ALLEYCAT vol.1 Turnov

Móda předělanejch starejch silniček nás v Turnově dostala už dávno. Partička okolo Michala Dudy do pevnýho převodu bez brzd šlape už delší dobu, objížděj různý závody, co se okolo toho dějou a konečně se rozhodli, že i nějakej uspořádají.

No a když něco kamarádi dělaj, tak to je jasný, že je musíme podpořit! Takže rozhodování, jestli jet na endůro do Sušice nebo zůstat bylo celkem lehký.

Nějak zvlášť jsem se o nic nezajímal, termín závodu padnul na tuhle sobotu odpoledne s tím, že zázemí bude v místním BaruNeBaru se stánkem našeho dvorního sponzora, mechanika a kamaráda Toma CykloSvobody.

Kategorie byly jasně stanovený, buď jedeš na fixce nebo s převodem a buď máš bimbase nebo ne. Sraz po čtvrtý hodině na místě, takže spousta času jít si dopoledne na kolo. No co vám budu, v pátek bylo volno, takže jsem byl na kole ve čtvrtek, v pátek a v sobotu dopoledne už jsem cejtil únavu i na trailu a to budeme odpoledne ještě závodit.

Okolo čtvrtý už je to okolo BarNeBaru narváno známejma i neznámejma tvářema, čekání na start si všichni krátí pitím piv a prohlížením Svobodovýho stánku. Luďan si konečně dostavuje svojí karbonovou silnici, kterou si přivezl na památku ze života za mořem. Obloha se zatahuje, aby byl první pokus na start odvolán, protože se strhává pořádnej slejvák.

U registrace dostáváme mapičku s naznačenýma checkpointama, který musíme co nejrychleji v libovolným pořadí projet a na každým by nás měl čekat nějaký úkol. Všichni vyzvídají, kdo se kam vydá a nikdo nechce sdělit svůj plán.

Po vydatným deštíku si dáváme kola na parkoviště před Bar a můj kamarád Honza si mě pěkně vychutnává, když mi dává ještě deset, takže si pěkně klikuju a pěkně děkuju.

Startujeme a začíná zase pršet. Jsem rád, že jsem nepodlehl módním hitům a nechal si na zadním kole blatník. Pláštěnku jsem si při balení moc pěkně připravil na postel, tak jedu pro jistotu s batohem, aby měl Luďan s tím karbonovým speciálem na tátovýho starýho favorita aspoň nějakou výhodu.

Moje trasa nikoho nenapadla a šlapu si to lehkou objížďkou po pěkným asfaltu mimo město sám na můj první checkpoint k jezu do Přepeř. Silničku jsem od doby, co mi trochu funguje opravená ruka a přišel Author, nevytáhnul, takže s tý radosti úplně zapomínám, že jedu vlastně jakoby závod a spíš se kochám pohledem na město a jak to jede.

Na checkpointu ještě nikdo kromě mě nebyl a Monika mi dává za úkol nakreslit kolo fixou na papír. Jsem promoklej a zmrzlej, takže jsem rád, že můžu zase zpátky sednout do sedla a šlapat to směrem k městu vstříc dalším úkolům.

Cestou potkávám Luďana a hromadu dalších lidí a nevím, co už mají za sebou oni.

 Další zastávku volím u CaféKolej, což je nejbližší točený pívo, který mám od baráku a dostávám tu od Štěpánky za úkol proběhnout se na chudách. Splňuji a letím dál.

Dál tu máme škvárový hřiště, kde jsem se něco naběhal a nahrál fotbalu při letních tréninkách Juda. Čeká tu na mě  Máťa s Kájou, musím hřiště jednou objet dokola, dostávám zápis o splnění a jedu.

Dalším místem, který jsem si zvolil je Bartošova pec, vede odtud parádní sjezd na skejtu, ale dneska mě to čeká nahoru. Zkracuju si cestu lehkým cyklokrosem a už ji rubu nahoru. Potkávám dost lidí, co jedou zeshora i Luďana a kousek před mým předposledním checkpointem i Milhause.

Nahoře musím magnetem na provázku ulovit dvě ryby, pěkně to Michal vymyslel, většina lidí tu musela být pěkně udejchanejch.

Cestou dolů mě napadá, že jak jsem potkal ty kluky, tak Luďan by mohl být první a Milhaus druhej. Takže ji začnu rvát a hned mi padá řetěz. Už jsem dneska jednou upadnul, když jsem si odemykal tlumič za jízdy z kopce, je to úplně stejnej pohyb, ale dávám to. Tak jí rvu a protáčej se mi řidítka, no připravenej jsem dost :-D.

Po sjezdu musím vystoupat na druhej kopec do parku, kde by měl být můj poslední checkpoint. V dáli vidím Milhause. Mám černo před očima a řemínky v klipsnách to tak tak držej.

U checkpointu se míjíme, mám tu za úkol zapózovat na fotku Anetě, Kamile se nedaří mi do rozmočený mapky zaškrtnout průjezd a Milhaus to sype po šotolině dolů k Jizeře a do cíle.

Tudy ho nedoženu, musím to zkusit městem přes náměstí. Tak šlapu co to jde. Čekají mě navlhlý kočičí hlavy, kde se může rozhodnout víc než dnešní závod. Zdolávám je v plným a už jen sjezd k baru, kam přilítám v závodním smyku, ale Milhaus už tu dávno je.

Doráží spoustu dalších zablácenejch, mokrejch a šťastnejch lidí a je jasný, že dneska jsme si vyhráli všichni.

Nakonec patří bedna v mužský kategorii s převodama Turnovu, protože je Luďan opravdu první, Milhaus druhej a já třetí. V holkách kousek za náma dojela první Šárka od Milhause ve svým stylu, šlapu si na těžkej převod jakoby nic a jedu hrozně rychle. Milhaus to zase ve svým stylu ohodnotí nějakou hláškou “Njn dobrá výchova. Ale neválej si tady to kolo na chodníku”, když ji všichni tleskaj. Já tyhle dva fakt miluju :-D.

Kategorii fixek v holkách ovládla Kája, která jako jediná vyzvala turnovskou mapku s jedním převodem. V královský kategorii mužů bere první místo Bróňa, druhej je Matěj Višňovskej a třetí Pája, tady musím podotknout, že první dva byli v cíli, tuším, ještě přede mnou a Milhausem, takže velkej respekt.

 No a pak už následuje jen pití piv a kořalek, oheň uprostřed parkoviště před barem, tančení a zábava do hodně ranních hodin, kterou jsem dlouho nezažil.

Nezbývá než poděkovat, že se umíte dát takhle dohromady a něco pro nás uspořádat. Bylo to perfektní a bylo to pro všechny! S Luďanem se nám od zimy honí v hlavě velice podobnej plán, takže bychom se vám měli odvďečit a dát dokupy ten náš nápad.

Díky všem!
tomaass 

foto: Kuba Brož, Aneta Von a Štěpána