Tenerife – the End

Tak a konec příběhu, jímž jsem sobě, a snad i přeneseně vám, vylepšil zimní čas ja tady. XC, pralesní BC a konec je tu. Vstupte, čtenáři !

Okej ! 

Takže čtvrtek, venku opět azuro a my máme jasnej plán – dneska se chceme zničit na XC u Denyho. tož skáčeme do kára, letíme do La Laguny a probíhá sraz s ním. "Hey hombre, como estás?" rozstřeluju ho svou nabytou znalostí španělštiny z Pulp Fiction…Haha, jedem…

Stoupáme kus za měst, kde musím říct, jsou zase uplně jiný hory. Celkově kolem toho Santa Cruz je to uplně jiný. deny nám ukazuje vrchol kopce, kam by jsme se měli dostat a sjíždíme dolů kde si necháváme auto. Deny jede do práce a pak do školy, a my se ladíme na vejšlap.

No nic, kousek po asfaltu a pak už na hliněnou lesní stezku, která se začíná stáčeh pěkně vzhůru. Kamilovi visím asi tak..20 minut. Pak nerozdejchávám jeho tempo. Musím teda říct, že fakt letí. Ještě ke všemu má takový to nepravidelný frekvenční stoupání, takže mu prostě na plackách neuvisím, aniž bych nezemřel. Naštěstí máme domluvu, takže se na sebe uplně v tomto nevážeme, což mám takhle rád – na to už jsem najezdil příliš moc abych se trápil podle tempa jiného člověka…když se stačí sťuknout na pauze na pití.

Kopec se stále vostře stáčí vzhůru a já využívám převodů na IQ6tce na plno. Tím doťukávám Kamila, kterej se s 36tkou trochu v nevýhodě…"trochu" a jsem rád, že tím se síly vyrovnávají, haha. Nicméně smích nás přechází dál a dál, protože kopec jde nahoru tak strašně, že je to na 1:1 a šlapat v plným páč jinak ti to podklouzne a jsi v prdeli. Je to dost ! A není to krátký. Další asi půl hodinu to rveme takhle,s jednou přestávkou na focení…

Nakonec to přežíváme a cesta se konečně trochu srovnává a po 1o ti minutkách už jsme konečně nahoře – čistej čas 1:3O. Jen nevíme kde to jsme. :)

Takže si dáváme přestávku, převlíkáme se do suchýho a promejšlíme co dál – kudy dolů. hledáme nějakej začátek trailu a nacházíme kančí stezku kterou to držíme směrem  kudy myslíme, že je to k autu…zhruba. Opět les s borovicovým podkladem, takže se dá jet všude a když říkám, že pomalu to nebylo, tak mi věřte. 

Najíždíme na širší cestu s milionem přírodních "skoků" a letíme dolů fakt v tempu. Kamil je uplně mimo a na každám dává nějakej trik. Třeba ruce, nohy, rucenohy, suicide bez držení a tak podobně, bože to je vůl :) čekám kdy půjde a kupodivu nic. Takže nakonec jdu skoro já, když mě to v tak 3 pětkách ustřeluje v táhlý levý, leč tělo reaguje v autosystému, dává proťáka a normálně se to srovnává. Valíme dál a já potřebuju nový spodky. 

Konečně u auta. Zázračně se trefujeme jen o pár set metrů níž, než stojí naše auto. Radost ! A pak už jen přesun zpět do Puerta, protože už je 14h a Kamil chce samo ještě do posilky a běhat, haha. tohle byla vyjížďka snů – fakt dřina a kopec, ale mě se to líbilo – já si občas rád hrábnu a tady jsme si hrábli myslím oba. 

 

V puertu se naše cesty opět dělí (mimochodem, gumy u auta drží) a já jdu na lajnu a pak na skály – jsem tu domluvenej s místníma pepíkama, že si polezem. Pepíci jsou zle nařachaný, takže maj síly až kam, ale přijde mi že je to dost posilovna – lezci vypadaj trochu jinak, myslím. Ale je tu pohoda. 

Večer se scházíme na jídle a Kamil má plán na zítřek – konečně dorazí z Barcelony Zeno, což je chlapík kterej tu minule zařídil první poslední a teší se na společnej vejlet. Prej nějakej novej trail v buši, no jsem zvědav. Takže asi posledníden ježdění zejtra. Já ještě opět na pláž, jako každej večer a pak už fakt jen postel a bezvědomí…

Pátek.

Sraz v Santa Cruz v 1Oh probíhá slibně. Doráží Deny, Zeno…a pod VIP panelákama filmovejch hvězd dáváme do kupy plán. 

Kluci maj mačetu, GPS a na plánu vzít nás na nějakej novej trail…kdyby jsme jen tak tušili ! 

Na kopci jsme za 3o minut. Necháváme tu jedno auto a balíme se na cestu dolů. Beru si jen jedno triko, je krásně a co se může stát haha. 

