Jandyho říjen

P1000690~1

Zima se pomalu blíží, ale tělo nějak nechce opustit letní režim a tak oproti dřívějším letům, kdy jsme jezdili už lyžovat, se letošní říjen nese v malinko jiném duchu. Už nějaký ten pátek navštěvuju tento web, původně asi zaměřenej na bikery, nyní multisportovní.. a tak vám můžem servírovat i další slasti..

Vlastně jsem znal i da-li-du. Všude ty celoodpružený kola, motokrosy bez motoru a já si to nikdy pořádně nezkusil, vždy tu o tom jen četl. Vlastně jednou na Lipně mi Cruzo půjčil své celopéro, ale za jednu jízdu jsem toho moc nezjistil. Kolo mám rád, sedím na něm celkem často, skoro denně. Přes prázdniny aspoň řídítka na motorce. Prostě ty klacky do sebe něco mají. Držet gripy v rukách, ať už na hůlkách nebo na řídítkách, je parádní pocit. Vše se ale v říjnu 2013 změnilo a já dostal možnost rozšířit si sportovní obzory. Bylo mi zapůjčeno kolo, zdvih netuším, brzdy vostrý, velikost je mi asi vcelku jedno. Hlavně že vypadá bytelně. A teď kam jet, nejblíž je Monínec, tam ale zavíračka, závody. Na lipně jsem kdysi byl na svým horským za 8k. A když už zkusit, tak asi na kořenech, ještě by to chtělo bahýnko, ať to je pořádnej motokros. Pořádně od bláta. Nicméně na sobotu hlásí hezky a je to určitě lepší, protože z toho budu jistě div živ. A karta padá na Špičák.

Je sobota ráno, já nemůžu ani dospat, těším se jak malej kluk. Kolem půl7 ráno vyrážíme s Honzou z Tábora, ještě hodit kličku za bratrancem a posbírat nějaký chrániče, převážně na motokros. Přijíždíme na parkoviště až ke kasám. Zde, jak psal Andy v reportu ze zavíračky, samý cizí značky, každej to svý kolo vyblejskaný, dresíky navoněný, helmy pořádný designovky. Připadám si tu jako na nějakym veletrhu. Já vyndavám umazaný,rozervaný a propálený kalhoty BeachBitch, tak aspoň odpínám spodek a mám kraťasy, vytahuju ponožky, mx kolenaholeně, na vestu fasuju od Honzi dres a zapínám helmu, jsem ready, brejle jsem si nestačil vyčistit, tak to zvládnu bez nich, stejně bomby nebudou. Jdeme koupit permici, jejíž cena mě malinko překvapuje. Skoro pětikilo mi přijde dost nebo spíš jsem čekal míň, na druhou stranu zadarmo se to nepostaví. První cesta lanovkou a já zblbej ze zimních hor, nahoře čekám, až to bude z kopce, nějak mi nedotejká, že nemam lyže. Cestou mi bylo řečeno, že dáme tak 8 jízd. První jízda seznamování s kolem. Brzdí to fakt dobře, dál mi přijde, že to moc nedrncá, i když valíš ve spodní části po kořenech, tam mě to bavilo nejvíc, prostě hrň jí, co můžeš a doufej, že se nevysypeš. Každá jízda je rychlejší. Líbí se mi, jak můžeš tratě kombinovat. Nejdřív mám z nějakých pasáží respekt, ale jak jízdy přibejvaji, tak odpaňuju snad všechno čeho jsem se bál. Na lávkách si taky nejsem moc jistej, jsou takový oslizlý, ale ono stačí na nich nesahat na brzdy, toť můj poznatek. A skoky? No nejdřív přejíždím, pak naskakuju nahoře tu menší lavici a pak už zkouším i ty menší dvojáky nebo jak se to nazývá. A ejhle, nedolítneš a ono to prostě požere, to se mi libí. No a nakonec zkouším i malinký lávkový dropy. Prvně mi spadává jedna noha, ale ustávám a pak se tom prostě lehce odrazím a ono to jde. Každou jízdu stavíme na pár místech, mě to ale nedá, abych asi pátou nebo šestou jízdu nezkusil jet v kuse, nejde to, prostě neudržím, musím aspoň jednou zastavit. Takže zbytek jízd v duchu pár zastávek. Nakonec dávám 12 jízd za ten den. Jen dole si vždy o něco musím rozevřít prsty, ty to nějak nezvládají to tý kořenitý pasáži. Zbytek těla příjemně unavenej. Na konci dne vystát frontu na vapku, vrátit permici a se skvělým pocitem nabrat směr Tábor. Jsem z toho nadšenej a to kolo asi do budoucna prostě potřebuju, je to fajn. Neříkám DH svini, ale něco univerzálního, aby se dalo i něco našlapat a párkrát do roka navštívit bikepark, by bylo parádní. Tak jsem viděl svůj první den na pořádným kole.

