Tahání za ruce

Po muční Petrova náčiní a zkonstatování, že občas vrkout za plyn jen tak po práci je fain, se tak zrodila další zábava pro odpolední hodinku než se jde k večeři..

Já tu trialku prostě vždycky chtěl. Ta možnost, že ti stačí pro legraci jen malej plácek kde si můžeš poskakovat a jen tak si blbnout, když je venku hnusně a nechce se ti moknout kilomtry od baráku. Navíc máš pořád klacky v ruce a tak to permanentní hledání správnýho těžiště prostě pořád trénuješ. A tak jsme jednou s Arťasem zajeli kus za Prahu a dovezli tuhle legraci, co třeba na trojku jede max 20kmvh.

Prvních pár pohoupání bylo spíš hledání, kdeže ta spojka vůbec zabírá a jak se na tom v tom permanentnim postávání udržet. Navíc rozjezdy ve stoje jsou taky zvláštní. No prostě takovýto oťukávání. Kousek za barákem je naštěstí starý škvárový hříště, zarostlý tak, že by se i Tarzan ztratil a pár lehčích výjezdů a sem tam nějaká ta zapuštěná betonová skruž a i nějakej poházenej panel tu najdeš. Prostě pro začátek ideál.

Beru teda po práci pana Tobiáše a jdem společně povrkávat na tenhle plácek. Mladej má udělanej okruh kde se učí házet kopyta pod klacky v zatáčkách a já si za nim balancuju a hledám tu nejpomalejší rychlost co jednička snese. Stačí ale 20minut a mám pocit jak kdybych dostával děsnej kotel. Motor pěkně hřeje a v kraťasech se mi jezdit nechce a tak když teď se dny začínaj ochlazovat, přichází to správný počasí na ladění balancu.

Snad to ještě nějakou chvili vydrží a vůbec by mě navadilo opakování loňský zimy.

Inu uvidíme a snad za ty ruce bude letos tahat nejen sněžnej pluh..

-a-