Trail je ovšem peklo. Zeno nám nějak zapomněl říct, že to ještě není uplně projetý – je to zbrusu novej trail, kterej chtěj otvírat na eurobike, takže je tu ještě docela dost práce. Což o to, první hodina je fakt skvělá – motáme se pěknou cestičkou v traverzu hodně prudkýho kopce, vyhejbáme se padlejm kmenů, a podjíždíme stromy…ale čeká nás prales. 

Zastavujeme po tý hodiněna krásným výhledu nad údolím, kde zjišťujeme, že do cíle je to ještě dobrá dálka – tak 15km. trailem. Možná víc ? Jenže tady "cesta" která se dá jet končí, a následující dvě hodiny se prodíráme pralesem, občas normálně po kolenou, větve tě švihaj a do toho….přichází brutální slejvák. čistě modrá obloha se zatahuje, teplota klesá o 1O stp a ho rozšvihanejch předloktí se ti smejvá slanej pot – slast !

Tohle já miluju. Takže tlačenka asi 1:3O. Pralese, v dešti. A v jediným triku. 

Konečně jsme na původním trailu, kterej se s tímhle novým bude sbíhat. Dolů je to ještě šílená dálka a já nemám nic na sebe a auto je na kopci. Volím teda ústup ke káře. Kolo na záda a rovně kopcem po nádherným trailu (kterej jsme vyměnili za tříhodinovou GPS procházku pralese, haha) nahoru ke káře. Byla to slabá hoďka a IQ naštěstí váží nulu, takže jsem to vyběhl z nudy. totálně prochcanej sedám do káry a jedu dolů do SC. 

Kamil pak říkal, že dolů už to byla pecka, ale fakt dáálka a že zmrznul… :)

Je po dešti, slunce opět vaří a je asi 16h. Loučíme se s Denym, Zenem, děkujeme za vše a předáváme dárky (chlas a čokoláda, co jiného) a jedem do Puerta. Už je docela pozdě a jsme uplně totál, takže Kamil jde do posilky a já pozevlit do města, koupit pohledy, a tak podobně. Večer se scházíme na pokoji a rozmontováváme kola a balíme do krabic a tak podobně. A poslední večeře pánů…

Večer probíhá balení stylem – narvi do tašek všechno a co nejrychlejc. A pak eště pláž, a plán na poslední den. Kola máme rozebraný, ale letí nám to až v 16h, takže jedem domů přes hory – chcem se jim tu kouknout na ten mega kopec – 38OO není málo. 

Sobota, last day. 

Ráno opět monstrozní přežíračka se skopčákama, naše poslední. Pak už jen přistavit auto do pěší zóny a nakydat tam ty věci. Mámeto plný až po střechu – fakt puzzle. 

Jedem přes El Teide a fotíme si ty krásný panoramata, nahoře kupujeme suvenýry, smlouvat se nedá, ty jo. Horytu stoupaj fakt mocně a na nejvyšším turisty obleženým místě je i čerstvej sníh. Tak to nechápu – ale jako příprava na realitu Čech asi dobrý.

Na letišti vracíme káru stylem – plácneš jí na parking a necháš klíčky v nádrži – a jdem vyřešit odlet. Ženská u přepážky je nekompromisní a nechává nás vyložit asi 2 kila z tašek, než je spokojená. Takže si to dáváme do palubního zavazadla, a je pohoda. Nerozumím. Taky zavazadla píše na mě, obě najednou…tomu taky nerozumím…ale budiž.

Letadlo opět dobytčák, Kamil tentokrát vyhrává sezení u okýnka a takže já fasuju v levé dráze obstarožní německou broskev. Žrádlo a kávička a lehkej spánek a jsme doma. 4:3O, celkem speed.

Na letišti ve Vídni ale zábava nekončí, neboť mi ztratili zavazadla :) Takže vyplňujem lejstra a že prej to v pondělí mám doma. Plyn do Brna, a naše cesty se rozdělují…

A to je konec. 

 

Trip byl naprosto skvělej. Za to celoroční sockování to byla taková odměn, kterou jsem si myslím zasloužil. Počasí vyšlo dokonale, byla tam pohoda a sranda – s Kamilem se cestuje dobře. Naučil jsem se nějaký nový výrazy jako třeba "syfl" nebo "otamcaď" a poznal super nový lidi. Traily byly prašný a počasí nejlepší – celou dobu slunce a 25 – 30. A cena od Student Agency taky nebyla špatná, však s jídlem a ubytkem tostálo 12800,-. Na cca 10 dní.

Na závěr bych chtěl velice poděkovat Petrovi, že mi sebou půjčil IQ6tku a díly, který jsem nakonec krom jedněch destiček ani nevyužil, páč nebylo třeba. Kolo bylo na tenhle vejlet ideální, a vy si ho teď hodně kupujte ať mám procenta z prodeje, že jo, haha. Dále tisíceré díky Kamilovi, že to tak skvěle naplánoval a zařídil, neboť pro mě jako největšího guida a plánovače bylo toto osvěžující a respekt za to, že vejlet se mnou přežil ! :)

Mik mik ! 

A to je vše, přátelé.