PimpYourLife – freedive kurz v Chorvatsku nr.1 – REPORT

Tak jsme zpět v ČR po prvním ze série kurzů a akci PYL (PimpYourLife). Jak asi nikomu neuniklo, byli jsme v Chorvatsku a obsáhlej report a tuna fotek od všech lidí je uvnitř…

O myšlence celého toho dění se nebudu rozepisovat, protože to si klidně stačí kliknout semhle : PYL.

13 lidí na kurz bylo sice více než jsem chtěl, ale s tím že učit se jich bude vlastně jen 11 a my dva jsme instruktoři…jsem se toho nebál tolik. Uvidíme.

Sraz v Táboardu byl ve středu v 18h a kupodivu všichni fakt dorazili, asi to bylo i proto, že jsem byl v tomhle po mailech hustej – kdo tu nebude, nejede : )
Cesta se vlekla jen do Rakouska a pak už cvakám tempomat na 115kmh a držíme to s pár zastávkama až do CHorvatska. Je to 750 km a fakt je to kousíček.

Ve 4h ráno jsme na prvním spacím spotu a do pěti jsou všchni u maminky v doupěti.

Ráno čtvrteční nás přivítalo sluníčkem a koupačkou, první chuť soli v hubě mám moc rád, moc…a přichází první část výuky. V 1O h jsou všichni v kroužku kolem nás s panem VTCH a my to rozjíždíme. Probíráme vybavení, bezpečný rozdejchávání, dotkneme se techniky vyrovnávání tlaku ve středouší a probereme těsnej buddy systém, lidi se rozdělí do dvojic s vidinou, že se budou hlídat. Několikrát všem řikáme, že šnorchl v hubě pod vodou bude postihován dvěma minutama na trestné lavici v 5 ti metrech.

Byl jsem ráno běhat a moře bylo jako sklo. Nicméně když přicházíme na lokalitu, jsou vlny jak tele. Snažím se na sobě nedat znát že jsem z toho lehce nervozní a vybíráme část za skalnatým výběžkem, kde se bude dát topiti aniž by jsi každé dvě minutky krmil rybičky vlastní snídaní.

S Panem VTCH jsme se nejvíc děsili toho, jak nám naskáče 11 lidí do vody a bude tam vyvádět alotria. Nicméně obavy byly zbytečné. Do vody první on, do vody poslední já, neustále všechny hlídáme a případně opravujeme. Trénujem zanoření, vyrovnání a dnes jen tak do 5 ti, 7 mi metrů a nikdo s tím nemá žádnej problém, což je naprosto super.

Jak jsme říkali – když si dole dejchneš od Bubláka, a nebudeš cestou na hladinu vydechovat, vybouchneš !

Po hodině už nás to celkem natahuje všechny a tak to balíme. Dnes teda přežili všichni…

Odpoledne po obědě odcházíme na Safari bar, přeci jen jsou dneska všichni celkem ojetý z těch 3h spánku a nějak je mučit vodou by nebylo moc zdravý. Na V.kolombarici je to cca 5 km a je to naposledy, co běžím sám.

Safari bar totálně ovládneme, dostáváme drinky zdarma od moc příjemný obsluhy a zkoušíme místní atrakce jako je houpačka, surfová skluzavka, a sangrie. 2OOklada kterej dorazil i se 1OOkladou jen tak mimo, jen proto, že nás prostě maj rádi, se snaží celkem uspěšně zabít svou drahou polovičku na houpačce…ty pracky velký maj strašnou sílu :)

Večer je tu dřív než řekneš blackout a padáme na první spací spot.
Rozjíždí se celkem pěkná kolovací párty – sice prší, ale plachta ve spojení s mou markízou dává prostor, pod kterej se na sezení vejde 15 lidí a ani nikdo výrazně nemokne. Kolovací párty vypadá tak, že se načnou všechny flašky a nechávaj se k.o.l.o.v.a.t. Stejně tak se to dělá s jídlem. :) Prohibice udělala z nejoblíbenějšího drinku VÍNO…

Jdeme spát kolem 3h ráno.

