Happy holidays |

Neviděl bych příznačnější nadpis než právě tenhle. Jak jinak asi definovat situaci, když si po 5ti letech usmyslíte, že si vemete 14dní dovolenou v kuse a věci se začnou dít..

Pátek. Mám za sebou vpravdě pekelnejch několik dnů v práci, kdy jsem to balil nejdřív v 8 večer a za stůl zasedal taky v 8, ale ráno. Drtil jsem ty excely co to šlo, abych najednou zjistil, že vlastně nemám ani zbaleno a to mám zítra odjíždět na 14 dnů na lyže. Jediný co jsem zvládnul bylo hodit lyže do Happysportu, aby mě tam sjely hrany a káply nějakej vosk do těch kaňonů co mám ve skluznici. V práci to teda balim (po hodinovým čekání na prezentaci, kterou jsem nakonec ani nemusel dělat – to byla fakt tečka na závěr) a jedu si vyzvednout lyže. Beru to už jako začátek dovolený a tak se po tom několikadenním/týdením/ročním stresu házím do klidu, v pohodě přijíždím k Hepáči a beru za kliku.

“Brýdendusivyzvednoutlyžecotumámnaservis…” a předhazuju lísteček. Klučina mizí kdesi vzadu a po chvíli se vrací, jenže ne sám a já už tuším nějakej fígl. Slovo si bere mechanik co s ním přišel a už se to sype. Prostě pod botou v dýlce tak půl metru je odlepená hrana na obou stranách a já jen čumim. Prostě lyže dosloužily a já si toho ani nevšim. Jako ono se není čemu divit. Úplně jsem je nešetřil za těch 5let a některý nedoskočený skoky jim daly co proto, jenže tohle přesně není to, co chceš zjistit den před odjezdem. VOE – já nemám na čem jezdit. Dvoje lyže jsem na začátku zimy dal Honzikovi a doma už mám jen krátký twintipy na trubičky do města a jedny fakt vypráskaný Stöckli. Tyhle freeridový Zagy byli prostě moje oblíbený a mě se opět hroutí pojetí pohodový dovolený.

Nicméně koukám tak kolem sebe a protože jsem u tohodle smějícího se slunce ve znaku koupil už minimálně 8párů lyží a vždy je třeba po pár sezonách ještě poslal pryč, rodí se mě v hlavě jasnej plán. Tentokrát nekoupím, ale půjčím. Přeci jen love na dovolenou jsou pečlivě spočítaný a investice v podobě, byť jetejch lyží, není prostě na seznamu dovolenkovejch položek. Dělám teda smutný oči po okolí a když mě tam vidí sám Happy-šéf, domlouváme v cukuletu půjčení na celej zbytek sezony. Jako já jsem na tyhle výkyvy v situacích celkem zvyklej a snažím se to vždy brát v klidu – prostě zapneme autopilota a jde se řešit, ale tohle už bylo fak tna hraně a klukům moc díky za pozitivní přístup k mýmu zoufalství.

Nicméně teď je neděle podvečer, já sedím na posteli, na nohou noťas a ve chvílích, kdy nekoukám na monitor, dívám se přímo z okna na sjezdovku, kterou ozařuje zapadající slunce. Jsem tu, v Bormiu, se dvěma páry lyží a snowscootem a vy se i přes to počasí co vládne v Česku a jarní nutkání chodit v tričkách a mikinách můžete těšit na nálož matroše kterej má základ ve 1200m.n.m a pojedem vejš – mnohem vejš..