Klauni na horách

Zatímco jsem si válel šunky u moře, dva pitomci vyrazili na hory. Ten článek prostě musíte vidět. Klik na víc.

Už od mala jsem členem Turnovských turistů, kteří vlastní super chajdu jménem Bosna v Pasekách nad Jizerou a tak tam občas trávím zimu i ostatní roční období. Letos jsme jeli zase, a mě napadlo vzít sebou pár kamarádů. Ti se na to ovšem vyprdli, takže zatímco Klauz hrál hokej, Luďan stavěl trail, Carlos se učil a prodával nášivky na dolekopu, já a Tomek a turistická skupina označená jako RD2 Šorejsovi a spol. jsme vyrazili na hory.

Napsat Tomkoj „stav se tak po pátý a pojedem“ je zbytečný, jemu tyhle věci nefungujou, je pátek půl čtvrtý, sedím zrovna v Liberci v kavárně na randeti s dcerou od mafiána a Tomek volá, kde jsem, že mi zrovna čumí do obýváku. No nic, jedu dom. Idiot čeká v tátový felině u zastávky a mě napadá, že takhle to musí vypadat, když vyzvedává holčičky před zákadkou. Letíme k nám, já rychle dobaluju, Maňas vymýšlí, že si vezme mojí sestru, kritizuje, proč si beru pár potřebnejch věcí (ipod a workpad), když se ptám, jestli mám vzít počítač, obrací oči v sloup.

Před domem měním vidlici za sestru a teď už je jen jeho! Jedeme. Po cestě klasický plkání, ženský, kola, auta, feldu v plynu musíš točit a pak i jede.

 

Na chatě jsme první, co s načatým večerem? Berem čelovky od Hovena, běžky a jedeme na klaunský trip volume 1.

Za kopcem je totiž na rekreaci fotbalista Péťa Štěpančík mediálně známý jako Czert, tak že půjdeme jako na pívo. Pan pedagog mě po cestě učí píchat, dělám to stále špatně, holt Maňas má v tom píchání větší zkušenosti a snaží se mi je předat. S Czertem máme sraz na cestě u lesa a že nás najde jakože podle toho jak budem blikat čelovkama, no po hodině si to přifuní spocenej Czert ve vyladěnym modýlku od Sombria a jdeme na pívo.

Sud není, čas, než ho přivezou, si krátíme svařákem, pak nějaký pivo, náš trip ale nekončí, loučíme se s Péťou, zapínáme čelovky a v lehce veselejší náladě to pálíme lesem dál.

Cíl je další hospoda u sjezdovky, Hermína, u sjezdovky znamená jako dole, jako dole pod sjezdovkou, jako sjet sjezdovku, no za zpěvu písně „to musím zvládnout sááám..“ a svitu čelovek se dokutálíme až dolů a show začíná, na vrcholové prémii vyhrává Maňas, když mi ve finiši podráží bežky a dobíhá s lyžema na nohou až do hospody. Podle výrazů návštěvníků restauračního zařízení nás asi bylo slyšet, už když jsme jeli dolů a sklízíme mírný obdiv.

 

Dáváme nějaký jídlo, pívo, rum, v televizi dávají „Vydrž Prťka, vydrž“, já to ještě neviděl, stydím se, věta „Ještě dvě píva a dva rumy.“ se několikrát opakuje, řešíme blbosti, z chaty volájí kde jsme, je čas jít. Venku zjišťuju, že si lyže sám nezapnu, Tomek pomáhá a jdeme po sjezdovce nahoru, no jdeme, on jakž takž jde, já se válím, ohýbám tátovi nové hůlky, a jak jsem se dostal nahoru, netuším. Závod vyhrává opět Maňas, protože já ležím před chatou a nemůžu vstát. Na chatě samí lidé ve věku mých rodičů a jejich děti, bavíme je dost, naši se za mě styděj, ale co klauni na horách, máme za úkol zábavu pro lidi.

Nahoře nějaký pívo, zatápím v kamnech a jdem spát.

 

Ráno peklo, ale musíš bejt tvrdej, kdo se po kalbě válí do odpoledne, ten neumí pít. Takže vstávačka a jde se jezdit, beru lyže, pak snb, děláme menší bordel, řveme na lidi, Maňasovy dojezdy do fronty jsou dost, lidi nechápou co se děje. Ladíme nějaký ty trapný triky, já 360 na břicho, maňas nějaký ty motanice odjíždí, raily jsou nejezditelný, zábava má přijít odpoledne.

 

Na jednu věc bych vzpomenul, situace: stojíme před skokem, přijede malej týpek, blonďatý vlasy, něco mezi klukem a holkou, věk 12-14let, pud sebezáchovy na nule, ovládání prkna skoro není, ale co má, to je komplet od HF. Maňas samozřejmě „Kámo, ty jo díky, za tvoje prachy já žiju“, plácne si s ním, dá mu nálepku, týpek zaraženej, neví co se děje, kejvá hlavou, bere nálepky, bavím se, muhahahá. Park je pro buzíky ve čtverečkovanejch kompletech, nehrajeme si na Šóny Wajty a jdeme na oběd. Tam vymýšlíme plán, jak to pořádně rozjet, zdá se mi, že na jednom i dvou prkýnkách už mi to zbytečně moc jde, Maňas to potvrdí, takže je čas objevit nové obzory. Já a kámoš Matěj bereme kluzky,

super věc, stojej nějaký čtyři kila, hrozně to jede, a jestli si myslíš, že to ovládáš, tak to jdeš právě na držku. Maňas bere běžky,

máme celodenní, show a klaunský trip volume 2 začíná.

Co dodat, řvaní, no control stajl, Maňas telemarkuje, já zkouším třeba nějaký zatáčení, ale to je nuda, takže nahoře rozjedu, řvu a držím. Sjezdovku máme najetou, už jsme slušně rozsekaní, po pár jízdách jdeme na park.

Dávám foťák Lence, která nás ochotně fotí, i když neví, co fotí, protože nefunguje displej a hledáček u tupodebilních megadrahejch megaminiaturních nahovno kompaktů prostě není, za fotky moc děkujeme. Takže jakože první skok, malej, tři metry? Pohoda, já to odjíždím na switch po hlavě, za to Maňas na běžkách čistota. Druhej skok sestupák , krásnej odraz, dopad prudkej jako kráva, občas padáme, Tomek ladí trix, já a Matěj taky zkoušíme, zábava na největší možný úrovni, žádná fronta, jezdíme dokola jak utržený ze řetězu, řveme, děláme bordel, lidi nechápou. Začíná nám to jít, nedomrdanejch míst na těle dochází a zároveň padá otázka co s nejdelším skokem, hliněnej základ, posílák šest metrů, prudkej dopad a velká rychlost. Pro mě a Matěje na kluzkách nemožná věc, Maňas se rozjíždí, odraz, drží, dopad, megarychlost, brzdí hlavou o zem. Ale je to datelný, takže druhej pokus už odjíždí, třetí s pochytem.

Okolo skoku pár povalujících se Richardů Skanderů, s hláškama jako „Ty vole, von má bežky ty vole“ nebo „Vždyť jede po botách, to je ten co jede po botách“, ale tak asi bych taky nevěděl co si o nás myslet, králové sjezdovky pro tento den jsou jasní, poslední jízda nahoru, loučíme se s vlekařem a jedeme na chatu.

Já jsem dobitej, prdel mě bolí, Maňas má kulatej loket, Matěje bolí hlava, když ráno zkoušel invertovanou FS 270 na led a že to invertoval ještě chvíli po dopadu. Odpočíváme,

dáváme nějaký jídlo, plánujem hospodu, ale všude plno, takže aspoň procházka a noční sjezd sjezdovky. Večer popíjíme víno, Maňas brnká na kytaru,

získává si všechny, rodiče ho zvou na další akce, do postele jdeme pozdě a s pocitem dne prožitýho na maximum usínáme.

Druhej den, teda vlastně už třetí den sněží, hodně rychlá ranní procedura, Maňasoj to zase trvá, kupujem jen dopolední, jezdíme v prašanu, zkoušíme nějaký ty tyčky. Tomek docela dobře na štrýt rejlu, já si neodpouštím svoji oblíbenou duhu, pod kterou jsem byl asi před šesti lety nalezen v bezvědomí, no je to párada, rozhýbáváme pomlácený tělo, sníh se mění v déšť, promočení ale za to šťastní to v poledne balíme. Velkej Maňas s Kotletou se vydali na běžky do Bedřichova, Tomek jede teda za nima, mě vodní běžkování moc neříká, takže to vzdávám, balíme, loučíme se a s vyčištěnou hlavou horským vzduchem (a rumem) pádíme domů.

Táta pořídil na Almaru rakev na střechu a spolu s vysokou rychlostí větru se auto přepíná do módu plachetnice a pěkně si to se mnou po cestě domů hraje…

Závěr? Víc takových víkendů, náš plán je, že Maňas v Pasekách postaví školu, stane se ředitelem a já už se v tom rozpočtu jako učitel informatiky nějak ztratím. Jinak dneska mi psala velitelka naší turistické sekce Trosky a prej v únoru nějakej volnej termín, nebude to super, co na to říkáš Tomku?

Tomaass.