» Monte Carlo

A.C. – VÍDEO !

Máára z Kláánovic — Tue, 12 Jan 2010 04:00:30 +0000

Kdo nevěřil fotkám, netuší že mám silnější přesvědčovací metodu – nadělím vám ve spolupráci s d.Zackem a Máářím z Kláánovic vídeo, o tom jak jsme se měli o tom silvestru…

Tož tady je to.

PS: nejlepší záběr s mým rozstřelem o strom se poškodil. Takže uff, a mé lowskills zůstanou utajeny.

No nebylo to super ?

Azure coast 2009/10 – San Romolo

Čárys — Thu, 07 Jan 2010 04:00:36 +0000

San Remo, tři dny bikingu v horách nad mořem, kultura, votáčky, deštíček, všechno jsme si dali, v muzeu jsme byli, víc vevnitř jako dycky…druhej díl vejletu je tu

Takže po asi hodinovém přesunu do San Rema, po dálnici, zjištujeme zajímavý skutečnosti – např že nás to v aute stálo po dálnici každýho jinak – já jel za 9,3 Eura, Máára za 7,5E, nechápu nic, proč toto, je nám záhadou, kterou se snažíme rozluštit po zbytek večera…mnoho teorií padá a nové vznikají…

Jdem spát.

Ráno se budíme nad „levou částí“ místních tratí…nevím jak to popsat, ale je to ten druhej kopec, ne to Mt Bignone. Ha. Přímo v zatáčce na startu tratí. Kolem 10 h dopoledne přijíždí Mave, Ory, Proch a MáťaCH, a jdem si dnešní den užít nějak dohromady.

Na první jízdu si vybíráme tu „těžší“ variantu z těch dvou tratí, co tu máme naučený. Povrch je trochu vlhčí, a tak to na skalách lehce klouže a na to, že jedem první jí celkem mastíme. Od loňska se mi zdá, že je to nějaký těžší, buď měknu, nebo bylo loni sucho, a nebo jsem to zapomněl. I Linda to ale dává bez toho, aby něco musela svádět, a takže pohodka. Na druhou stranu, ona je fakt talent.

Druhá trať – kluci našli jinej začátek, trošku XC, ale pak jsi odměnen o to delším sjezdem – superiozní. Ta je taky pěkně naslizlá a co je tu fakt napíšu, jsou ty trefovačky mezi kameny – je to tu velmi o přehazovačku či kotouč. Jelikož ta moje drží už jen na jednou šroubku v patce, druhej jsem zalomil v rámu a je to na stahovacích páskách, tak jsem trochu zvědavej, kdy mi řekne pápá.

Točíme nějaký videa s Máárou, boře ten kluk je fakt mladej a uplně blbej – co on tam spustí, to nechápu, a ty stopy ? Cokoliv. Tank.

Krotitel nám zdrhá k druhý partě a tak se Lindiným Ivecem točíme jen 4 – beztak to ale máme just – odpoledne jsme už všichni víc než jetý. Holt třetí den.

Končíme kolem 15h a klasická zábava – kemping, opejkání klobásek, kecačka a po půlnoci do postelí s tím že zítra pojedeme na Mt Bignone. Prochajda, Ory, Mave a MCH to balej a už odpoledne jedou do Sospelu a do Peilee…Pápá.

Bohužel druhej den ráno je peklo na zemi. Celkem pochcává a nám se nikomu do toho nechce. Voláme si s Mavem, a tam je prej stejně. Naštěstí my máme alternativní plán, kterej jsme stejně chtěli uskutečnit – jedem do Oceánografickýho muzea doktora Koktóa.

Skáčeme teda k Rossovi do Ochcávky a berem to 4O km do MC. Parking v podzemkách a teď kam. Máára se chápe komunikace, že to zjistí. Bohužel se ale neodanučil pohybovat se po městě jinak, než přískoky a kotouly, tak před ním všichni celkem rychle prchají – fakt pohled :)
Nakonec obklíčí a do kouta zažene policajta a ten mu to s rukou na zbrani prozdrazuje a přes mola s obrovskejma loděma za stovky milionů se přesouváme k muzeu.

Lístek 13E a jdem se na to podívat. Spousta uzavřenejch utrápenejch živočichů, rybičky kam se podíváš, co všechno žije v těch mořích za bestie, to jsem fakt nečekal. Murény jak přežvýkavec veliký, množství krabů, háďátek, ulit a dalších zvířátek – život za sklem je rozmanitý a barevný, a velice fotografovaný – lidí je tu plno, a jedou blesky furt. Až skoro moc.

V druhém patře je to zase pěkný panoptikum – samá mrtvolka v lihu, kostry všeho možného, pár maleb a nějaký ty dobový Koktóovy parníky. Spíš menší, než větší. Ale zase spousta holek, ty francouzsky jsou tak krásný, takže i tady je na co koukat.

Zavírací hodina se blíží, jdem pryč. Muzeum tedy spíš zklamáním, ale dejme tomu – já to radši zkouknu na živo, v oceánu…

Jdem na jídlo, pizza za 1O E a všem nám je z ní večer blbě. Vracíme se teda k nám do depa nad San Remo, dodávky tam stojí, vše je jak má být. Jdem se ještě projít, klucí balí jointy, hrajeme si na babu a hledáme zvířata v obrazcích světel San Rema – evidentně dobrej model.

Spát, film. Dobrou !

A den třetí nad San Remem. Počasí se konečně vylepšilo, takže jedeme těch 7 km na druhej kopec pod Mt. Bignone. Tady už jsme byli několikrát, ale i přesto to trochu hledáme – přeci jen jsem nahoru jezdil většinou zavřenej vzadu v dobytčáku.

Máme to. Poznatek první – chci Lindino IVECO – to auto je naprosto boží. Všechny votáčky to dává v klidu, rejd to má MNOHEM větší než T5, a krouťák neskutečnej. Tím pádem není problém to jezdit až seshora, a tak to děláme.

SUPERDH nevyzýváme ani jednou – neboť když už i ORy řekne, že to tam bylo dost (voda, mordor) tak to kašleme. Jen nahlédnutím se to ale jeví takový vyspravenější – třeba příště. Monký – Charvátovský byli mezitím v Peilee..

Valíme teda tu „FR“ což je takový těžký český DH několikrát až dolů. Mě to tu fakt jde – můžu to držet v plynu a jsem tím pádem happy. Konečně můžu říct o něčem že mi tu pocitově jde – jinak jsem se spíš plácal. Prej to klouže, ani se mi moc nezdá, ale spoustu věcí nasazuju motorkově, přes zadní s plynem, a ani mi nepřijde že by to bylo dost. Jsem happy….až do té doby, než čtvrtou jízdu utrhávám kompletně i druhej šroub v patce a tím je konec. :) Možná ale bylo na čase, neboť držka musela přijít brzy. Měl jsem objednáno.

Beru zbytek ještě nahoru, a pak se už přesouváme k autům – umejt kola a seebe, pobalit se, a vyrazit do finale – zpět na pláž.

Je totiž 31 prosince, a nás čeká párty se zbytkem české tlupy – ve Finale na pláži.

A o tom až zítra. Poslední report a pak už jen sbohem a šáteček…

Azure coast 2009/10 – Finále Ligure

Čárys — Wed, 06 Jan 2010 04:00:44 +0000

Tááák jsme vyrazili za mořem a teplem, na azurový pobřeží, jako už tolikrát předtím. Jak trefně poznamenal PH, moderní není jezdit do MC, ale zůstat doma. On zůstal. My jsme jeli.

Jak už to tak bývá, vyrazil jsem já. Se mnou se do kupy dala ještě partička lidí, co tu nikdy nebyli – Máára z Kláánovic (Fiat), Linda a Krotitel (Iveco), Ross (Ochcavia kombajn) a já se slečnou Evou v T5. Slečna Eva je slečna, co si mě našla na Spolujízda.cz, že jede do MC, a tak jsme se domluvili – 1kč na km, společnost v autě, co víc si přát.. Great.

Cesta – 26 ráno odjezd, v 11h jsme za Plzní a srážíme se tu s Krotitelem a Lindou a Rossem a Máárou, a pak už jí držíme přes Švýcarsko do Itálie. Německo (jen co slečna Eva usne, abych jí neděsil) jedem tak 160 – 170kmh, a jinak celkem v poklidu, a klasicky nekonečnejch posledních 1OO km v Itáli – a v 22 :30 už jsme na místě. Slečna Eva přestupuje na další auto, a my jedem zakempit.
Bydlíme tam, co dycky – za Noli, na břehu moře, je teplo a skoro to není ani na topení. Jdem spát – cesta utahala…

Ráno je tááák nádherně, tak že i v triku je vedro, a koukáme že dorazily další dodávky – Maverick s Prochajdou, Matějem CH a Orym – 4 lidi, 2 věliký káry, už jsou jak my. Ještě dorazila dvojička kluků z Moravy, ladíme kdo s kým bude jezdit a tak (my jedem s Lindou, která dala do placu veláký Iveco – moc děkujeme ! ) Máťa a Ory to tu moc nemusej, a tak že se budou přesunovat večer dál.

Trail je tu takovej nic moc, hodně kamenitej volnej podklad, kterej tě moc nepustí, abys jí valil – ale i tak si ho dáváme 3x, než se rozhodujeme, že ještě zkusíme ten z Base Nata, jak nám radil Ovar. Skládáme se do dvou dodávek, a po 45 minutách děsnýho stoupání jsme konečně nahoře na Base. Vetrný elektrárny opravdu nešly přehlídnout, leč ta cesta sem není málo.

Bohužel co se ukazuje jako problém, je fakt, že jsme už cestou nahoru dojeli nějaký dvě dodávky místních bikerů z Finale Bikeshopu, a ti Gájdové jsou nahoře dost nekompromisní. Dáváme s nima řeč, a že prej tady jezdit nemůžeme, že je to „jejich“ a že můžeme s nima, jedině s nima.

Že prej za 35 euro na den, na osobu…a přitom kouká, že čumíme do bikovýho průvodce, kterej jsem si osobně v jejich bikeshopu za 25E koupil před rokem. Mu povídám, že je to trochu drahý, ne, jenže chlápek se trošku potáčí, a že ne, že ne drahý, že na tom makaj every day, a že "…what you say, are you fucking kidding me, méén? Its not expensive, when you came from Czech republic by Sprinter 4×4, méén…a co že je to 35 euro, méén. (Maverick si nalepil na sprintera dozadu 4×4 cedulku :) Nicméně chlápek je na tečku.

Nikdo mu tečku nedává, ale řikám mu, že tu budeme jen jeden den, a pak že jedem pryč, tomu nevěří, ale pak když vidí že z nás byznys nebude, tak trochu měkne, ale stejně je hustej, stejně tak jako ta jeho bitch. Pak mizej pryč i s bitch, a my jedem děsnejma prasečíma stezkama dolů :) Klády, sníh, borel a celou cestu na sebe hážeme hlášky jako : "Deset lidí na to tady dělá každej den, méén.."a tak podobně.

Naštěstí se to asi po 5OOm zlepšuje, a napojujeme se na fakt moc pěknej trail – samá zatáčka a klopenka, fakt pěkný. Já jdu hned nahoře na držku, trochu mi to na výjezdu podjíždí a už beru strom. No to jsem si taky mohl odpoustit, řikám si.
Dáváme jednu jízdu, a pak někdo ještě další, a my jedem s Lindou tankovat a kempovat. Najít benzínku, kterou bys podojil na kartu bez čipu je nemožné a jediný co se tam dá naládovat za peníze, je 2OEurovka. No komedie.

Večer se dělíme a CHarvátos parta mizí do San Rema, my pokalíme v dodžích a celkem jetý jdeme spát. Byl to výživnej den.