Ráno kolovací snídaně a pak už jen odchod na Malou Kolombarici. Auta necháváme ve městě a Carlos z Nejdku bere malýho renoltíka a plníme ho všema věcma. Já pak vyrážím na klasickej běh, ten den už druhej, a ejhle – už se přidávaj první vlašťovky. Paráda.

Malá kolombarica – spot s různými průplavy, tunýlky ústícími na volným prostoru, a jednou pěknou jeskyňkou – pro začátek všechno kolem 4 metrů – pro kempery ideál. Rozjíždíme další level suchého tréningu, probírají se tabulky, správné rozdýchávání,
tlaky, opět a opět bezpečnost, a pak už skáčem do vody. Dnes je hladina jak zrcadlo, takže rybky dneska budou o hladu…

Kurzanti jsou fakt super. Nikdo není v panice, nikdo není křečovitej, pár jedinců – nebudu jmenovitě chválit, moc by si pak mysleli :) – je vyloženě zrelaxovanejch a vidím, že maj na mnohem víc, než jim dovolujeme. Z průplavů jsou všichni nadšený. Ono je to fakt návykový, moc…

Protože vidím ,že jim to jde, beru je ještě kousek dál na otevřený moře, kde lozím chvíli v dynamikách po dně a nacházím průplaveček přesně v 1Oti metrech. Odstraňuju z něj rybářský vlasce a volám všechny, že je tu možnost jak si zatopit dnes naplánovanou desítku a proplavat případně “hodiny”. Chtěl bych tu ještě zmínit, že je tu naprost luksusní viditelnost, jakou jsem tu snad ještě nezažil. Fakt přes 2O metrů, což je už moc pěkný, na chorvatsko…
Desítka je pro většinu z lidí stále bez nejmenšího problému. Sem tam to někdo neproplave, protože si není jistej, ale jinak náš koncept si myslím slaví úspěch. Teorie, pak DOPLAVAT na spot, pak trocha těch stranovejch dynamik. pak “hloubky”…

Plácáme se s panem VTCH po zádech : )

Po hodině a třičtvrtě (!) je ženem z vody. Cestou zpět objevujem s Karlem super katedrálu, naprostý podvodní město, jen je to už torchu hlouběji, ale s dalším kurzem sem zaplavem, je to paráda, paráda !

Odpoledne zevling, sem tam ještě někdo topí, už jen striktně ve dvojicích a s panem VTCH ještě zaplavávají první jeskyňku který jakoby “nemá výlez” z níž musíš zpět na moře. Dejchat se v ní dá a jakožto přípravu na zejtřejší Velkou Kolombarici je to myslím ideál.

Zpět k autům opět běh, tentokrát to i celkem nakopáváme, už jsme tři kousky a baví to velice. Začínám přemejšlet, že si otevřu běhací kemp, chytá se čím dál tím víc lidí…

U aut vysockováváme kašnu, sice je tam nějaká cedulka, nebo co, ale my se tam prostě mejem a pak už přesun do lomu Vintjan, kde je v plánu grilling.

Expozice místní grilovací části jsou sen-skutečný. Obrovský kolmý stěny kvádty a bloky kamene, hra na kytaru – co hra na kytaru – kytarovej konzert v podání Peti, harmonika, a opět koluje prostě všechno. Je to tu tak super, a má to velkou atmosferu, že my poslední jdeme spát opět až ve 3h ráno…

Ráno jdu běhat a pak už se to budí. Dneska jim stran suchého tréningu vysvětlujeme jak vypadá tréning hloubek, opět se probírá bezpečnost, pouštíme jim videa samby, blackoutů atp, aby si náhodou nezačali myslet, že je to fakt sranda, a že se jim nemuže nic stát, klasicky se snažím vypnout u nich “immortal mode”. Daří se.

Opět odjezd do Premantury, tentokrát bere káru Ráďa a my opět běžíme, tentokrát až na Velkou Kolombarici. Běžíme čtyři… :) V plánu jsou dneska velký jeskyně a průplavy kde už toho moc vidět není, protože je TMA : )

Hned na začátek dáváme dole pro představu minutovou session na dně. Aby měli kurzanti nějakou oporu stran času a nějaký ty možnosti odhadnout, jak moc to dává, nebo jak moc je to v pohodě. Minutku vydrží všichni, a někteří tam se mnou čekají ještě dýl. Pěkná práce, klucí  ! Pan VTCH vše bedlivě sleduje z hladiny s připravenou bojkou..

