Český pohár DH – Monínec

Dneska se uskutečnil na Monínci první závod českého poháru ve sjezdu horských kol. Tak jdeme na to. Více inside, jako vždy.

Tak si tu tak sedím, a přemejšlím kde začít a jak to celý pojmout. Zřejmě bych o tom mohl napsat mnohé, o zákulisí, o zařizování, o stresování, o financích, o přístupu, o všem. M ohl bych tu uplatnit systém hovna padajícího do větráku, ale myslím že je to zbytečné. Není to totiž důležité. Hlavní je, že to nakonec dopadlo. Okej, vezmu to MTBS stylem – stručně, profesionálně, k věci. 

Teda to aspoň zkusím. Schválně kolik řádek mi to vydrží.

Tento víkend se ve ski areálu Monínec odjel první ze série českého poháru ve sjezdu horských kol. Yes. Středisko, nacházející se…bla bla bla…to nejde.

Realita je tu. Čtvrtek večer schůzka na Monínci s pracanty a hurá na mlíkování. Mlíko od generálního sponzora dorazilo, stáhli jsme RB mlíko, a za krásné 3 hodinky to měli hotové. Trať byla ready, vše opraveno, a připraveno na ten víkendovej nápor. Čísla z Mezáku trochu děsila, tak jsme byli zvědaví. 

V pátek odpoledne už na Monínci probíhaly tréningy v plném proudu. Jarda Krejčí zařídil non stop provoz lanovky, k dispozici nasadil wapku, cenu udržel na 25O celodeňku a v restauraci na hajzlech hrálo rádio Blaník. Prostě all inclusive ve všech směrech. Parking vytyčen, wifi jela, počasí objednaný, silnice hlídaná slečnama kuchařkama, který zastavovaly projíždějící auta, křižující trať. 

 

Na místě už početná skupina závodníků, který měli největší ambice a nebo nemusej pracovat a slunce pařilo víc než Márošák na Statusech. My dali dvě jízdy a šli domlíkovávat neustále se trhající vytyčení tratě. Večer dorazila partička kolem Kouče, což bylo osvěžující a tak jsme u nich strávili nějaký ten moment. Kolem 22h se spustil celkem macatej slejvák, kterej ale netrval dýl než dvě hodiny a tak bylo jasný, že na víkend se bude prášit. 

V sobotu proběhla prohlídka tratě komisařem, nebyly shledány problémy a tudíž jsem s Máárou z Klánova a Andym a Káťou odjel skákat k Vlčákovi do Bechyně. Na Monínu se stejně najížděly stopy a já tam nechtěl těm divočákům překážet. A stejně, bechyně byla super, jako vždy. Pak ještě nějaký další činnosti a vylomeniny, včetně vejletu za koupáním do Miličína, prostě když se jede ČP a vše klape, proč nezmizet pryč, haha.

V sobotu večer už na Monínci byli snad všichni velký hráči snad až na Matěje Ch, mladý pušky kolem Petelíků nebo Rock Mašíny, i starý páky jako třeba Hasič nebo Číža či Míra Pek a tak. Pemiérou byla taky letos kategorie Kadetů a kategorie Pravěkých nad 4O nebo žáků pod 14 tuším. No našlapáno změnama bylo zle a tak jsme to po vydatné večerní kecačce u Koučů zalomili s vidinou nedělního Race dne kolem 1h ráno i my.

Race den. 

Trochu stresíky musej bejt. Jak mezi závodníkama, tak mezi náma pořadatelama. Teda já už nespadám ani do jedné kategorie, ale mám svou vlastní – děvka pro všechno. Jsem děvkou rád ! Takže ráno poučení pískačů, rozdávání telefonu na pana doktora, dvě sanitky, rozmístnění po trati, do hodně náročnejch míst šli pískat jezdci jako třeba Petr Heiníků, doktor měl k dispozici jeep pro výjezd do jakejchkoliv míst na sjezdovce a tak si myslím, že vše v 1Oh vypuklo dle scénáře.

 

Samozřejmě se přiznáváme s Jardou (šéf areálu) k našemu kixu, a to je jsme si neuvědomili, že na neděli je třeba uzavřít silnici ne až od 1O, ale už od 8mi. Páč lanovka vlastně jede od 8h. Veřejně se k tomu přiznáváme a omlouváme se. Od 9h už tam stále Petr H. a pak už to vše klapalo jako dva dny předtím. Omlouváme se a děkujem Z.F. za upozornění. 

Na závody jsem šel nahoru po trati, svazoval mlíko a koukal na ty kreace. 

Rozepisovat se o jednotlivých kategoriích opět nebudu, protože bych někoho určitě vynechal a byl bych za pitomce, tak se tomu takhle vyhnu a budu jen za debila. Pohodka. Okej, jdu na to.

