legrace na jihu

dsc05300.JPGAneb jak se žije v jihočeské republice. Nejsou prachy, musí se makat, víkend prostě strávím na jihu, řekl jsem si jednou a o tom jaký to bylo, vám snad víc řekne následující přehled dojmů a příběhů. Jen pro čtenáře !

Skočíme do toho rovnejma nohama, protože prostě uvod netřeba. Jak jsem teda strávil poslední tři dny, je v reportáži. Je třeba žít naplno, dědku !

Okej, čtvrtek večer jdu ještě naposled do bazénu a pak hybaj spát do lesa. Knížka a tak, oheň a teplá noc, co víc si přát.
Takže pátek máme volno, že jo, takže co Máťa udělá. Vstane v lese kolem 8h, rozdělá oheň a jde si zaběhat. Pak vezme svou novou motorovou a jde dělat dřevo, aby přežil zimu. Motorová dává jak svině, krotím ten zuřivej stroj skoro hodinu a půl a jsem mírně řečeno KO. Respekt všem lesákům.

S Vlčákem máme spicha na Choustníku, na skalách, na lezení. On je nějakej nachcíplej, protože to krotil pivem, a tak jede autem, ale to já ne – jsem opravdový lesní člověk a jedu tam na kole. Dvě trička a batoh narvanej všema cajkama, a skok na FRantu a jedem.

Bolestivým poznatkem budiž fakt, že na Choustník je to neustále do kopce. Z lesa to mám 17 km a to už věru není málo. Stejně ale dosahuju neuvěřitelného průměru a za hodinu jsem tam, hehe. Trošičku svalová horečka, ale nic výrazného.

Doráží Vlck ve vytopeném autě zrovna ve chvíli, kdy mu píšu : "To couváš pyčo ? :)" a my mužeme jít na akci. Lehce podmáčený povrch choustnické cesty a fakt, že 3 dny lilo jak z konve, nás ale nijak psychicky nedeprimuje a my se hrabem směr vrchol.

Průvodce z roku 1994 rovnou odkládáme s tím, že se v tom nevyznáme a stejně určujícím faktorem budiž pro dnešek ne obtížnost lezení, ale míra suchosti skal – ano, je to prodojený, haha. Nás to ale nemůže zastavit a jdeme na to. 

"Buď je to tu nějaký složitý, nebo jsme děsně vydechlý.." říkám Vlkovi po vylezení druhý cesty. Nejsem úplný vořezávátko, ale ty nástupy tady nebyly z nejlehčích, samej spoďák a cvakání nevidět. Když venku začínaj zhasínat, balíme se a šouráme se k autu, spokojený a já osobně totálně zničenej. Dnešní skore 1h běh, 2h motorová, 1h na kole, 3h na skále mě malinko unavily. KO, bro !

dsc05265.JPG

Přespávám v lesejčku a druhej den to mažu směr byznys. Je sobota a dělám děsnej byznys v 11:5O, do tý doby tam nebyla ani noha, venku krásně, myslel jsem že mi mrdne. ALe ok. Ve 12h skáču do přibližovadla a padám směrem Bechyně. Pro včerejší úspěch jedem na Mamuta. Minule jsem tam nechal nějakej cajk, takže se tam pro něj dojedeme podívat a pak hurá na Dopolední skály.

Cestou tam jedeme z Černýšovic polem – nepolem, lesem nelesem, Vlk drží káru strašnou lesní harvestorovou cestou, nechápu nic, oba řveme, auto skáče a koleje bahna stříkaj do všech stran. Uvidíte na videu : )

Na Mamutovi nikde nic. Bééé.

Takže přes lesy zpět, a už jsme na Dopoledkách. Průvodce opět necháváme spát, protože tu prej není nic přes 6+, takže to je přece zbytečný.

Okej. Vyrojilo se hejno much a tak se o nástupy celkem perem, ve vejšce už totiž tolik nežeró. No a co se tejká klasifikace, fakt je to nějaký složitější, nebo fakt nevím. Příběh jedné cesty zde ! 

Nastupuju si s lezačkama od bahýnka na první cestu. Jsem asi v 2 metrech a vkládám svého prvního vklíněnce v životě ! Jde tam krásně, mám z něj takovou radost, že ani nevnímám že mi natejká. Tak když mám natečíno zkouším lézt dál. Dávám si do kolene a bojuju o holáč. Konečně jsem za blbým místem a k prvnímu cvakání mi furt ještě pár metrů chybí.

O chvilinku později jsem skoro pod ním…

Lišejník brzdí mé pavoučí schopnosti…

Bojím….

Hniju…

Koukám dolů co Vlčák…jestli me sleduje a je připraven..

A ON ?!! Píše si SMSku, lano nedrží, pohoda. Tak na něj volám :  "Vlku, co děláš, jisti vole!" Hodí po mě jedním okem a zkušeně povídá : "To nemá cenu, jsi 5m nad jištěním, když hodíš krysu, stejně deš na zem…!"

Víc motivovat již nepotřebuju a konečně to dolejzám.

dsc05271.JPG

A takhle se tu bavíme celej den. Tahle část skal je fakt pěkná, cesty lehčí, nástupy od mechu a lišejníku, vše co mám tak rád. Vyzobáváme skoro celej masív a se zhasínáním světla opět mizíme směr Bechyně – grilling, bro !

Večer grilujeme a polykáme nějakou tekutinu, já střídně a kumpáni víc, prostě je dobře jako vždy. Ve 3h ráno je konečně vyhazujou z hospody a jde se dom. Klasika, Bechyně.

gopr1148.JPG

V neděli se změnil čas, takže maj klucí hodinu k dobru na odpočinek po namáhavé noční šichtě. Kolem 1Oh už jsme ale na dráze a beru hrábě a vyklízím co říjen nadělil. Dneska máme jasnej plán a ten je zaskočit new line, o který jste se mohli dočíst v tomaassovo Dirtbikeru. Lávky jsou oslizlý až běda, ale dyť je to přece easy, řikal, Vlk, takže dem na to.

dsc05295.JPG

První rozjezd na gap, na gapu se mi to na dřevě vlní, ale držím jí rovně a dávám čistotku. Jsem z toho ale poněkud rozvrkočenej, takže novou lajnu za tím chci nejdřív vidět v podání Vlka. Vlk se přiřítí, napálí to do Wallridu a UŽ DE VEN, UŽ DE VEN ! Malinko demotivující toto vidět, vylepšuje to druhou jízdu kdy nasazuje simmonse tak do boku, že tuším že pujde, rovná to a oklepává děsně hranu půlkou kola. Hrůza náleduje hrůzu. Třetí pokus, taguje to opět.

If you can see this, then you might need a Flash Player upgrade or you need to install Flash Player if it’s missing. Get Flash Player from Adobe. This error may appear if the URL path to the embedded object is broken or you have connectivity issue to the embedded object. Powered BY XVE Various Embed.

Tím mě definitivně bere chuť do toho zkoušet to taky. Tak si jdeme aspon postavit náskok na gap a naplánovat super akci na příští rok. Fakt se těšte, bude to opět level. 

A já to balím, rejč do káry a už jí řežu směrem Monínec na brigádu. Klucí zČerčan tam řáděj s lopatama, palicema, kolečkem a vytvářej neskutečný věci. Nacházím je asi v půl jedný, kterak akorát doděláváj moc pěknej gap, no fakt nádhera, nádhera ! Takže pěkně až do tmy ladíme klopenky, doděláváme další skok a vymejšlíme co dál.
Fakt se těšte, Monínec bude brzy opravdu pecka. Hladkej, skákavej, zábavnej. Jen doufám, že tam nebude nikdo jezdit, aby nám to lidi nerozmrdali. 

Padá tma o hodinu dřív, a já jdu ještě na schůzku se šéfem areálu Jardou. Řešíme věci kolem bikeparku, co jsou prostě nevyřešitelné jinak, než osobní schůzkou, takže dávám 3 kávy a dvě hodiny pokec. :) Jarda stíhá 3 pivka a Kvitová vyhrává finále.

A pak už jen, konečně, konečně domu. Les volá !

––––––

Takže takhle děsně nabitě jsem strávil svoje 3 dny na jihu. Dali jsme XC, dali jsme polety, hodně jsme si polezli a něco popili. Mě to prostě takhle děsně baví. Samozřejmě bych radši, aby bylo léto a já cestoval Evropou, ale i ta moje domovina nabízí mnohé. A snad od příštího měsíce začnu na pozemku v lese budovat pump track a možná přijde i dirt…

Prostě vidím svou budoucnost růžově. Nebo zeleně. Prostě v barvách.

Takže zůstaňte naladěni na barvy týdne.
720 boss.

gopr1132.JPG

DSC05260.JPG DSC05262.JPG DSC05263.JPG
DSC05264.JPG DSC05265.JPG DSC05267.JPG
DSC05268.JPG DSC05270.JPG DSC05271.JPG
DSC05273.JPG DSC05274.JPG DSC05275.JPG
DSC05276.JPG DSC05278.JPG DSC05279.JPG
DSC05280.JPG DSC05282.JPG DSC05283.JPG
DSC05284.JPG DSC05285.JPG DSC05286.JPG
DSC05288.JPG DSC05289.JPG DSC05291.JPG
DSC05292.JPG DSC05293.JPG DSC05294.JPG
DSC05295.JPG DSC05296.JPG DSC05297.JPG
DSC05298.JPG DSC05299.JPG DSC05300.JPG
GOPR1132.JPG GOPR1135.JPG GOPR1148.JPG

Komentář: