Špičková zavíračka

Letos to opět vyšlo. I přes týden v dešti se totiž pár dní před zavíračkou Špičáku udělalo pěkně a i přes místní mlhy se na sobotu na Šumavě nejen vyjasnilo, ale kolem Železný Rudy sluníčko pralo jak v létě..

Krájení mlhy, že by Rákosníček opět plesal, mě cestou nijak neznervźňuje, protože tenhle příjezd na Špičák jsem zažil už několikrát. V celejch Čechách je zataženo a mlhy a sotva člověk vystoupá za Klatovama serpentiny, mlha zůstane v nížinách a nad hlavou se rozprostře modrota. A ne jinak tomu bylo i tentorkát. S Vlčákem dáváme sraz na půl desátou, ale různý uzavírky na silnicích, v mojem případě a tykačka ze srnkou v případě Vlčáka, nás na místo hází až na desátou. Pak už jen rychlá výměna ranních událostí, kdy uznávám, že Vlčák vyhrává (..zdálo se sice, že ta svině srnka mu trefila jen zrcátko, ale když se do něj pozorně podíval, zjistil, že mu za autem chybí celej držák, i s kolem..). Hážem ale za hlavu, že by tohle mělo bejt nějaký znamení a chytáme radši lano.

K našemu údivu, ale i spokojenosti, je tu zatím jen pár lidí a tak to bude paráda. Sice nejsme žádný mladý ucha co by museli po ránu vytírat dresem trať, ale do oběda zas čekat nebudem. První jízda je kalsika pod lanem Black Friday a dole stejně kalsicky musíme seznat, že nám to nejde. Sedíme na tom obráceně, ale taky klasicky konstatujem, že tohle je přeci standart prvních jízd. A tak s přibývajícíma jízdama, se pocit levosti ponižuje, ale zas přibývá lidí. Místní lanovka, má ale háky na každý sedačce, takže není problém lifrovat nahoru jednoho bikera za druhým, nehledě na to, že lanovkáři maj to nandavání kol celkem v paži.

Black friday frčí víc a víc, protože raní vlhko na trati, se mění na kostičky (miluju kostičky) a na některejch místech se začíná prášit. Na Strugglu pak bojuje fakt málo lidí, ale naopak Forest Virgin občas někoho dobře zaškolí. Lidí z Čech i Německa přibývá a kolem poledne se začíná i fronta tvořit. Není to ale nic co by člověk musel moc řešit.

S Vlkem se pak shodujem, že přes létu se tu muselo na některecj místech pěkně máknout, protože sice to není vyhlazený, jak na otvíračce, ale rolet je fakt jen pár a to, že někde vylezly šutry spíš beru jako bonus, ke všem vyhlazenejm flowčkům.

Na druhou hodinu se pak nahoře na kopci začíná objevovat podivná sebranka, v kvádrech, křivácích, kulichách, ale hlavně na ještě podivnějších kolech. YES – startuje tu, jako již tradičně o zavíračce, Retro-race. Hoši to jedou v takovym punku, že jestli někdy holky říkali, že PUNK je jinde, tak měli na mysli právě tohle. V půlce kopce totiž torpéda smrděj národním parkem víc, než tejden zavřená rybárna, v létě. Hoši pak napumpovaný adrenalinem, protože tohle je fakt jízda smrti, přestávaj řešit takový malichrenosti, jako protočený řídítka, píchlá guma, nebo obě a soustředí se na fakta, který ovlivňují nejen jízdu, ale i další existenci, jako že se spadlym řetězem toho třeba moc neutorpéduješ.

Zkrátka jede se tu stlylem, ze kterýho by Garry Fisher měl opocený čelo jen při pohledu ještě tejden poté. K obecné spokojenosti a mocného povzbuzování okolních bikerů, tak klucí řežou každou točku s nohou ven na Drimla a dávaj k dobru jeden výsup z kola za druhym. Nesáhnout na brzdy při finálový časovce od přespotočáku do cíle, pak už je jen otázkou cti a nebo totálního vylízání běhěm týhle jízdy. Na poslední dual slalom sice už nezůstávám, ale věřím, že i tady se držel plnej.

Každopádně se tu opět všichni se královsky bavěj. A o to jde.

Natěšený a vyčerpaný z ježdění zavřít parádně sezonu s legrací na krku a velkým povzdechem – Už aby bylo jaro!

 

 

 

Gallery comming soon..

 

-a-