Maara – 2014 – recap

Rok dva čtrnáct byl pro mě bezesporu tím nejúspěšnějším. Nastalo mnoho životních změn, díky kterým jsem se přesvědčil, že vše jde, pokud člověk chce a jde si za tím. Malé ohlédnutí za loňskou sezonou uvnitř.

Do nového roku vstupují jakožto dobrovolník zdejší Ski Patrol. Na svůj první den jsem si musel od svého přijetí chvilku počkat. Avšak hned druhej den co jsem nastoupil, stále ještě v tréninku, jsem se náhodou ocitl u případů, kde si buchta zlomila nohu a zůstala vyset na hraně skály. Dostat se k ní znamenalo sešoupat docela prudkej svah. Dan D byl již na místě a chystal plošinu pro nositka. Vyžádal si jednoho na pomoc. Neváhám a už si to sesouvám k němu. Avšak po cestě chytám trhlinu ve svahu a už letím po hlavě dolu. V okamžiku co letím vzhůru nohama kolem Dana, slyším jak naprosto klidným hlasem volá nahoru “Pošlete dalšího dobrovolníka”. Nakonec se zastavuju kousek pod. Lezu zpátky a misi úspěšně zvládám. Ale historka se stává legendární a baví všechny i rok poté. Hned od prvního dne vím, že tato „práce“ bude velice zajímavá a obohacující. Parta neskutečná, sranda se dělá ze všeho a všech. Zároveň ale, pokud přijde případ, všichni hned přepnout do profesionálního modu a člověk se nestačí divit, co všecko dokážou. Věděl jsem, že jednoho dne chci byt jako oni. Proto také trávím většinu volného času na svahu v červené uniformě. Do toho stále otrok v hotelu, spravující hajzly po cikanech. 3.března se ze mě ale stává Permanent resident of Canada. Životní úspěch, díky němuž mohu nejen zůstat jak dlouho chci, ale hlavně mohu dělat co chci. Na oslavu letím na pár dní domů. Vždy se rád vracím, užít si rodinu a kámoše. Probíhá pár dobrejch akcí typu vejlet na jih atd. Na zpátek si vezu dva nový kousky o AGangu. Zima je ale ještě dlouhá. Učím se jezdit na skůtru pod dohledem Julie Ann což je buchta co na tom strašně nakládá. Vanda se s ní zná a tak mi dala nejlepší dárek k narozeninám. Dáváme vejlet do Revelstoku, což je malý městečko na TransCanada highway. Zde konečně okoušíme i jiný ski resort. Prudký lajny mě ubezpěčujou, že lyžovat fakt neumimJ
Dalším významným dnem jest jeden nevinný hike do Whistler backcountry. Kde na jednom z vrcholů pokládám své drahé polovičce zásadní otázku. Dostává se mi kladné odpovědi a tak nezbývá nic jiného než naplánovat svatbu.
Zima pomalu končí a začínáme vejletit. První návštěva Kamloops mě hned nutí k návratu o týden později. Dále navštěvujem Coast Gravity park, kde se klukům z Coastal crew podařilo něco neskutečnýho. Skvělá rodinná atmosféra spolu s nejlepším skákacím trailem (Coastal cruise do Fly deck) na světě nás opět nutí k několika dalším návštěvám.
Ve Whistleru mezitím měníme bydlení, kdy musíme opustit náš milovaný baráček. Nové bydlení je hrůza. Plíseň a psychopatickej spolubydlící v přízemí nás nutí po dvou měsících utýct. Naštěstí nacházíme další parádní domeček, kde spolu s fajn spolubydlícíma žijem do teď.
Dělám si další kurz první pomoci, kde se dovídám zas o něco více jak udržet člověka při životě.
První den, kdy otevřeli horní část bikeparku, dávám hned na úvod rozstřel, tentokrát objímám padlej strom. Dobitej jedu za klukama z bikepatrol pro ňáký srandy na bolest. Kecáme a odcházím jakožto novej dobrovolník. Zde menší parta než v zimě, ale o to víc případů. Více krve ale zase méně práce s převozem pacošů, díky super systému trucků a teréních vozítek. Užívám si Crankworx z jinýho úhlu.
Další významnou událostí jest moje svatba. Dorážej naši s bráchou a jeho přítelkyní. Den a noc se povedl na výbornou. Farma v travnatém údolí obklopená horama, ve společnosti rodiny a kámošů, byla správná volba.
Dáváme pár hiků po okolních horách, nechybí již tradiční surf trip do Tofina.
Na podzim již práci v hotelu nedávám. Vidina toho, že můžu dělat něco normálního, kdy se budu do práce těšit, mě donutila dát výpověď. Oslavujem to roadtripem/svatební cestou do Bella Cooly, což je malé rybářské městečko uprostřed ničeho. Vyniká zejména jako jedna z nejlepších oblastí na Heliskiing v Kanadě, neli na světě.
Po návratu jsem pozván na pohovor k profi Ski patrol. Bohužel nemám certifikát na profesionální práci s lavinami. To ovšem napravuji hned v zápětí. Týden v cat skiing operation, kde bydlíme v luxusní chatě, zhura 60km od nejbližší cesty, kam se jinak než rolbou či na skutru nedostanete, stál opravdu za to. 16 hodin studia denně nebylo zrovna málo ale nakonec všichni úspěšně absolvujem. Den po mých narozeninách dostávám konečně nabídku práce a tak se mi plní další velkej sen. Den po Vánocích si ještě stihnu hodit první dvě bomby na odpalování lavin a tím pomyslně zakončuji skvělej rok 2014. Stálo mě to hodně sil a času, ale byl jsem odměněn. Ted už vím, že když něco hodně chci, že to dokážu. Plány do budoucna jsou nemalý, ale motivace veliká.
Tímto děkuji zejména mé ženě Vandě, za to jaká je a že semnou podniká všecky moje vylomeniny. Že semnou má trpělivost a ve všem mě podporuje. Dále mamce a tátovi že přiletěli na svatbu. Bráchovi že mi to odsvědčil. A v neposlední řadě všem kámošům a kolegům. Protože bez nich bych nebyl tam, kde jsem. Díky moc!
Žíjte svoje sny!
Maara z Klánova