Deníček – já

Tak jsem se rano vzbudil a rozhodl se, že dnešek (úterý 30.10.2007) bude ten den, kterej dám na net jako můj obyčejnej den. Takže můj obyčejnej den je tady.

Tak ráno vstávám v 6:50, jsem rozlámanej jak starej dědek, buď to bude tou víkendovou řežbou, a nebo  nevím. V bytě je asi 14C, to de, venku je zřejmě teplo a mažu pro kolo.

Beru kolo, v garáži bordel jako kráva, nacházím hadry a koště, přidělávám to na kolo. Beru jí směrem na Tankáč, trochu to tam zamést, je tam listí že nevidíš skok. Přidělávám to nějak blbě, a skoro jdu na držku, až mi pak dochází že řídítka by se měly otáčet, předělávám systém.

Jedu přes sady, můj Freeridový sen – leč šílený majitel nás nenechá postavit ani jeden gap a to je to tu tak skvělý. Kontroluju půlbazén, přírodní kreaci s kvótrem a pár dropama – a koukám nějaká děcka tu stavěj cosi jako spinu, haha, maličký je to, a samozřejmě hlínu na to berou z odrazu na kvótr – klasika. Povzdechnu si a letím dál.

Konečně na TANX. Je tu barevně. Listí všude, bere mě pocit bezmoci, ale co, hodinky ukazují 7:40 a tak jdu na to.

 

Hrabu jak krtek, jednu trať, druhou trať, skoky, všechno krásně na hlínu, a s pocitem dobře vykonaný práce a se super časem – že eště něco přihodím. Leč někdo ukradl rejč. Tak nic. Zahrabávám na to samý místo koště, v rámci studie fenoménu vracení se na místa činu – uvidíme. Skáču na kolo, je 9h a sedlovka dolů, a rvu jí FR kančí stezkou k řece. Sedlo nahoru, 5km domů, zadejchal jsem se…

Sprcha, a opět rekvíruju tátovi káru, a mažu jí do Volkswagenu změřit si zadní okno na novým autě. Změřeno. Nafocuju zbytek, koukám na servis jak to tam kurvěj…času není nazbyt, beru čáru do tiskárny zkontrolovat tisk RB triček. Je 10h. Mažu jí zpátky, s balíkama na poštu, páteřáky Meat fly se tak blbě balí kurnik, pošta je za mnou, nestíhám ani fotit.

Telefon. Číslo potlačeno. A kurva ! To znám. Finančák. Třesoucí rukou to beru. Prej jestli jsem Cheníček. Jo jsem. Máte sestru ? Jo mám. Potřebujem jí tady. Oddechuju si. Ale tak proč kruci volaj mě, stojí mě to dycky 10 let života…  Panebože…

Letím Banka, odevzdat tržbu, je třeba zaplatit faktury, ach bolí to, 120 litrů mizí ve chřtánu počitadla peněz. Prošly i ty mý falešný, pohoda. Mizím k autu, dobíhám těsně před botičkářema, skáču za volant, Piáno se neptá, vystřeluju od obrubníku. No chance !

Je 11h, volá Matušík, koupil od Andyho Pitbika, volal před tejdnem a chtěl recenzi, tak jsem mu řekl, že je to ok, tak ho prej právě koupil. 16 je dobře, bejbe. Nemám moc čas kecat, tak to zakončuju. Jdu na krám, dneska trochu dřív, je třeba dělat nějaký papíry.

Zjišťuju že mám hlad. Kupuju vodu a rohlíky, snídaně / oběd šampionů.

Krám je tu. Zapínám komp, rozdělávám práci, po 40 minutách se to kouše. KURVA. Samozřejmě to nemám uložený. Komp je totálně zaseklej, startuju ho znova, seká se po 10 ti minutách znova. A pak znova. V disku nějak ťuká… Kurnik. Píšu na krám že jdu pro notebook domu a jdu pro notebook domů. 

Následující hodinu ladím programy na ntbook, odpovídám na maily, odvažuju se zapnout ICQ, píšu si s Radkem, potřebuju Arles na galeri, posílá mi ho, tahám to sem tam, lidi, prodávám bundu a boty. Sem tam píšu deník.

Přichází 6 beden věcí. Mi mrdne. Jdu dělat nějakou smysluplnou činnost. Smysluplná činnost se dělá blbě, když mezi 6 ti bednama bloudí lidi a něco chtěj, do toho furt někdo pípá a volá, no nic, jedu MX.

Pípá Petr, dávám mu košem, nemůžu…

Konečně je 17:30, hlava mě bolí, a přichází poslední zákazník, kterýho obírám o 2590,- kč za pásek etnies a snb boty. Říkám mu že je poslední, a že si ho musím vyfotit, pózuje mi. Venku mu drze vlezu až do auta, a nechám se odvézt pro lezačky, a tradá na stěnu. Krám zavíráme v 17:45 a stěnu otvíráme v 18h…

Stěna. Sobík, lezci a lezby, natažená lajna na chození po laně, blbneme, a něco fotíme. Cruzo v rámci udržení si mozkové vylízanosti háže placáky ze stropu na žíněnky, a já ho fotím. Hrůza.

 

Dáváme nějaký freeridy stropem, natejkáme, dáváme lano, přichází Tesla, prej byla včera na Krippensteinu na freeridech na lyžích – sluníčko a sníh od 8OOm. Já jí nenávidím…

Je 20:30, končíme na stěne, a jdeme s Teslou do bazénu, se umejt, a zaplavat.

Máme tam sraz se ženou. Bazén je trochen narvanej, tak dávám jen sporadicky asi 20 bazénů, něco pod vodou, dvakrát saunu a sprcha.. holky plavou jak o život…

Je skoro 22h, pípám permici a koukám na žrádelní automat, a zjišťuju že sem vlastně dneska eště nejed, kromě dvou rohlíků dopoledne..Kupuju si bagetu, automat mě na blikající světýlka nalákal jak můru…

Jdem přes naše krásný město, je teplo, jdem se podívat do kina, co budou dávat, Tesla to balí směr domů, a já a žena jdem ještě ke mě domů.  Po půlnoci odchází domů, a já se chumlám do peřin, knížka, a ve 0:50 končím jeden z mnoha mých obyčejných dní.
Nic neobvyklého, prostě obyčejný den mého života. Dobrou noc.

Tak zase brzy někdo z vás…