Tak a konec příběhu, jímž jsem sobě, a snad i přeneseně vám, vylepšil zimní čas ja tady. XC, pralesní BC a konec je tu. Vstupte, čtenáři !

Okej ! 

Takže čtvrtek, venku opět azuro a my máme jasnej plán – dneska se chceme zničit na XC u Denyho. tož skáčeme do kára, letíme do La Laguny a probíhá sraz s ním. "Hey hombre, como estás?" rozstřeluju ho svou nabytou znalostí španělštiny z Pulp Fiction…Haha, jedem…

Stoupáme kus za měst, kde musím říct, jsou zase uplně jiný hory. Celkově kolem toho Santa Cruz je to uplně jiný. deny nám ukazuje vrchol kopce, kam by jsme se měli dostat a sjíždíme dolů kde si necháváme auto. Deny jede do práce a pak do školy, a my se ladíme na vejšlap.

No nic, kousek po asfaltu a pak už na hliněnou lesní stezku, která se začíná stáčeh pěkně vzhůru. Kamilovi visím asi tak..20 minut. Pak nerozdejchávám jeho tempo. Musím teda říct, že fakt letí. Ještě ke všemu má takový to nepravidelný frekvenční stoupání, takže mu prostě na plackách neuvisím, aniž bych nezemřel. Naštěstí máme domluvu, takže se na sebe uplně v tomto nevážeme, což mám takhle rád – na to už jsem najezdil příliš moc abych se trápil podle tempa jiného člověka…když se stačí sťuknout na pauze na pití.

Kopec se stále vostře stáčí vzhůru a já využívám převodů na IQ6tce na plno. Tím doťukávám Kamila, kterej se s 36tkou trochu v nevýhodě…"trochu" a jsem rád, že tím se síly vyrovnávají, haha. Nicméně smích nás přechází dál a dál, protože kopec jde nahoru tak strašně, že je to na 1:1 a šlapat v plným páč jinak ti to podklouzne a jsi v prdeli. Je to dost ! A není to krátký. Další asi půl hodinu to rveme takhle,s jednou přestávkou na focení…

Nakonec to přežíváme a cesta se konečně trochu srovnává a po 1o ti minutkách už jsme konečně nahoře – čistej čas 1:3O. Jen nevíme kde to jsme. :)

Takže si dáváme přestávku, převlíkáme se do suchýho a promejšlíme co dál – kudy dolů. hledáme nějakej začátek trailu a nacházíme kančí stezku kterou to držíme směrem  kudy myslíme, že je to k autu…zhruba. Opět les s borovicovým podkladem, takže se dá jet všude a když říkám, že pomalu to nebylo, tak mi věřte. 

Najíždíme na širší cestu s milionem přírodních "skoků" a letíme dolů fakt v tempu. Kamil je uplně mimo a na každám dává nějakej trik. Třeba ruce, nohy, rucenohy, suicide bez držení a tak podobně, bože to je vůl :) čekám kdy půjde a kupodivu nic. Takže nakonec jdu skoro já, když mě to v tak 3 pětkách ustřeluje v táhlý levý, leč tělo reaguje v autosystému, dává proťáka a normálně se to srovnává. Valíme dál a já potřebuju nový spodky. 

Konečně u auta. Zázračně se trefujeme jen o pár set metrů níž, než stojí naše auto. Radost ! A pak už jen přesun zpět do Puerta, protože už je 14h a Kamil chce samo ještě do posilky a běhat, haha. tohle byla vyjížďka snů – fakt dřina a kopec, ale mě se to líbilo – já si občas rád hrábnu a tady jsme si hrábli myslím oba. 

V puertu se naše cesty opět dělí (mimochodem, gumy u auta drží) a já jdu na lajnu a pak na skály – jsem tu domluvenej s místníma pepíkama, že si polezem. Pepíci jsou zle nařachaný, takže maj síly až kam, ale přijde mi že je to dost posilovna – lezci vypadaj trochu jinak, myslím. Ale je tu pohoda. 

Večer se scházíme na jídle a Kamil má plán na zítřek – konečně dorazí z Barcelony Zeno, což je chlapík kterej tu minule zařídil první poslední a teší se na společnej vejlet. Prej nějakej novej trail v buši, no jsem zvědav. Takže asi posledníden ježdění zejtra. Já ještě opět na pláž, jako každej večer a pak už fakt jen postel a bezvědomí…

Pátek.

Sraz v Santa Cruz v 1Oh probíhá slibně. Doráží Deny, Zeno…a pod VIP panelákama filmovejch hvězd dáváme do kupy plán. 

Kluci maj mačetu, GPS a na plánu vzít nás na nějakej novej trail…kdyby jsme jen tak tušili ! 

Na kopci jsme za 3o minut. Necháváme tu jedno auto a balíme se na cestu dolů. Beru si jen jedno triko, je krásně a co se může stát haha. 

Trail je ovšem peklo. Zeno nám nějak zapomněl říct, že to ještě není uplně projetý – je to zbrusu novej trail, kterej chtěj otvírat na eurobike, takže je tu ještě docela dost práce. Což o to, první hodina je fakt skvělá – motáme se pěknou cestičkou v traverzu hodně prudkýho kopce, vyhejbáme se padlejm kmenů, a podjíždíme stromy…ale čeká nás prales. 

Zastavujeme po tý hodiněna krásným výhledu nad údolím, kde zjišťujeme, že do cíle je to ještě dobrá dálka – tak 15km. trailem. Možná víc ? Jenže tady "cesta" která se dá jet končí, a následující dvě hodiny se prodíráme pralesem, občas normálně po kolenou, větve tě švihaj a do toho….přichází brutální slejvák. čistě modrá obloha se zatahuje, teplota klesá o 1O stp a ho rozšvihanejch předloktí se ti smejvá slanej pot – slast !

Tohle já miluju. Takže tlačenka asi 1:3O. Pralese, v dešti. A v jediným triku. 

Konečně jsme na původním trailu, kterej se s tímhle novým bude sbíhat. Dolů je to ještě šílená dálka a já nemám nic na sebe a auto je na kopci. Volím teda ústup ke káře. Kolo na záda a rovně kopcem po nádherným trailu (kterej jsme vyměnili za tříhodinovou GPS procházku pralese, haha) nahoru ke káře. Byla to slabá hoďka a IQ naštěstí váží nulu, takže jsem to vyběhl z nudy. totálně prochcanej sedám do káry a jedu dolů do SC. 

Kamil pak říkal, že dolů už to byla pecka, ale fakt dáálka a že zmrznul… :)

Je po dešti, slunce opět vaří a je asi 16h. Loučíme se s Denym, Zenem, děkujeme za vše a předáváme dárky (chlas a čokoláda, co jiného) a jedem do Puerta. Už je docela pozdě a jsme uplně totál, takže Kamil jde do posilky a já pozevlit do města, koupit pohledy, a tak podobně. Večer se scházíme na pokoji a rozmontováváme kola a balíme do krabic a tak podobně. A poslední večeře pánů…

Večer probíhá balení stylem – narvi do tašek všechno a co nejrychlejc. A pak eště pláž, a plán na poslední den. Kola máme rozebraný, ale letí nám to až v 16h, takže jedem domů přes hory – chcem se jim tu kouknout na ten mega kopec – 38OO není málo. 

Sobota, last day. 

Ráno opět monstrozní přežíračka se skopčákama, naše poslední. Pak už jen přistavit auto do pěší zóny a nakydat tam ty věci. Mámeto plný až po střechu – fakt puzzle. 

Jedem přes El Teide a fotíme si ty krásný panoramata, nahoře kupujeme suvenýry, smlouvat se nedá, ty jo. Horytu stoupaj fakt mocně a na nejvyšším turisty obleženým místě je i čerstvej sníh. Tak to nechápu – ale jako příprava na realitu Čech asi dobrý.

Na letišti vracíme káru stylem – plácneš jí na parking a necháš klíčky v nádrži – a jdem vyřešit odlet. Ženská u přepážky je nekompromisní a nechává nás vyložit asi 2 kila z tašek, než je spokojená. Takže si to dáváme do palubního zavazadla, a je pohoda. Nerozumím. Taky zavazadla píše na mě, obě najednou…tomu taky nerozumím…ale budiž.

Letadlo opět dobytčák, Kamil tentokrát vyhrává sezení u okýnka a takže já fasuju v levé dráze obstarožní německou broskev. Žrádlo a kávička a lehkej spánek a jsme doma. 4:3O, celkem speed.

Na letišti ve Vídni ale zábava nekončí, neboť mi ztratili zavazadla :) Takže vyplňujem lejstra a že prej to v pondělí mám doma. Plyn do Brna, a naše cesty se rozdělují…

A to je konec. 

Trip byl naprosto skvělej. Za to celoroční sockování to byla taková odměn, kterou jsem si myslím zasloužil. Počasí vyšlo dokonale, byla tam pohoda a sranda – s Kamilem se cestuje dobře. Naučil jsem se nějaký nový výrazy jako třeba "syfl" nebo "otamcaď" a poznal super nový lidi. Traily byly prašný a počasí nejlepší – celou dobu slunce a 25 – 30. A cena od Student Agency taky nebyla špatná, však s jídlem a ubytkem tostálo 12800,-. Na cca 10 dní.

Na závěr bych chtěl velice poděkovat Petrovi, že mi sebou půjčil IQ6tku a díly, který jsem nakonec krom jedněch destiček ani nevyužil, páč nebylo třeba. Kolo bylo na tenhle vejlet ideální, a vy si ho teď hodně kupujte ať mám procenta z prodeje, že jo, haha. Dále tisíceré díky Kamilovi, že to tak skvěle naplánoval a zařídil, neboť pro mě jako největšího guida a plánovače bylo toto osvěžující a respekt za to, že vejlet se mnou přežil ! :)

Mik mik ! 

A to je vše, přátelé.

Jsme na Tenerife a je nám skvěle, o tom už víte. Druhá část reportu v který se dozvíte o dalších možnostech, jež ostrov nabízí, je tady. Klik na víc šakalové !

Takže je pondělí dopoledne, už pátej den jsme v teplotní a počasoidní nirváně – a jedeme dál. Dneska je plán vyjet nahoru na El Teide, opět busem, ale s tím, že přejedeme na druhou stranu – směrem k místu kde jsme jezdili v sobotu se španělákama. Bohužel po příjezdu nahoru je celkem hodně větrno, a tak padá rozhodnutí nejet těch cca 1O km do kopce, protože na tohle nejsme oblečený.

Je tu náš známej repre Ital a banda mladejch typů, takže se s talijánem trháme a jedem dolů už klasickým trailem z pátka. Oprati pátku to ale zle mrskáme, snad s třema zastávkama. Odsejpá to o moc víc, a den na to nám Taliján sděluje, že to dal v kuse za 26 minut. Se zbláznil, ne.

IQ6tka stále pracuje naprosto tak jak má, vše chodí skvěle, v tlumáku 1OOpsíků a chodí v korespondenci s vidlí tak, že si dovolíš fakt hodně. Trochu teda stále bojuju s tím krosovějším úhlem, ale to se dalo čekat – někde na výjezdech z rychlejch toček mě ten předek moc nevede. Ale na přejezdech nebo výjezdech – jsem král ! A nezávidím Talijánovi s DH Trekem a mrskám si to zlehka…

Dole opět dojezdem do města prověřujeme zle brzdy, a kolem 13h už jsme u hotelu. Jen se převlíkáme a Kamil jde na silnici a já se balím s lajnou a chci jít na nějakej delší hike.

Odcházím podél pobřeží směrem na východ. První překvápko a velkou radost pak mám z objevení skal na lezení s už z dálky jasně viditelnejma cestama a omáglovanejma chytama. Paráda ! Po asi hodině chůze jsem na nějaký privátní pláži, která je fakt nádherně utopená za městem ve skalách. Pěknej plážovej bar a bohužel zákaz plavání – choděj zlý vlny a vytvářej silný spodní proudy. I když jsem dobrej plavec, tenhle zákaz neporušuju…a jdu teda eště dál.

Nakonec koukám na hodinky a jsem 3h na cestě – je třeba se vrátit. Kolem banánovníkovejch plantáží zpět směrem do města a hlavně to vzít kolem skal. At na to kouknu.

Trefuju se napoprvý, sbíhám zavřenou cestou a schodama dolů a potkávám tu nějaký místní chlapíky. Normálně tu mají erární bouldermatky, to jsem fakt nepochopil, u nás by to vydrželo jak dlouho…tejden? Než by to někdo ukradl nebo rozřezal… Ale tady je to strčený pod útesem a nikdo nic neřeší.

O kus dál je tak dejme tomnu 5O cest na lezení s lanem, všechny o dálce cca 2Oti metrů, a mnoho z nich slušnýma převisama. Materiál je čedič a tuf a cesty jsou uplně nově přejištěný, uplně to svítí. Nádhera. Všude se dá spát, jsou tu domečky ve skále i s kamínkama a myslím že když by tu člověk trochu uklidil, dalo by se tu kempovat dlouho. Z jednoho místa ve skále teče vodopád s čistou vodou, (nesmrdí) takže bys dal i sprchu a koukáš na moře – co dodat. Nádhera.

Začíná se stmívat a tak honem dom. Cestou ještě koupačka v moři a na pokoji koukám že Kamil dojezdil silnici a šel do posilky. Ty voe, on je fakt šílenec.

Po večeři jdeme na drink do města a když se kolem 23h vracíme, je stále 2OC. Nádhera. Zítra bude rest day, Kam nechce dělat nic, tak já taky nic, já rest day občas rád. Jen se mi to nikdy nepovede, haha…

REST DAY:
Dneska jsme svorně vynechali biking. Nožky sice nebolej, ale je třeba dát tělu prostor regenerovat – to není z mé hlavy, to jsem slyšel na pokoji : )

Takže ráno po snídani beru Kamila a lezačky a jdem zkouknout ty skály na vlastní kůži. Začním na bouldru, nikdo tu není, takže pěkně soukromí. Dávám bouldermatky, a zkouším traverzy. Ty jsou celkem v pohodě, urvu to i já a to nejsem žádnej nařáchlej Franta. Horší je pak zalézt klasicky do skály na převisy. Ty jsou tu spíš teda stropy a dávaj už mocně. Patičkuju kde můžu, chytám se špičkama uplně všeho a něco pokořuju. Nevím jak se hodnotěj bouldry takže žádný čísla vám tu nenapíšu. Ale bylo to spíš víc než míň.

Nakonec jdu ještě na ty dlouhý cesty. Protože nemám ani sedák, lano, potažmo aspoň máglo, dávám jen opět nějaký spodky – tak do výšky zlomenin, ne do výšky smrti.  Dopady jsou tu fakt zlý, takže radši neblbnu víc než takhle. Nakonec to přežívám a jsem celkem vyšťavenej. Po 2 hodinách…viva la rest day : ) Kamil radši nelezl, neboť striktně odpočívá.

Jdem zpět na hotel, s tím že já jdu potápět a Kamil jede na Pico del Teide. Už tu byl před pár lety na 14 dní a ani jednou se tam nedostal.

Moře a potápění – moře v blízkosti Puerta de la Cruz je fakt syfl, abych tak použil oblíbené slovo mého spolucestujícího. Na dně hnus, skrz velký vlny zvířeno zle a viditelnost prostě mizivá. Moře tu má taky celkem divnou chuť, normálně mě z tho pálí v hubě, prostě jak říkám – syfl. Balím to teda po půl hodině – jestli tady topit, tak někde úplně jinde.

Jdu teda celkem brzy zpět na pokoj a kdo je tu…Kamil. Opět se na Pico del Teide nepodívá, protože máme prázdnou gumu u auta. No paráda, z toho má jeden radost. Takže balíme lajnu, věci na koupání a jdem se koupat, s tím že až skončí španělákům siesta a konečně otevřou obchody (12 – 16:30 pauza) tak si v bikeshopu půjčíme pumpu a uvidíme, co to do druhého dne udělá.

Natahuju lajnu mezi palmy, to jsem ještě nikdy nedělal a chodím jak Muž na Laně. Koupačka a pak zpět na lajnu, pořád dokola, ruce už necítím a nožky taky bolí. Rest day jak sviňa.

Kolem 17h jdeme do bikeshopu a půjčujem si pumpu a dáváme tam z nuly zpět ty dvě atmošky. Uvidíme co to udělá do zítra.

A pak už jen přesun na hotel, večeře a znaven jdu ještě na procházku na pobřeží. A kolem 23h opět spinkat. Zítra je velkej plán, kterej snad vyjde. Takže dobrou
!

Středa.

Po včerejším Rest Day jsem rozbitej jak francouzský káry po roce ježdění. Leč dnes je plán na El Teide a pak po ose nastoupat ještě nějakej ten metr (spíš tak dvě stovky vejškovejch) na další trať, co kdysi jel Kamil, a kam nás dnes vezme další španělák Mojžíš.

Autobus už je klasika, jen zjišťujeme že se tu dá koupit permice na asi 6 jízd a že je pak autobus za 2eura, nebo tak nějak. No nic, jsme nahoře. Zde na rozcestí siestuje policie, která asi hlídá aby někdo nejezdil na kole v terénu, haha, komedií je 2o vystoupivších sjezdařů z autobusu, s integrálkama a tak. Policie odchází na kávu a my máme volný pole pro to vyrazit po áčku nahoru na horu.

Nojžíš nasazuje brutální tempo. Má sjezdovýho Moondrakera, Boxxera, měký to je jak prase a DH gumy. Je v triku a v sedě to rve do kopce, vedle něja ká na totálně pozamykaný IQ6tce a Kamil na Scottu. Hej, nemužem mu uviset. To snad není pravda. První odpadá Kamil, ale nedivte se – španělák fakt letěl. Rvu jí vedle něj, občas ze sedla, občas v sedě, a von, zastrčený sedlo dole, v sedě, a pořád mi něco povídá. Umí sice asi 4 slova anglicky, ale to mu nebrání, aby nejel stále a v kadenci tatata. 

Že jsem udejchanej že nemužu mluvit, škoda zmiňovat. Takhle až nahoru. 

Kamil doráží chvilku po nás a my stojíme na parkovišti ve 2200 s výhledama jak z pohlednice. Povrch se opět mění v uplně jinou konzistenci a my se vrháme směr nový track. 

Začátek je takovej traverz po ubočí hory. Je to ilegál, takže Mojžíš řiká, že je lepší odsud zmizet – nám jako cizincům by se prej nic nestalo, ale on by dostal pokutu. Prej máme ujíždět, haha. Kdyby něco tak : "Fast Fast, no stop, police !" Tomu jsme rozuměli.

Trail je ale vyježděnej do vyježděna. Klouže to opět mocně, prostě láva a štěrčíček, je to paráda. Počáteční přejezdy po dunách se mění v točky a klopenky v řídkým kosodřevinovým bordelu a postupně i v lesíčku. Tahle trať je top- neskutečný zatáčky, před nima díky konstantně klouzajícímu povrchu si rozhazuješ kolo o devade už třeba 5m před točkou, prostě best.

Chceme něco fotit, ale kašlem na to, protože se nedá zastavit – tohle je prostě tak super, že na to kašleme. V půlce jedem trochu skalnatou domrdávku v borovicích, ale jen kvůli doměně, která nás čeká o kus níž – klopka do klopky s klopkou v klopce co navazuje na klopku – naprostá nirvána…třeba 1o minut. Nádherný prstředí a hladkej povrch, že by to šlo i na HT a nijak brutální kopec – s Kamilem tohle vyhlašujeme jako top pro naše typy kol. 

Dole jsme šťastný a je to na nás vidět, takže Mojžíš jen září a je nadšenej a pořvává Fast Fast a Maňána a tak. Jdem s ním na dring do restauračky k jeho kamarádovi, dáváme sváču a sledujem závody na silnici s autama. A že se tu závodí fest. Nás už čeká jen asi hoďka cestou na hotel. Tak se loučíme a padáme. Tenhle trail byl zatím top z toho, co jsme tu všechno jeli. 

hotel, Kamil se přezouvá a jde na Xcčko. Já chci opět na skály, takže ladím lajnu, lezky a jdu na to. Bouldruju tu asi hodinku a pak jdu plavat do moře. Docela toho mám plný zuby, protože ač jsem myslím dobrej plavec, mámvelký problémy dostat se zpět  moře – půl kiláku ke břehu mi trvá tak 30 minut, možná i dýl. Když pak mluvím o tomhle problému o dva dny později se Zenem (lítal s vrtulníkem pobřežní stráže), sdělí mi, že je lepší nechat se odnést podél ostrova k jinému břehu, k němuž ten proud vede třeba na 2O metrů, a doplavat to tam. Ale měj na tohle morál. 

No nic, jsem na břehu a mám dneska dost. Kamil taky, večeře a lokty s Němci a další tři dny naprosté nirvány jsou za náma. 

A to je vše. Poslední report přijde zítra, a tím to skončí. čeká nás brutální Xc a deštíček v pralese. Tešte se :) 

Jak už jsem avizoval, byl jsem na Tenerife. Vejlet je minulostí, ale prožijem si to ještě jednou, v reportu ode mne. Určitě jste na to čekali, však ? Takže trocha léta je tu.

Takže jak už jsem psal, přišel s tím Kamil. Proběhla menší výměna emailů a doladění termínu – musel jsem to udělat až v lednu, kdy místo mě mohli jít do práce Šárka s Jandym. Kamil s tím neměl problém a začali jsme ladit co a jak. Volba nakonec padla na klasickej zájezd od SA, protože o nás bylo postaráno od A do Z a my se nemuseli starat o jídlo, ubytko, a nic dalšího. Forma polopenze, snídaně večeře. Odlet z Vídně, půjčení auta, guidování místních chlapíků, vše bylo předběžně domluveno a akce mohla vypuknout.

Kolo jsem po chvíli váhání zvolil RB IQ 6 , Petr je zlatej, Petr půjčil. Nasadil jsem tam ještě jeho kokpit z DH kola , nabalil jedny gumy navíc a pár destiček a zabalil to celý i s helmou, ploutvema, botama, a náhradním tlumákem do krabice. Pořádně to obalil, páč jsem slyšel strašný příběhy o ohlejch rámech a t p a vyrazil na cestu.
Limity zavazadel byly 20kg a 6kg příruční, kolo 20kg. S Kamilem si před odletovou přepážkou vyměnujeme čísla. Kamil kolo 33kg, já příruční asi 11, komedie. Naštěstí slečna to vůbec neřeší a my nedoplácíme nic.

Letadlo je hroznej dobytčák, klepe se to víc než Andula kterou jsme lítávali v dobách skydivingu, ale vodpich to má krutej. Za pár hodin jsme na místě. Už z letadla jsou interesantní výhledy a vše vypadá hodně dobře…

Říkám Kamilovi, že jestli tam bude přes dvacet stupňů, budu nasranej, protože se mi pak nebude chtít domu. Vylejzáme z letistní haly, a je vedro. A kruci. Triko, vaříme se a hledáme káru na parkingu. Její půjčení vyjde celkem levně, takže jsme nelenili a dali si jí na celej pobyt.

Cesta do Puerto de la Cruz je přes celej ostrov, Kam závodí a za chvíli jsme tam. Hotel klasika, tmavej a metrový stěny, ale přímo na pláži a za ty prašule – OK. Kola pěkně na pokoj a kouknout jak jsou na tom. Naštěstí je všechno kde má být a nic zlomeného – trochu jsem se bál, protože sem ke svý smůle viděl, jak s tím chlapíci na letišti mrdaj. Mrdaj s tím – Z.L.E.

Na večeři je milion důchodců, vlastně je tu všude milion důchodců a my dva jediný mladý. Rychle žerem než to stačej vyluxovat. Chodů je tu asi 15, vybereš si a přežereš se dosyta. Trochu rozdíl od mejch punky vejletů, na který jsem obvykle naučenej:) OKej, pokoj, a upadnout do bezvědomí – přeci jen jsem byl naposledy ve středu v práci, od tý doby jedu 28h v kuse a jsme voba dost znavený. Máme na zejtřek domluvenýho Gájda, takže vše je připraveno. Dobrou.

Ráno v pátek vstáváme brzy, Kam.zamořuje koupelnu a pak už jen opuletní snídaně, kde i když platí zákaz vynášení jídla ven, se pakujeme žrádlem fest. Rveme to do kapes a ládujem se do zásoby.

A jedem na bus. Je to kousek, IVeco s nastartovaným motorem už čeká a za lístek chce 3 eura. Vyváží do 2OOOm, z nuly na El Teide. Což napovídá, že sjezd to bude monštrozní. Potkáváme se s naším průvodcem tady, je to hodně zábavnej mladej kluk Deny co závodí ve slopestylu a dirtu. Spolu s náma vyráží ještě jeden místňák a jeden repre Ital, a plnej autobus…důchodců. :) Normálně sedím na sedačce, před sebou tak 5Ocm místa od vrchní části sedadla, přijde babka a dědek s dětskejma batůžkama, sednou si na sedadlo přede mne a sklopí opěradla. Rázem se nemužu pohnout, tak na to vyjeveně koukám a protestuju, a bába jen – máme batůžky ! a  neřeší mě. Grrrr… Nahoru jedem asi hodinu, je to fakt dálka a samá votáčka. Postupně přichází borovicovej lesík a výhledy na moře. Nahoře už půlka důchodců bleje a my jsme štastní, Kamil se svou moštrozná averzí ke germánskejm starcům především.
Nahoře si klucí dávaj kafíčko, protože prej je třeba se probrat.

Mě probírá první sjezd, protože je to pecka. Ze silnice tím řídkým borovicovým lesíkem, ale žádný přírodno, regulérně to je vymakaný, jsou postavený takový ty mini klopenky a dráha je vyježděná. Sem tam se v ní válí zákeřnej šutr a všude je plno prachu, takže když jedeš třetí, čtvrtej, vidíš už prd.

První fakt prudkej úsek je po lávovým štěrku, takže drážka, votáčky, a sype se to dolů, brzdy v rychlosti nebráněj. Zde se projevuje trochu nedostatek IQ6 pro takovýhle blbnutí, a to je příliš strmej úhel hlavy, holt je to spíše endurko. Fakt se mi nechce přes klacky ! Nakonec se poslední votáčka otvírá v cca 3Om hodně prudukej sešup, kde vidím, že půjdu – a tak jdu a žeru hlínu. :)

Zábava ale vůbec nekončí, trail pokračuje dál v podobném duchu. Občas na vrstevnici, mírně z kopce natraverzujeme na další část sjezdu tam, kam potřebujeme, a kde nás zase přivítá parádní klopkovatej trail. Nádhera, a labůžo. Konečně po 2 hodinách jsme dole. No dole, jsme na nejvyšším místě Puerta de la Cruz a dolů to ještě máme pěknou dálku, bohužel jen po Ačku. Leč z takovýho kopce, až Denymu regulérrně zahoří brzdy – stoupá z nich čoud. Komedie.

Dole se loučíme s Italem, kterým Formuly řekly stop už nahoře, a dolu jel naprostej NCAP, a domlouváme se s Denym na další den. Ještě máme hafo času, takže si Kamil bere XC helmu, já pantofle a plavky a rozjíždíme se každej na jinou stranu a za jinou činností. Já si chci jít zaplavat a Kamil musí makat, takže XC.

Móóóře. Nacházím si plážičku která není hrochama obležená. Choděj horzný vlny, regulérně tak 3 -4 metry, se štěstím někdy méně, což tě maliiinko limituje v tom, kde do vody vlezeš. Je to tu samý skalisko a není to prdel. Nakonec to vybojovávám, ale místní černej písek mám uplně všude, jak si mě příboj mlel. Slunce tu zapadá pozdě a tma je až v půl osmý, což  značí velice dlouhej den.

Scházíme se na pokoli a Kamil jde…..běhat. Ty voe, ten kluk jede peklo. Když konečně za hodinku přiběhne, je večeře. Hladoví Němci ti ukousnou i prst, jak jsou natěšený na baštu, takže je to celkem loktovačka – leč žrádlo opět TOP.

A večer mrtovoly. Spát, zítra nás čeká bikepark.

Je sobota. Vstáváme hodně brzy, snídaně, klasika, zabalit a v půl devátý už jsme na cestě za Denym do La Laguna, kde s níma máme spicha. Na plánu je další trail z vrcholu Mirador Ortuno dolů do vesnice Arafo. Přijíždí na sraz u benzínky partička 5 ti španěláků – jsou to fakt hrozný střelci. Kouřej, pořvávaj, prostě španělsko. Nahoru jedou rellý a probíraj Carlose Sainta, jestli vyhraje.

Jsme opět ve 2OOOm, a začíná tu profukovat. Takže se dlouho nezdržovat, a frčet dolů. Opět nás vedou místní, ale popravdě bys to asi trefil i sám – koukneš z holýho kopce, vidíš dole město kam musíš dojet, a pak se už jen vrhneš do lesa.

Tenhle trail je mnohem víc po lávě a zerodovanejch lávovejch polích. Specifikem tohoto je hrozná klouzavost :) Takže se kloužeme co to dá. Kamil je samo nejrychlejší, ale Christian, další místní týpek mu zdatně sekunduje. Já se tak visím nějak za nima, co mi skills dovolí. Děsně se práší a proto musíš občas jen doufat, že ten volnej kamen, co se v Kamilove stopě kutálí, netrefíš…

V jednom místě valíme tak 4Okmh v lávovým písku, mrdá ti to s řídítkama jak na sněhu, hrozná komedie. Poněkud ubírám a propadám se dozadu, kolo je mírně řečeno neklidné, s tím XC úhlem hlavy.

Dál jsem na dnešek ufoukl tlumák od X fusion na 120psíků, a stále chodí naprosto nádherně, na doraz ho nedostávám ani na větších obstiklech, šlape to zdatně. Kolo zatím pobírá vše, co mu Tenerife nachystává až neobvykle ochotně. Zatím velmi gut.

Když jsme konečně dole, přichází přesun do Bikeparku Tenerife. Skáčem do aut a za půl hodinky jsme tam. Příjezdová cesta je opravdovej punk, hlavně nezobnout gumu u auta – to by nebylo dobrý, fakt že ne. Proč si tu cest nespravěj…asi siesta :)

Bikepark Tenerife.

Takže se rozkládá na kopci asi o velikosti…vršku Monínce. Nahoru se vyváží náklaďáčkem, kterej je dost, jakože dost punky. Stojí se na korbě tohoto a kola jsou hozený přes postranici – kupodivu to nikde neštrejchá a nezavádzá. No a cesta nahoru jeden výmol vedle druhýho – fakt dost. Kamil si to 3x dává nahoru po svejch, jako že po ose, jednou se nevejdu na náklaďák já, takže taky tak. Vidli zamknout, zadek taky, a už si to mrskám. Je to kopec jak kráva. Oba jsme dycky rudý jak rozčílenej skopčák před infarktem.

A tratě ? Tratě, teda spíš lajny, jsou tu 4. Snake line…4x line, black line a ještě jedna  line. Nejdřv jezdíme tu 4x line, je to samá votáčka a mini skok, směrem do cíle se skoky zvětšují ale stále nic strašnýho. Do cíle je celkem macatej gap, kterej vyzývá jen Kamil, a to ještě na moje naléhání že potřebujem fotku, haha :) Ono bych si to skočil taky, ale Petrovi jsem slíbil, že to neudělám. Tohle by mohla bejt poslední tečka za mučením IQ6tky, přeci jen je to určené na endurko….

Snejk lajn je zatáčkovatá věc, která nás asi baví nejvíc – pořád tu padáš kolem hlavy dolů, sem tam po klopence z lávky, sem tam klasicky po dirtu. Občas i nějakej ten skok, samozřejmě. A co cíle už klasika, spojení s 4x line, kde ostatně ústěj všechny tratě.

Jedeme variaci toho snejku, trať číslo 3, která je tu jako že první, jako původní. Není to nic hladkého a spíš domrdávka, je vidět, že už tu pár lidí projelo. Mě se moc nelíbí, je to hrozná dr.tikolka. Padáme zpět na snejka, a jezdíme ho až do konce. Že na tom sedím obráceně, netřeba dodávat.

Je 17h a všichni jsme už hodně jetý. Kámoši španěláci co s náma byli od rána odpadávaj, a my už jsme taky dost – teda já, Kamil je asi…nezničitelnej, nebo co je to. Tak to tu balíme, loučíme se s Denym a jedem dom. Bikepark nebyl špatnej, ale skoro bych řekl že se mi traily tady, na přírodno, s minimem „umělejch“ staveb líbí víc. Leč zítra sem ještě zajedem, natočit nějaký záběry a vyfotit pár panoramat.

Doma jsme v 18h. Kamil je uplně mimo a jde běhat a skákat žabáky. Na to nemám absolutně morál, a za to jakou má výdrž má můj obdiv. Sice pronáší něco o tom, že se hrozně těší, ale nemyslím si.

Večeře a plány na neděli jsou teda jasný. Znova bikepark, a odpoledne XC. Takže dobrou noc.

A je tu neděle, a ještě bych teda něco dodal k Bikeparku. Ráno tam přejíždíme autem, z Puerto de la Cruz je to asi 2O minut cesty po dálnici, fakt pohoda. Dneska jsem se rozhodl, a Kamil taky, že si to budem dávat po ose nahoru. Není to zase tak strašný, pokud teda pomineš cca 10 min makačky takovým svahem, že se ti zvedá předek. 1:1 převod ideál…

Většinou to funguje tak, že když přijede dolu punky náklaďák, tak než ho naložej a vyjedou nahoru, jsme tam.
Dneska jsme si dali za úkol něco nafotit a potočit – nakonec je z toho jedna jízda focení, a jedna točení – prostě klasika. Hlavně jezdit. Nakonec to dávám nahoru po ose 6x a jsem celkem unavenej. Vedro je zlý a fouká vítr…dycky proti :)

Hážu zlou smotku na tomhle wolu. Nějak mě to vyplatilo na sjezdu z něj, a už jsem to nevybral v úzký pasáži co vede od völa. Štrejchačka levou o bambus a už válím kotrmelce, Kamilovi přímo pod nohy. Konečně jsem mu taky předvedl něco pořádnýho, haha !

Zválenej a znavenej dávám eště asi 2 jízdy a pak už to balíme. Byli jsme tu skoro celej den. Jedem dom. Večer taková klasika, zewling na pobřeží a vínko ve městě plným…důchodců. Jak jinak.

Tak to je prozatím vše, víc si povíme v druhé části reportu, kde odhalím další možnosti ostrova… :)

Tak pá.

3 lokality v jednom dni, ne protože jsme chtěli, ale protože je třeba to natočit, že…vůbec nás to nebavilo a už tam nikdy nepojedem :) Sranda na jihu vevnitř ! 

A tady je to veledílo :)

Pravděpodobně jsme měli poslední víkend, kdy se slunce vrátilo na skok od vysmažování jižní polokoule, sem k nám na sever…bylo léto, a my jezdili a lezli jako zvířátka v očekávání dlouhé zimy…

Sbalil jsem se tentokrát kompletně. Kompletní lezení, kompletní kola, DHčko i 4xsáka. Předpověď lákala a zvala ke koupání, lezení, léto se na chvíli vrátilo a já musel bejt u toho. V pátek jsem se teda dobalil vykoupal se kolem 22h v bazéně a noční střelbou si dovrkal Dodže na louku ve Velký.

Hvězdy, teplota, tma jako v pytli, tak jsem se šel projít do lesa, v rámci psychického zocelování…a popravdě mě tlačil bobek. Když se vrátím za hodinu zpátky, rozdělávám si ubytko v dodži a lezu do postele. Nestačím ještě ani otevřít knihu, přijíždí auto.

"ťuk ťuk ťuk."

"Koho to sem čerti nesou?" táži se směle, ale neodmykám, páč příběhů o vykradenejch obytkách a zmlácenejch kemperech už sem slyšel hodně a radši hledám přežíváka/dranžíráka…

"Policie ! " zvolání z venku mě malinko od mého nápadu – vyřítít se ven ozbrojen a kotrmelcem, jak mě Ross tolikrát učil, odrazuje. 

"Ok, jdu ven s rukama nad hlavou " ! Hahahah…humor mi nechybí

Tak otvírám, a že prej kontrola, že místní chalupáři tu viděli přijíždět dodávku a že volali policii, že se tu občas vykrádaj chaty tak mě museli přijet zkontrolovat. Hážeme řeč, říkám že jsem tu na skály a že kdyby to vadilo (ač je tahle louka s místníma domluvená) tak že odfrčím. Prej ne, v pohodě, jim šlo jen o to, jestli to není zloděj.

Hledám doklady, abych se identifikoval a v tom dorazí ten druhej cajt, a prej…" Ty si Čárys, že jo." Tak valím bulvy, ale prej seznáme přes MX a že nás čtou a tak podobně. Takže prej tím by byla identifikace uskutečněna, takže si říkáme pápá a oni odjíždí podat zprávu do vesnice, že jsem čistej a neloupím. Jdu teda spát. 

Ráno doráží Petr Heiníků a Andy…a později i Duchna. Na dnešek jsme si totiž naplánovali lezení na Velký (pro Marcito). Sjíždíme z kopce klasicky po prdeli a už koukáme na ten skvost. Slunce paří, ptáci řvou, všichni jdeme do triček a jen Petr je opět nabalenej v craftu, triku, mikině, dvojitejch kalhotech, občas nandá i kulich.

Já tu mám pro dnešek jasnej ukol. Všechno klukům vytahat. Takže lítám jak fretka, nahoru a dolu, já táhnu, Petr to dá po mě, pak to necháme klukům a jdeme na další stěnky. Největší komedie je Andy, kterej má prostě neuvěřitelnej příběh. Ano, podělím se. 

Tak tenhle kluk, jo, nejen že jezdí dobře na kole, na všech kolech, že naskáče zlý gapy , a umí, ale on je kompletně vylízanej i třeba takhle, kdy skočí dvojitý salto z mostu přes zábradlí, na laně, s odrazem přes bedničku s nářadím…a tenhle kluk, jo, vyleze 3metry nad zem na skále, cvakne jednu presku…a končí. Prostě se prej, a teď pozor, BOJÍ VEJŠEK. To si ze mě snad děláš prdel, ne ? Ty ? Vejšek ? Kamaráde, tohle prostě nechápu. 

Takže ten den už jen fotí, a krásný fotky jsou od něj. Děkujeme, a příště…třeba…k druhý presce ? 

Já říkám Petrovi, že je třeba to udělat, že dáme ty tři dlouhý cesty. Je nadšenej. Lezu teda první, onu 6stku, (Voko bere?) a jsem nahoře celkem hned. Petr jde na druhýho, a dává to směle…leč nahoře mi řiká, že je mu od 1Om blbě. S dotazem – copak, břicho ? odpovídá : "Ne, strach z vejšky" Muhahaáá. Dolu ale slaňuje, převazuje se, vše pod dohledem, exscelentně. Vidím posun, dobře ty bro ! 

Doráží i Franta a Teta, jdou na oblast vpravo a my se realizujeme dál. Když mám vylezenou 8 cestu, řikám Petrovi, že bych chtěl tu 7+ (žabí vřesk) a že je super a že jsme jí lezli minule. Takže jako jo.

Všechno jde skvěle až do chvíle, kdy jsem cca 3m nad jištěním v převísku a Petr na mě volá zdola :

"Počkej chvíli, teď nelez !"

No děkuju, protože teď prostě čekat nemůžu,  tak dělám ještě asi 3 kroky a když se konečně vmačkávám do místa kde jsou super nohy, čekám…minutu, dvě…tři…a klucí dole zatím rozmotávaj lano jak fretky. Muhahaááá, to je vono ! Když na ně párkrát zavolám, že už bych rád dál, že eště ne. 

Nakonec tahle silová cesta byla opravdo SILOVÁ. Ale klaplo to. Moc fajn zážitek, hehe. 

Stmívá se, Andy s Duchnou to balej, Petr si vytahuje ještě další jednu, dvě cesty (dobře on) a šero je tu dřív, než bys řekl dober. Tak k autům, sprcha, Petr jede dom a my všichni s Frantou, tetou, andym a duchnou odcházíme na louku nad skály dělat oheň. Je neskutečný vedro, popíjíme vínko, buřtíky, hermelínek, a poslední letní kempování s válením se v trávě, spaním venku a tak, je zřejmě dnes.

Ráno se naše party rozdělují.

My s Andym a Duchnou jedem na celej den na kola. Do soběslavského lomu, kde přibyla lajnička super boulí a nějaký ten skok, je to slabá hoďka. Zde již čeká první motokrosová vložka s autama dne – bahno na cestě vol.1.

V lomu už je Cruzo a Ross, oba jsem je dlouho neviděl, tak shledání jak po letech. Koukám na to co je tu nového. Dirt dostal pěknou motivační hranku, a za ním váže lavici a ještě takovej bočáček. Vše je luksusně tvrdý a evidentně to pojede. Hranku trochu kypřím, protože vím že bude má, a moc se nerozmejšlím a jdu to tam naklikovat. 

Rozjezd, sestupák, a hrana je tu ! Muhahahá. Hrozná sranda. 

Duchna je z místního skoku spíše rozpačitý, tak si tam mačká blouličky a skáče lavici na konci, Ross si nepochopitelně vzal jen Htčko a tak nekecám, nakládá tenhle celkem pěknej dirt na HT. Velice dobře on..až do chvíle, kdy mu těsně před sestupákem přeskočí řetěz a on jí po hlavě háže dolů do díry.

Smějeme se mocně, Duchna je z toho trochu vykulen, až do chvíle kdy se s Andym připravujeme, že si natočíme dirta. Takže kdo se směje naposled, ten se směje nejvíc. Rozmetáváme to, andy je trochu kratší, a pak už je to jasný…JE TŘEBA TY LIDI ROZJÍŽDĚT ! 

Ross se válí smíchy a Duchna opět o stupěň pobledl. 

Jedem o dům dál – Dráchov. Dráchov poslední rok děsně chcípal na úbytě, jenže to by tu nesměl bejt Cruzo – opět vzal lopatu, smontoval skoky, a Dráchov po děsný dřině hodné partičky UKček opět oživá. Respektive žije.

Andy naskákává celou velkou lajnu, malá je dost skrz první rozřazovák a já mám hodně velký problémy s HT na dirtech, páč sem na to neseděl, cca rok. No paráda. Nakonec s dopomocí první velkej zaskakuju, ale tam i končím. :) cruzo tu samozřejmě lítá neskutečně, vejšky, triky, no on je gumídek. 

Kolem 14h volám Vlčákovi, co u něj. Prej "přijeďte ! "

Takže skáčeme do aut, který se díky další MX vložce obalily slušnejma baheníma protektorama a po výborným Dráchovským pojezdu jí valíme 20km směr Bechyně. Dneska byly dirty, byl písek a teď ještě trocha těch dřevěnejch sviní. 

V Bechyni, co dodat. Tvrdo, zameteno, lehce vlhko – nic ultimátního. Vlčák s Márou tu budují další kus tratě, tak my to jdeme rychle pojezdit, a jdem makat taky.

To co následuje, je největší infarktový ježdění letos. Vlčák předělal pár věcí, odstranil nějaký dopady a vše je to teď opticky hezčí, ale fakt těžší. Na akci Gap do centrifug budu dlouho vzpomínat. Shrnu rychlej příběh. 

Náskok na šimona, stejnej. Ale seskok, delší, takže rychlost…vyšší…jedeš na lávku do zatáčky, gap do centrifugy s odstraněnou půlkou dopadu…macatější. Na lávce při jízdě č.2 zjišťujem, že máme příliš velkou rychlost. Brzdíme just. Při jízdě č.3 jedeme radši pomalejc…kurva, moc pomalu !!! Strašnej křivej banán, do bočáku do prava, řítím se na wallride, moc vpravo dole, to bude rána, Andy křivýho banána z gapu, moc doprava, řítí se na wollo, moc vlevo nahoře, to bude rána, nakonec se tam zázrakem nějak vejdeme. Zastavujeme. Stojíme, koukáme na sebe a mlčíme. 

bam BAM, bam BAM, bam B.A.M….konečně mi na skočilo srdce. Krve by se ve mě nedořezal. Uplně sem viděl, jak jsem letěl na ten kůl hrudníčekm…

Tak povídám : "Asi bysme to měli udělat ještě jednou, ne?"

Vyjeveně kouká: "Cože?" přemýšlí chvilku…"tak jo, jdem na to."

Jízda číslo 4 je přesně to, jak to mělo vypadat. Sice na druhým wallu (Petře, takhle se najíždí na wollo kolmo, ukáři na videu pozítří, muhahahááá) se mi dost žvejká zadek, až si myslím že pujdu, ale zase to doháním velkým speedem, kterej tě na wallu dycky podrží…a celou trať až do konce, s novým "mr.Přesnotka" gapem, kterej má skejtovej radiusovej dopad a konec.

Nadechujeme se až na konci, stříkáme jak švestkový knedlíky, a shodujeme se, že tohle bylo to nejvíc, co jsme letos udělali. Celá nová Bechyně je za náma, pěkně na podzim, hurá ! 

A pak už jen hodinka a půl pěkné brigádky v pohodovém složení, při níž jsme zničili celou jednu starou 15m lávku přes potok, rozřezali stojiny, a materiálu je teď na nové stavby až kam. Vlčák buduje fest, a vy se můžete těšit na příští rok na poježdění – bude zbrusu nová lajna ! 

Tak a to byl můj víkend.

Co bych napsal závěrem. Opět bych nepochopil, jak jinej sport je lezení od ježdění na kole. Můžu lézt na skále ty moje čísla celej den, nic mě nebolí. Nenateče. Večer jsem jakoby UTAHANEJ. Při lezení se rozhoduji v poklidu, na vše je relativně dost času. 

Naproti tomu kolo, je totální soustředění v setinách sekundy, kdy každá chyba bude děsně bolet, a uděláš jí prostě hned. Rozhoduješ se ve zlomcích vteřiny, náprava chyb většinou již nemožná. Večer jsi neuvěřitelně UMLÁCENEJ.

Oba tyhle sporty miluju. Každej má svý a každýmu něco chybí. Sem rád, že je dělám oba a díky lidem, který mě k tomu přivedli. Díky Petrovi za super jištění a že je ochotnej dělat všechno, Tetě za to že me k lezení přivedla, Andymu za nej hecovačky a omluva že jsem tě přejel a poděkování žes mě nepřejel ty, a všem co jsem s váma byl tenhle víkend za super společnost.

Bylo to maňifik ! 

čárys.

Foto Andy, já, Cruzo.

Minulej víkend jsme se s Pospim a Máárou a Vlčákem a Rossem vrhli na dráhu. Měli jsme na to dvě hodinky, protože byla na plánu brigáda na Monínci, a tak jsme rychle pojezdili a něco potočili…

Bechyně opět ožila po dlouhé zlé zimě. Hlavně taky tím že Vlčák s Márou doházeli většinu dopadu tak krásně, že je to teď už skoro doměka…kdyby…ale o tom až později.

Už večer jsme přejeli k Vlčákovi, neboť u něj byla naplánovaná grilovačka – u něj doma na zahradě. Masíčko, hermelinky, Ross teda samozřejmě hlavně klobásu a rohlíky s tatrkou, děsný komba. Grilujeme, klucí balej zelený což vynechávám, slivovičku ale koštuju – brr, ta je teda. Doufám že zejtra uvidím :)

V noci zima zlá, přeci jen kemping u vody není jen tak – je jasno a ráno pod nulou. 

Ale hurá na dráhu. 

Bechyně se teď stala jediným freeridovým spotem v celé ČR, kterej má dirtový dopady. Je to fakt něco. Například první simmons se o metr posunul dál – Vlčák se s tím nesere – přejeli kluci z vesnice s bagrem, a CELOU tu konstrukci prostě zvedli a přesadili o metr dál. A že je to velký hovado, to vám nemusím říkat. On se prostě vyzná ! 

Takže je třeba doladit dopady, a tak se jen zvedly, a jsou teď fakt hodně prudký. Vyletíš si tak z gapu, prohlídneš si jak jsi dlouhej, a když na to máš morál, pošleš to tam po palici, pěkně do radiusu, muhahaáa. Fakt něco, brácho ! 

A tak jsme se tu dvě hodinky realizovali. A dokonce z toho vzniklo i vídeo. Takže dost keců, a vy se koukněte, jak to dopadlo. Sestřihal Máára z Kláánova.

A tady už je to ! 

Ps: Povedlo se nám nemožné – byli jsme v jednu chvíli 3 lidi na šimonu nahoře. Ještě že jsem to neviděl, neboť jsem jel první – ale Vlčáka jsem v zádech doslova cítil :) Viz 24 sekunda videa…

Ach, stará láska nerezaví, jak řekl klasik, a je tomu tak. I přesto že se naše cesty na chvilku rozdělily, osud nás s eMTým dal opět dohromady, a my jsme si udělali vejlet jako za starejch časů… Miluju tě, Tome !
 

Takže bylo nebylo, a už zase je. eMTý po odchodu do ústraní 720šoubyznysu vyrazil opět na trip s mediálním mrdákem, tedy mnou. Jelikož je to pan učitel, a má proto jarní prázdniny, takže měl volno ve čtvrtek a v pátek, a jelikož já taky, rozhodli jsme se strávit nějakou tu chvilku spolu. Ach ach. : )

Dali jsme si sraz v Kralupech, neboť rosničky slezly ze žebříku a mělo kapat zle – a to se dá jezdit jedině v Kralupech. Takže desítka ráno, já směřuju na trať, Tom akorát chvilku po mě dojíždí. Jdu se rozskočit a než stačím nasadit třetího křiváka, je tu. 

Shledání jak po letech, jedno oko nezůstalo suchý, co vám budu povídat. Tom má nový kolo, což se asi brzy dozvíte oficiálně někde jinde, nebo tady, a protože je to od dob disidentu velkej skok dopředu, nasazuje a neváhá před ničím. 

Kralupy zase trochu povyrostly. Obvyklé lajny jsou trochu větší, skoky tvrdší, dopady macatější – všechno celkem pěkný polety převážně na odpružený svině. Nasazujeme první lajnu, oba krmíme, nasazujem podruhý, já se válím. Začíná to velice dobře ! :)

eMTý má děsnej trailsovej styl, potáhne všechno vysoko moc, a já jak se neumím odrážet, tak jedu na všechno o třetinu rychlejc – vznikaj tak celkem komický situace, především při natáčení videí na GoPro – občas sem se k Tomovi zle blížil. 

NAhoře jsou nějaký lávky nejetelný, ale za to  dole přibyly nějaký klopenky,který jsou ouplně nový a trochu měkký. Snad jsme vám to tam moc nerozjezdili, snažil jsem se stopy po sobě ušlapat. Parádní je taky transfer hned na začátku tratě, ten je hodně motorkovej, takovej ten pocit jak tě to hodí, točíš do boku, a u toho máš čas dát dva meziplyny. Paráda. 

Probrali jsme hodně věcí, fejsíček, ženy, muže, floorbal, Stephena Murray, náš roadtrip do Francie a další a další nepublikovatelné věci. A 3 hodiny pojezdu, cvaknout 4 fotky, a bohužel k autům – tom musel zpět do Prahy, do autoservisu…

Pěkné to bylo. Díky Tome za společnost, vodeění na skoky :) a doufáma, že zase někdy někde…jo, vlastně zejtra na bikrosce (píšu to ve čtvrtek u Andyho, zítra je pátek) takže zítra pa, pane ! 

Tom zmizel pryč, a já jsem se rozhodl, že mám ještě moc a moc času, a že do Neratovic je to jen kousek – a že se tam teda podívám na tamní lávky – kdysi jsem tam byl, tak jsem zvědav, co tam zbylo. Cesta přes rozbahněný pole mě příjemně navnadila, konečně jsem se zamazal a vypadám jako správnej krosák na jaře. 

Lávky – je jich tu koukám tak půlka, možná ani to ne. Nahoře naštěstí stojej pořád ty "skoky" – (naskakovák, potahovák, a lavice) a tak se dá vlastně celá trať nakombinovat.Dávám si asi 5 jízd – každou jinak tenlávkovej konec. Jednou to samo mám just, že málem padám (kvůli vlastní blbosti) a tak si myslím, že je čas to pomalu zabalit.

Nevím proč tahle lokalita nežije – možná byla zima krutá, a lávky jim spálili chataři a nebo bezdomáči – každopádně je toho tu půlka. Nebo se možná chystá přestavba ? Nevím.

A rozbahněným polem zpět k autu. Už jen nacpat kolo na můj nový stojan (už nemusím cpát hliněnou kouli do mýho obejváku) a doťuknout těch 3O km k Petrovi na čajíček a pokec. Je 16:3O.

Byl to super výživnej den ! 

Videa co jsme s eMTým natočili, sestřihám snad během dneška. 

Díky Tome ! 

Čárys

Nadpis by vypadal trochu trochu jinak, kdyby vše vyšlo, jak bylo v plánu a já bych dnes (tedy včera, právě je totiž 0:23) seděl doma, učil se a napsal Čárysovi článek, leč vše se událo jinak. Venku hezky, dvakrát jsem Luďana odmítl, jenže po třetí už to nešlo, zaklapl jsem počítač, skripta, popadnul batoh, kokosku a celý odpoledne jsme byli s Dandou a Verčou a Jířou a Luďanem na kole a ještě jsem spravoval Verče kolo a ještě jsem jel do Prahy, no nebyl čas. Takže vám můžu zatím napsat, co jsem nedělal, nepsal jsem článek o tom co jsem dělal a co jsem vám připravil jako náhražku se dozvíte uvnitř.

Samozřejmě mě hned po návratu z kola začala karma trestat, například Luďan mi svěřil svoje nový Sombrio kraťasy, abych vyměnil velikost, tak ty jsou teď kdesi v Mělníce na velkým parkovišti pro autobusy, v tašce, kterou jsem tam zapomněl, na celým Strahově se nedá koupit ani kus pečiva a když mě napadlo, že vám vydám serii mých nejoblíbenějších videí z cartmenomilhausový rubriky "How To.." nemůžu se připojit na FTP. Tak jsem pohledal v kompu, který video by si zasloužilo publikovat, eliminoval jsem nejúspěšnější videa z božíchděcek, protože by byli milhaus nebo verča naštvaní :-), ale našel jsem pěkný videjko z léta.

Volá mi jednou kamarád Fíša, kterej točí pro TV Barrandov, že byl natáčet reportáž o novým singletracku v Jizerkách a chtěl by k tomu ještě něco s náma. Tak jsem mu řekl, ať se ozve kdykoliv, až bude mít čas, že jsme stejně každej den na kole, když je takhle hezky. Fíša zavolal a natočil jak vypadá takový naše normální odpoledne v létě. Se mnou pak udělal nějakej rozhovor, možná jste to viděli na tv barrandov, já to naštěstí neviděl. Takže taková malá motivace proč se těšit na léto a jak vůbec vypadá naše každodení letní odpoledne v podání mě, Dandy, Luďana, Badyho, Machyho, Radka a ostatních tady.

tak doufám, že to jako náhražka k vaší každodenní snídani se 720.cz stačí je 0:52 a já jdu spát, za chvíli vstávám a pokračuji v učení, tomaass

Tak jsem pár dní počkal s reportem, od nás z jihu, neboť jsem chtěl dát všem trochu pokoj od jednotvárnosti mejch bike recenzí na lokality. Leč venku je hnusně, a vy určitě toužíte zase po troše toho kolového tématu…

Určitě ano. Takže si to zase popíšeme. Tentokrát pro vás mám zase nový fotky z novejch lokací…snad uspokojím váš hlad.

Tak jsme se jednoho sobotního dopoledne sešli před 72O. A byli jsme tři. Přijel Andy, přijel Máára, z baráku jsem vylezl já. A že co dneska bude, co za akci. Tož naplánoval jsem jim zasejc něco jiného. 

Jako první věc, kterou jsme se ten den rozhodli udělat, bylo zajet do soběslavského lomu na písek, kde se dá blbnout za defakto každýho počasí. Věděl jsem, že tam kluci přestěhovali dřevěnej odraz z Dráchova, a tak že to navštívíme a votestneme. Stejně je to cestou do Dubného, kam chceme taky…tak jdem na to. 

V lomu jsme hned, je to 15 minut cesty ode mne. Parkujeme, a jdem to vočíhnout. A kruci !
 

Vodpal je celkem monštrózní, ale což, to půjde, horší je, že je na něj celkem brutální rozjezd – po cestě, vodkloněná levá 18Otka, a plnej kotel k narychlováku, tvořeným asi 2 m sestupákem s pěkným narychlovacím dopadem, krátkou rovkou na jeden šlápanec, a vodpal. Tak to bude komedie, naklikovat tam bestii ! 

Doráží Cruzo, se na nás podívat, velice milé ! Bohužel na pojezd to není, neboť má zlomenej prst – ti pitomci po sobě házeli medicimbálem. Bože, Soběslav mě zabije.

A ještě Ross, jenže ten má teprve den namontovanou novou vidlici FOX, a váhá, i než nasadí třeba jen kalhoty. Popravdě váhá celou dobu co jsme tady, a vyslouží si od nás za to mnoho rejpavejch hlášek.

Máára neváhá, vypustili jsme čertíka z krabičky, a on to otvírá – tak to mám rád, je mladej, kdyžtak se zahojí. Já tam nemůžu voddřepovat DH prase, prostě to už rychlejc nejde, a ty moje odrazy, dyť mě znáte – no prostě to celkem asi 10x krmím, jo, asi tak. Cruzo je hodnej, a čeká si s foťákem vždy na tu pravou chvíli. 

Objevujeme GAP přes tenhle odpal. Jdem to okouknout, a nevypadá to zle, jen je to trochu do zatáčky a rozjezd je velkej slalom v lese. Krátkej bejt nechceš, to bys trefil ten dřevěnej odpal, dlouhej bejt nesmíš, na placku je to hluboko. Máára nelení, a mrská to tam, voe, samo dopad míjí a celkem to krmí. Písečnej lom je měkkej…to asi udělám taky. 

Jdu nahoru, nad gap, koukám na nájezd, dobrý, to pujde. rozšlapávám to, blížím se k hraně, přehlížím jeden stromek, beru ho ramenem, prááásk, "trochu" mě to rozhazuje, ale už neuberu, říkám si, a za sekundu na to už letím….dopadám…je to boží ! 

Tak ještě rychle jednou, ať to potvrdíme. Vymejšlíme projekt, jak to vyfotit najednou – Máára by letěl na dirtu, já nad ním z gapu – zrealizujeme příště, načasování bude muset bejt top, ale bude to pecička. 

Kdo je opět moc, je David. Prostě ho do těch věcí nařveme, nakonec mocně nasazuje na BMX dirta, je to šílenec. Pohled na to, když se ti v pískovým lomu splaší dirťák s jednou brzdou a hladkejma gumama, a vyžene tě z idální stopy pryč, je fakt něco – jak trefně poznamenal Máára, teď už vím, co je to ten  bicyclemotocross…Davide, si bůh. 

Balíme to, a jedem se podívat přes drop Cruzovičena další lokaci – Dráchov. Ten drop, foto bylo třeba na Dkey, je prostě příliš mnoho, příliš. Rozjezd 2metry, 8 hloubka. Nepochopím, děs.

Dráchov je nějakej v detu. Věci jsou rozpadlý, skoky nešejplý, je to celý takový spadlý a já nemám HT. Na DH to fakt nejde, tak jen tak zlehka fotíme kluky a hecujeme Davida, aby nasadil celou lajnu. Což nakonec dělá. Dobře on. 

A jedem dál, Do dubného je to odsud 3Okm, tak skok do auta a přesun nach Dubné. Cestou potkáváme Herr Schwarze s Robertem, kterak si to navlečeni v elastickejch hadříkách spolu užívají na XCkolech. Počasí na to bylo ideál, vůbec se nedivím…

A Dubné. Sem jsme s Máárou přijeli hlavně kvůli jedné věci – zase si po dlouhé době skočit Swamp Gap – což je gap, končící bažinou. Tahle exkluzivita, kterou postavil dubenský FR vůdce, je prostě naprosto návyková věc – letí se tu kráásně hluboko, daleko, a nájezd na to je srdeční záležitost – ještě pár metrů před odrazem vidíš jen pohled na hlubokou pláň v dáli pod tebou…

Střiháme si, vyhrávám, můžu jít první, tak jdu, pak Máára, a pak už se odtud nemůžeme odtrhnout. Jasně, dáváme si i tratičku, ale tohle u nás vede pro zbytek dnešního dne. Nakonec si to dáváme celý i s tratí, a to je teprve náádhera. 

A tím ale den nekončil. Odjeli jsme ještě na stěnu (venku nám zhasli) ale na stěně jsme ještě kvalitně 3 hodiny zalezli. Já vám to povídám – je třeba využít den naprosto naplno ! 

3 lokace, dropy, gapy, klopky, dirty, večer stěna, vše na jeden den. 

Na jihu se žije rychle.

Zase někdy – čárys.

foto – Cruzo, Andy, já.

4 lokace v jednom dni, jen teda pořádně poježděná jen jedna…ale budiž. Stejně 4 lokace, jak kde bylo a tuna fotek vevnitř…

Přejel jsem ze středu světa (čti Praha) na balkán (čti Jih) a s Máárou si dal moc pěknou neděli – srazem na Monínci, v noci. Fakt už jsme hodně kempový, sám se sobě směju, proč se potkat ráno, když se můžeme potkat v noci :)

Ráno je nádherně, slunce, zima nikde. Na Monínec ale postupem času nikdo nedoráží – PH nám dává košem skrz nechu´t drtit na Moníci HT, Vlčák se vožral, zbytek jezdí ve středu světa a blízkém okolí. My si dáváme plán na dnešek – vezmeme to přes Milevsko do Bechyně. Všechno pojezdíme.

Na rozehřátí se vezeme nahoru na Monínec, neboť stejně jedem přes vršek do Milevska, tak není důvod proč si to jednou nedát. Jedním autem anhoru, druhý čeká dole na parkingu, a pak oběma zeshora pryč. Pohoda… Je to zase na mikinku, skoro až na triko, a povrch je hodně suchej, a tvrdej – prostě parádní. 

Trať je vyjetá, až jsem to nečekal – už i louky jsou celkem tvrdý, dobrý ! V lese trocha listí, a spodek je metalovitost, prostě nádhera. Dolítáváme na parking, a jedem do Milevska, na bikrosku.

Milevská bikroska je celkem zklamáním – když už si kluci dali tolik práce s klopenkama, a podobně, co to udělat trochu logičtěji, bezpečněji…takhle moc nerozumím trendům – velkej odraz, malej dopad (nejlépe o kus níže ještě) atd…horní dvojitý hrby skoro nesmyslný, první dlouhej jak kráva a váže druhej koplej kraťas s minimálním rozestupem…nerozumím. Spousta práce, z těžko hledatelným bodem zábavy. Dřív to tu bylo fakt pěkný, poslední dobou to nestojí za zaježdění. 

Mizíme směrem Vápenka. Tady je bohužel hodně, ale hodně zazimováno – koukáme na to, klucí to maj fakt zle vychytaný – obrovský plachty, zatížený špalkama, přikrytý dopady, krásná práce. Bohužel je tu není uplně tvrdo, a to by jsme i ty věci, co jsou volně ložený, celkem rozjezdili – nesmysl. Tak jen fotím Mááru, jak brečí. Já se vrátím ! 

Okej, tohle teda nevyšlo, ale jeden telefon Vlčákovi, co Bechyně : "Ach vole, sem vožralej, teď jsem vstával, přijeďte, shrabal sem listí, je to datelný, sucho…" Jedem ! 

V Bechyni jsmei s jední zákazem vjezdu za 15 minut, smykem točíme k lávkám, a ž se to sjíždí – Mladej M, vlčák, z Č.B. doráží Ross (zlitej) a jdem to lehce okouknout. Je to fakt suchý, a v pohodě. Povrch před wallridama, radši nezkoumáme, a budu věřit, že je to jen černá hlína, a ne bahýnko :)

Následuje obvyklý Bechyňský řádění – skok sem, skok tam.  Gap váže gap, váže klopky a waalridy, je to fakt pěkný.Něco fotíme, když tu jede Ross…řvu na něj : "SPADNI, SPADNI!!" a von ty voe, si dává hroznou tečku o wallride, muhahaháá, to sen neviděl. Děsnej lazy boy. 

Jo, taky jsem vymysleli novej trik, převzatej samozřejmě z motocrosu. Jmenuje se Dead body. A je to můj signature trick (česky čteno vytuhlák). To jen tak abych byl in, a mohl hlásit ty US názvy… Takže je sázím kde se dá :)

Poklízíme tu nějaká věci, aby je lidi nekradli (prkýnka totiž mizej, ochlazuje se, a pak ještě asi hodinu krmíme, fotíme, a nasazujeme dead body. Vlčák je mám obstojným následovníkem, především na prvním stepupu ! :)

Nakonec kecačka u dodge, a protože nám zase začínaj zhasínat, a to je teprve půl čtvrtý (děs) tak to pomalu balíme. Já Tábor, Máára Klánovice, Ross ČB, a Vlčák hospoda. 

Dobře bylo, moc dobřa. 

Díky všem ! 

Nu, po všech těch emocích si prbereme zase zpátky něco okolo kol, chcete ? Třeba něco…jak bylo…v Hloubětíně. Tam jsem nebyl taky snad 2 roky – a jak tam bylo ?

Byl zase víkend, krásnej víkend…bejt takhle celá zima, asi bych se vůbec nezlobil. Teda samo, zlobil – v krámě zimní bundu bohužel neprodáš, a byznys stagnuje…hardware jde do kytek…ale, ALE pro klasického bikového nadšence je tahle zima opravdu friendly.

V pátek jsem se  vydal do Prahy, neboť jsme s klukama ve fóru naplánovali víkend. Na pořadu dne měl být Hloubětín, a nějaký ty porce bikrosu, a večer stěna. Veskrze zážitky nabitý den pro mě začal už v pátek v noci, kdy jsem jako největší drogovej dealer odbočil kolem značně temného industriálního okolí hloubětínské železniční tratě v značně zarostlý kopec, hned před policajtama, jedoucíma v protisměru. Bylo půl jedné v noci, asi nechápali nic, když jsem tam přes chodník lámal pravou v roští…

Nepronásledovali mě, a tak se můžu naásledujících 15 minut bavit tím, že se snažím vyjet až nahoru na plac, abych měl co nejlepší vyhlídku. T5 v dlouhý verzi je ale děsná kurva, která prostě do kopce na namrzlé trávě nejede..nakonec dvojka a plnej, a jsem tam. Děsnej MX. Jdu spát, topeníčko, a krásnej sad kolem mě…

Ráno přijíždí další krmiči – Hýbňoš s mladým Hýbňoškem, Máára a Andy. Berem cajky a jdeme na to. Andy má opět Ruina, z toho bude brzy pěkná ruina. Vytlačujeme kopeček a jsme tu – a kruci – děsně fouká. Ale fakt dost. Tak se jen tak jedeme podívat na gapík, s tím že ho kdyžtak vyzveme později – nyní hurá do závětří ke skokům…

Tak tu se toho taky moc nezměnilo – klucí asi udrželi "tajnost" týhle lokality, a nikdo sem nejezdí, hahaha. Přibyl jen jeden skok do boku, po dropu, a jinak je tu vše stejné, jako před 2 lety. Menší věcičky, a jeden fakt MX sestupák s vodpalem nahoru – a zatáčkou před ním. Eroze trochu ztížila nájezd, ale zase to bude větší sranda.

Jdem se "rozskákat na malej transferek" a tu už vidíme první děsivé kreace. Zrovna když si beru foťák, dá Hýbňoš děsivýho vytuhláka one foot, odjezd jen tak tak, vlevo češe stromky, za ním Andy, to samé, jen to češe v pravo. No paráda, dneska to bude velký. :)

Proskakujeme se tu, a něco i fotíme – až do chvíle, kdy to skočí Mára a v tu chvíli už není třeba nic fotit, protože líp to nikdo nedá :( Tak díky, bejbe. 

Přesunujeme se spolu na vedlejší MX skok. Máára to otvírá, a je trochu kratší, což mě malinko děsí. Tak jdu na to taky, i já jsem krátkej, ale když přimáčknu tu bouli předtím, už to tam jde. Je to fakt komediální skok, před ním točka, háže nás to jak si chce, no fakt prdel. Dobrá je taky kombinace s malám transferem po dropu předtím – to už je vysoká škola – tuhle laskominu zkoušíme jen my dva, a oba jen jednou – jde to, ale je to fakt mačkanice. A pak že ty BMX skills nepoužiješ :)

Nakonec se přesouváme ještě nad gap, kde ale vítr neustal, a je to spíš o držku, než o pěknou fotku, tak na to frdíme, a jedeme dál. 

Dál znamená – směrem BMX Řepy. 

Praha je jedno velký staveniště, a tady teprve dostává rčení "MX" ten exaktní rozměr. Občas je to, především díky pražskÝm taxikářům, spíš FMX. 

Na bikrosce v řepích máme sraz s PH, posléze přijíždí i Jr, vymysleli jsme ten den nové rčení – DPH. De Pé Há. Což není špatné pořvávat, když jeDe Pé Há.:)

Tady taky fouká úplně otřesně, a pěkně do protivky, ale co naplat, život je boj, a tak to zkoušíme i tak. Lajnička zpátky je ale příjemná, jak ti vítr pomáhá. Jinak se naše úroveň zatím nezlepšila, dokonce bych řekl, že se zhoršila. Pořád jsme tuhý v kolenou jak artritický dědci – ale to musí jít, časem…

Co je pro mě novinkou, naprostou životní novinkou, je vidět jak si to vyplácí Petra Heiníků. To jsem fakt netušil, že někdy uvidím – i on se tu má co učit, i když je to DH profesor. Když pak doráží týpek na BMX, je ještě víc vidět enormní rozdíl mezi umím/neumím. Jojo, ale o co jde – hlavně se bavit. 

Dáváme i nějaký "závod" na první rovce, hehe, no spíš pro fotografa, než pro cokoliv jiného…jen Hýbňoš vyměkl. :)

A takhle dokola dokolečka. Odpoledne se blížilo, vítr neustával, a my byli vymrzlý. Tak jsme to pomalu začali rozpouštět. Někdo jel dom (Andy) někdo ještě skákat (máára) a my s DPH jsme se odrazili zrealizovat ještě na velkou stěnu…na Smíchov.

Petr byl už znavenej, a protože mu to nějak nelezlo, řekl, že se večer ještě potrestá během. Ty jsi b.ů.h. :) Vylezli jsme asi 8 cest, já měl radost ze 7+ převisu a tím se ten výživnej den zakončil.

No, paráda.

Tak a zítra zase jiný téma…chcete ?