Finále den druhej jsme naplánovali trochu jinak – dopoledne biking, odpoledne lezení, nebo kite. Dopoledne (opět nádherně slunečno) díky Rossovi naštěstí objevujeme další moc pěknej trail, s mnohem příjemnějším profilem povrchu, a víc příjemnejma votáčkama než je tu ten rozmrdanej. Je taky o mnoho delší a stejně jako tamten, končí přímo ve městě. Je tam jen jeden krátkej přesun po áčku, a pak jí zasejc držíš.

Dáváme to 3x a dělíme partu na dvě části – jedna jede lézt (krotitel, Linda) a my jdeme na kite a k moři. Na kolo už nechceme, jsme unavený, nástup do bikingu tu byl fakt rychlej.

Následujou hrátky s vlnama, bouldering nad mořem a blbnutí nás na zbytek dne celkem zaměstná. Krotitel s Lindou lezou dvě cesty a jsou dead a happy. S Rossíkem se jdeme ještě podívat nahoru na hrad, kde si dělá dost fotek na fejsíček a tím se s Finale loučíme. Je třeba se podívat zase dál, a tratě v San Romolu jsou superiozní. Lets Go.

Jídlo, a přesun do San Rema, ale o tom bude až další část, třeba zítra. Do tý doby, čuss…Kempeři.

Fotos : já na GoPro, ale hlavně – PROCHAJDA. Díkys ! Link na celou galerii je tady, kluci a holky.

Azurové pobřeží 08 – Finale Ligure, San Romolo

Čárys — Mon, 12 Jan 2009 04:00:42 +0000

Tak jak už jsem před několika týdny avizoval, chtěli jsme tento Silvester, a povánoční svátky strávit někde v teple. A tak jsme jeli na azurové pobřeží.

Už nějakou dobu předtím, jsme domluvili skupinu. V jednom autě jsem měl bějt já, a Slaboši – Teta a Slaboch. V druhým autě Kubajsz, kterej k sobě na poslední chvíli přibral Nexi. Start byl 26 prosince ráno v Plzni.

Z Tábora vyjíždíme v 7h ráno, držíme to směrem místo srazu, které probíhá bez komplikací. Nexi jsem nikdy neviděl, a ač jsem byl RT upozorněn, že jedinej normální pozdrav je „co to máš v tý držce“, zdravíme se jako lidi.
Dálnice je suchá, a my nasazujeme sportovní tempo 140kmh, což je tak akorát na dálku. Se Slabochy probíráme různá témata, a pouštíme filmy. Maléry pana účetního není málo, věru ne, Fantoci je hruznej ťunťa, Limonádový Joe nám pak dělá společnost přes Švýcarsko. Zastávka na benzín, nakrmit dodže, a blbnutí u zamrzlého jezírka…

A pass ve Švajcu, 1650 m vysoko, zima jak u mě v baráku, tzn mínus 6. A pak už jen dlouhej sjezd do tepla..

…tepla…

…už by tu někde mělo bejt teplo, kua…říkám si tak 150 km od pobřeží. Zatím je teplota stále na mínus 2, a nechce se jí nahoru, ani když to v kabině roztopím. Ach jo, asi trošku omezíme předpoklady.

Vichr jak svině, Vento Vento, jedno mě málem dostal na bok, a tak je posledních 50 km fakt adrenalinovej zážitek. Kemp ve Finale Ligure nacházíme v pohodě, a za velkých poryvů tak – 10C vichru staví Slaboši stan, a my se jdeme zachumlat do postálek v Dodžích. Ten stan jim FAKT nezávidím…
Ráno je VELMI studené, velmi. Tak se tu dlouho nezdržujeme, aspoň že je jasno, a jedem o Finale do města, pokoupit nějaký suroviny a hlavně bikovýho průvodce. Vše je ready, v místím bike shopu dostáváme hodnotné rady o místních trailech – kde svítí, kam jet, kde je metr sněhu a kam jet jedině na lyžích. Ufff.

Jedem zakempit k moři. Tady je o trochu lepší teplota, ale vichr je stále dost, na moři se dělá tříšť a my se rozhodujeme, že si to dáme v BC poznávacím stylu. Jede s náma i NExi, která to ale vzdává asi po 4 km – foukalo tak, že se nedalo jet dopředu, ani když jsi byl ze sedla a dřel co to šlo. To jsem ještě neviděl.

Jedem kus zpátky v Windsurf stylu – roztáhni plachtu a jedeš i do kopce. Pak to berem do pravíčka do kopce, a Nex zpátky k autu. S Kubajszem jsme se rozhodli, že si místní traily vytlačíme/vyjedeme, kam to pujde, a tak je poznáme, a pak koncem tejdne pojezdíme. Tlačenka trailu XX je velkej trial, trail posléze opouštíme a napojujeme se na X. Myslíme si že to snad ani nejde jet, kor na XC kolech, ale dolů je to nebývalá zábava. Netušil jsem že tohle sjedu.

Potkáváme nějaký lidi, a jedou fakt hranu – seděj na tom eště hůř než já, ty jo. Přebržděný předky, se bojíme, a tak radši jedem po trailu Zero dál. Když už jsme skoro nahoře, a fouká tak, že se nedá žít, obracíme to dolů, a na oči to mrskáme. Nadrženost je veliká, takže No respect kokos style, a až dolů hodně rychle. Dojezd městem úzkejma uličkama – super.

Balíme u aut věci, dáváme sprchu, a jedem za Slabochama zpátky do lezeckýho kempu. Ty jsou patřičně vymrzlí, ale spokojený, cesty jsou tady superiozní. Scházíme se v Pizzerce hned u kempu, a dáváme nějaký to vínko a výborný Siciliany, Formaggi, Vegetariany atak, za pár euro…

Jdem celkem brzy na kutě, zima je hrozná, a loučíme se se Slabochy – zítra totiž jedem dál, do San Rema, San Romola…

Je ráno, den třetí, a my se přesouváme za krásného jasného počasí, do San Romola. Spicha tu máme s druhou tlupou, obsahující výkvět DH punku – Matěje, Oryho, a Čížu.

Dálnici solíme co to de, a za chvilku jsme těch 7O km do San romola splácli. Konec cesty je sice trochu punk, ale když se z ničeho nic na pravíčku v odstavným objeví červenej tranzit s bandou uvnitř, víme že sme doma. Kucí maj velmi přešlý výrazy, neboť řidili celou noc, a teď dorazili na místo. Zlo, ty jo.

No tak jedem na útes, kde parkujeme dycky, a jdem se voblíknout, a že to testnem. Nahoru se svezem s tranzíkem, a za volantem se prostě nějak prostřídáme. Nahoru je to jako dycky – zatočený, prudký, ale Mates je zkušenej trucker, a zatáčky bere s bravurou. V posledních 3 točkách na nás ale čeká led, a to není nic příjemného, když jsi zavřenej v pixle a kopec je to takovej, že to bereš na jedničku. Lehký bočáčky napovídaj, že i Mates docela bojuje.

Racing skills ale říkaj svoje, a jsme nahoře. Tu sucho a slunce a tak rychle ven z káry, ať se nezblejem, a jdem na to.

První je takovej testing všeho. Povrch je sice suchej, ale zmrzlej – je to tvrdý jak beton, a tak se s tím nějak perem. Jedem jednu DH, jednu FR, a obě jsou super – trochu jen rozbitější než loni, zdá se mi. Sem tam taky trocha listí, ale jinak se to dá. Nefotíme nic, není čas řešit nějaký fotky :)

Po těhle dnou poznávacích jízdách si dáváme tu FR až dolů k silnici. To je teprve kopanec, je to hodně dlouhý, a dle mě jednodušší, a proto např pro mě lepší. Prvosjezd na oči má dycky něco do sebe, ty jo.

Jsme dole. Matěj nás párkrát vyvezl, neboť mu vídle lehce šahá na olej, a vůbec nešahá na tlumení, takže dostává dvojnásobnou vejplatu, nu paráda. Stejně to už chceme dneska zabalit, je skoro 16h, a klucí ještě nespali, a šicki jsme dead.

Kempujeme na útesu, dáváme hrozivej film o upírech, naštěstí těsně před koncem, než všichni zemřou ve strašných bolestech, dochází baterka. To jsem si oddychl, a můžu si jít v klidu převlíct trenky do dodávky. Konce jsem byl ušetřen…

Dobrou noc.

Další den ráno máme jasnej plán. Sjedeme si s Dodžem do přístavu, a pak vyjedeme dalším dodžem nahoru, a pojezdíme, a jako závěr dne si dáme ten cca 20 km freeride po břebenu až k moři. Vypadá to velmi výživně, a myslím, že to i takové bude.

Jelikož však vstáváme velmi pozdě, stíháme ten den jen asi 3 jízdy. Kluci dostali inštrukce od Commencal frajera, kde jsou další dvě tratě, a tak si dáváme ty – já to jednou svážím dolů, a klucí to letěj. Ory háže smotku, a klucí jsou spokojený. Prej to bylo super…

Jelikož se připozdívá, tak je asi načase vymyslet, co s tím dlouhým FR k pobřeží. Představa že jsme dole za tmy, nás moc nerajcuje, a jelikož je už asi 15h, jdem jasně na to. Vyjíždíme tranzistorem až nahoru, necháváme ho zamčenej u krajnice, a jdeme na to.

Motocross drifting. Jinak se to asi nedá vystihnout. Cesta, asi na šířku auta, a plnej. Furt jen brzdy, vysednout, brzdy, vysednout, poťáhnout, vysednout, plnej, brzdy, vysednout, nohu ven, šlápnout, brzdy, nohu ven… takhle třeba 15 minut ? Hrozný honičky, poťahovanej diktát, no prostě paráda. Dvakrát míjíme nějakou „trať“ ale neboť tohle nás drží, jedem to až k asfaltu.

Zábava ale nekončí. Asfaltovo/štěrkovej/a uplně asfaltovej konec střiženej v závěru městským prasečím wheelie kontestem – toť věru nejlepší zakončení best trailu. Obvzláště Čížovi motoGP kreace s Gázou, to jsem snad ještě neviděl, asfaltový tobogany smykem taky ne. Jednou se poradit s navigací, a pak už se jen vynořit asi 1km od auta na pobřeží – fakt super zážitek.

Je 16h, a klucí musej nahoru pro auto. Rozhodujou se, že si to ještě jednou daj, i přes padající šero. Nakonec dorážej zpátky skoro spoelčně s autama – skoro za úplný tmy…

Kempujeme na hulváta na parkovišti, neboť se konečně utišil vítr, a tady dole u moře je taky krásně teploučko, cca 15 přes den ve stínu, na slunci líp. I večer je to pohoda. Parkoviště je u obchodního domu, kterej se i s parkovištěm zavírá kolem 20h, ale nikdo se nějak nemá k tomu, 3 punx dodávky s českou zvěří vyhodit ven. Takže parádní kemping zadachse v centru města – ráno to máš pro čerstvý rohlíčky asi 10m.

Dokonce i vrchol punku – sprcha na prkovišti za plného provozu obchoďáku, nebyl problém, hehe.

Večer Transitkrů solí měšťany, my si dáváme filmík a vínko, a kolem 22h jdu naposled pochcat květináče, a spát. Zítra nás totiž čeká přesun do Sospelu, na další DH FR kolaci, ale o tom až v dalším reportu.

Je třeba vám to solit v malých pravidelných dávkách, aby jste se nenastřelili moc.

Takže dobrou noc.

