Lipno DH – repec a fotky

Pátek večer odpadám do postele zhruba po půlnoci, unavená až běda. Spím ještě před dopadem do peří a snažím se ještě co nejrychleji trošku dohnat spánkový deficit, protože jako každý víkend, zevling se nepřipouští a ráno se vstává na závody. A na jaký závod slečna Šárka vstávala? Tak to se dozvíte kde? No jasně že uvnitř..

Tentokrát se sakra těším, ráno mě nečekají žádný nervy, žádné velké balení, nové tratě, nic, jen neskutečná pohoda. Jako už po několikáté se jede mistrák na Lipně, tedy přesný název je FRbikes Fun Downhil, což je teď už skoro tak legendární, jako Kozzy style, které Lipínku předcházeli…

… Jedno přetočení na druhý bok a…

Je ráno, stojím u okna usrkávajíc bílou kávu, mžourajíc do sluníčka, které si prodírá cestu jen malým stádečkem líných bílých ovcí na jinak blankytné louce. A těším se ještě víc, žádné nervy jako vždy, když jedem závodit, jen pohoda. Taky netrvá dlouho a už už kormidluju černej koráb s dvěma koly na nosiči, ano přiznávám, jsem ženská a tudíž docela i pirát na silnici :D ale jedu celkem brzo, takže v klídku. Provoz malinkatej, doufám, že to tak bude i na Lipně a ještě se vlezu na parkoviště. Dorážím a co auto to více či méně známá tvář – jo to chceš! Mám tu však ještě jeden úkol a to nějaké to foceníčko se Zuzkou a naším hvězdným fotografem Kozmenem :D

Parkuju a už je vidím, squat tak cip, oranžový stan ohraničený několika auty Rm teamem, doktorem se Zuzkou, kluky z MM a dalšími. Jsem tu asi brzo a podle noc-přeživších, kteří se postupně vyloupávají z okolních aut s různě zmuchlanými či kyselými ksichtíky, je vidět, že párty tu proběhla mocná. Ono ostatně vše vyšlo na videu :D No nic, Zuzku mám, bavím se se všema, je na čase nachystat sebe a rekvizity na focení, nějaký ty kýble s vodou, houby, botičky, sukničky nějaká ta malovátka na ksichtík a v neposlední řadě Nablýskaná Ninja DH v dvojím provedení. Svým oblečkem budíme na parkále trošku pozornost, nakonec však chuť zajet si co nejlepší čas vyhrává a všichni vyklízí pole a jdou trénit. My se Zuzkou jdeme jako jedny z posledních k registraci, odebíráme čísla, ale místo ježdění jdeme fotit. Co k focení napsat ehm, celkem divočina zapadající do jiného příběhu, a fotky budou k vidění už brzoučko… ;)

Máme nafoceno a já už se opravdu těším, až si konečně sjedu, chci se předvést, proto na osychání není čas, jen rychle setřít voňavé mydlinky odkud to jen jde, místo lodiček se obout do pohodlných fajvek a jít se trošku rozhýbat a zaprášit na trať. (Auuuu.. ty fotky chceme podepsaný na dveře od kanclu – pozn. redakce-) Nerada bych dnes zklamala a tak nic nepodceňuji. Dostáváme se k lanu, zjištění, že fronta lufťáků, důchodců a rodinek i s kočárky se vine až ke kasám mě děsí, nicméně první jízdu přežíváme, dáváme lanem… A jedem a jedem a jedem a jedem, no prostě sakra dlouho, takže dnes už jen tlačing, nechci strávit mládí na laně.