A pak už to vypukává.   Pan VTCH jede na konec jeskyně, já na začátek, a už si to posíláme. Všichni opět s přehlehem, hlídáme to jak můžem, vysvětlujeme, pomáháme, natáčíme, atd atd. Z nejdelšího průplavu mizíme do malý jeskynky s kratičkým vlezem a velkou temnotou inside. Zde už je třeba se střídat a dávat ještě víc bacha.

Naštěstí až v době, kdy všichni odcházejí, nacházíme s panem VTCH díru, do který se dá vlézt, ale ne vylézt, musíš se fakt vysoukat – a ještě jednu, odkud jde takovej proud, že je jasný, že jsme našli napouštění oceánu. Je to tady.

Dnes jedem na poslední spací spot dříve, zejtra nás čekaj hloubky a tak to nechceme nějak dneska přehnat. Ono konečně taky jednou dorazit na lokalitu za světla není zlé…

Spíme na místě který jsem objevil při jedný ze svých toulek tady po pobřeží – dělávám to tak, že si vezmu ploutve, masku, plavky a jdu do vody.Plavu pak kilometry kolem pobřeží a hledám jeskyňky, průplavy, hloubky atd. Je to sice boj, ale najdeš místa, který prostě musíš pak vykempit. Místa ke kempení pak hledám tak, že si vezmu boty na běhání a snažím se doběhnout na místo, který se mi zdá, že bylo vidět z vody. Jasné ? Asi ne. Jde o to, že to je prostě dlouhá cesta, než to člověk objeví, važte si toho, že to nemusíte absolvovat : )

Večer mi začíná bejt jasný, že lidi to chytlo. Každej chce ještě do vody, každej chce topit několikrát denně, někdo se dokonce souká do pryže a jde opět do vody, a to už se stmívá. Mám z tohodle hroznou radost, protože to je to, co jsem tím chtěl docílit, tímhle celým…aby to lidi začalo bavit, jako nás.

Stmívá se a my jdeme na spot, kde jsem byl loni s ANdym, a kde to prostě miluju – starej bungr a jeho střecha, na nejvzdálenějším konci mysu – ideální místo k párty, bro.

Ustává vítr a nastává klasika. Klucí hrajou, pouští draka, blbnou s čelovkama a světlama, hážou krysy do křoví, nedokážu to popsat, co všechno se dělo. Bylo to super, moc.

My s panem VTCH se domlouváme, že je dneska uplněk, a že tím pádem musíme vidět západ měsíce (6h) a východ slunce (7h) a takže sraz v 5:3O u dodávky, udělám Matéčko a půjdeme na to. Sice bych se měl vyspat, protože zejtra budu řídit 8OO km dom, ale to mě nerozhazuje.

Nerozhazuje mě to tak moc, že se ve 3h sbírám a jdu běhat. Pak už to nemá cenu spát, tak čekám na pana VTCH, kterej je jedinej, kdo fakt doráží v těch 5:30 : ) Sice je zataženo a měsíce nevidíme, ale to je přece jedno – čekáme na to stejně. Pijem Maté a kecáme…pak teda aspoň východ slunce…stále zataženo…7h, tak zase nic, heh, tak stále sedíme a kecáme…a přidávaj se další lidi, a najednou je den…magic moments..

Dneska jsou na plánu “hloubky”. Dopoledne 15, odpoledne 2Om, bojku máme, lano máme, závaží máme, vše ready. 1O h jdem do vody.

Tuhle lokalitu mám moc rád, protože se tu dají najít hloubky kolem 3O ti metrů už 70 m od břehu. Což je unikát, v CHorvatsku. Děláme bojku, doplavávají první lidi, opět poučení, bezpečnost, co a jak , jak je budem jistit, že budem dycky s nima dole, i nahoře, jak se vynořovat, jak co proč kde kdy a tak.

A už to tam padá.
Co dodat. Na dno si sáhli skoro všichni…

A odpoledne, po dvouhodinovém odpočinku taháme 2Om. Tady už je to fakt paráda, jak lano mizí do hloubek modré barvy, přidáváme bojku vol.2 na rozdejchání a sejftujeme to všem. A taky skoro všichni přidávaj hloubku svojemu životu…

Moc ponorů jim nedovolujeme, tak 2 max každej a pak je vyháníme na šnorchlovačku. Balíme to, plavem na břeh a je dobře v hlavě a unaveně po těle.

Chillout u aut, pobalení, poslední fotos, vše tak nějak si v hlavě zhodnotit…

A pak už jen celkem rychlá cesta domů, kam jsme dorazili i s jednou štau a lehkým nedorozuměním před Budějkama (neuviseli : ( ) kolem 4h ráno.
————————-

Okej, takže takhle to bylo, takovejhle deníček jsem vám tu nacvakal.
Psát o pocitech, jaký jsme u toho měli, by bylo až moc “osobní” a já jsem vám chtěl formou podrobného deníčku sdělit, jakej byl program, jestli se vše podařilo a jak to vlastně probíhalo.

Ale jak jsme to viděli mi ? Jakej vám napsat celkovej feedback ?

Stran toho, jaký jste byli.
Nejlepší.
Byli jsme fakt překvapený, že všichni byli tak příjemně outdoorový, nikoho nijak nerozhodilo, že spadlo pár kapek, že se muselo občas pěšky, že nebylo uplný vedro a že se jedlo až když byl čas a ne ve vžitých termínech – snídaně, oběd, večeře.

Topili jste fakt dobře. Nedělali jste ve vodě blbosti, poslouchali jste nás a fakt jsem nezaregistroval jedinej větší kiks u nikoho z vás. Občasnej šnorchl v hubě byl tvrdě trestán topením dotyčného, což je systém, kterej se vyplatil – ke konci to již nikdo nedělal.

Stran hloubek to zpočátku chtělo doladit striktní vizuélní kontakt s lanem, nešlo vám do hlavy to, že je tam to lano jako pomůcka, a ne nepřítel, ale rychle jste si zvykli a pak už to šlo. Jen se stále safety divers nemohli naučit, že na laně se při čekání na kolegu stoupajícího z houbek ODPOČÍVÁ, až jsme se občas báli, jestli nebude potřebovat záchranu sejfťák, některé kompilace cukavejch epileptickejch záchvatů ve snaze udržet se v hloubce kterou jsme určili, evokovaly vizuélně pocit řádné sambičky – příště striktně chytnout lana, čekat ! Koukat na něj, čekat. Když se blíží, uhnout za lano na druhou stranu, z očí do očí, stoupat. Na hladině o sekundu dříve – přistrčit bojku…atd atd.

Ale o tom to je. Příště možná dáme nejdřív bazénovej tréning, než vyrazíme. Techniky některejch kopů byly velice zajímavý, viděl jsem i krásnej prsovej kop z metrovejma bifinama, nádhera.

A finance. Ehm. No, prostě jsme to zkusili, a popravdě jen za cestu Tábor – Chorvatsko – Tábor jsem zaplatil 20 tisíc korun, v čemž není pan VTCH benzín (42O km), plat mého prodavače, dárečky aka odznáčky, přívěšky (Ráďa sponzoring, děkujeme moc), Rádi auta amortizace (o mojem a Carlosovo ani nemluvě) Carlosovo benzín z Nejdku do Tábora (5OOkm) (jako kompenzace za to, že bral auto) a další věci jako desky, papíry, telefony, atd atd.

Musíme prostě zdražit, protože takhle by to nešlo. Teda šlo, vyšlo to naštěstí přesně tak, jak jsem plánoval – přesně 0,- kč (bez jídla.)

Jenže takhle to nejde. Chceme to posunout dál, chceme aby na tom minimálně člověk NETRATIL, neděláme autodopravu, předáváme naše celkem obsáhlé vědomosti (ostatně to musíte posoudit vy) a lokalitové know-where a to je to, za co chceme odměnu : )

Další kurz tedy bude ( a letos již venkovní poslední ) o 1000,- dražší. Teda 3500,- včetně cesty tam, a příští rok to uděláme zřejmě ještě malinko jinak, třeba stylem DOPRAVA VLASTNÍ, kurz za 2000,- nebo tak něco.
To uvidíme.

Tudíž vyhlašujeme oficiální termín přihlášek na druhej (a letos poslední) veljet na mys Kamenjak – opět čtyřdenní kurz výuky potápění na nádech – a to je :

Středa 24.10 – neděle 28.10.
Odjezd v 18h od 720 v táboře.
Cena i s cestou tam – 3500,-
Máme již skoro plno teď, ale myslím že ještě 3 místa zbývají…

———————————————————————————————

Hlavní o co nám šlo v tomhle kurzu, jak už jsem vám tam několikrát opakoval, bylo ukázat vám krásy potápění na nádech.

Hrozně jsem se snažil s panem VTCH, aby jste dostali kompletní informace, které jsem získal za ta léta co se potápím, aby vás ponory byly maximálně bezpečné, aby jste věděli vše, a viděli, co se může pod vodou stát. Aby jste dostali návod, jak si to užít.

Když jsme se s panem VTCH poprvé bavili o tom, že uděláme nějakej ten poznávací zájezd s výukou freedivingu, vždycky jsme se chtěli zaměřit na úplně odlišné pojetí cíle potápění na nádech. My vás nikdy nebudem připravovat na  závodní freediving, ani jeden z nás ve freedive nikdy závodit nebude, naší filozofií je trénovat za jediným účelem – aby jsme mohli pod vodou strávit víc času. Je jedno v jaké hloubce, je jedno na jaké vzdálenosti. Jen tam být prostě co nejdýl, v jinosvětě, prolejzat díry, skákat free fally do hloubek, lehávat na dně a pozorovat okolí…tyhle věci. Hrozně by jsme chtěli, aby lidi, kterí projdou naším kurzem, si tenhle druh pohybu v beztíži zamilovali. Aby po absolvování vejletu s náma si řekli, “Tohle je to, co chceme (aspoň občas) dělat.” Aby to mohli dělat bezpečně. A s radostí a štěstím v očích.

Samozřejmě, pro lidi, který to myslí s freedivingem vážně vážně a lákaly by je hloubky a chtěli by se do toho všeho fakt opřít, prosím, absolvujte výcvik u Davida Čaniho a Martina Štěpánka, na jejich termíny a vůbec možnosti se můžete podívat na onebreathdivers.com stránkách. Oni jsou naprostý profesoři a profesionálové, Martin je mistr světa a topí přes 12Om hloubky, David je člověk s obrovskejma zkušenostma a oni si vás dovedou tam, kam my bychom se neodvážili a kam my vlastně ani nemíříme.

Oni vás dostanou hloub a dál, než my.

My se zaměříme na krásu a dobu dole.

Snad jste si to s náma užili tak moc, jako my s váma. Opravdu děkuju všem dohromady, a pár lidem zvlášť.

Panu VTCH – bez komentáře.
Ráďě – nemysli si že jsi pro nás nic neudělala.
Carlosovi z Nejdku – za auto a pomoc, fakt díky, moc.
Dejvovi, Honzovi, Dušanovi, Michalovi – za společný běhy.
1OOkladům – za empatii.

A nejvíc asi Barellovi. Za co ?

Bójka, čtvrtej den, moře, všichni zmrzlý, unavený..
Zůstáváme tam  už jen já, Pan VTCH, Barell, a Michal.

Barel se zanoří, dá deset metrů, nic zázračného, nic co by předtím nedal xkrát, nic při čem by viděl něco zásadního, nic vlastně zvláštního. Prostě uědlá svůj třeba 3o-tej  ponor na půl minuty do úplně obyčejnejch 1O ti metrů.

Vynoří se…

..a řekne….po čtyřech dnech topení…

“Ty hoši, to je naprostá pecka tohlecto !! “

……………………………………

Jo, takhle to vidíme i my.
Čistá radost, i po těch letech.
DĚKUJEM.

Čárys a Pan VTCH.

Kompletní galerie ke stažení :
Pan VTCH
Petr (heslo blackout)
DEjv
Štěpán
Moni

a kdo neviděl video, je tady :