One run

Z práce spěchám jak to jen jde. Klika cvakla dvéře letí a kolo letí do dodávky. Honem než zhasnou. Snad to ještě několikrát stihnu..

Přes Prahu je to v odpolední špičce celkem peklo, ale když má člověk velkou bílou dodávku, může se tvářit jako zásobování, nebo spíš jako rychlej doručovatel a ti to přeci střihaj z pruhu do pruhu a předjížděj jak Verstappen přes plnou. Pravda, ty auta jsou sice krapet odlišný, ale když jedeš na cíl je všechno kolem pouze soupeř. V tomhle případě byl ale největší soupeř čas.

Stmívání je teď nějak děsně rychlý, takže spěchat k patě trailu, aby se stihlo alespoň pár jízd je trochu nutnost, když člověk nechce sahat do báglu pro čelovku. Na Zbraslav k Zoo přijíždím už ale celkem za šera a tak myslím, že z toho bude tak jedna jízda. Nahoru po áčku mě míjí jedna kára za druhou, ale v lese na listí je pak naopak ticho a klid jak kdyby tu nikdo měsíce nejel. Maturitu zvládám i na listí a nahoře pak jen trochu rušim nějak páreček, co si myslel že tam budou sami – se přepočítali.

Každopádně do trojky se nechce jim ani mě – nemaj kola, že jo. Tak jen rychle pohled do kraje, nebo spíš do města mezi ruch toho velkoměsta a hurá po šutrech dolu. Teda ono je všude listí, ale snad to nebude moc klouzat.

PCHE!!! Moje obavy jsou totálně lichý. Jako povrch drží jak marmeláda na prstech a jak je listí, tak právě nejsou vidět čumějící šutry a člověka to zbavuje strachu. Tohle je prostě TOP povrch! Po pár metrech už se tlemim a letim dolu bez zastávky. To byla zas taková pecka, že přesně tohle je ten důvod proč má na kolo smysl vyrazit i kvůli jedný jediný jízdě! Navíc ještě dole pod kopcem potkávám Medvěda (voe, vim, že je tam Zoo, ale tohle je fakt přezdívka) s dalšíma dvouma lidma a dáváme rychlej pokec o trailech v okolí, ale hlavně o lyžích, který oni vyráběj. Jako to by bylo na samostatnej článek a co čert nechtěl má jedny v kufru, tak dostávám názornou demonstrci od samotných tvůrců a musím říct, že sem z toho začal už vidět bíle. Protože tohle jsou naprosto ultimátní prašanový zbraně!

Každopádně pecka to dnes byla a přitom stačila jedna jízda.

Jedna půhodinka v sedle.

Jeden kopec.

A moře radosti!

Tak jezděte, i když by to měla být právě ta jedna půhodinka..

-a-