Buky cup 2014 – foto update

Na víkend nám hlásí babí léto, ale ejhle tohle datum nabízí hned několik možností kam vyrazit, ovšem 3DH cup Jedlová je pro nás příliš daleko a tak volíme bikepark za prasečákem Pročevily, tedy Buky cup a abyste věděli, jak bylo a že sem chcete příští rok určitě dorazit taky, tak tady jeden report ode mě.

 

Tedy, jako každý rok se poslední týden v září koná závod Buky cupu a co víc, Buky cup slaví letos kulaté desáté narozeniny, proto nad výběrem lokality nepřemýšlíme příliš dlouho a přání k desátým narozeninám se chystáme vtisknout vzorkem gum přímo do trailu a v sobotu ráno vyrážíme do Pročevil za prasečák.

Ovšem nebylo by to jen tak, aby se mi něco nestalo. Noc před odjezdem mě schvacuje teď poměrně moderní nemoc a ráno se probouzím zpocená a unavenější než horník po celé šichtě. Chce se mi chcípnout, ještě jsem ani nedostala nohu z postele, nicméně zatínám, vše je domluvené a zase jsem přes týden nebyla na kole. Herečka jsem vynikající a tak předstírám, že jsem v té nejlepší formě, rvu do sebe všechno možné s céčkem a nápisy které slibují energii, křídla, úlevu a kdo ví co, přičemž když si připadám dostatečně oblbnutá, cítím se skoro jako zdravá a můžu…

Cesta uplyne jak nic, dorážíme na parkoviště do Pročevil okolo desáté a jsme trošinku zklamaní, aut je tady docela pomálu. Jednoduše jsme čekali větší účast. Minulý rok se tu nedalo skoro hnout, ale asi je to prostě znát, když se některé akce kryjí. Zdravíme pár přátel, ale moje energie získaná všemožnými zázračnými preparáty klesá rychle, jak v bojové hře dokážu přijít o všechny životy a tak mažeme obhlédnout traily. Princip Buky cupu zůstává stejný jako všechny minulé roky, jedou se na čas dvě tratě, z toho každá trať se jede dvakrát a ty lepší časy z každé trati se sčítají.

Ale ať nepředbíhám, jdeme nejprve něco natrénit a okouknout jak vypadají tratě pro letošek. Zjišťujeme, že první trať se vůbec nezměnila, nicméně proč měnit osvědčené že? Osobně se mi tahle tratička fakt líbí, je o něco kratší oproti druhé, hravější a taky skákavější. Začíná kličkovanou na louce mezi balíky, skok přes tři balíky, přescesťáček, klopenka transferovej skočík, menší a druhej, výskok na dřevěnou lávku, seskok, další dřevíčka a cíl přímo pod pódiem a u báru, super hravá skákavá tratička, kterou si fakt užívám a dávám jí ještě několikrát. Přičemž slunce pálí, lidí značně přibývá, nálada graduje a o Jedlové někdo šíří fámu, že prý se závod zrušil, když tam skoro nikdo nepřijel, takže jsme nanejvýš spokojení a jdeme ještě trošku potrénovat druhou trať.

Ta oproti loňsku doznala pár změn. Start je hned vedle první tratě, ale odbočuje vpravo do vlastních neklopených zatáček mezi balíky, kde mám co dělat abych se nenakrmila jak to zvíře co mléko dává. Louka váže lesík a v tom se skví dřevěná lávka do step upu, z něj na skok přes dva balíky, který každý dává, jak umí, někdo lítá na placku, někdo bere dopad, někdo chce na dopad, ale doskakuje vedle, sem tam někdo krmí kolo slámou, prostě možností mnoho. Po téhle atrakci se náhle rozvlňuje hlína do poměrně přísných boulí, které lehce nadržují pevňákům, a sjezďáky v různé míře šikanují. Ale nic se neděje, na bezpečnost se tu myslelo dlouho dopředu a tak jsou okolo boulí vypěstované luxusně veliké lopuchy, zaplout do nich skoro chceš.

Kdo přežívá boule a má dostatek rychlosti i za nima může rovnou z dřevěného odpalu naskočit na autobus, teda ne na ten co by ho třeba odvezl domu, ale na ten který má střechu pobytou dřevem a vede z něj cesta do cíle. Ovšem nemálo lidem boule berou veškerý vítr z plachet a z odpalu na bus by je nedonesly ani křídla od RedBulu, takže dupou, co to dá na výjezd vedle skoku. A pak už jen cíl.

Toť popis trati z tréninku, začíná registrace a po jedné hodině přijíždí traktor s valníkem. Kdo zná, ví, že nám nejede sebrat balíky ze skoků, ba naopak, zajišťuje vývozy. Takže nasedáme na tuhle trošku atypickou leč úžasnou lanovku, dáváme pár dalších jízd a začíná závod. Startují vždy dva lidé dohromady a každý si jede svůj trail. Já startuji s Mácou, jen ho pozoruji jak před startem příšerně odfukuje, ani se semnou nebaví jak se snaží koncentrovat a co nejpevněji uchopit řidla, no nic tak si ho taky nevšímám no, stejně je mě blbě, díky chřipce už jezdím tak, že ani nevím kam, dávám teda dvakrát na čas kratší trať, z čehož se mi nepovedla ani jedna jízda, v první se mi uvolnilo lanko v přehazovačce, takže celou jízdu přehazuju ani nechci, a když mě ani občasný výstřel do pedálů nesundává padá mi tam nejtěžší převod, což je před výjezdem na bus absolutní libůstka pro moje chcíplý stehna, mno a v druhé jízdě dávám zákus do poslední boule.

Ale nevadí, sluníčko svítí, zábava jede, lidí je tu nakonec slušná tlupa, pod tratí se prodávají nápoje a žraso za lidovky a to myslím vážně za lidovky, do toho jede komentátor na pódiu svoje bomby. Jo navzdory šílené únavě z chřipky, kdy už sotva lezu mě to i s bublinou u nosu maximálně baví. Další dvě měřené jízdy na skákacím trailu dávám ani nevím jak. A celý závod utíká rychleji, než jeptiška před násilníkem, protože jeptiška se sukní hore prostě běží mnohem rychleji než chlap s kalhotami dole.

A je tu konec závodů a třešinka na dortu v podobě spanilé jízdy všech zúčastnivších se jezdců ve vláčku a je to opravdu spanilá jízda, tak spanilá, že jí všichni jen tak pro radost jedem ještě jednou. Pak už zbývá jen vystříkat připravený šáňa, vyhlásit vítěze a pro většinu může zábava pokračovat v bezva bandě na afterpárty s pořádnou muzikou. Co bylo dál, nevím, my odjíždíme, do auta se přesouvám pouze silou vůle a v bojové hře mám už dávno game over, ale stejně nelituju, bylo to skvělý. Slet super lidí, na fajn trati, za parádní organizace, která dokázala objednat i počasí, co víc si přát… A jen tak mimochodem Maaca ve své kategorii vyhrává, takže to šílený odfukování a koncentrace na startu nebylo úplně od věci.

Mějte krásný zbytek týdne a snad zase někde…

Š.

 

pozn. Andy: a celá galérka od Markéty tady:

http://makyna04.rajce.idnes.cz/Buky_cup_2014#

Díky moc!