Kterak Andy jebal na Mísečkách o svátcích.

Sváteční jebbing. Protože se toho sněhu vloni moc neurodilo a tudíž nezbylo moc prostoru na nějaký volný aktivity, musel jsem se spokojit s tou troškou co nadělili sněžný děla a šejpři v parku. Prostě trochu toho svátečního jebání uvnitř..

 

Praha je bez sněhu. A když myslím bez sněhu, tak to jako komplet. Prostě žádný 3cm sněhu u Muzea, na Bílý hoře je hnědo a dokonce i Petřín nemá na východních svazích ani cenťák. Takže mě to zas až tak ani netáhne ven. Do toho pobolívá achilovka, no ideální svátky na trénink houmra. Jenže to by to nesměl zkazit Duchna, kterej zavolá, že veze mamku na hory. Do Špindlu. Inu představa Špindlu, zas až tak lákavá není, ale představa toho, že budu na výletě, zas poměrně lákavá je. A tak podle hesla: Všude dobře, proč bejt doma – kývu na vstávačku kolem půl 7 a druhý den ráno už se soukám k Duchnovi do nejlepšího auta na světě – služebák. Vyrážíme celkem na čas a Duchna to drží co mu felda dovolí. Cestou kecačky o všem a na půl desátou parkujeme na Mísečkách.

Už večer jsem věděl že permici si kupovat nebudu, takže beru skialpy (a několik vrstev funkčních hadrů, protože jako vyžranej vorvaň od klávesnice potím litry už při nazouvání bačkor). Jako permice jsou drahý, ale sedum kil za jednodenní je fakt hlubokej zásun do povánočně vyzobaný peněženky, takže ty skialpy byli zatím volba lepší než opuštění burzy ve čtvrtek, před černým pátkem. Zatím..

Duchna platí, bere místo ve frontě a posléze mizí ukotven na laně vzhůru. Já klasicky chvíli bojuju s pásama, pak ale úspěšně nasazuju a začínám vzlínat sjezdovkou. A stačí asi první tři kroky abych se zas ujistil v tom, že ultravrdý přeskáče opravdu nejsou povinnou výbavou každýho chodiče. Jasně, že si je nemůžeš povolit, protože  ponožky se ti po pár krocích začnou sunout dolů a pak neuděláš ani krok a když utáhneš, tak neprokrvíš. Takže opět budu trpět. Ale já to mám asi rád nebo co – takže stejně jako Cimrmann – tudy ne, přátelé.. Po pár krocích se tak ocitám na vršku modrý – vodovodní cesty, co vede do Špindlu. Nahoru je to moc dokopce a dolu je to málo zkopce. Ale je to dolu. Píchám teda vodovodní cestu až dolu k lanu. Inu, zažil jsem i větší nudu, ale  ani tohle nebylo málo.

Dole dav. Fronta na sedačku je fakt dost. Já ale vítězím a nasazuju znova pásy. Bunda do batohu a už to sunu horekopcom. Na tu váhu a komfort na nohách si začínám pomalu zvykat a začíná z toho být opravdový požitek, kdy nemusíš na nic myslet, čumíš si na špičky a potíš se. Ano, přesně kvůli tomuhle jsem opustil teplo rodinného krbu a vydal se vstříc dobrodružství. Jenže ono to dobrodružství přichází tak maximálně, když se proti tobě řítí lyžník na splašenejch prkýnkách a evidentně to nemá v paži. K žádnejm větším akcím ale naštěstí nedochází a tak se po hezký hodince ocitám u vysílače na Medvědíně. Tady nahoře se zatím stihlo zatáhnout a přidal se lehký větřik. Viditelnost tak na dvěstě metrů. Pecka. Dávám pásy dolu, zacvaknout patky a hurá dolu!

No černá je teda prázdná, což je fain, ale taky jsem za dvě minuty dole. Stojím zase tam, kde jsem byl před hodinou a dvěma minutama. Stojím a přemýtám o smyslu týhle zábavy. Stojím asi pět minut a nic. Faktor zábavy roven aktuální teplotě. Nula. Jsem stále ještě spocenej z cesty nahoru. A přitom jsem už dole a nahoru je to hodinu. A-ha. Asi dělám něco špatně. Nicméně to dělám znova, protože opakování je matka moudrosti. A já se v tom evidentně potřebuju ujistit. Stejně jako když dáš polet – je nutný to potvrdit. Tak potvrzuju, ale jen jednou. Nožičky bolej a taky bych si na chvíli sednul. Potkáváme se teda s Duchnou, dáváme čájo v kiosku a já to balim. Teda balim lyže, přibaluju foťák a vyrážim do místního parku. Tady pár prken a několik klackařů. Teda moje skialpy jsou sice twintipy, ale mám je asi moc rád na to, abych zrovna s nima vojebával tyčinky v parku. Zapichuju je teda dole u vleku, tahám foťák a na zbytek odpoledne mám o zábavu postaráno. Povaluju se na dopadech, dělám šlápoty na odrazech, stativem dodělávám padlý railisty a vůbec dělám vše, co správný turista v parku.

Kolem půl čtvrtý pak doráží i Duchna, tak zkoušíme cvaknout nějakou zatáčku, ale není to úplně ono. Asi vítr, nebo co.

Sluníčko zapadá, vleky zavíraj a tak to balíme i my. Byl to celkem dlouhej den a rozhodně ne nudnej. Vždyť jsem byl na výletě a navíc s takovou koncovkou.Takže víc výletů zakončenejch jebačkou všem!

 

-a-

=