Táhni!

Slyšet není ani hyjé, čehý, nebo hot. V tomhle případě koně nikdo neřídí a jedinej pasažér buď spí, nebo řve. Prostě jak to je, když se rozhodneš, že tu káru potáhneš vedrem i sněhem..

Teplým dnům a výletům na kole s prckem ve vozejčku už dávno odzvonilo, ale protože snad každýho, kdo takhle svýho prcka někdy přepravoval, přepadnul nápad, co se vlastně bude dít v zimě, mám tu další vlastní zkušenost, že vypadnout ze zajetejch kolejí stojí za to. V létě jsem absolvoval několik výletů s prckem, kterej si spokojeně pochrupoval v Croozeru. Spokojeně nejen proto, že na Croozra jsem jako první věc přidělal odpružení a vyjížděl pak vždy po krmení, ale navíc jsme ho s Hannie zaply do autosedačky, kterou jsem jak ježka do klece napasoval a fixnul do Croozra. Bez možnosti velkýho pohybu, s nacpanym břichem a za kontinuálního houpání, teda padnul vždy za pár minut do komatu. Stovky na kole, desítky kiláků při běhání. No jo, ale co teda ta zima?

Tma kolem pátý a tak kolo začíná být, i přes jeho dobrý osvětlení, mimo bezpečnou zónu a běhání po cyklostezce tam a zpět začíná být lehce monotóní. A pak jsou tu víkendy, kdy se člověk může sebrat a vyrazit za sněhem. A v tu chvíli na řadu přicházej lyže. Jednou už jsem si tuhle zimní proměnu prodělal, takže nějaký zkušenosti už tu byly. Na druhou stranu, tu ale v nynějším případě byla i možnost jednoduchýho tuningu v podobě zakoupení celýho ski setu pro Croozera. Jenže ty ceny setů jsou peklo (i bazarový) a navíc celej origo ski-set počítá s tím, že autem asi dojedeš až na sníh a vyrazíš rovnou s lyžema. Najednou totiž i 500m chůze po parkovišti mezi autama začíná být problém. Prostě buď máš na vozejku lyže nebo kola. A proto jdem vlastní cestou.

Za míň než desetinovou cenu ski-setu pořizuju dvě “eLka”, pak nějaký vrtání, pár šroubů a starý uřízlý lyže. Na Croozru teda zůstává nejen odpružení ale i kola, abych se od auta mohl dostat pohodlně až tam , kde je sníh. Teprve na sněhu nasazuju pod kola lyže – zatim je drží gumicuk – řemínky jsou v plánu. Celá sranda pak spočívá v tom, že beru starej sedák a do oček pro presky cvakám přes karabiny tv dvě elka co jsou z každý strany přidělaný k vozejku. Viděl jsem i ten origo set kterej má jen jednu tyč uprostřed, ale tohle by u mě fungovat nemohlo. Nejen kvůli obavě, že tě ta tyč při sjezdech bude tlačit na záda (i když by tam byla nějaká výztužná destička, ale hlavně kvůli řiditelnosti z kopce. Jednou tyčkou je to prostě neřiditelná věc, co tě z kopce bude tlačit a roztáčet jak čert Káču.

V sobotu ráno se teda sbíráme a jedem na domácí půdu moníneckou, abych zkusil jestli vše funguje tak jak má. Stíháme s Tobiášem ještě ranní lyžovačku na mažestru a pak kolem jedenáctý beru vozejk usazuju tam 9ti měsíčního Jonáše a jde se zkusit co na to on i skialpy. Cvakám se teda u auta do popruhů jak kůň z Trojský války, lyže na rameno a štráduju ke sjezdovce. I v přeskáčích je to pohoda. U sjezdovky pak nasazuju malý lyže pod kola Croozeru, lepim pásy na skialpy a vyrážim. Prvních pár kroků nejistě a s hlavou dozadu, jestli třeba něco nevybouchlo, ale za chvíli už bořim oči pár metrů před sebe a vzlínám po kraji sjezdovky. Dole je to celkem pohoda, ale pak přichází větší sklon a výšlap na přemostění.

Normálně si tu cvakám patky na skialpech na prostřední pozici, ale teď jsem už od prvních kroků na tý nejvyšší a ještě celkem v předklonu. Prostě mít za sebou dobrejch 30kg není zadarmo. V posledních pár metrech před přemostěním se pode mnou trhá sníh. Nový silikonový pásy od Gecka sice držej líp jak silikony na Pamele Anderson, ale sníh pod nima se už začíná trhat ve vrstvách. Z nutnosti se teda opírám o hůlky shora, a jedu vzpory jak v posilce. Stačilo pár metrů a funim jak mašina. Jinak to ale nešlo. Pak se kopec zas trochu rovná a vše je pohoda. Nakonec nejdu až nahoru, ale v půlce to otáčim, sundavám pásy a zkoušim sjezd.

Teda nahoru to byl ve větším kopci boj, ale já úplně zapoměl, jak člověka dokáže těch pár kilo tlačit i z kopce dolů – ještě že mám ty dvě eLka, kterýma můžu aspoň trochu korigovat výjezdy vozjeku do stran. Všechno ale v pohodě a i sjezd se dá na mírný sjezdovce sypat kolmo dolu. V prudších svazích je to pak určitě na traverzování. Dole pak malý lyže z vozejku dolů a hurá k autu. Tam dva šroubky, vylézt ze sedáku, vše hodit do auta a zasloužený čajík.

Hele neříkám, že je to snadný, ani že po všech přípavách nemůže začít prcek po 5ti minutách chůze řvát, rozhodně je to ale lepší než sedět doma na gauči a čučet na placku. A protože v plánu je těch výletů víc, třeba i na běžkách, tak s vědomím, že to jde, se těším o to víc!

Takže nesedět doma a třeba se někde potkáme.. :)

-a-

Fotky by Hannie, díky!