H.A.L.O. jump

Pár slov o seskoku padákem z letové hladiny dopravního letadla aneb o kousek blíže k vesmíru od Maary uvnitř..

H.A.L.O. = High Altitude Low Opening seskok – v našem případě z 30,000 stop/9.1 km – je téměř výhradně zaležitostí pro armádu. Nutnost specialního vybavení, nehostiné podmínky a velká naročnost na letadlo z něj dělá pro nás civily celkem nerealný sen. Naštěstí na světě existuje hrstka lidí, která tuto extrémní formu skydivingu poskytuje i širší veřejnosti. Když mi přistál ve schránce email, že se HALO po letech vrací na moji domací dropzone Skydance Skydiving v Californii, neváhal jsem ani minutu.

K učasti bylo třeba splnit pár podmínek. Po zaplacení $675 jsme museli doložit minimum licence C (200 seskoků), potvrzení od leteckého lékaře o zdravotní zpusobilosti a na konec pár dní před samotnou akcí i negativní test na rýmu. Do emailu dostáváme potvrzení a studijní materiál o fyziologii lidského těla v extrémních nadmořských výškách, trocha historie, něco málo o vybavení a doporučení co na sebe a co před seskokem jíst a nejíst.

Trocha teorie: lidské tělo si nejlépe žije na urovni mořské hladiny. Ideálni tlak, teplota většinou také dobrá, dusík který dýchame si v klidu sedí v tkáních a buňkách a kyslík díky ideálnímu tlaku vesele migruje do našeho těla. Pokud ovšem začneme stoupat, začíná se v našem těle dít mnoho věcí. V našem případě jde o krátkodobou expozici. Takže na rozdíl od vysokohorských lezců nemusíme řešit aklimatizaci. Ale i tak je ve standardní výšce pro seskok s padákem (13,000 stop/4 km) doporučeno se nezdržovat déle jak 30 minut bez přísunu 100% kyslíku. Od výšky 15,000 stop/4.5 km je maska s proudícím 100% kyslíkem povinností. V tomto případě nám stačí obyčejna lékařská maska. V 18,000 stopách/5.5 km máme bez přísunu 100% kyslíku zhruba 20 až 30 minut než začneme ztrácet vědomí. Ve výšce 30,000 stop/9.1 km máme přibližně 1 až 2 minuty. Nízký tlak také zpusobuje, že dusík, začíná migrovat do krve a jiných tekutin, a zde začíná vytvářet bubliny, které mohou přivodit mrtvici a podobné srandy. Také plyny v našich střevech, uších a ostatních dutinách chtějí při poklesu okolních tlaku ven. A aby toho nebylo málo, teplota (za předpokladu že v nulové nadmořské výšce je 15°C) se pohybuje kolem – 44°C. Když k tomu přidáme vítr kolem 200 km/h během volného pádu, máme pocitovku někde pod – 100°C. Zkrátka ideální podmínky na sport.

Proto trávíme celý jeden den ve třídě kde máme přednášku od mistra oboru Tad Smith. Tad poskytuje podporu života nejen pro nás nadšence, ale pomáhá při testech SpaceX, všemožných armádních experimentech a výcviku. Po teorii nasleduje zkoušení dýchacích přístrojů. Tad jich s sebou přivezl celou řadu, takže každý si najde svou velikost. Aparát sestává z masky, kterou používají piloti stíhaček, regulátor s možností napojení na centrální flašku, hadici a dvou malých kyslíkových lahví, které budou připevněné na postroji padáku. Ty mají vydržet až 15 minut. Dále fasujem helmu s klipem na masku, brejle a kuklu. Každý si pak přinesl vlastní zásobu zimních hadrů, neboť jakýkoliv kousek nezakryté kůže se rovná okamžité omrzlině. Poté nás čekají dva tréninkové seskoky z normální výšky 13,000 stop/4km. Omezený výhled, dýchání čistého kyslíku, hadice všude kolem a v neposlední řadě tlusté rukavice, dělají z obyčejného seskoku, seskok komplikovaný. Proto máme možnost tréninku a v případě potřeby vybavení upravit.

Další den máme volno. Musíme hodně pít, neboť dýchání čistého kyslíku hodně vysušuje, extrémní podmínky tomu také nepomáhaji. Také se musíme vyvarovat jakémukoliv jídlu co nadýmá. V případě neuspěšného prdu po ceste nahoru hrozí roztržení střev. Alkohol je též zapovězen.

V den seskoku vstáváme ve 4 ráno. Seskok musí proběhnout během rozbřesku, neboť se budem nacházet na urovni dopravních letadel. Ráno je prý provoz nejmenší. Lehká snídaně, nadopovat se cukry a v 5 sraz. Poslední test vybavení a sedáme do letadla. Zde nás čeká rozdýchávání. 50 minut před startem dýcháme čistý kyslík. Což vypuzuje veškerý dusík z našeho těla a tím zabraňujem komplikacích s bublinama v krvi. Dýcháme z lahve ležící vedle letadla. Těsně před startem, pak Tad přepojuje vše do láhve ležící na podlaze letadla. Pokud bychom během rozdýchávání nebo při cestě nahoru narušili těsnění v masce a nadechly se vzduchu, byť jen jednou, hrozí komplikace. Proto sedíme v podstatě nehnutě. V 7 vylejzá mozol a my můžeme nahoru. Tad přepojuje kyslík, kontroluje nás i pilota a dem na to. Cesta nahoru trvá asi 40 minut. Během letu jsme neustále kontrolováni. Letadlo Cessna Super Caravan 208 s Texas Turbine conversion (600 koňských sil – standard pro Cessna 208 je naboostováno  na 900 HP) nemá po cestě větší problém.

Jen ovládání je v 30,000 prej trochu měkké a zamrzá jedna směrovka. 2 minuty před seskokem spouštíme kyslík z postroje a odpojujem se z hlavní lahve. Jeden týpek to neudělá a během minuty spí. Naštěstí ho hned zapojujem a probouzí se. Ven vyskakujem po jednom. Virgi jde předemnou. Je jediná holka z celý posádky a jedna z 10 celkových, která kdy skočila HALO na území USA. Tad mi dává palec nahoru a vyskakuju taky.

Poznatek první, Země je vážne kulatá, poznatek druhý, obloha není modrá, ale černá. Vyhled na San Francisco i Lake Tahoe je neskutečný. Letím ve stabilní pozici břichem k zemi. Což je také jedna z nejpomalejších orientací. Ze začátku nic moc necítím. Přesto během 15 vteřin zrychluju na 320 km/h. Po minutě a půl s dostávám na standardní výšku 13,000 stop/4km.

Pocituji velký odpor vzduchu, hadice a popruhy mě mlátěj do helmy a až ted mi dochází jak rychle sem musel nahoře letět. Za další minutu otvírám padák. Sundavám masku, brejle a užívám si výhled. Za chvilku jsem dole. Pilot Joe nám dal super spot a tak všichni přistáváme na letišti. Virgi už je na zemi, šťastná jak blecha. Kamarád Adam je jako jediný s wingsuit. Chce překonat světový rekord ve vzdálenosti. Ten drží týpek co pár let zpět skočil na stejném místě z 34000 stop/10.3km. Jeho rekord činí 19 mil/30.5km. Bohužel pro nás, jsme mohli letět jen do 30,000, což je tovární limit letadla. A jelikož při posledním HALO seskoku někdo poslal dopis do továrny a na úřad letectví, že lítaj až do 34000, tak sme museli pravidla dodržet. Adam přesto neoficialně zkouší kam až doletí. Nakonec dal 18.6 mil/29.9km, což je hodně těsné. A fakt že měl o 4000 stop menší výšku výskoku, z toho dělá velký uspěch. Let mu trval necelých 10 minut.

Po zbytek dne všichni odpočíváme. Jíme a pijem mraky vody. Odpoledne zkouším klasický seskok, neboť počasí je luxusní, ale únava je veliká, takže na další seskoky prdim. Návrat dusíku do těla a obecně aklimatizace si vybírá svou daň. Večer mame všichni po jednom pivu opici jako z praku.

Zážitek to byl neskutečný. Už se nemužu dočkat až Tad opět přijede se svoji vybavičkou a dáme další HALO jump. Třeba se zadaří a poletíme výš. Jak říká můj kamarád Tomáš “Kousek blíž k vesmíru”.

Užívejte každý den naplno, nikdy nevíte který bude ten poslední!

Mára