Už nějakou dobu sleduju hlavně kategorii Juniorů, ale nedalo mi, abych nezčekoval ten počet buchetek, neboť ty tam jsou časy kdy v ČP jezdily 3 holky a to bylo vše. Tady jich nastoupilo hned 1O a některý nejen že uměj jezdit na kole, ale jsou i fakt pěkný. Když jsem konečně zavřel hubu, přijeli Dědci. Míra Pek ty bláho, je furt starší a furt rychlejší. Shodil tu vanu, kterou vozil posledních 10 let a odlehčil kolo, díky tomu už tolik nesupí a maže jí zle. Hubajz taky nemládne a tak už má věk na veterány. Míra Křížek pořídil po 15 ti letech nové kolo a stále je to pan technik, hrající si s kolem velice pěkně. Fík nabral hmotu, ubral špek a přeměnil ho ve sval, naladil Com and call a s jeho klikovacím stylem a MX nohou pod klackama je stále jedním z nejrychlejších. Vláďa Picek. Ty čoveče, tebe jsem neviděl let…Mladý pušky vyhulákaný jako dycky…Mla Ďasové jsou fakt mimo. Vypíchul bych, a sorry, hlavně dva. Kissáka od Adama a Kouleho. Všichni letěj, to je jasný, ale tyhle dva letěj ještě o trochu jinde. Kouleho svědomitost se začíná vyplácet a Kissák je školen Adamem…a Adam, sorry, ale on je pořád nejvíc. 

 

A tak to i nějak dopadlo. Hodně se mi líbil styl Oryho, on je prostě orací stroj, jede na pohled fakt atraktivní jízdu. Hodně se mi líbil jak chodil Boxster Filipa Sraila, nakonec super 1O místo ! Akorát se ztrácím v tom, v jaké kategorii. Vlastík Hynča nejlíp spodní les, Koule vnáší freestyle triky do DH (pěknej frontflip), Hubajz odvykl fandění na závodech takže po našem řevu jde skoro ven, Mára Pet si opět vymrdává kotník, Kubajsz se tahá s 2Okg bestií, a experti nejsou žádný hobíci a nemaj tam, aspon prvních 1O, co dělat – koukejte mazat do elity. Všichni až na pár pravěkejch RBček a Frantů maj novej materiál a je to přehlídka tý nej techniky z katalogů…

A pak je tu Adam. Stále nejrychlejší, i když křížky na krku už sou skoro 3, zase nadělil druhému v elitě hroznejch 5 sekund…

Víte vy co. Dalo by se takhle pokračovat do nekonečna. Mohl bych se rozepsat o konkrétních lidech, ale není to třeba. Každej z vás, kdo jste závod jel, jste svedli hlavně ten největší boj sami se sebou a s nástrahama tratě. A každej jste vlastně vyhrál. Takže gratuluju všem. A výsledky najdete na pohár MTB, jako vždy.

 

Snad jen, že Elita : Adam 2:17,

Masters : Jarek Chytil – 2:33,

Pravěcí : Jirka Číla -2:41

Junioři : Ondra Štěpánek – 2:20 (!)

Experti : Lukáš Šplíchal – 2:24

Žáci : Navrátil Tomáš – 2:46

Ženy : Helena Kurandová – 2:54

A co napsat my, ze stran "pořadatele" ? Tak to je hrozně těžký. Já jsem si s tím dal tolik práce, společně s celou krů, který moc děkuju, že jsem nevěděl kde mi hlava stojí. Mnoho toho nefungovalo jak by mělo, ale bylo to poprvé a snad klady, především u vás, převážily nad zápory. 

S velikostí kopce bohužel nikdo nic neuděláme, a prosím jen všechny, aby se těmhle steskům a výkřikům do tmy o tom, jak je to v prdeli, vyhnuli. Kopec je takovej jakej je. Větší nenavezeme. Vše ostatní ale ovlivnit mužeme. Dali jsme vám plastový kolíky, snažili jsme se konzultovat trať s jezdci během pátku, meli jsme pro vás snad dobrý zázemí a fajn ceny…(hlavní cena pro Adama – zpáteční letenka do Jakarty). Vím že nic z toho nenahradí kopec velikosti Schladmingu, ale v rámci možností, v naší ČR, mužu snad s čistým svědomím napsat – udělal jsem, udělali jsme maximum. 

 

A co dál ? 

Dál…dál…dál se bude jezdit, voda bude mokrá, nebe bude modrý a ženský budou mít tajemství. A třeba na Monínci, i příští rok. 

Na závěr bych rád poděkoval :

Vlčákovi za stavění a stroje.  Rossovi za jeho ruce a chuť makat. Andymu za super fotky na foťák za 6 tisíc. Petrovi za to že v noci nechrápal. Jardovi Krejčímu za S.U.P.E.R. jednání, zázemí, organizaci, vycházení vstříc a v neposlední řadě, hlavně a především za to, že máme kde jezdit a závodit. A všem, co jakýmkoliv kouskem svojí práce pomohli. 

Jo, i tobě, co to teď čteš – díky. 

Aloha, Čárys.