Je pátek před prodlouženým víkendem, chystám se na party, v tom telefon. Volá Dušan z Kladna, jestli bych nejel na 3 dny na feraty. Říkám, že jo, lepší dát 500 za benál než za víkendovou kalbu a tak se plán mění. Jenže to by ten nápad v sobotu ráno nesměli mít všichni a odjezd z plánovaných 9 dopoledne je v půl2 odpoledne, prostě ta matka měst to prej nějak nezvládla. Jedeme podle reportu od Vojty do Hallstattu a okolí. Nikam nechvátáme a tak přijíždíme v 6 večer. To nás ale nerozhodí a tak po večeři vyrážíme s čelovkama do feraty přímo nad městem. Je to paráda, nikde nikdo, jen tma, svěla a plno hvězd. Nahoře vyndaváme z batohu vrcholové pivo na terásce s výhledem. Dolu sbíháme po cestě a jedeme spát na parkáč k lanovce na Krippenstein, s tím že ráno dáme Seewand. Tam ale zjišťujeme, že je zavřenej a tak se plán mění a jedeme pár kilometrů na Loser, zde Déčková ferata, krátký nástup spíš traverzem. U nástupu mrak lidí, čechů co to hned po pár metrech vzdávaji. Já opodál vidím jeskyni, tak jí jdeme prozkoumat, je veliká, docházíme k průlezu směrem dolů a tam to vzdáváme, abychom tam někde nezůstali. No krásně jsme zabili čas, všichni odešli a další nepřišli. Jdeme v podstatě sami, jen u vrcholu docházíme skupinku.

Dolů sbíháme opět rychle a jelikož je ještě dobrý čas, tak natahujeme u parkoviště slacklinu. Sluníčko je ale najednou nějak dole a my zjišťujeme, že se vlastně měnil čas. Co teď? Tak třeba oheň, sebrat klacky a rozdělat, vedle na vařiči ohříváme jídlo. Najednou hroznej vítr a v dálce blesky, tak rychle sbíráme věci, já si ani nestíhám dodělat jídlo a je tu strašnej slejvák, jen tak tak jsme to stihli do auta. Po chvíli je pryč, tak obnovujeme oheň, dáváme vínečko, kecáme a já smutně koukám, že chci taky do auta, protože to vypadá na další déšť. Nakonec se Dušan s Péťou slitujou a mačkáme se celou noc ve třech ve fabii, já spím pěkně celou noc na jednom boku obtočen kolem blatníčku. Brzo ráno vstávačka a valíme nad Attersee, kde by měla být malinko delší ferátka, přeci jen je pondělí a hodilo by se přijet domu dřív. Zde opět před námi potkáváme Čechy, kteří nás naštěstí pouští a vyráží hned za námi, za chvíli je máme z dohledu a jdeme opět sami. Krásný výhledy, já si myslím, že v dálce je dokonce vidět Šumava. Ferata není pouze po skále, ale jsou tam i přechody po bahnitých cestičkách. Bláto nabalený na botech zvyšuje level. Po pár hodinách bez zastávky, dáváme nahoře oběd a zbíháme dolů, k jezeru, kde dáváme rychlou koupačku a svěží vyrážíme zpět domů.

Tak to byl můj říjen a teď snad už přijde to lyžování.

Jandy

 

3 komentářů pod “Jandyho říjen”

  1. Vojta

    pěknej výlet, škoda že vám nevyšel Seewand, ale i tak jste si to určitě užili :-)

  2. Andy

    Přésně – vejlet to musel bejt parádní! :)

  3. Čárys

    TAk teprve tedka jsem se dostal ke kompíku…
    Dočetl jedním dechem a PECKA !!!
    Až budeš ladit kolo, dej vědět – určitě něco vymyslíme : )

Komentář: