No počasí nám trochu nepřeje, a tak sme se rozhodli se zbytkem týmu (já a Stárys, zbytek má zaracha), že místo 450km do sraček, pojedeme raději jen 150km do sraček. Naštěstí počasí je nevyspitatelné a tak bylo nakonec docela pěkně.
Při příjezdu na parking zjišťujeme, že je narvaný, jak nákupní taška důchodce při slevách v kauflandu. Pozdravíme pár známých, poladíme kola a jdeme klasicky na zde známý flow trail, na kterém to jede jak nemluvně na tobogánu. Je to fakt super vyhlazená tratička spíš na pevňáka než na fulla. Prodloužená až skoro dolů, nic méně buduje se dál a dál .. tak snad bude až na parkoviště.
Další tratičkou na otestování je FR, která až dost připomíná spíše evropskou DH, no chtěla by trochu poupravit, jsme z toho vyklepaný jak epileptik na diskotéce. Nedej bože kdyby zapršelo a ty kořeny v blízkosti stromů ti vystavily stopku. Odlepujeme ruce z řidítek a jedeme dál. Spodní lajna lavic pořád stejná pro všechny kategorie jezdců.
No je na čase jít na DH, která za posledních pár let taky moc změn nemá. Horní úsek se dá parádně proskákat, zakončeno pěkným a hodným sestupkem na louku. Následuje nejhorší úsek, jak by řekl Stárys, nějak se nemůže poprat se zatáčkou za kterou je metrový schod, a takových je tam dost. Pak spodek co vede souběžně s 4X je potřeba taky raději projít, tu dlouhý skok, tu krátký skok, ale jako celek je to supeer. A tak si jí naskáčeme během chvilky a užíváme si jí až dosti.
Jen mě mrzí, že jsme se nedostali na prý konečně nově otevřené velké lávky. Prý jsou boží. J
Museli jsme to předčasně zabalit, protože Stárys co měl trochu nervíky (doma na to vezmu rozbrus a to se budou dít věci) to rozhodil na 4X a to jako že ne málo, naštěstí to odnesly jen dosti naražené žebra. (škoda že to není na videu, sklidil bys nemalý úspěch na fb, dk, ap). Brzké uzdravení. A tak jedem domů ať nemusíme platit těžké e za nemocnici tady.
Každopádně závěrem bych řekl, že tenhle bikepark patřící mezi první v Evropě, pořád má co nabídnout a tak neváhejte….
Ahoj na kopci, Rossík.
]]>
Takže jedno video z Kocourova v podání nadporučíka Rosse..
]]>
Odjíždíme ve čtvrtek večer. Ross přijíždí ze samé natěšenosti na místu srazu o hodinu dříve. Po našem příjezdu s Demem je nevrlý, ale malý dáreček mu vykouzlí úsměv na tváři, a tak můžeme v pohodové atmosféře zahájit trip a cestu nach Wagrain.
Wagrain. Spací parkoviště zde není nikterak velké, ale je rovné, zadarmo a dokonce tu mají free sprchy. Bohužel se v pátek ráno budíme do zatažené oblohy, která slibuje několik litrů vody. Nějak moc nám to nevadí, protože se přece chceme zasvinit, a tak jdeme kolem půl desáté na lano. Permice za 30 éček na den je asi rakouský standart. Wagrain nabízí zatím dvě tratě (další se budují). Freeridovou, která je hodně skákavá, klopenková (každá klopka jde vnitřkem :D) a po nalítání zábavná. V počasí, které panuje, zataženo/ mrholí /mega chcanec, má tato trať velkou výhodu v tom, že je na prosívce, takže je v pohodě sjízdná. Sjezdová trať je docela technická a hodně kořenitá. Jeli jsme ji jenom párkrát na video. Mokré kořeny jsou na suchých pláštích kluzké přespříliš. Obě tratě se dají různě kombinovat a freeridovka nabízí ve spodní části i několik odboček. Dole se ještě nacházejí tři dropy a pár lavic. Další výhodou freeridovky jsou taky již zmiňované vnitřky. S Demem se tím velmi bavíme a naháníme Rosse. V jedný klopence jsme ho dokonce předjeli dokonce oba :D. Zábava roste taky s každým pádem. V jedný zatáčce předvádím pád jménem ´´Na tučňáka´´ . Ross se nehce nechat zahanbit a vytahuje do boje pád jménem ´´Klubíčko´´, které nám v průběhu víkendu ještě párkrát ukáže. Dnešní den chci, ale v tomto směru zvítězit, a tak vysílám do boje pád ´´Řídítky strom neporazíš´´. K tomuto pádu přidávám ještě supermana. Myslím si, že dnes jsem to Rossovi natřel. Vše se samozřejmě zaznamenává na kamerku.
S přestávkami jezdíme až do pěti. Potom dáváme free sprchu, mejeme RBéčka, balíme a vyráží směr Leogang. Jak už to bývá, tak potom co jsme přestali jezdit se počasí mění na azuro.
Leogang. Z Wagrainu do Leogangu je to necelých 70 km. V Leogangu je spací parkoviště velký, ale díky Gravity days totálně narvaný. Chytáme jeden z posledních fleků, děláme depo a rozjíždíme gril. Únava z celodenního ježdění je znát, takže stačí trocha piva a vína a jsme příjemně veselí. V průběhu večera si na záchodech, který jsou otevřený 24h, dobíjíme energii. Potom ještě noční koupel v řece a o půlnoci spíme.
Sobotní probuzení je příjemnější než – li to páteční, je teplo. V 9 jdeme na lano, platíme zase něco kolem 30 éček za celodenní. Leogang asi netřeba popisovat. Byl jsem tu před 3 roky a od té doby se nic moc nezměnilo. Sjezdová mi přijde, že už není tolik rozbitá a Hangman II je zábavnější, ale pořád musíš šlapat po asfaltce k lanovce. Nejvíce se mi líbí kombinace Hangman I od shora mezi krávama, poté se napojit na Flying ganstra, z kterého občas odbočit na sjezdovou. Lanovkou jsi nahoře hned a dolů jedeš s pauzama klidně 10 minut. Bongo bongo jsme jeli jenom jednou a byl to děs. Celý bikepark byl suchý, bongo bylo na blátě, navíc je to takové nějaké jalové, dle mého názoru.
Celý den lítáme opět s přestávkami do pěti. Odpoledne bereme foťák a kamerku. Jak Ross vidí kameru vytahuje hned dvě ´´Klubíčka´´ a stává se vítězem dnešního dne.
Odpoledne dorazili taky kluci z Kamenice nad Lipou, kteří tady hodlají strávit několik dní. Večer se scházíme u nás pod Progress altánkem, přidávají se k nám ještě další Čechoslováci a večírek
se rozbíhá parádně. Na žádném večírku, kde je nějaký Lipánkář nesmí chybět píseň Kapitán v srdci. Dnes se sešlo Lipánkářů dost na to, abychom mohli zahrozit. Jak by řekl lebende legende DR. Kozmen – hrozili jsme zle.
Saalbach. Na nedělní ráno jsme si naplánovali přejezd do 60 km vzdáleného Saalbachu. Kupujeme 4 hodinovou permici a jdeme na to. Bohužel zde probíhá bikový festival, a tak je fronta na lanovku cca 15 minut. Saalbach jako bikepark mě celkem zklamal. Jsou tady dvě tratě, modrá, která je podobná jako modrá na Lipně, jenom trochu delší. Druhá trasa je těžší, víc rozbitá, ale kromě jednoho dropu mě nijak nezaujala. V kombinaci s hnusnou frontou na lano nás to tady moc nebaví, takže dáváme 4 jízdy a jedeme se přesunout na X-linu.
Před odjezdem si Ross ještě oplachuje kolo Muc offem, který tu má nějakou akci, a tak ho tu všude tečou proudy. Nám se kola mýt nechce, sedíme s Demem vedle na lavičce a náhle přichází týpek: ,,Ist das neue RB?´´ ,,Ja das ist´´… Strašně se mu to líbí, ptá se kde to může objednat a jestli se to dá sehnat v brutal finish barvě. Směřujeme ho na web RBéčka a loučíme se (doufám, že si přečte někdo z RB, hehe).
X-linu je to nejlepší z celýho Saalbachu. Místama je to trochu zbíječka, ale je to prošpikované nějakým skokem, klopkou, lávkou. Problémem jsou přejezdy po cestách. Takže jestli má ta trať 7 km, tak minimálně 1,5 km jedeš po cestách. U dojezdu je ještě takový malý parčík s dropama a pěkným gapem, který několikrát zasíláme.
V 15:00 zapícháváme ježdění, dáváme koupel v řece a vyrážíme na cestu zpět do reality.
Za RossMá tým, Přéma
pozn. Andy: a protože to video je boží, tak se na něj podíváme ještě jednou, chcete?
a fotky hýr:
]]>
Takže vyrážím už ve čtvrtek k Andymu na grilovačku, samo o mě neví, takže když jde otevřít tak kouká jak na zjeveni, kde se tam beru, v radiu říkali, že je tu party, tak sem tu. Sežrat a vypít vše co dům dá…
Party v plném proudu když mi Filip říká, že jede na závody do Polska. No chvilku mi trvá se rozhodnout, ještě ráno jsem na rozpacích, ale Čárys mi to dává rozkazem a tak skáču do auta a vyrážím, ne do Ústí 100km, ale 450km na druhou stranu republiky, na polsko slovenské hranice na závody, do tamních lesů.
No, říkám si, mám všechno, …. Sjeté pláště, kupuju nové u kraba, škoda že jich mám doma asi 15. Rohlíky a pár špekáčků sem měl ještě ze včera a tak ji držím po dálnici (čti tankodrom) směr Brno a pak nahoru, tam kde jim nerozumíš ani slovo.
No nemít vojenský výcvik, tak to ani nenajdeš, cesta tě někam vede, pak to něco se změní v něco ještě horšího, a když přibrzďuju uprostřed lesa, abych se týpka zeptal, jestli jedu dobře, tak on na mě,
že chce 6,- zlotých,
já, proč,
on parkovný,
já, jen projíždím,
on 6 zlotých,
a tak mu je tedy dávám se slovy kudy dál
a on pořád dál….
No komedie velká.
Dojíždím na parkoviště, kde to parkuju vedle Kolec group, přivýtání veliké, od podzimu sme se neviděli a tak padá nejedna lahvinka lahodného místního moku.
No nic, kupuju pár jízd (25zl za 5jízd) a jdu na kopec to omrknout,
no co vám budu povídat, po zimě vidím pořádnej kopec pod rukama na řidítkách a tak je to docela výživná záležitost… více ve videu.
Večer grilling, lazení kol, no prostě taková ta klasika na závodech.
Sobota prezentace, startovný 50zl a lano 55zl, ještě že tu berou i český kačky… počasí nádherný a tak drtíme trať, co to dá, jen na ten 12m dabl nemám po zimě koule…
Neděle prší, a pak padá mlha, že i Kebule by nám jí tu záviděl, nevidíš na 3m a do toho to teda jako dost klouže,
je přihlášených asi 350lidí z toho jen 200 jsou hobbici a tak start je od 11:30 a na řadu jdem ve 13:30 a Eliťáci ve 14:30 … finále jedu v 16:00 , dvakrát jdu na hubu. Děs.
Ale jinak super ježdění a snad příští rok zas. (je to děsně daleko)
Na závěr bych napsal, že se mi to mooc líbilo a jsem rád, že mi to dal Martin rozkazem, protože jinak bych se asi zabil na tom Úletu.
Pa Rossík.
..a pár náhledů od Kena tady a pak tuna matroše hýr
Děkujeme!
]]>
]]>
No nic, balím celou rodinku a už ve čtvrtek večer dorážíme do Špindlu, k místu zvaném Sv. Petr.
Hledám hotel s názvem aqvapark, aby si dětičky měli kde hrát a my se mohli po ježdění pěkně naložit do vířivky se šampaňským a jahodami. A maj tu i rotopedy pod vodou, takže naprostý luxus. Prostě závodní režim.
V pátek kolem poledního doráží zbytek týmu, tedy ten zbytek co závodí. :)
Převlíkat a jdeme na to.
Permice krásných 400 na den, bez samolepky, druhý den ji dostávám. :)
Pro ty, co to tu neznají, tak trať je celá pod lanovkou, jako na Lipně, jen tady je to z kopce, kurevskýho kopce a pořádně dojebaný. Takže na rozehřátí jedem tu FR tratičku, která je i zábavná.
Ale jelikož jsme tu od závodění, tak nám nezbývá nic jiného než se vrhnout na tu již zmiňovanou DH trať.
Rozjezd ze startovního můstku, na kterém dostaneš rychlost, jak albín co se honí za pigmentem, a pak už to držíš na pěknej přescesťáček a pak už jen mordor v podobě, zatáčka, díra, zatáčka, díra, skok, zatáčka, díra. A tak to jde až do konce.
Míjíš dvě cesty, na kterých odpočíváš a vyklepáváš ruce, nohy, hlínu a kamení. A ve spodním úseku pak přilítneš na legendární skalku a na tý, na tý se zabiješ.
Každopádně velké překvapení pro většinu Expertů (čti amatér se závodní licencí), bylo zavření skalky a otevření pro ně povinného objezdu. Který byl každopádně tak o 5vteřin rychlejší než skalka.
Takže pro upřesnění, žáci a experti objezd a zbytek elita, ženy, junioři, masters 1, 2 skalku.
No nic, po první jízdě si říkám, že jsem sem vůbec jezdil, ale pak mě to asi začlo bavit, nebo co. A tak drncáme jak vzteklí.
Sobota, trať se nemění a tak drncáme co to dá, jen jsme to ještě nedali v kuse až dolů. A ta představa mě docela drtí, a když mi po jednom skoku spadne ruka z řidítka a jdu v kotoulech do další zatáčky, tak mi to na duši nepřidá.
Večer registrace do závodu, a co mě osobně překvapilo, byly 4jízdenky na kopec v ceně startovného. Huráááá.
Závodní neděle měla předzvěst noční bouřky, naštěstí už ráno bylo hezky a tak sme nemuseli ani přezouvat na jiný pláště. Po snídani šampionů si to jedem dvakrát sklouznout a pak už jen načisto a hlavně poprvé v kuse až do cíle. Je to opravdu dost, ruce bolí a stehna ještě víc, ale dá se to. Jen ta dvou hodinová pauza mezi jízdami mě docela štve, vychladneš jak týpek na pitevním stole, ale co se dá dělat. Vždyť to děláme pro radost ne??
Hlavní je, že sme to zvládli ve zdravý a že se můžeme těšit na další závody.
Výsledky a fotky najdete někde na netu a já snad sestříhnu nějaký ty obrázky pro vaše pobavení. Aloha Rossík
|
|
Díkys, motokROSSi !
A tu je to.
]]>
Všemi jihočechy poptávaný závod s názvem RETRO RACE je tady, již po třetí v pořadí.
A jak název napovídá, bylo to opravdu retro – retro kola, retro oblečky.
K vidění na tomto proslulém závodě toho bylo opravdu mnoho, od po domácku poladěných strojích značky udělej si sám, až po továrně vyráběné stroje začky liberta, BMX, favorit, skládačka a mnoho dalších.
A co se týče oblečků, no co vám budu vyprávět, tak třeba Schwara poladil pankerský obleček s fešáckýma džínovejma kraťáskama, já byl za starou vyzobanou uklízečku ze sámošky, ale nejvíc byl starej dobrej Loulič, co po 15-ti letech přijel opět omrknout tratičku, co na ní kdysi závodil. Ten přijel jako luxusní děvka z tuzexu, ovšem už po záruce. I když, pretty women by ti záviděla kamaráde.
Kategorie se jeli dvě, open a torpédo, na dvě kola, lepší bere.
No prostě závod jak má bejt.
Parádní odpoledne s partou lidí na kolech, pak u vohníčku s buřtíkama, kde proběhlo vyhlášení výsledků nej obleček (Loula), nej kolo (Milda), a nej časy v obou kategoriích.(Loula a Schwara)
Tak snad příště přjedete i vy.
Aloha Rossík.
|
|
No jak jsem psal. Nejezdíme žádnej styl, žádnou superkládu, jen nás to baví.
Ross mě Rossjíždí kde muže, Bob háže křivule, občas něco nevyjde a občas je to legrace.
Více uvidíte, když si pustíte play : )
Žer to bahno !!!
Link na sos
]]>
Opět je to dost : )
]]>
A tak bylo, nebylo, za sedmero řekami, a sedmero horami, tam někde za Plzní, se nachází Satanská rokle zvaná Žihle.
A my kdož jsme zhřešili, tak naše andělské cesty, zamířili přímo do Satanovy náruče.
Když jsem se blížil do české republiky, po opět 3týdenním tripu No.2, a na X-line potkávám známé tváře, dozvídám se o pekelných hrádkách v Žihli.
A jelikož si mě Peklo žádá, volám pár lidem, kdož mě doprovodí k branám pekelným.
Ďábel Míla jede i se svou andělskou Dominou.
Dorážíme na místo, berem ty naše ďábelské stroje, a hurá k bráně pekel.
U vstupu sedí největší. Sám mocný Satan. Hnedle jak nás merčí, zvolává: Vy, kdož ste se opovážili až sem, přistupte blíže a pokloňte se. Ano, vy patříte do té elity, na kterou zde čekáme, ano, vítejte v PEKLE.
Berem čísla, (já mám hnedle 1) a stoupáme do kopců oněch pekelných skal.
A nestačíme se divit, což to tu na nás Satani připravili.
Satanská trať, je opravdu dosti náročné dílo pekelníků, začíná to pěkným posílákem do pomalu skejtového dopadu, pěkná klopka vydlážděná kameny, malá lavička a hurá do technických úseků.
Mlíko je tak tenký, že skoro vůbec není vidět a tak při tréninkách, nevím nic a letím ji mimo trať. Načítám horní úsek asi 2h, pak když už se chystám na spodní, samo poprvé na oči, ji držím, všichni řvou jeď to dáš, a tak jedu, kořeny, velký kořeny, mokrý kořeny, a za kořeny mooooc pěknej kamínek, rozměrů dětského tělíčka. Podkluz a auuu to bolí, koňár jak kráva, jsem rád, že se zvednu. Kontrola kola, uff je ok to jsem fakt rád. (půlka lidí, dojebaný rámy, dojebaný vidle a to jako že víc než míň). Takže při závodě to dokáže přejet asi jen 5lidí jinak všichni ostatní na koloběžku, a nebo na držku.
Tenhle ousek byl opravdu dost.
Pak už jen pěknej přescesťák a držíš jí v kořenech na step up, step down a cíl. Trať 1.30 první jeliťák, třetí Míla 1.34 a moje maličkost 1.46 na 10. smutným místě v elitě (kdybych jel hoblíky, byl jsem první-moje první bedna v životě) tak třeba příště.Vyhlášení proběhlo v sále, kde už běželi mocné přípravy na večerní pááárty Statusáků a dalších ďábelských kapel.
U což, kdož si tu nebyl, tak si prohloupil a třeba si Tě peklo bude žádat někdy jindy.
Ták pa na kopci Rossík
]]>
Nevím čím to je, snad tím že organizátoři přesunuli datum, z nepochopitelných důvodů, o týden do předu, nebo snad tím, že místní trať je proslulá kamenitými dojebávacími úseky, nebo snad zavíračkou na špičáku, nebo dualkem v Praglu, a nebo špatným počasím, že nás přijelo tak málo. Kdo ví?
Každopádně i já jsem hooodně dlouho přemýšlel kam jet, ale nakonec TÝM rozhodnul, a tak jedem Moninec.
Přijíždím na parking v pátek kolem 16h (měl jsem ještě něco rozdělaného) a ono tu stojí asi osm aut, no nic alespoň se nebudou tvořit fronty na lano. Převlékám se do svého nového pěkného pyžama, od moto rossové značky BOLDER, se kterou sem rozjel mou první spolupráci. A hurá na lano.
Potkáváme spoustu známích gezichtů, a tak párty může začít, ale o tom až později.
Snažím se udržet v závěsu klukům, leč mi pořád ujížděj, tak nevím kde je chyba. Načítáme stopy, od Kouleho, (2:22…) a kroutím hlavou, jak někdo takhle může jezdit. Jo hold když to ten nahoře rozdával, tak já už byl dávno pryč. :)

Každopádně lítáme jak šílenci až do zavíračky lanovky, pak děláme takovou tu závoďáckou údržbu na kolech, na nových stojanech z lidlu za 700,- (je úplně super) pak žrádlo a hurá do hospody. Kde už sedí všichni mlaďoši a lejou jedno za druhým, a když už neví co, tak hecujou kdo dá, a teď se držte: trocha piva, sojovka, pepř, sůl, tekuté mýdlo, a ani netuším co ještě… no prostě hnus velebnosti. Ale asi mu to šmakuje a ráno je úplně ready, nechápu.
Každopádně trať byla fajnová, počasí nám přálo a tak se to mohlo spustit naplno.
Začíná závodní den a tak se přepínáme do RACE modu a nezajímá Tě nic jiného.

Držíme to při tréninkách až kam, až jdu pod boudou přes klacky po hlavě do křoví, modlím se, aby tam nebyl nějakej velkej šutr, uf, žiju.
Měřený trénink, pohoda, jen Lukan to rozsekává v oblaku prachu v prvním lesíku a padá na svoje zahojený zápěstí, co měl zlomený z IXS na Špičáku, a to ho vyřazuje ze hry. No snad to nebylo moc vážný a to kolo neprodá, jak sliboval.
Ok, měřák dobrý, dvě závoďácký jízdy ve full speedu, klasicky.

Vyhlášení vítězů, klasicky.
A pak se to rozjelo k domovům a ty zdatnějsí jeli ještě na kalbu na Špičák, ale o tom třeba jinde.
Tak aloha zase třeba na Moninci. Jezdíme do 16.10 !!!
Ross
výborný fotky jsou od Kena, ostatně celou galerii zčekujte na Rajčeti..
|
|
Takže kochat se inside…
report vyšel HÝR
]]>
No nic, další víkend trávím tady a jak jinak než závodně, protože tady se pořád něco děje.
Takže jako loni, jsem se vydal na X-RIDE CHALLENGE 2011. Opět v Lešné u Valašského Meziříčí.

Tento závod se pořádá již po čtvrté, a to jako memoriál kamaráda Romana BÁRA.
Tratička oproti loňsku poznala pár lehkých změn, jako třeba začáteční duálek na louce, byl opravdu moou příjemný, až na ten první skok, PROSÍM na příště, moc prosím, něco s tím udělejte, vždyť se tam lidi zabíjí. Buď ho prodlužte tak o 3m, nebo zavřete ty zatáčky před ním ať na to neletíme takovou kudlu, DĚKUJI.
Pak pár zatáček, malej sestupáček, vracečka kolem stromu a je tu cíl. Krátký, zábavný, pro pevňáka jak dělaný.

Jedeme tři rozjížďky a prvních 16 postupuje do dualového pavouka a rozdá si to o první místo a putovní pohár Romana BÁRA. V rozjezdech jsem sedmí a tak postupuju dál, první duálek jsem vyhrál a na druhý dostávám loňského vítěze, a tak ač dupu od startu co se dá, on mi na pevňáku ukazuje záda.
Tímto pro mě závod končí a já skáču do káry a jedu na vinobraní na pořádnou dávku burčáku.
A že ho bylo.
Nu což fajnovej víkend, a jak bylo v Rokytce??
Aloha
Rossík
|
|
Článek bude následovat brzy.
Toto je video z našeho tripu, kterej byl :
…a teď teda video z báječného semmeringu :
]]>
]]>