Azurové pobřeží – video

Cruzo — Fri, 21 Mar 2008 05:00:23 +0000

Tak jak jsme dřív slibovali, máme tu pro vás video materiál, z Azurového pobřeží. Takže, jak tam bylo, ve stručném videu – uvnitř…

Je to z našeho tejdeního tripu, s Cruzem, a Mavem. Takže účinkují : já, Cruzo, Mave. Nečekejte žádné extra výkony, já měl zlomenej kotník, Cruzo je ortodoxni freerider, a Mave je Bohdana. No nic, článek je tady , tady taky , a tady . A video zčekujte zde.

THX 2 Cruzo – střih…

720 krů – 3 dny a konec

Čárys — Thu, 28 Feb 2008 07:00:08 +0000

Tak je tu poslední část našeho dlouhýho vejletu do jižní Francie. Jak dopadl trip, jaký to bylo, a shrnutí na závěr – to všechno bude, když klikneš na více…

Tak je čtvrtek ráno, a my se budíme do azurového počasí, tak odlišného od včerejšího zamračeného dne. Je nás tu teď 6 lidí, přibyl Filip, Jouda, a Zvolouš, který se uvolil nafotit tu materiál pro nové číslo Dirtbikeru, kde vyjde i report od nás…

Vstáváme celkem časně, snídáme, já si dávám nový desky, neboť jsem zjistil že jsem na deadline, a nakládáme to do Filipova Mulťáku, neboť má zahrádku, a je to tak víc v pohodě, a vejdeme se tam dobře i v 6 ti lidech.

Jedem to až seshora, a napojujeme se za asfaltkou na zbytek toho trailu, kterej včera objevili klucí. A teda, nemám slov, je to naprostá bomba, tady bych mohl ztrávit celý dny, prašný pasáže, koleje, klopky i neklopený úseky, prudký dost a kameny a motoX. Celkově když se to dá celý, tak naprostej orgasmus, nemám slov. V kuse to musí mít tak ke 7 mi minutám, fakt něco. Nazýváme jí pracovně „freeride“ a sjezdovou nazýváme tu vostrou, technickou a namotanou motocrossku, kterou moc nechceme jezdit – FR je závabnější…

Dáváme asi 4 jízdy, a jdeme něco nafotit. To je teprve komedie ! Zvolouš se snaží, ale je vidět, že to nemá v ruce (ne, ptáka, foťák) každej den. Něco se daří, něco moc ne, samo i díky nám, hobíkům, která to moc neuměj, že. Ale snad z toho něco vyjde, no uvidíme. My dneska ani nefotíme, takže nějakých pár fotek sem sand dám, ale moc toho není. Mave zase lítá jako splašenej, Jeho stylu pracovně přezdíváme Bohdana, a občas končí kdesi v roští. Mladej kluk :)

Ale nejen Mave není jedinej, kterej se válí jako to divoký prase. Filip se nechává unést a vynést poslední zatáčkou, a my, co čekáme na silnici, o dobrejch 6m výškovejch metrů níž, slyšíme lámání dřeva, a málem si dává 6tku drop na asfalt. Zlatý stromky :)

Po lehké siestě (daná hlavně díky Cruzovi,) kterej nám díky svejm píchacím a prorážecím schopnostem přinesl i čas na chvilkový lepicí oddych, jdeme dát ještě předposlední jízdu. Jedem ještě na sjezdovou, aby si to kluci taky užili. Cruzo zase proráží, a šťastnej tlačí dolů, a my to tak nějak smrskáváme. A tím to pro dnešek zapícháváme, neboť je už 16h, a my jsme jezdili od 10h. Husté…

Nakládáme kola, balíme se, sprcha a potok, a mizíme směrem Sospel, kde chceme večer pogrilovat. Na místo dorážíme v 20h, a rozděláváme depo na louce v půlce trati, a kecáme až do půlnoci. Je úplněk, a úplně jasno, zima jak prase, brrr… A spát.

Jak shrnout tenhle den ? San Romolo podle mě nabízí nejvíc z celý týhle slunečný lokality, je tu spousta trailů, těžká trať fakt vostrejch parametrů, dlouhej „freeride“ kterej je hravej, technickej a rychlej a zázemí s potokem na umytí. Myslím že tady – nejlíp.

A je pátek, den osmý. Ráno je kosa, ale to zase znamená, že je….ano, zase jasno. Modrá obloha, jako vymetená, a teploměr už kolem 10h stoupá na úroveň „tričko“ Tak si bereme trička, šortky, a jdeme na to.

Polovina z nás, Filip, Jouda, Zvolouš, tu nikdy nebyla, takže je to pro ně nový. Nejdřív teda ofafrnějc, i já, tady jsem se přes 8 mi dny rozjížděl poprvý, jsem zvědavej na změnu…a změna tu je ! Kotník už mě skoro nebolí, a jak to tu znám, tak nacházím nový lepší rychlejší nedrncavý stopy, otevřenější průjezdy točkama – začíná to bejt ono.

Klukům se to líbí, a taky to počasí – nedáváme pauzu na oběd, a lítáme furt. Maverick jde (ostatně jako každej den) na držku, neboť se snaží závodit, a samozřejmě na to nemá skills, a hlavně nemá chrániče, zase. Vráží zezadu do Joudy, v celkem plný hulbě, a jde zase do prachu. Bože, ty si ale pitomec, mave ! Muhahahááá. Zválenej jak pes.

Nicméně je třeba udělat taky nějaký ty fotky, takže si Zvolouš bere náčiní, a jde s náma na kopec. Nějak výrazně se s tím nemažeme, a prostě to jednou, max 2x sjedeme, všichni,tu konkrétní pasáž, a Zvolouš to nacvaká, a pak ještě bliknem my jeho, aby měl co ukazovat doma dětem, hehe. Něco se i celkem daří, není to fotoshooting jak s R.T. ale my chceme jezdit…

Což činíme až do 16:30. Prach, klopky, rychlost, no prostě super.

Dneska zůstáváme zase v tom kepmu, sháníme dřevo na oheň, rozděláváme grill, sprcha a pak už jen dlouhá žranice, grilovanice, velkej oheň, a probírání všeho možnýho. Jdem spát kolem půlnoci, neboť zítra chceme vstávat brzy – je třeba se přesunout zase dál…

A je ráno, den devátý a vstáváme brzy. Dneska chceme jet do „francouzskýho Hloubětína“ a na tu DH trať co nám ukázal Kamil. U té dokonce zjišťujeme, že se nemusí tlačit, ale že jde nahoru vyvážet autem. No noblesa !

Tak se přesouváme, Navigace nás zase trochu zlobí, ale držíme to. Kolem 10h dopoledne jsme na místě. Berem kola, foťáky, a jedem po silnici na ty skočky.

Tady je naprostý léto, vyschlý je to na prach, a tak si tu lítáme. Nejoblíbenější lajna je boule po zadním, skok, výskok, sestupák a mini step up. A lajna s dirtem, kterej teda není velkej, ale má trošku placatější dopad. Kotník už mě skoro nebolí, tak ho zaskakuju taky, a pak zde tvoříme i sérii vytuhláků a triků až oči přecházejí, muhahaháá…

Zvolouš poctivě fotí, a jezdí, A asi po 2h se přesouváme na tu trať vedle. Tlačíme to nahoru, je to mnohem sušší, než když jsme tu byli na začátku tripu, takže to bude víc klouzat, ale co naplat. Jednu skupinku vede Mave, druhou Cruzo, a letíme dolů. Je to fakt boží, skoky, zatáčky, ach ano…

Přijíždíme dolů. Já to pomalu balím, neboť dneska budeme odjíždět domů, hned po ježdění, a já nechci bejt úplně mrtvej, za volantem. Jdem s cruzem ještě na takovou skalku, děláme foto, a pak už jen kemping k autu. Ostatní ještě jezdí, neboť toho nemaj dost, hehe…

U auta si s Cruzem dáváme oběd, a balíme věci. Já eště stíhám sprchu, a pak už jen nakopat kola do dodávky, a ukončit tenhle 9ti denní trip.

Loučíme se s Filipem, Joudou, a Zvoloušem, který směřujou do Peille, a MC, a po zkontrolování hladiny oleje (ani se to nehnulo) to vodrážíme k domovu. To co následuje, je totální střelba, nejvyššího kalibru. Držím to stále co to dá, chvilku i 170km, a pak že to nejede, střílíme to tak, že po 1000 km tam mám průměr 117 kmh, a to jsme i zastavovali, a taky Brenner a tak…(jo, jedeme přes Brenner, vyjde to jen o asi 10 euro víc, a jsi doma hned)

v káře bejval celkem bordel :)

Cruzo má horznej autostav, je to pro něj utrpení, a já někde v hloubi Rakouska usínám, ale jen na chvilku, protože tam je to omezený na 12O KMh a to je nuda. Ale pak už to doťukáváme, skoro v rekordním čase (rekord drží PH a jeho 212kmh a 9h) My to máme asi za 10h. to už je pohoda, myslím.

A ano, zase rekapitulace na závěr. Jeli jsme 3 lidi. Cruzo, já, Mave. Vyšlo nás to na 120 euro ( 3060,-kč) a 900kč za naftu. Na 10 dní ježdění. Někdo se možná ptá, proč jezdit tam, když je tady hezky.
Protože je tam mnohem líp. Protože je tam sucho. Protože je to levný. Protože, a to především, jsou tam neskutečný tratě. A hlavně proto, že sedět doma, je taková nuda. A proto, že vejletama my žijem.

Jedli jsme co jsme si přivezli, vařili jsme na vařičích, kempovali kde se dalo, myli se v potoce, (já teda mám sprchu, teď už i s teplou vodou – thx klucí) a nahoru se vozili vlastním autem. Zázemím pro nás a hlavně kluky byl velkej stan od Horsefeathers, kterej nám nahrazoval střechu nad hlavou.

Chtěl bych moc poděkovat klukům, Cruzovi a Mavemu, že to dali. Nemyslete si že nevím, že to bylo občas dost, a vím že to se mnou není taky lehký. Dík že jste mi nenabourali auto, a že ste byli v pohodě. I když teda ste hodně velký punkový prepuciové :) A taky díky Filipovi, že nás ty 2 dny vozil nahoru. Jsi nejlepší !

No a to je asi, myslím, vše.
Snad jste se nenudili.
My ne.

PS: Report z týhle akce, očima Zvolouše, bude v některým z dalších dirtbikerů… Děkujeme velice za fotky !

a fotogalerie od Cruza

720 krů v San Romolu

Čárys — Wed, 27 Feb 2008 07:00:20 +0000

Heja fellaz, jste zvědavý čo bolo dál ? Dál bolo mnoho akce na azurovém pobřeží. Poslední den sami, tak jsme si to fakt užili…

No nic, ráno je ráno, klasika, snidaně a tak, nějak se mi nechce z auta, neboť venku poprvý není ouplně hezky. Spíš bych řekl, že je tam hnusně, ale tak „beaudesolei“ hnusně – je asi 8 C a zataženo, ač nad mořem svítí mozol. Nicméně jdeme přesto na to.

Zde je asi nejpankovější cesta nahoru, když pominu Sospel, kde to taky není zadarmo. Tady ten vršek je fakt dost, a s mojí dodávkou s fakt dlouhým rozvorem to není jen tak. Taky 1,9 do těch votáček chroptí na jedničku, když to pak najedu, tak na dvojku, ale to jedu velkou hranu… No nic. Dolů je to doraz – doraz, je to celkem peklo.

znáš hru : "namoč na elektrický plot ?"

První jízdu jedou klucí, já svážím auto, a pak už se to střídá, řídím já, Cruzo, Mave… Trať je celkem dost vyjetá, zřejmě se tu jely nějaký závody, jak minule avizoval ten místní klučina. Je to pořád pecka, nejlepší co se tu nabízí.

Mave jde jednou hrozně na držku, zavírá se mu to v jedný točce, je to blááázen, jinak mě se tu jezdí maximálně dobře, kotník už skoro nebolí, a tak to i někde pouštím. Natáčíme s Mavem video, nějaký zatáčky a tak, pro představu, jak to tu vypadá. Časem se objeví na webu, nebojte…

Celej den se tu s náma míjej dvě dodávky plný lidí, jezděj nahoru jak šílený, maj to tu silně v paži. Celej den sledujeme, že jezděj ještě někam dál, nejen po místo, kde končíme, my. Klucí to pak nevydržej, a jdou to prozkoumat. Vracej se asi po 2 hodinách, ale unešený, trail totiž pokračuje stále dál, samá votáčka a klopenka, skok, sem až vezmu Petra Hiníků, tak ten se tu z toho zblázní radostí. Nejlepší co tu je. Zejtra půjdeme na to, je to jen o 3 km dál po silnici (autem) a 2km na kole. Tím se tu trať prodlužuje na neskutečných 3,5km. Muhahaháááá !!!

No a je večer, přišla tma. Dneska má přijet Filip, píše že to vidí tak na 22h, my to vidíme spíš na 23h, tak na něj nečekáme, a jdeme spát. Před spaním ještě probíhá večeře, teda já večeřím normálně, ale Mave ? Co ten do sebe dokáže natlačit za sračky, to by člověk nevěřil, naprostej děs a hnus ! Uzený kuřata vohřátý ve voleji, maso bez kosti i s kostí, vše s pochybnou olejnatou směsí a bílýma toustama, zapíjené Kola Nula drinkem. Děs. Smrad. Hnus. To bude zejtra hovínko…hehe…je mu blivno, už sežral kilo… Jdu radši do dodge, napsat vám tenhle report. No co dodat, hnus.

Filip přijíždí v noci, jdem se přivítat, ale pak zase rychle do postele, je zima jak kráva….bufík…a spát.

A to je vše. Dobrou noc ze San Rema, tím končím reporty psané s partou Mave a Cruzo. Už budete muset přežít jen jeden, a to společnej report s Filipem a Zvoloušem a Joudou. A pak už zase česká klasika. Chcete ?

Stejně nemáte na vybranou :) Dostanete to. Dobrou noc. (Dobrý den)

Čárys.

Galerie bude zejtra.

720 krů – BC na sviních po MC

Čárys — Tue, 26 Feb 2008 07:00:32 +0000

Tak jsem slíbil BC den v okolí MC, no tak co jsem slíbil, to plním – je to tady ! Nádherný fotky vše odhalující, uvnitř :)

Ráno se budíme v Peille, a klucí jsou něco natáčet. Svítí sluníčko, je krásně, a tak točí video ze spodní části tratě. Cruzo prasečí styl, a Mave to hrozně pouští, ale trochu no control. To bude vídeo, muhahaáá ! Já si radši čtu, kniha a čaj a slunce….

Klucí to maj někdy v půl jedenáctý hotový, a tak se může uskutečnit přesun do Mentonu, naší základny pro BC vejlet. V Mentonu jsme hned, parkujeme tam kde minule, jen cedule – odtah aut mě trochu znervózňuje. Ty krávo, a Francouzi mě znervózňujou taky. Nikdo neumí žlbeptnout ani slovo angliciky, si asi dělaj prdel ne? Nakonec platíme radši v nějakým automatu z parking 4 ojra, a berem svině a batůžky, pitíčko a mikiny a mizíme po pláži směr Monaco.

Nejdřív je to po Mentonském bulváru, posléze se to ale stáčí na stezku kolem moře, jen pro pěší (jako že ne motorky) a tak se tam na kolech vrháme. Je to ouzjek trail, chodníček tak akorát na edno kolo, a úžasný výhledy na moře. Do toho lavičky, schody, sem tam římsa, přesně pro vyřádění nejvyššího BC levelu.

Cruzo poprvé u moře – soběslav style

Cruzo si občas dá i pěkně nebezpečný římsy, nebo po zadním na lávce tak v 10 metrech, pro samou hrůzu jsme jí ani nefotili…

Konečně jsme tady. Monaco. Dáváme prasečí street městem. Jak takovej prasečí street vypadá ? Hulíš to městem, mezi autama, chodníky, pořád z kopce, klopíš, do toho dlouhý wheelie, kolem nejdražsích hotelů a kasín, si zpocenej špinavej a smrdíš tak, že se za tebou otáčej, až jsi konečně na konci, u móře, a lodiček.

Jdu se vysrat na místní hajzly. Platím českou dvackou, hehe, a muím teda říct, že hajzl dědek je první člověk co tu umí nějakou jinou řeč. Člověk na pravém místě, řekl bych.

Lodě, ty lodě. Zde je vidět, jak se daj utrácet prachy. Cruzo je hrozně nadrženej, pořád pořvává na buchty hrozný nepublikovatelný hlášky, různé návrhy na rozmožování, výměnu genetické informace, a tak podobně. Jsou tu neskutečný káry, ale jedna za všechny je nafocená – inspirace pro Karlosse. Takhle to potuň !

Je tu krásně, leč čas je neúprosnej, a tak se pomalu musíme začít vracet zpět. Není to totiž, kousek, tak 15 km, možná víc, a dost toho po trialovejch schodech, a plážích…

Cestou zpátky se zastavujeme na koupání v takový laguně, prostě jsme neodolali. Cruzo ještě nikdy nebyl u moře, a Mave smrdí jak pes, takže tam voba skáčou, a dováděj. Já, jakožto starej úchylák, je u toho fotím. Stáváme se nemalou atrakcí pro kolemjdoucí v kabátech zabalený lidi.

Cruzo nezná vlny, hehe, občas ho nějaká docela dost sejme :)

Glum…glum..

Hned u týhle pláže je sprcha, a tak se dá i spláchnout slaná voda, voda je i docela teplá, a v pohodě.

Nakonec to balíme, a celkem dřeme k autu. Po Mentonu zase po zadním, a už jsme tu, u auta, stojí tu, nikde žádná botička, nic, pohoda. Mave je tak unavenej, že ani nemluví. Bylo to fakt dost, výživnej BC vejlet na slunci a plážích, tady chci žít…

Nakonec se ale přesouváme do San Romola, kde budeme jezdit zejtra, V San Remu nás opět překvapuje navigace, ani to sem nebudu psát, bylo to dost, fakt dost. No a kolem 20h už jsme na místě, vše je ready, a rozděláváme stan, Cruzo dělá maso, pak kecing, a jdem na kutě.

Další nádhernej den za náma !
Tak zase zítra.
Pa.

720 krů na tripu u moře

Čárys — Mon, 25 Feb 2008 07:00:12 +0000

Ahoj Kluci a holky. Jsem to já, Čárys, zase zpátky v civilizaci, v čechách krásných… Jak bylo, co bylo, kde to bylo a tak podobně – klik více…

Tak jsme zase vyrazili na jihozápad, Se trochu zrelaxovat. Předem mého článku, bych chtěl upozornit, že jsme tam narozdíl od mnohých jiných nejeli za účelem honění formy na 3 závody ČP, ale aby jsme si udělali dovolenou, s kolem, protože to je to co nás baví.

Mise se zúčastnili Cruzo a Mave, se mnou, v dodži, neboť oni jediní mohli jet na celých 10 dní, jako já. Já jsem si totiž zaměstnal prodavačku, a zmizel jsem na celkem dlouho – neboť v okolí Monaka se mi fakt líbí. MAverick má jarní prázdniny, a Cruzo je pankáč a vzal si dovču stylem : „Buď mi jí dáte, nebo končím“ Supa..

Den první : Frčeli jsme v pátek ráno, a že to tentokrát zkusíme přes Německo a Švjac, že to bude lepší a levnější. Trochu jsem se bál Cruzovo „autostavů“ neboť v autě mu obyčejně mrdá už tak po 50ti km. Jeho první otázka – „Kdy už tam budem“ přišla někdy u Milevska, no něco. Jinak teda, cestu přes Německo a Švajz už nikdy nejedu. 130 km do Rudy jsme jeli 3 hodiny, děs, a německý dálnice? Kraviny, pořád něco přerušený, omezený, a nebo kus úplně mimo dálnice… Na každejch hranicích nás kořej, odstavujou, a chtěj papíry od kol tak, korunu tomu nasazuje tajný BMV s dvěma wůrstelama uvnitř, kterejm se nejdřív snažím ujet, v domnění že je to nějakej šprýmař…nakonec nás sejmuli, STOP, no komedie. Švajzem se mrdáš jak pomrd, no nic, nikdy víc… A za Itálii stejně platíš – 25 euro, místo 39 (a ještě švýcarská dálniční známka (25 euro). Never more ! Jedině přes Brener, už nikdy jinak.

Nicméně cesta je komedie. Z Cruza vypadává, že nebyl nikdy dál než v Olomouci. Nikdy v cizině (kromě geiskopu) a tak je z toho vyjevenej. Jeho hlášky, jako např : „Chci vidět Milku spásající palmu“ a nebo hlášky „vezmi to přes Španělsko“ či „do Egypta je to už jen kousek, ne?“ my budou znít ještě dlouho v uších…

Na místo, do kempu do Sospelu, jsme dorazili pozdě, až kolem půlnoci. Kluci si rozdělali stan, a zalezli tam, já v dodži zapnul topení, a šli jsme spát.

Den druhý : Ráno se vzbouzíme celkem časně, hned vedle nás v mobilhausu parkuje Petr Heiník, Kamil Tatarkovič, Bob Brnka a Strup, kteří sem vyrazili už ve středu, nafotit a natočit spoustu matroše pro různý projekty. Takže se nějak vítáme, a koukám kdo tu všechno je – Polcák, Matěj Charvát s Bártičem, no začíná bejt tahle lokace opravdu hojně navštěvovaná…

Dneska vyrážíme na trať sem do Sospelu, ještě jsem tu nebyl, a PH říká že OK, tak jsme zvědavej. Kamil jede na bikrosku ladit fyzičku a skills, Rob a Strup si to dávaj po ose nahoru, a já, PH, Matěj Charvátů, Mave a Cruzobič se vozíme mým T5 oben.

Nahoru je to asi 7 km, a celkem úzkejch a zatáčkovatejch pasáží – občas jsem to měl just. Dolů se střídáme. Trať. Trať není běru zlá, obsahuje všechno palbu, zatáčky na štěrku, schody, neklopený točky v lese i rozmrdaný pasáže vopravdovýho motocrossu. Dole na vás číhá ještě asi 8 klopenek, různýho druhu a nějaká ta centrifuga – dobré toto je !

Testuju kotníček, 16 dní od zlomeniny, jsem zvědavej…..a….je to v pohodě ! Samo se snažím nejet riskantně, ale mám radost – neotejká to, a bolí to tak nějak s mírou, ale nepálí, necuká – to půjde. Ovšem kdo to spouští zle, je MAve, kterej se hned předemnou epesně rozstřeluje o strom, rameno žebra sedřený celkem gurmánsky. Sem tam potkáváme Roba a Strupa, občas něco blejsknou, a my si to s krátkou přestávkou na oběd takhle dáváme vlastně celej den. Dobrej den !

Večer se přesouváme zpátky do Mobilhaus centra, kde klucí kempují, a zase stanujeme, a dáváme Dodge párty. Vínko, a rumík, moc nám to chutná, až se kolem 22:30 shodujeme, že jí celkem máme. To pro dnešek stačí, a tak jdeme raději spát.

Den třetí. Je neděle, den třetí, a klucí (PH, KT, BB, a Strup) dneska končej, a jedou dom. Jedeme s nima na další lokaci, kde jsme ještě nebyli, ani nevím jak se to tam jmenuje, ale je to takovej francouzskej Hloubětín, skoky, točky, klopenky, je to tu celkem fajné. Chvíli si tu tak skáčeme, a klucí že ještě musí nafotit nějaký ten drop, a tak…tak se přesouváme ještě asi o půl kiláku dál, kde se dá dosytosti vyřádit.

Cestou tam si chci dát wheelie, ale klíčky od auta co mám pověšený na páčce od brzdy se mi blokujou mezi řídítko a páčku, a jí to v krásných 40kmh skládám na záda a hlavičkou cinkám o asfalt. Bleskne mi hlavou „kotníček, bacha na kotníček !“ a tak se šoupu po zádech a nožky mám nahoře :) Jsem zkušenej padač ! Až na jelita na nožkách, mi nic není…uf.

PH jde fotit a točit, a nás Kamiloj bere na další trať, o dýlce tak kiláku, ale na hlíně a jílohlíně a lesní hlíně, se samejma zatáčkama. Trať je naprosto BOŽÍ, je to hrozná střelba. Nahoru se bohužel musí tlačit, kluci to dávaj asi 3x, a pak už je konec. Loučíme se s bílým Vitem, a klucí mizej směr Čechy – nezávidím…
My jedem zpátky na skočkovací „Hloubětín“. Já vytahuju druhý kolo, že se na něm teda projedu…a…je SUPER! Jen musím doladit ještě kokpit stejnej jako mám na DH – zjistil jsem, že se to fakt nedá. Hlavně ty úzký řídítka mě zabíjej…

Cruzo něco zaskakuje, něco nám fotí, ale moc to foťák nebere, je to nějaký vyzrazený. Tak jsme tu ještě asi 2h, a následuje přejezd do Peille, cestou přes funkční kamenolom, no je to ještě divočina. Je večer a je hrozná zima, tak se s tím moc nemažem, já teda dávám autosprchu, ale klucí jsou veliký pankáči, už 3 dny se nemyli, fůůůůj…Jídlujeme, decentně piváčky, a já osobně jdu brzy spát – jsem unavenej starej pán…

Den čtvrtý. Pondělí. Konečně se vyspinkáváme do růžova. Jsme v Peille, a je tu krásně. Sluníčko už kolem 9h dává tušit, že to dneska bude den v modré barvě. Nikam nechvátáme, je den pohody. Snídaně králů, ladíme kola, a domlouváme plán na den.

Dneska dáváme 4 jízdy. Je to tu taková klasika, hodně rozbitý s volnejma kamenama a skálama. Mě se tahle trať z tratí, co jih Francie nabízí, líbí nejmíň – je to na mě moc složitý a o držku. Taky se bojím o nohu, párkrát beru v zatáčce pedálem skálu, a to je panečku slast.

Cruzovi se to i přes počáteční odpor začíná líbít, však mi mu ten sjezd do hlavy natlučeme, hehe. Mave jde jednou na držku, protože jezdí bez rukavic, tak si roztrhává dlaň – klasik, co dodat. Kolem 15h to balíme, protože já chci jít ještě protáhout Freeridový kolo. Dávám sedlovku nahoru, nafoukávám gumy, beru piti a foťák a vyrážím pryč.

Jedu nejdřív do takovýho městečka poblíž, kde chci vyfotit visutej most, co to jde nejblíž, nebo ho i dát. V mestečku jsem asi za čtvrt hodiny, nicméně k mostu celkem bloudím, nakonec končím na zahradě nějakejch lidí, a nevím kudy dál, hehe. No po nějaký době to vzdávám, a jedu dál, směrem kopec. Někde asfaltka, někde už jen šotolina, někde motocross – jednopila mě sundavá do chůze. Ochlazuje se, a je zima jak prase. Mám jen dresík, a tak se nějak moc nezdržuju, a po dosažení vrcholu, to rychle střihám do údolí, na čaj k autu. Pohodka, Monster jede a vidle když jí utáhneš, tak je jak pevňák. Jen ta jednopila, to je na BC děs…

Klucí mezitím pojedli, já jdu nato taky, vařím hodně glutamátů a éček, a dávám sprchu, voda se teda moc neohřála, ale co… Nakonec se slejzáme u mě v autě, a dáváme southpark, a Futuramu, a pak se jdu na chvíli natáhnout…

Kolem 19h deme něco pogrilovat. Nemáme teda gril, a ani klacky na oheň, takže, ehm…aspoň popijeme. To se celkem obstojně daří, a s vidinou úterního odpočinkového dne, jdem spát celkem pozdě… Zítra máme v plánu XC po pobřeží na sviních. :) Tak šup spát !

Trip to SAN REMO – část druhá.

Čárys — Wed, 30 Jan 2008 07:00:06 +0000

No a je tu pokračování našeho tripu ua sluncem a prachem. Jak to dopadlo ? Kdo si co zlomil? Proráželi jsme? Kolik to vyšlo ? Víc se dozvíš když klikneš…

No a je teda večer, a my přijíždíme do Peille, na štěrkovej parking, vybalujeme stan, a rozděláváme grill. Klasická večerní zábava, složená z hory masa, sejrů, Dudáka, a kydů. Ani jsem nevěděl, že jsme toho tolik zažili, ty jo ! No a celkem pozdě spát..

Je ráno den čtvrtý. Dneska se budíme do nejlepšího počasí. Totál azuro, na nebi ani mráček, a teplota? VEDRO. Tak snídáme, odmontováváme závoru která je na konci tracku, a jedem nahoru. Rozcvička, jako každej den, jsme ještě trochu víc zatuhlý než normálně, hehe, není to jen tak 3 dny sbíjet. Tak a jedem na začátek tracku. Maveho jsme přinutil vzít si páteřák a lokty, neboť tahle trať neodpouští. Sedře kůži na kost, když jí dáš šanci.

Je to tu jako dycky, hodně volnejch kamenů, a klouzavej povrch, skála a prach. Oproti loňsku se mi to zdá lehčí, buď si zvykám, a nebo je to vyházenější – teď nevím. Dáváme to dolů, Hubajz si pochvaluje, že je to super, a tak i ostatní. Dáváme si to několikrát, občas někdo prorazí, Hubajsz dvakrát, já jednou, Filip taky, Mave nic, je to asi čistej jezdec, muhahaáááá…

Sem tam něco přidrtíme, ale celkově je to úplně jinej styl ježdění oproti San Remu – tam se dá jet bikros, hodně nad klackama, a tady si musíš dávat víc bacha a sem tam smykovat.

Nikdo naštěstí nepadá, teda ne tak aby si něco udělal, jasně že nějaká ta zahazovačka je :) Je příšerný vedro, to se nedá, vytahujeme naší zplihlou bílou českou kůži, a siesta na slunci při lepení, hehe, vzpomínáme na píchače, co asi dělá…

Dneska dáváme asi 6 jízd, a balíme to, neboť klucí projevili přání vykoupat se na pláži v moři. Ha, no tak teda jedeme, směr Menton.

V Mentonu jsme byli dycky ubytovaný s Petrem Heiníků, takže to tu znám jak svý boty, a po lehkejch problémech s parkováním (jede se tu totiž Rally San Remo, a všude je turistů a lidí jak nasráno) to dáváme. Jdem na pláž, slunce už skoro zapadá, všude lidi s bundama, ale to je hovno, neboť Jiří to rozsekává, ukazuje jim pořádnou českou koninu a přímo v centru Mentonu jde do plavek a do moře. Horský muž yeti, zvěřina z lesa !

Hážu po něm kameny, aby se nevracel, nicméně voda není nic moc, a tak jde ven. Lidi moc nevěří, to víš, leden. Jdem na procházku městem, a nacházím pizzerii, kde si za pár euro dáváme pizzu a vínko – aspoň jednu večeři, když už jsme na dovolený. Mňam !

Další přání je vidět Monte Carlo, štětky a casina, tak jedeme tam, nicméně tady zaparkovat je fakt peklo, nakonec se to daří jen Filipovi s Hubajszem, a já už tu byl 2x, a tak to s Mavem balíme a berem čáru směr San Remo, klucí že dorazej později. Cestou jedem s Mavem takovou zkratkou, že sem myslel že se poseru. Popíšu.

Navigace řekne vpravo. Beru vpravo. Kopec. Šikorý tak 2metry, kolem betonový stěny a domy. Jednička to skoro nebere. Kopec jak kráva. Ujedu asi 200metrů, zůží se to. Zpátky to nejde, to nedám. Najíždím do toho. Zastavuju na poslední chvíli.

Chybí nám na každý straně tak 10 cm. Podotýkám, pořád kopec že to musíš pomalu spojkovat. To co následuje, je největší punk, kterej si už NIKDY nechci dát.

Sklápíme zrcátka. Rozjíždím se. Ručka to nebere. Vjíždím do toho. Mave čumí z okýnka, hlásí že ok, a já jí těma zatáčkovatejma 2m uličkama beru nahoru. U mě není nic, u Maveho mě hlášky "2cm, jeď voe, 3 cm, dobrý, drž to…" taky nějak neuklidňujou. Občas vezmeme strom střechou. Strašný. Po nekonečnejch cca 50 ti sekundách vyjíždím na hlavní. Ani škrábanec. Nechápu nic, srdce mám v krku, a tepovku jak ve Špindlu 100m před cílem.

Stále zpocený rozděláváme depo, Mave stan, a jdeme spát – jsem fakt unavenej, je skoro 23h…

Den pátý.

Kluci dorazili nějak v noci. Budíme se do nejteplejšího dne pobytu. Klasicky raní snídaně a hovínko pod kamen, a zase nahoru na trať. Dneska se shodujeme, že by to bylo ideální proložit krosovkou – na DH jsme docela už unavený. Krosáky jsme si sice sebou vzali, ale protože vstáváme každej den pozdě, tak na ně nějak nepřišla řada, hehe. (Přesně jak řikal Petr Heiník, měls pravdu kamaráde)

Dáváme tu druhou trať, neboť je lehčí, a taky myslím zábavnější. První jízdu mám pocit že na tom sedím opačně, pak se to naštěstí zlepšuje, a dáváme jich několik, ve slušným tempu. Hubajsz jde jednou nádherně na držku, takový ukázkový podjetí předku aby člověk v učebnici vyhledal :)

Cestou nahoru potkáváme docela dost lidí, Commencal team, a pak nějakej testing vidlic BOS, ale co je nejvíc jsou nějaký místní klucí, s tříkolkou s malou korbičkou. To je hustota. Dávám s nima dole řeč, a ten kluk povídá, že je to fakt peklo. Když s tím prej v tý vracečce zabrzdíš, tak jdeš do přes boudu. Taky povídá, že je tu trail až dolů k moři, že jeslti jsme to jeli, řikám že ne, a on že to musíme, že to má 30km. Ty krávo !

No jenže my dneska potřebujeme odjet, takže snad příště. Uvidíme…

Jsou asi 2h odpoledne, a my to pomalu balíme. Jídlo, káva, naházet krosáky a motokrosáky dovnitř, a kouknout na olej (ani kapka za 5000km) a pomalu to vodmrskat směrem dálnice. Dálnice je tu hned, sice trochu špatně nájezd, ale pak už praskání domů, s jednou lehkou cca třičtvrtě hodinovou zácpou..

Solíme to rychlejc než sem, neboť chceme přijet nějak rozumě (čti do 3h ráno) domů. Takže 150 – 160 kmh, transpík jede jak střela, dáváme hudbu, kecáme, je to fakt pohoda. Jednou málem nehoda, myslím že to bylo tak 99procent, chlápek nám tam najel, když jsme byli vedle něo, to jsem se nadzvedl… Spotřeba roste úměrně rychlosti, takže já cestou zpátky za 9,2, Filip kolem 11ti.

Do čech dorážíme v pohodě kolem 1: 30, v Budějkách ve 2h. Loučíme se a počítáme ceny, a na nějakou velkou rekapitulaci není moc čas, Filip veze Hubajsze a Maveho domu, a já to mám taky eště asi na hodinku.

Já jsem v půl čtvrtý v Táboře na parkingu, naposledy lezu dozadu do postele, a bufík, a jdu na chvíli spát… Trip je u konce !

ale samozřejmě musí následovat nějaký zhodnocení. Takže co mi na mysl přijde.

————————————————————————————————————————-

- Vejlet by dlouhej 2560km, i s přejezdama tam. Vyšel nás s Mavem každýho na 170 euro (26,50 kč nákup) to je 4500 kč na každýho (včetně dálničních poplatků. Celkově za naftu jsme dali 213e, a za dálniční poplatky 100e, a něco za pizzu a tak.) Ta nafta mohla vyjít i levnějc, ale my jsme na to kašlali, a vzali jsme jí na zpáteční cestě drahou a plnou. Takže myslím příště ještě levněji. Za dálniční známku a naftu v čechách jsme dali dohromady 1100. Takže suma sumárum je to za 5700kč.

- Za tuhle částku se ti dostane peckovýho poježdění na slunečnejch trailech, s vůní moře…Dle mě je to za dobře.

- Spotřeba se nám pohybovala kolem 9 ti litrů, tam 8,3, zpátky 9,2, ale to jsme to zbytečně vraždili, myslím že bych byl schopnej jet za 8,2 to celý, tak tou 130tkou – 140tkou. filipovi to ovšem žralo víc, a to o hodně. Tam asi 9,5, zpátky 11. To víš, 2,5 multivan. Jsem happy, že jsem si vzal 1,9.

- Žrádlo jsme si vezli vlastní, já jsem to zase dal za prd, jestli jsem sežral 400kč tak to je moc. Vařili jsme si sami, a nežili jsme si špatně. Grilling, těstoviny s omáčkama, sejrem, hermelín s brusinkama, pečená slanina, k snídani jogurty a vlošky, ovesná kaše..

- Mytí, zázemí. Já jsem měl sprchu, kterou mám v dodávce, vodu jsem si ohříval tak že jsme zapnul bufíka, dalo se to ouplně v klidu, Mave a Jirka dávali potok, kterej v San Remu je hned u tratě. Takže pohoda. Srát jsme chodili do lesa, ale kulturně, vykopat kamenem díru, a do toho to naložíš a nebo aspoň přiklopíš.

- S Mavem cestování ve velký pohodě, ponorka ždná, hodně se teď zklidnil a je to bezkonfliktní cestovatel. Fakt jsem byl překvapenej. Sehnal navigaci, byl v pohodě a když bylo něco třeba udělat, tak to udělal, takže s tebou kdykoliv znova, ty jeden pražskej prepucio !

- 1150 km za volantem v kuse po několika dnech ježdění se dá se třema red bullama v pohodě.

- Nezničili jsme nic, a na držku nešel nikdo.

Takže co napsat závěrem. Super vejlet, s výbornejma friends, vše šlo hladce a já bych se nejradši vrátil. Protože když vidím tu tmu, zimu a hnus tady…tak tu nechci žít, ani za tu piču ! Rozumjeťe ma ?

bonžórno, prepucio !

Trip to SAN REMO – část první.

Čárys — Tue, 29 Jan 2008 07:00:06 +0000

Zdravím všechny naskillený řízečky, jsem zpátky. 2550 km, 25 stupňů, šorty a biking na azurovém pobřeží. A za pár korun… Klik na víc akce.

Takže co se vlastně upeklo. Už nějak v prosinci jsme se domluvili, že letošní zimu budeme trochu víc jezdit do tepla, ani ne tak kvůli tréningu, neboť u mě nějaký zlepšení forny nečekám, ale spíš skrz nutnost přežít nějak tuhle dlouhou zkurvenou dešťivou chladnou část roku.

Už dva roky za sebou mě můj nejhodnější kamarád Petr Heiník bral sebou do Monaka, kde slunce svítí 300 dní v roce, a kde jsem dycky luxusně polítali. Nejinak tomu mělo být i teď nicméně ze společného tripu jaksi sešlo, a část výpravy musela zůstat doma. Já ale byl rozhodnut jet, a páč už konečně mám káru co to je schopná dát, tak mi nic nebránilo chystat se dál i přes neúčast PH, Kamiloje, a Boba…

No dost omáčky.

Den první. Vyrazili jsme ve složení VW transporter se mnou a Mavem (a dvěma děvkama na bokách) a s Filipem a Hubajszem v Multivanu. Sraz v Budějkách na benzínce, a už jí praskáme, nakupujeme dálniční známku a skrz říši směrem na Insbruck, Brener, Lago. Tady zastávka, 731km a 50 litrů spotřeba, jedu za 8 litrů na 100 a to jí praskáme tak 130kmh, to mě baví. S Mavem je pohoda, kecačky, dozvěděl jsem se spoustu věcí ze života Pražáka, no něco.

rRdbulík, a mrskáme to dál, teď zrychlujeme, 140 – 150, už se těšíme… Jednou špatně odbočujeme, protože navigace není jen tak :) A kolem 22h už sjíždíme k moři, odbočka San Remo.. A teď to ještě najít. A začíná první peklo. Navigace strašně kecá, teda nekecá, ale žene nás hroznejma stezkama pro kance. Po hodině to vzdáváme, a já volám Kamilovi, kterej mi to naštěstí zvedá, a vysvětluje mi jak se tam dostaneme. Pak už to nějak dáváme, a nějak po půlnoci jsme na místě. Parkoviště trochu punk, a je celkem zima. Jdem spát.

Den druhý. Ráno nás budí Mave, (spali jsme fakt dlouho – asi do 10ti hodin) kterýmu byla zima (stan a tenkej spacák, hehe, mladej kluk) a že už to našel, zaparkovali jsme shodou okolností přímo u tratě, máme to k ní 20 metrů. Boží. Oblíkačka, a nanadaváme kola na Filipovo Miltivitamína, kterej ho dal do placu na vyvážení. Střídáme se všichni, i Mave za volantem, stejně jde jen o cestu dolů, a takhle je to spravedelivý – a taky Mave je zkušenej driver s bohatejma skills.

Cesta nahoru je po silnici, a asi tak ve dvou třetinách se stáčí doleva na takovou (dle slov Kamila punkovou) cestu. Hodně toček, a po necelejch 5ti km jsme nahoře, u vysílače. Vysílač bzučí, že by ti z toho mrdlo, ty jo. Husté. Trať je značená, takže no problema, a jdem to očekovat.

Zmínil bych počasí – je azúro, ani mráček, klucí nevěřej nic. Tak 20 C na slunci.

Trať.

Příjezd k ní je po takový cestě, který je na rozjetí tak akorát, jeden skočík, a nějaká ta zatáčka. Celkově na rozehřátí a už jsi u startovací budky. Hned za ní začíná dost rozbitá, kamenitá, zatáčkovatá pasáž, která je fakt dost. Dá se to i rozletět, ale není to trať k zahození. Klopenky, a už jsi na místě, kde se to rozděluje do dvou tratí.

Vybíráme si pravou. Stáčí se to hodně z kopce, a je to fakt mordor, kameny a hlína, ale rozšukaný, a hodně technický. Zatáčky se daj nadjíždět, ale chce to dávat stále požór, aby jsi nešel z kola ven. Dál pár navazujících klopek, a jedna rovnější pasáž, a pak už jen konec, kde to fakt valí, skok, a klopenka do cíle. Není to málo brácho !

Dáváme dneska každej cca 4 jízdy, a jsme fakt unavený. Přeci jen to není ouplně easy. Padá soumrak, a my se přesouváme na nejvyšší místo na kopec, ještě asi 200m nad trať, k takovýmu kostelíku, kde vybalujeme stan a děláme si depo s nejlepším výhledem jakej jsem kdy měl. Grilujeme masíčko, hermelín, tortilly, a decentně kalíme vínko. Zima ale padá, přesouváme se ke mě do obytňáku, bufík, a párty inside… Po půlnoci na kutě.

Den třetí.

Opět vstávačka později, Jedeme s autama dolů, a Mave s Hubajzem si to dávaj na rozehřátí po trati po ose. Dole parkujeme na stejným místě, a jdeme na to.

Objevujeme druhou trať. Ta je asi po 6OO metrech od začátku, nedáš se doprava na tu prudkou, ale pokračuješ rovně a po takovým 200m traverzu začíná super singletrack, samá votáčka a klopenka, sem tam kamen. Pecka ! Jedem to poprvý, jedu první a na oči, a jsme tak nadšený že to horzně vraždíme. Klopky držím a nevím co je za tím, za mnou Hubajsz, a pak vyhlašujeme tuhle jízdu nejlepší jízdou dne. Fakt pecka. Eště že tam nebyla žádná past :)

Vyjedeme na silnici, a objevujeme pokračování tohodle tracku – a je ještě lepší než ten začátek. Klopky, a koleje jak na MX, no super, letíme tu fakt dobře. Já beru skoro v každý klopce pedálem zem, ale ne tím vnitřním, ale vnějším – je to tu fakt centrifugový. Jo, a když se klopí, musíš rvát vidlí zem, jinak je to vo hovně :) Muhahááá…

Dáváme pak už hlavně tuhle. Začátek rozbitej, střed polorozbitej, spodek klopky a MX točky – super trať.

Klucí odpoledne jdou na takovej hřeben, ze kterýho se vine cestička dolů do neznáma. Berou si vysílačky a mobil, a já svážím káru zpátky na parking, že to zkusí, co se bude dít. Přijížděj po hodině, ale spokojený, prej je to super… Pak dáváme ještě asi 3 jízdy, a už začíná bejt šero, a tak to pomalu balíme…

Dneska jsme si fakt zajezdili ouplně nejlíp. Počasí samozřejmě nádhera. Ach jo. Večer se přesouváme směrem do Peille, kde už jsem byl, protože klucí projevili přání svézt se taky na tý druhý trati…

Takže balíme, a mizíme směrem La turbie, Peille….

To be continued…

Robyn a Kamil Tatarkovič na tripu ve Francii

Rob Trnka — Tue, 24 Apr 2007 11:59:30 +0000

Robyn Trnka byl s Kamilem Tatarkovitchem ve francii, na 10dní. Robynův obsáhlý deníček a fotky jsou uvnitř. děkujem moc, RobynT !

1.den

Dnes odjíždíme s Kamilem Tatarkovičem do jižní Francie na riviéru fotit road trip report pro magazín VELO domluvenej a odkládanej už asi půl ruku kvůli zaneprázdněnosti. Je to spojený s Kamilovejma povinostma v továrním Kona Les Gets teamu, s kanclem v Monacu a samozřejmě Kamovo trénování s teamem. Fabienem Barelem a Tracy Moseley. Celý den odjezdu je ve stressu, jen si průběžně s Kamem telefonujem jak jsme na tom, protože ke mě jede z Olomouce, ale nakonec se v podvečer dostávám k balení na 10ti denní trip. Kamil doráží ke mě do holobytu asi hodinu po půlnoci. Vyskládáváme auto dovnitř a jde se spát. Ráno brzkej budíček a skládat opět do auta. Je toho dost, když pomynu naše cajky tak je to 5 kol, hromada rezervních gum a ráfků, pak bagáž, stativy, foťáky. Stavíme jen na Brenneru na vynikající gulášovou polívku, jinak maximálně tak na tankování. Po 12hodinách jsme se dostali na místo. Celkem jsme to drželi, takže to bylo o trochu kratší, asi o půl hodiny, Vito letělo jak ďas.

2.den

Z telefonátu předešlej den Russelovi-exmanažerovi Kona teamu, kterej má momentálně pod palcem starosti s bikeparkama (pod Konou) po celý planetě takže vesměs žije v letadle bylo jasný, že první den se slezeme v San Remu na lokální DH trati, kde potrénuje celej team, bude tam ještě Kona-kameraman pro natáčení teamovýho videa a tak podobně. Do San Rema jsme to zkusili místo po dálnici přes hory, ale neosvědčilo se to, příště tedy po highway. Na místě koukáme, že je tu čilej tréninkovej život. Klaussmann, Sabrina Jornier, Karim Amour, Camelini, Caluori, Pascal, samozřejmě dvojnásobnej mistr světa Fabien Barel a Tracy Moseley, kteří dorazili těsně po nás a závěrem legendární a na několik letošních závodů SP se letos snad navrátivší jen jednou poražený 10ti násobný mistr světa Nico Vouilloz….co dodat.
Nico je uzavřenej. Furt něco ladí na svým Lapierre pak to pověsí na valník za dodávku, vleze si do auta k ostatním sedne na zem do kufru..

My ještě kecáme s Russem, Barelem, Tracy, a mechanikem Kona teamu Paulem. Předali jsme Pilsnery a náký buchtičky, prostě seznámení, kolem se motá kameraman a točí. Barel lítá jak pes, trénuje se prakticky celý den. Fotím výhradně ty tři od Kony. Ostatníma se jen kochám. Jen Nica si vyfotit prostě musím, jeho úsporná jízda, je prostě nádherná. Je to démon.

O trati se zminovat nebudu….nedivím se, že jsou odtud mistři světa.

Už to začíná být dlouhý a trochu prší na trati jsem už jen já,kameraman a Russ. Jdu na chvíly dolů do stanu. Barel před sezónou intenzivně testuje, takže mu mění každou jízdu vidlice, tlumiče, pružiny. Neustále rozebírají s mechanikem neskutečný detaily jak se co chová, vůbec nechápu jak to může pociťovat, ale očividně ví o čem mluví. Vidle jsou totožný na pohled s normálníma tripl osmama od Marzocchi, ale vnitřnosti jsou uplně jiný, jednu má i se vzduchovou pružinou, na všech tlumičích napsáno jen Fox Prototype… A mění a testuje a mění a testuje, vše se píše do tabulek "bike settings", měří se časy, konzultuje přilnavost, progresivita atd. Trénink jezdí na volnejch pedálech, ale později už je zahřátej přendavá SPD a začíná peklo, v určitých pasážích tratě je o infarkt sledovat jeho jízdu, nebo spodní průlety s výškovým i stranovým rozdílem.

Pomalu to všichni balí, jen Barel jezdí, jezdí, jezdí, dolů doráží naprosto vyčerpanej, chvíli se i vytáčí nohy, vzpamatovává se, bere další nastavený kolo a jede opět navrch. Ani nerozžhavil jeho 160mm (!) kotouč na zadním kole. Pak vše končí, domlouváme se co další den, nakládáme do auta Tracy, která jede s námi do La Pointe kde má mimo sezónu parkoviště teamovej truck. Tracy zítra odlétá zpět na ostrovy, byla tu několik dní testovat a natáčet. Domů jsme pak už za tmy dorazili vyčerpaný jak zvířata.

3.den

Dnes jsme si dali XC FR a nafotili nakej materiál, oběd, opakovaní dopoledního scénáře, při traverzování jsme se potkali s Fabienem, kterej se vracel z tříhodinovýho tréninku v horách na silničce. Cesta do Monaca do evropský kanclu Kona. Všude se válejí kola, tlumiče, vidlice atak podobně. Prohlídka Monaca u lodí v přístavu, procházka a projížďka po okruhu. Zrovna stavějí tribuny pro F1, nafocení nekolika HD fotek, kde Kamil mačkal podle potřeby a šlo mu to dobře. Večer mrknout na nejslavnější kasína snad kromě Vegas. Cesta zpět po pobřeží do Nice. Nice přes ghetto, kde nás zablokovali popeláři a černoši se začali rojit, radši jsme se v aute zamkli.

4.den

Ráno jsme vyrazili na skoky, ke kterým nám den před tím vysvětlil cestu Barel. Našli jsme je napoprvý a nic moc to nebylo. Na mě velký. S Kamilem jsme stvořili jednoho whipa a jeli jsme k Barelovi na sraz. Dnes se jezdil sjezd v Peille. Na stejný trati, kde jsem před měsícem testoval RB Geatr Box. Barel opět testoval, takže každou jízdu měnili pružiny, vidlice, pružiny, vidlice, tlumiče a jinak laborovali. Dali potom 8 jízd a po sedmé hodině jsme měli hotovo a jeli na barák, celej den jsem strávil s bagáží na kopci, takže jsem nebyl celkem fresh. Na konci dne mě Barel posadil do jeho dodávky a poslední tři jizdy jsem je vozil na kopec. Mechanik dole ladil kola na další jizdu. Večer rejže a kuře, trochu pokecu a spát.

5.den

Beru jen film. Vyjeli jsme asi 20min po asfaltu na vrchol kopce nad údolí a začali laborovat kam dál, Kamil ukázal na nejnenápadnejší pěšinu a trefil jackpot. 40 min úchvatnýho singletracku po vrstevnici kopce. Hubeďż˝?oučká pěšinka nad strží. Nad hlubokou strží a neustále na tenoulilinký pěšince plný zatáček, hupů, klopenek, trialovejch pasáží. Jen si dávat bacha na pravý točky "za roh" tam byla vždy strž na ráně a to nebyla prdel, občas se utahovaly slušně :). Prostě symfonie, kterou Kamil na konci zhodnotil slovy: "to byl celkem hrubý trail, že?". Při následném výjezdu jsem asi po 3minutách přetrhl řetěz. Následovalo foceni v korytě vyschlého potoka, kde Kamil zase předvedl psycho drop na 13/13 s XC ráfkama a ani to necinklo. Démon. Chvíli jsme se mordovali s příjezdem po vrstevnici na jedno šlápnutí v mizerným sklonu, prostě trialovej odlep. Jen mi opravdu svíral žaludek než s tim svým klidem bez najíždění říkal jestli jsem ready, že jede. Ach jo.J ak to dělá? Při dalším přejezdu na spot jsem opět přetrhl řetěz. Vyfotili jsme nějaké sprejovaní v dunách a pak už následoval jen asi půl hodinovej vyjezd na kopec. Oběd po dobrejch 4 tvrdých hodinách v sedle přišel vhod.

Odpoledne jsme vyrazili kousek nad Cannes na BMX track, kde Kamil potrénoval sprinty. Vyfotili jsme náký ptákoviny a natočili náký záběry do videa. Cestou zpět jsme už byli poměrně jetý, takže mi dalo i trochu námahy přesvědčit Kamila na dva dříve vyhlídnutý přírodní wallridy opřený o silnici při stmívání. Ten první vyhnal na pátej pokus ve tmě až na samotnej vrchol, opět jen to "uf".

Po dofocení mám dojem, že je Kamil rád, že jsme tam nakonec zastavili, vše připravili a nakonec to i ten prevít ve naprostý tmě ve zdraví přežil.

6.den

V devět na nás čekal Barel s mechanikem na smluveným místě. Odtud jsme vyrazili do bikeparku v Roubion. Asi v půl ježdění začíná pršet a končí to, že jsem durch než dorazím domů a Kamil o jízdu později to samý a končí. Nakonec na sedačce sedí jen osamocenej Barel s mechanikem. Všichni ostatní jezdci se tlačí pod stříškou. Profesionál. V Nice jsme se bavili výstupama lokálů v zácpě, kde pick-up najížděl do morkáře a tan mu za odměnu začal kopat do auta načež, pickup hodil levíčko, motorkář po chodníku na červenou to samý a pěkně to zatáhl, nabral směr kudy zmizel pickup a poctivě to držel dokud nezmizel. Kamil vyhlídnul supermarket, že jako nakoupíme. Už když jsme k němu přijížděli, tak se zdálo, že není vše v pořádku. Očividně jsme vjeli do čtvrti, kam by turisti se zdravým rozumem neměli ani zabloudit, natož tam dobrovolně napochodovat. Chvlíli jsme čekali na parkovišti a rozmýšleli se co dál. Kamil nakonec vzal peníze a šel do obchoďáku. Já se zamknul v autě a zůstal sám v ghettu. Začal jsem se rozhlížet a zjistil jsem v jak zlý to kolem je. Bylo to hodně zlý. Za chvíli přifrčel Kamil, že měl v ruce vše co potřeboval, bagety, šunku, sýr atd, ale neodvážil se na kasu a tak jsme zvolili co nejkvapnější únik. Asi o minutu později jsem na červený zvedl foťák, abych si vyfotil shluk gengstrů při tréninku kickboxu na ulici. To jsem neměl dělat. V tu ránu bylo naše auto středem pozornosti. "Ty jsi debil !" prohodil Kamil a cvakl centrál. Mě napochodoval adrenalin do kebule, když jsem uviděl jejich bleskurychlej destruktivní zájem, jež jsem nechtěně vyvolal. Byla to blbost. Ještě, že zrovna naskočila zelená. V dalším krámu to Kamil nakoupil a já zase zůstal na ulici v zamčeným autě. Tohle byl opravdu nepříjemný. Před setměním jsme nafotili znovu ten quater jak včera, kterej si Kamil trochu diggnul do podoby a do setmění jsme tam cvakali. Pak na barák.

7.den

Trailování bylo na pořadu dne. Vyrazili jsme ráno po asfaltu vyjet na Berre les Alpes, což nám dalo celkem zabrat, zabralo dost času a hlavně závěr byl pak výživnej. Na uplným vrcholu kopce Kamil opět zvolil pěšinu s jackpotem č.2. Byl to nádhernej trail, prvních asi 15min se to houpalo po vrstevnici, ale pak až dolu nám to vzalo přes hodinu sjezdu perfektním trailem tak akorát na kolo se šutrama, skálama, všudypřítomným prachem, trialový pasáže i vysloveně dowhillový. Hrubej trail, hrubej sjezd. Lahoda. Po probikovaným dopoledni se jde na oběd.

Po obědě jsme vyrazili do Colle sur Loup na BMX track jak před dvěma dny. Kamil trénoval sprinty. Něco jsme namáčkli v nejrychlejší klopence a na večer jsme byly pozvaní na barbaque k Paulovi.. Do Nice jsme přijeli na čas kolem 19h. Paul nás nasměroval a po krátkém bloudění jsme to našli. Sešlo se nás tam sedm. Paul s přítelkyní, Mathew s přítelkyní a Paulovo kamarád, jehož jméno si nepamatuju, já a Kamil. Bylo to příjemný posezení, Paul udělal párky a kuře se salátem a několika přílohama. Zajímavá byla směsice jazyků. Mluvili jsme anglicky, ale když se to občas rozkecalo, tak se v jedný místnosti mluvilo francouzky, česky, německy a anglicky. Paul je jihoafričan, Matthew, kamarád a Paulovo příteka frantíci a Matheowo přítelka němka. Já čech a Kamil je tatar. Všechny jsme náramě pobavili naší historkou z předešlého dne o nakupování v ghettu na druhé straně řeky. Dali nám najevo, že je to tam opravdu drsný. Paul mi ukázal svůj kalendář-půl roků tráví v letadle lítáním s teamem do všech koutů. Uf. Nicméně posezení bylo fajn. Před půlnocí v jsme dorazili na barák zdrchaný jak psi a šlo se spát.

8.den

XC. Začali jsme den opět výjezdem na Berre les Alpes, že se pokusíme sjet na druhou stranu kopce, ale dnes jsme tak úspěšní v hledání trailu nebyli. Asi třikrát čtyřikrát jsme se sekli a museli jsme tlačit nazpět, ale pak se jakási pěšina našla. Trvala asi 5min a jeli jsme jí kolo na kolo. Je to opravdu škola za Kamilem. Pak se trochu narovnala a houpala se více méně z nakloněný roviny, takže stále pohoda. Pak se to zlomilo. Kamil zaflokoval a prohlásil, že na tohle si dá sedátko zatraceně nízko. Tak se mi trochu udělalo nevolno, ale cesty zpět nebylo. No a opět to začalo, ale o level drsněji než minule. Balancování nad strží ve složitým terénu na pěšině hubený pro člověka. Asi po dalších pěti minutách téhle práce nás to vyplivlo kamsi do pralesa. Přistihl jsme se, že už moc neřešim jet po pěšině nad třiceti metrovou strží široké na dýlku nohy od kotníku ke stehnu.

Prales začal tvrdým downem, ale jak začal tak utnul. Pěšina zanikla v křoví. Neřešitelná situace. Tohle rozhodnutí při výšlapu nahoru bolelo. Nakonec jsme se proboxovali do Contes. Tam jsme chvíli jezdili v lese a pak po silnici opět zpět nahoru pod sedlo, kde byl náš barák. Ono se řekne, je to jen čtyři pět km serpentin, ale vezmou opravdu hodně sil. Dnes to byly dvě hodiny tvrdý práce s dvěma poměrně kvalitníma výjezdama po asfaltu. Odpoledne nás čeká SanRemo a Kamilovo trénink DH na místní trati.

DH proběhlo bez ničeho co by se muselo popisovat, jen snad, že zřejmě díky velikonocům byl na kopci opravdu hustej traffic. Všichni italové snad byli na kopci nad SanRemem a piknikovali. Na barák jsme se dostali po devátý hodině. Véča a spát.

9.den

Hned ráno jsme jeli do La Pointe k trucku Kona, kde už na nás čekal Paul. Dal Kamilovi na všechny kola nový řidítka a představce Gravity, jakože novýho sonzora jejich teamu. Nafasaval hromadu různých směsí a vzorků plášťů, duší, řetězy, gripy, tlumiče, zaní kolo, mrknul mu na biky udělal co bylo potřeba a vyměnil ještě jeden tlumič na sjezďáku než jsme vyrazili trénovat na track do Peille. Tento den se déháčko moc nedařilo, aspon tedy ne podle Kamilovo představ. Dojeli jsme na barák snědli nudle a ovoce. Dali do kupy XCčka abychom stihli ještě závěrečný trailování. Vybrali jsme trail z pátého dne zařízlej v hoře Col de Calaison, protože byl jen přes kopec a podle všeho byl asi nejlepší. Sedátko kousek pod "půl žerdi" a šlo se na věc. Snažil jsem se seč to šlo se dnes držet za Kamilovo kolem což je ohromná škola, jistej pokrok na sobě rychle pocítíte ve výběru stopy, zatáčkách nebo technických pasážích, který v takovým případě děláte jaksi automaticky a impulzivně přesně podle Kamila. Nestačíte přemýšlet nad tím, proč to nedáte nebo, že ta strž po levý ruce už je fakt nebezpečná a podobně. Díky za to,chlape!! Namačkali jsme ještě náký fotky se závěrečnýho bikování a jeli na barák. Tam nás čeká narvat ten saigon do báglů a ty bágly do káry. Ráno vyrážíme na cestu dom. Kamile, za všechno díky, bylo to prostě super. Ježdění za tvým zadním kolem z kopce je lekce, a tý srandy a blbejch keců bylo fakt dost. Nadchlo mě to !!

P.S.Je tu hodně hrubý výběr fotek s velkým podílem výcvaků z cest, našich xichtů nebo bohužel i mě samotnýho foceno Kamilem. Děkujeme redakci časopisu VELO, která nám s tímto tripem ohromě pomohla, dovezli jsme celkem dost fotek, takže tenhle můj separátní deníček a hromadu omáčkových výcvaků a jen několika fotkama Kamilovo řádění, který k tomu tady vidíte berte jako navnadění na Kamilovo text a spustu fotek v big reportu ve VELO magu č 6/2007. Ahoj Rob

A já moc díky, super čtení, jak bych tam byl. Pecička a bombírung. THX brotha.

Fotogalerie z diáků

Čárys — Tue, 06 Mar 2007 15:12:57 +0000

A ještě jedna fotogalerie, seřazená ve fotorománu od pana RT. Nemám slov, ten pán je umělec ! A trocha umění je uvnitř…

Děkuju, děkujeme. Takhle hezkou fotogalerii jsem tu nikdy neměl. Belmondo, jsi nejvíc !

Robin Trnka fotogalerie z eMSí

Čárys — Tue, 06 Mar 2007 07:00:55 +0000

Tak tu máme fotoromán od Robyna Trnky, tentokrát hlavně fotky a žádný povídání. Dobrá práce je pilnej jako čmelák !

Všechyn cesty vedou do…

první den na kopci…

25 na slunci…

lepení ostatně jako každej den několikrát…

v Mentonu byly slavnosti citrusů..úlet, pomeranče na stromech..

Zombie

Roman Tyčka

z hospody je třeba zdrhat bez zaplacení…

ten kluk má ale odvahu !

poté Petr ucpal záchod.

Dopoledne bývalo opravdu "hnusně".

První jízda. Proraženo.

i v MC jsou blázni. Dobře ona, znala dost

No comment.

fok of winter

Jeden z gapíků

čistota půl zdraví

lehké kaménky

konečný gapík

večerní fotoshooting

letiště v Nice

nejstarší vesnice

burning wheels

moře, ale i hory

Peaty

a jeho focení

natáčení videa

tady bych chtěl vlastnit barák..

not fresh after crash

kafe a cigára

Dr.Flinstone, předpokládám.

trošku foukalo, shorts falling down

everything socks (sucks)

Monte Carlo – testování, modeling a vopalování…

Čárys — Mon, 05 Mar 2007 07:01:05 +0000

Hua, takže MC. Monte Carlo. Testing převodovky pro časopis Velo a velkej fotoshooting – to slibovalo pár příjemně strávených dní na slunci. Jedu, řekl jsem já.

Do MC je cesta dlouhá, kdo jí nezná ten je trouba. To neplatí pro nás, neboť my jsme tam s Petrem H již poněkolikáte. Když před pár dny zavolal, a že pojeď do MC na vejlet prohřát staré kosti, tož neváhal jsem.

Sebou jsme vezli 3 biky, Převodovku, Boxstera a Dragstera, pořádně to prohnat. S náma se vydal to vše rozfotit Robyn Trnka, kdo ho nezná, ten je trouba taky.( Tthat s the man who broke my ANUS with a rubber hand, huhahahá). Šlo o focení s Petrem, pro připravovanej článek do časopisu Velo. Ten znaj všichni.

Cesta v pohodě, jen Robyn se u Mnichova začíná ptát, kdy už tam budem. Na odpověď, že jsme v půlce, se stáčí do embryonální polohy, a v ní vydrží následujících 300km. Petr jí ale solí strašnou, máme najeto na rekord. 200kmh? Není problém, trošku to pospojkuješ a je to tam. Elite.

Mno nic, kolem 18h sjíždíme k moři, tudíž 1200km za 10h, i s přestávkama, dobře my. Hotel jako minule, jídlo, a spánek.

A druhej den, na trať. Obloha je jako obvykle jak vymetená, a my jí mažeme na ten motocross. Trať už jsem vám popsal kdysi, takže hledejte ale letos je to prošku pozměněný. Hlavně je tu mnohem víc volnejch kamenů, klouže to jako kráva, samej volnej šutrák. Spodek tratě je změněn, vede to teď přes takový drop a pár kamenejch dablů – je to slušný. Na konci přikopali trošku ten odraz na poslední skok, takže ho pak jedním větším, a jedním menším kraťasem testuju i já. Ha.

Robyn a Petr fotí, já se přidávám se svým laciným čínským foťáčkem tu dělám celkem dobrý fotky. Vše o mužskám modelingu najdete dole ve fotkách. Myslím že tolik fotek Petr ještě nikdy neměl… Nu, nic.

Dáváme si to asi do 16h, a jedeme dolů, celkem znavení. Opět žrádlení, Pastrana 4 a Earthed 4 a shodujem se, že sou to čmeláci (čti čůráci).

Středa, opět zupa wetha brotha. Dneska je v plánu celodenní session, a večer focení při západu slunce, ach, jaká RomanTyčka. Teda, klucí, ta destrukce matroše je zde veliká. Loni v pohodě, letos děs. Dnešní den Petr snad 6x lepí, včera asi 3x, já taky, a destrukce pokračuje skoro každou jízdu. Já jsem už celkem rychlej, dávám si jich 7, ani ne unavenej, někde mx, někde jak čmelák (čti čurák). Odpoledne se válíme dole, píseček, opalovačka, modeling, a kolem 17h frčíme nahoru, kde pokračuje mužský modeling numero duo – focení při červánkách. Robyn sebou tahá strašně matorše, to sem nežral, my si nakopáváme jednu zatáčku a po rozježdění „přehazovačkama“ (někdy předvedu, frdel) jdem asi hodinu fotit. Já se držím zkrátka, aby Robin nevyplýtval moc filmů, a taky u toho samozřejmě vypadám jak čmelák. Ale Petr hodně dobře, cos čekal, že.

Večer velká žranice, Mořský potvory, hrůza, přísahám že se to hejbalo. Ukrutný hlášky z Belmonda, promítání školy smyku, burning wheels company, a chrpřší…

A čtvrtek, další hezký den. První jízda. Start, 4 votáčky, pomalu na rozjetí, pak mě to nějak pokopává, a já už vidím, že jdu asi voe. Honím to chvíli, ale pak se mi to nad schodem kouše a já letím a fakt dost. Přímo na hlavu, rameno, záda. Je mi nedobře. Jsem bílej jak stěna, system control, no to rameno not gut, v koleni cosi špatně, hm. Helma jak kdybych se rval s medvědem, brejle dost. Petr ke mě chvátá, nějak ho moc nevnímám, a když konečně otevřu oči, tak koukám, a víš co ten můj kamarád dělá?

Mezitím mi tam sbil křížek. A zapích mi ho u hlavy. Kamarád.

Tímto končím, nejsem moc freš. Aspon kluky vozím stále nahoru, ale Petr pokračuje v neskutečné destrukci duší, a snad každou jízdu proráží. Cosi je špatně, brácho, hehe. Přijíždí Steve Peat a nějaký mlaďas, a tak si to tu lítaj. Hlavně mladej je hodně ve štýlu, a Peaty se dost dole trápí…Nahoru ho ale potkávám několikrát v Dodávce, fakt neubere, ani v těch serpentinách, dávám mu celkem stabilně přednost, je to magor.

No a den se chýlí ke konci, a my to pomalu balíme. Ještě jdeme nafotit samotné kolo, je to velká technika, fakt zajímavý, Robyn je čistej profesionál. Píše si poznámky, běhá kvůli snímkům, mění filmy a je hustej. Mno to jen tak na závěr.

Večer klasika, už, co dodat. A v pátek, návrat domů. Opět najeto na rekord, stále zrychlujeme, a pak že se nezlepšujeme, hehe.

A co k tomu celkově říct, jak to shrnout? Mno, mě osobně to přináší uspokojení, protože to beru jako vejlet, ne jako cílenej tréning. Dobře si polítat, na těžký trati, co víc si přát? Výborná akce, dobrej fotoshooting, super počasí, a hlavně, hlavně ty lidi – paráda.

Tak a to je vše !

Jo a díky Petrovi, no za to všechno. Ha.

PS: Sbalte se a jeďe tam, je to tam boží.