na Majtina a Zacka jedoucí před námi.

Cesta se pomalu, ale jistě krátí. Na rakouských hranicích se s námi loučí Dr.Zack ( musí domů, nebo co…něco neodkladného ) a my se konečně blížíme do Leogangu, naší další zastávce.

Za 150 kopci a 87 horami a nějakým tím potůčkem, jsme konečně tady.  
Přijíždíme na parking a co oči mé nevidí…známé tváře kam se jen podívám… Teda, vedle mě pořád sedí Mára, ale před námi už mává Cruzo se Zuzkou a Aleš, Sojer a jejich drahocenné polovičky. Takže, bude mejdan..

Po papání jdem omrknout tamní skills park, který je spíše KILL park. Vybetonované klopky a odpaly na těch monstrozitách, jsou opravdu dost. A tak jdem raději popíjet.
 
Ráno budíček v půl 8, prý to jede od půl 9 a nakonec tam sedíme do půl 10, než nás pustí na lano. Koupili jsme jen 4h, to nám bude stačit. A tak já, poprvé poznávám Leogang. Pár tratí, no moc mě to nenadchlo, můj názor. Ale každopádně místní kančí stezka tomu dává další a lepšejší rozměr a tak si to i užíváme.

 

Poslední jízdy opět točíme a pak i fotíme, což na tom vedru opravdu není málo a po té co dostanu, asi po třetí, pár set voltů od toho drátu, co je nataženej kolem všech tratí, tak to balíme a jdem se válet do potoka. Vypereme věci a než nám to uschne tak se jen válíme a spíme.

Poznámka čárys : Mě se tam docela líbilo. Freeridovka je super, když jí dáš se všema skokama, tak se vopravdu proletíš, a taky ta nová skočkovaná v lese – dle mě pěkné. Ale každej to máme jinak.. 

Na plánu je Sallbach a tak cestou zastavujeme, smočit svá těla v jezeře Zell am see. Vypadá to dobře a tak tam skáčeme, voda do pasu, což se málem vymstilo Martinovo zadku, ale náraz ztlumilo lehké bahýnko v kombinaci s HF trenkami :) Kalasika relax, lajna, točítka, což přilákalo pozornost všech lidí, ale hlavně i těch zahalených žen v černých hábitech, se spoustou výbušnin a se slovy alah agbar nás zdravící. Což u mě opět probouzí bojový mód, chránit a pomáhat, ale hlavně přežít. Utíkám pryč.

Přijíždíme do Sallbachu, obloha lehce zatažená a tak hledám střechu, pod kterou bych se uložil, zabírám místní budku, po domluvě s pár bezdomovci, se se mnou dělí i o kousek žvance.

Ráno permice 26,5e se slevou, protože je to kona bike park a my máme lupen s učtenkou z Rudy (doporučuju shovávat, je tam 2O procent sleva), jdem na kopec.

Ježdění je tu moc fajn, pěkný dvě tratičky a dole krátká dualka, na který si to vždycky rozdáme. Jedem druhou jízdu, Čárys, Andy, Mára a já poslední, řítíme se tratí a tu najednou z lesíka vyskočí cosi, velký je to jako kráva, A JE TO KRÁVA!! Oblaka prachu ustanou a ona to zaflekuje přesně před Márou. Ten, ikdyž jde na brzdy, tak ji na téčko narve přesně do bachoru….. bůůůůůůůůůůů.

Kráva na něj pohlédne. Z očí do očí. A je to jasný..raději utíká dál.
V ukrutném záchvatu smíchu dojíždíme kluky…MUHAHAHÁÁ

Foceni na druhý trati, vyber si svůj skok a Andy tě cvakne. Pak velkej přezcesťák, bere všem.Tak se všichni snažíme a cvakáme dorazama.

Na plánu máme ještě X-line na druhém kopci a tak si to po silnici, lehce z kopce šlapem na lano k X-line. Jen škoda, že se tu víkend před náma, jeli nějaký závody a je to rozdaný až děs. Sjedem do půlky, ke stanici lanovky a jelikož se nám i dosti zatáhlo tak hlasujem co dál. Klucí říkaj, že bude lejt, že to musíme zatáhnout.

Jedeme dolů, vracíme permice a bohužel nás čeká 5 km silnicí nahoru – chtěli jsme na konci jet FR kterej by nás dovedl až nad auto z kopce, ale lanovkáři to vypnuli. Blesky a tak. Srábkové.

Za již lehkého deště ujíždíme zpět. Déšť se mění v totální peklo. Chčije a chčije, víc a víc a my jí rubem na těch našich bestiích, 5km do mírného kopce. Asi mi bouchnou nohy, ale držíme ji pořád dál….. umíráme. Sprcha, doplnit vodu a jedem dál, vstříc novému dobrodružství.

 Neverending stor, tyhle 720 tripy…

-rostík-