Následující akci jsem měl v hlavě už dlouho, z povídání od kámoše Oskara, který v boudě pod Pradědem trávil “za mlada” mnoho víkendů, jsem věděl, že na nás čeká velký zážitek.
Slovo dalo slovo a ve středu odpoledne jsme se Mártym nasedli v Brně do káry a vyrazili směr Karlov pod Pradědem. Odtud na nás čeká cca 700 výškových metrů po svých a při troše štěstí najdeme boudu, kde překempíme. V Karlově to rozhodně nevypadalo nijak extra zimně, sněhu pomálu, takže první část cesty do Kotle jdeme pěšky a cca až po třech kilometrech nasazujeme splity a na pásech jdeme směr Kotel. Je den před úplňkem a měsíc svítí tak, že čelovky jsou skoro zbytečné. Škoda, že foťák na mobilu to nezvládá nafotit, světla bylo skoro jako ve dne.
Sněhu postupně přibývá a u Kotle je už dobrých dvacet čísel pudru. Jak stoupáme, tak teplota klesá a zvedá se vítr. Nad úrovní lesa už fičí fakt fest, z prašanu se staly vyfoukané ledové plotny, nezbývá než nasadit kapuce, brýle a posledních pár set metrů přetrpět. Odhaduji to tak na mínus patnáct, možná i víc. U boudy na Vysoké holi musím vytáhnout mobil a pustit navigaci, mám v ních označené místo, kde leží naše dnešní ubytko. Už jen osmset metrů a jsme tam.
Chatku jsme našli, jupí. Cíl mise splněn, koule na spaní v záhrabu ani jeden z nás nemá, holt už nejsme nejmladší. Chata je slušně zafoukaná, takže je třeba nejdříve odházet dveře. Během deseti minut jsme již uvnitř a zabydlujeme se. Márty oznamuje, že v autě v Karlově zapoměl jídlo… Naštěstí piva máme!
Když jsem se na akci chystal, měl jsem problém, jak se sbalit, všechny batohy co mám byly buď moc malé nebo moc velké. Nakonec jsem zvolil největší z malých, 27 litrový batoh Pinguin Ace 27 . Další dilema bylo co za spacák, na výběr bylo mnoho kousků, priorita byla velikost, takže jsem sáhl po 14-letém cyklo spacáku Hannah Sherpa od mé partnerky – moje tušení, že spacák s komfortem do -2 st. nebude asi ideál, se potvrdilo – byla kosa. Ale do batohu se vešel! S sebou jsme měl ještě pásy, hůlky, svatou trojici (pípák-sonda-lopata), dvě piva, rybičky, pět krajíců chleba, musli tyčky, camelbag s 2 litry vody, alumatku, nůž, lžíci a zapalovač. Bágl narvanej k prasknutí, nic víc se nevešlo.
Chatka, ač se jedná o mezonet, je zařízená sparťansky, obývák s kuchyňským koutem a nahoře ložnice. To vše na cca 6 metrech čtverečních. Topení tu sice chybí, voda také chybí i záchod chybí, ale zase je tu okno a fantastický výhled.
Po půlnoci to zalamujeme, venku docela slušně fouká a uvnitř … tam taky, dveře úplně netěsní. Do rána jsme ale nějak přežili, já si nakonec oblékl mimo bundy vše co jsem měl…
Ráno na nás čekalo probuzení do mírně zamračeného dne, ale protrhalo se to a co následovalo potom nelze popsat, absolutní powderová nirvána… Geniální sníh, geniální terény. Přímo u chatky nazouváme fošny a krásným sypkým a extra suchým prašanem to valíme dolů. Je tam nakydáno cca půl metra pudru a na výběr je mírnější nebo prudší sklon svahu, nejlepší je to mezi stromy v řídkém jehličnatém lese. Potenciál místa je obrovský, převýšení cca dvě stě metrů, potom rozložit fošny, nasadit pásy a šlapačka nahoru – jedno kolo nám zabralo cca hodinu.
Dáváme čtyři kola a nezbývá než se rozloučit s boudou a vyrazit k domovu. Na Vysoké holi opět fouká a jsme zvědaví, jak bude vypadat cesta okolo Kotle, kde to večer bylo hodně vyfoukané a tvrdé. Dnes je to ale úplně jiné, po ledových plotnách ani památky a všude mrak prachu. Na fošnách dojíždíme až téměř k autu do Karlova a za naší backcountry výpravou je bohužel konec.
Co vím jistě, tak tato akce nezůstane osamocena, oba dva s Mártym jsme byli doslova pohlceni, genius loci boudy u Vysoké hole je magické. Míst k ježdění něurekom, tolik, že to za týden neojezdíš. A spaní v 1450 metrech nad mořem uprostřed divočiny je velkým zážitkem.
Když jsem loni měnil svoji první dodávku Ford Transit chtěl jsem něco většího, volba padla na Transportera T4 v nejdelší a nejvyšší verzi, 2,5l motor v turbo dechtu, pět míst k sezení (dva v přední řadě a tři vzadu). Je to sice nejslabší verze mající pouhých 65kW, která kupodivu i docela jede (bohužel ale kvůli výšce to není bůhvíjaký rallyový speciál).
Veškerý "tunning" jsem prováděl pomocí běžného nářadí jako je vrtačka, přímočará pila atd, svářečku a podobné hi-end vymoženosti nemám, stejně jako dílnu, takže cílem bylo tunnit co nejjednodušeji, tak aby to šlo udělat před barákem na ulici.
Účelem bylo vytvořit "přestavbu", tak aby se v autě dalo v létě přespat i po dobu více dní, v zimě stačí jedna svě noci. V létě se dá spát ve dvou lidech s koly, v zimě ve třech (snb a lyže zaberou míň místa, takže třetí člověk má místo na spaní). Další podmínkou bylo zachování počtu míst k sezení (pět sedadel vozím minimálně, většinou jezdím v čtyřmístném setupu, když odstraním jednu zadní sedačku).
Když jsem káru dovezl domů, první věc kterou jsem řešil byla postel, když už mám vysoký auto, tak si postel udělám pod střechou. A začalo přemýšlení, jak poladit co největší výšku mezi postelí a stropem při zachování minimální výšky 125cm mezi postelí a podlahou (125cm protože, tolik je plus mínus vysoký kolo). Takže jsem využil díry pro šrouby pásů a pomocí stavebních L profilů a hliníkových trubek s čtvrecovým profilem jsem udělal příčníky pro postel, pak už jen v hobby marketu nakoupit latě a dodělat rošt, na něj ještě přišla 5cm tlustá molitanová matrace. Postel je "rozkládací", protože v plné délce by se nedalo sedět na zadních sedadlech. V spací poloze drží vysunutou část postele dvojice řetízků.
Poté co jsem měl udělanou postel, vrhnul jsem se na zateplení, všude kde se dalo jsem nalepil 2cm tlustý mirelon. V plánu bylo ještě polepit všechno, kde není tapecírung, kobercem, ale teploty klesly a chemoprén odmítal lepit, tak jsem to odložil (zřejmě již na vždy, protože jsem se k tomu už rok nedostal).
Na zimu dávám izolaci i na podlahu, když na původní podlahu položím ještě jednu, tvořenou 2cm tlustým polystyrenem a vrchní dřevovláknitou deskou polepenou kobercem. I v největších mrazech se dá v autě "chodit" jen v ponožkách a není zima na nohy. V zimě ještě používám vnitřní izolaci na okna, opět jsem použil mirelon a na okna přidělám pomocí duck tape a přísavek. Na čelní sklo mám navíc i vnější izolaci, což je největší pohoda, protože i v největších mrazech není třeba oškrabávat okno, protože tam není žádná námraza (otestováno v Alpách v -20st. C).
Samotná izolace je na prd, když uvnitř není žádný zdroj tepla a tak v dalším kroku došlo na bufíka, na plynové topení jsem si netroufl, takže jsem volil klasické naftové topení. Ojetý jsem nechtěl a nový Eberspaecher stojí ranec, podpořil jsem tedy českého výrobce Brano (ano, to Brano, co zavírá samo) a koupil model Ateso Breeze, za 22 klacků s digitálním ovládáním i s týdenním časovačem (který jsem zatím nikdy nepoužil). Montáž je easy, tři díry (sání, výfuk a přívod paliva) a je to. Natažení paliva od palivového filtru je taky pohoda, akorát si to chce dopředu zjistit, která ze dvou hadiček vede z nádrže a která je vratka z motoru (zákon schválnosti fungoval bezvadně a na první pokus jsem zvolil vratku, takže topení topilo půl hodiny a pak došla v filtru nafta). Poučen z prvotního nezdaru, jsem prohodil hadice a voila, topím jak o život. Pro rozvod vzduchu jsem použil klasickou plastovou odpadovou trubku s pořizovací cenou nula nula nic, která na topení přesně pasuje a navíc za tepla se nedeformuje.
Správnej obytňák musí mít otočný sedačky, já nemám úplnej obytňák, tak mě stačí jenom jedna, ta spolujezdcova (pod řidičovou mám druhou baterku, ze které poháním bufíka, rádio a vnitřní osvětlení). Originál otočný sedačky stojí neuvěřitelnej ranec, takže jsem přemýšlel jak to poladit co nejlevněji. Každý přední sedadlo má udělanej posuv v kolejnicích, takže co to sedadlo vytáhnout z kolejnic a nasadit obráceně. Výrobce pro tuto úpravu nemá pochopení a klade tunnerovi překážky v podobě dorazů a zarážek. Vrtačka s brusným kotoučem si s takovými záludnostmi poradila bleskurychle a otočná sedačka v ceně 0Kč, byla na světě.
Ještě by to chtělo nějaký úložný prostor pro toolbox a další krámy, pro toto posloužila vysloužilá knihovnička a pár desek. Specialitou jsou zarážky, aby toolbox a ostatní harampádí nepadaly z poliček, stačí dva držáky na šatní tyče (na jedné straně pevný a na druhé volný) a kovová násada od smetáku a výsledek je na světě.
To je asi kompetní soupis změn co jsem v autě udělal. Jak je z fotek patrné, nešlo o design, ale především o funkci…
Kelišová.
a související šlánky máme tady :
Mave , Hybnos , Carys 1, 2 , Mára , Klauz , DD , Andy , Medvěd , Kubajsz , EMTý , RaF
|
.jpg "zimni-setup_(bez-kol).jpg")