I když jednu výhodu pomalá zhruba půlhodinová vyhlídková jízda na laně má, máme čas prohlédnout si trať a hlavně nejnovější skok místního stavitele Lutteho, je to The Ultimátor, ke kterému je lehce komplikovaný přístup a je to výzva asi opravdu jen pro ty nejlepší a i ti ho nemají zadarmo. Tu padne předeček, tu zadeček tu jezdeček. Ale je to stopa, která je v závodě povolená a je o něco rychlejší, tákže diváci se seskupují přesně v těhle místech a protože nikdo nechce vypadat jako lůzr, dějí se tu fakt komba, za který by se leckterý kaskadér nestyděl. Když to vidím, chci se taky trošku žvejknout, i se na to fakt cítím a tak letos poprvé zaskakuji kamenný odpal dablíku za ultimátorem. Hodně příjemná věc zjišťuji. Nabíjí mě to zle, vyšlapávám sjezdovku a prasím si to zase dolu. Jo jsem doma, ale je to tu po všech těch závodech a zkušenostech nějaké jiné, lepší? Ta změna ale asi proběhla mezi sedačkou a řidítky, když pominu, že i ty se vyměnili… Nicméně i tak, jsem doma, je to znát :D I všichni ostatní jezdí hroznou vraždu. Ono když ze všech stran lítají výzvy jako: DARŮŮŮJ KREEV! VYBAGRŮŮŮJ TOO! VEM SI ŽIVOOT!! ZLOM TO!! A podobně, copak můžeš jinak než to tam prostě zarvat? Atmosféra nejlepší, diváci, kteří fandí a lační po krvi, jezdci, kteří jsou ochotní darovat orgány, krev, cokoli, jooo, tak to má býýýt…

Bohužel stíhám asi jen 4 jízdy, dávám nějaké to krmeníčko aby tělíčko nezesláblo, povzbuzuji ze včera pochroumanou Zuzku, která se nebála a chtěla to natrénit do Fróňa už v pátek a teď je z toho lehce pošramocená a ježdění vzdává. Rozhlížím se po squatu, začíná tu být fakt bordýlek, no nevadí…

Není čas řešit blbinky, začíná závod a je třeba dostat se nahoru včas, a jít buď na lano v dostatečném předstihu, nebo dát sprinta nahoru, tentokrát dávám přednost lanu a předbíhám pár chudáčků staroušků se strašně nevinným pohledem zpod víček, pardóóón…

Na startu už jsou Junioři, dívky i nějací openi, mládeží se to odpaluje a následuje šest statečných dívek, jedu čtvrtá, je mi velice líto, že tenhle report, ochudím o popis nějakého pádu, ale tentokrát by to byla fakt ostuda, naopak zajela jsem si asi tak nějak na pohodu, není důvod jet na hraně a tak si jedu tu svou, tak jak umím a jak mě to baví s tím, že stopu mám najetou a moc chyb se nedopouštím a vyhrávám. Přesto nechápu, že se při měřených jízdách cítím vždycky tak slabá, ta chvíle, kdy člověk ucítí, jako by mu někdo hodil 10ti kilový bágl na záda. Jasně, člověk je tak napumpovanej, že to prostě udrží a musí se jen přemoct. Ale líbilo by se mi někdy se fakt uvolnit a nejvíc si to užít.

No nic, po nás jede kategorie Masters 40+ sice jen o třech lidech přesto je to boj, který ovšem vyhrává Robert Loos, a po strejdech z Masterů, open, kde vyhrál místní stavitel Kája Lutte, následuje elita a kdo vládl zde no přece? Kdo je tady kapitán? Kdo všem vládne? Přece Déémon, který zajel i traťový rekord, hned za ním byl Bíga od nás z týmu Cyklo Jiřička a pak Pája Schwarz z Frbikes.

Byl to prostě boží závod! Převeliké dííky klukům z Frbikes za uspořádání těchto fajn závodů a také dík všem zúčastněným, ať už na kole nebo podél trati za perfektní atmosféru. A ještě speciální dík klukům do Cyklo Jiřička, za to jak svědomitě se mi starají o kolo skoro po každém závodě ;)

Jinak za fotečky všichni speciálně děkujeme tomu nej nej fotografovi Kozmenovi, který nám všem káže víru jehovu…

Šárka