Soběslav freeriders v Gaiskopfu |

Cruzo mi poslal super počtení a tunu fotek z jejich punkového výletu do Gaiskopu. Takže tady vám to předkládáme.Tunu super fotek a report zčekujte zde…THYKS.

Tak jak to bylo…. Vyrazili jsme ve složení Já, Skříp, Kuny. Povozem se stala Škoda Rapid s novou zahrádkou z vodovzdorné překližky s nosností čtyř kol. Ze Soběslavi jsme po nandání kol na střechu
vyrazili v 9.00. Tak si to svištíme směr Tábor kolem MC
Donalda cca 70-80km/h. Když v tom zpozorováváme policejní uniformu
s radarem v prackách…říkáme si, že budou vybírat pod mostem a
taky že jo. Úhybným manévrem prcháme do Teska. Po nákupu potřebných
potravin vyrážíme směr Písek a naštěstí policejní vyděrači už jsou fuč.
Po zhruba 5km na teploměru ručička ukazuje 100 stupnů což nás donucuje
zastavit a počkat až motor zase vychladne.

Snad to tak nebude celou
cestu. Načínáme plechovku Braníka a vyrážíme. Po dalších
10km….100stupnů, Skříp pronáší pár sprostých slov, motor pomalu chladne.
Do Písku vaříme ještě 2krát. V Písku navštěvujeme kámošku a dáváme
vozu delší pauzu. Auto vychladlo, hodiny ukazují půl dvanáctou a my se
suneme směr Strakonice a Železná Ruda. Na přechodu nás strážník fofrem
odbavuje a my konečně dorážíme v 15.00 do Geisskopfu.

Na
parkovišti stojí 4 auta z nichž i jedni Češi z kterými než
jsme stačili pokecat, tak zmizeli asi směr ČR. Dáváme pivko, lehčí sváču
a jdeme tlačit. Počasí nám přeje. Lehce pod mrakem. Vytlačujeme si 4x
dáváme jí tak 8krát. Se Skřípem se vydávám na průzkum zatím nenavštívené
FR trati kterou jsem náhodou zahlídl na mapce na dalidě označenou
modrou barvou. Tlačíme jí od spodu a zdá se že je to jenom taková
normální cesta z kopce ale po 500m nacházíme výjezd z lesa..
Nu dáváme se tedy tudy a nacházíme skvost o kterým jsme ani
nedoufali. Cestička tak metr široká v noblesním svahu se spoustou
zatáček, klopenek, skoků, dropíků. Krása už se těšim na zejtra.

Zajíždíme zpět na parking a co nevidíme na parkovišti se staví stan
velkej tak 20 na 50m. Doufáme, že to nebude něakej ultarpravicovej sraz.
Po chvíli doráží i tlupa lidí z Krumlova. Jdeme ještě podirtovat a
vracíme se dolů. Parkoviště se začínají pomalu zaplnovat vytuněnýmy
vozy, z čehož jsme usoudili že to bude asi tuning sraz.

Taky že jo.
Spousta Němců s našlapanejma kárama si celej večer i noc
dokazovala síly motoru neustálým pošlapáváním plynu. Což jsem
nevydržel a posilněn celodenním popijením piva zasedl za Rapida a
ukázal sílu našeho stroje. To sem neměl dělat. Němci, hotovi
z našeho našlapaného motoru začali odpovídat troubením a túrováním
které trvalo až do ranních hodin…

Sobota. Ráno v 8 vstávačka, lehčí
snídaně a směr okýnko s permanentkama. Jelikož nejsme nějak ve
vatě tak kupujeme 2 celodenní permice ve 4 lidech a střídáme se….
Procházím turniketem a s pozdravem ser – vůz mě odbavuje plnoštíhlý
germánec směr mezistanice.

V mezistanici na mě něco mektá další Němec z čehož pochopuju, že mám vylejzat až po sundání biku.
Seznámen se pouštím do dualek.. Sou plný štěrku kterej pekelně klouže.
Druhou jízdu vyjíždíme nahoru že dáme DH. Jenže horní lesní pasáž je
nesjízdná z důvodu totálního vykácení lesa. Sjíždíme tedy po louce
a napojujeme se až na spodní pasáž. Kořeny, šutry, zatáčky no krása. V
další jízdě jezdíme tu nalezenou freeride trať která je fakt super a dá
se zní napojit na spodní sjezd nebo dualky… Jezdíme do zavíračky. Na
parkovišti se během dne nashromáždilo tak 2000 aut a moře Němců.
Přesunujeme se do ústraní. Němci v domnění, že náš vůz přijel taky
zapózovat nás obtěžují svými zvědavými pohledy, a focením. Pojíme a
jdeme podirtovat, jelikož už nemáme sil na tlačení.

Dirtujem tak do půl
desátý. Následuje oplach ve fakt ledové vodě, která z muže dokáže
během pár vteřin udělat ženu. Jdeme pro dřevo a rozděláváme ohýnek.
Popijíme , dlabeme, kecáme, kouříme a jdeme spát…

A je tu neděle
probouzí mě řev telefonu. Aleš, že prej sou už na hranicích a že za
chvilku jsou tu. Kupuju ještě od Gejzy pár ojr alespon na tři hoďky a
dem ukázat Alešovi co sme našli za skvost. Je unešen i když se prej
těšil na ten prasáckej sjezd. Naposlední jízdu sme si nechali lávky. Sou
dost poničený ale daj se.

Jezdíme zhruba do tří a jdem balit. Aleš
s kumpány odjíždějí dřív, že prej se s náma nebudou vláčet.
Tak jim perem do auta zbytečnou zátěž aby jsme frčeli o něco rychleji.
Vyrážíme a co se nestane – po 5 km vaříme… Tak dáváme první pauzu.
Motor se vzpamatoval tak jedem dál po 20km zjištujeme že okolní krajina
se nám zdá poněkud neznámá a že smet tudíž zabloudili. No nic vracíme se
na známá místa a napojujeme se na plánovanou trasu. A sou tu hranice…
Na německých hranicích ukazujeme pasy a dupem na plyn…přejíždíme České
hranice a tak nás napadá, že sme asi měli ukázat pasy i tam.
Zastavujeme.. Auto chcíplo. Tak znovu startujeme a zařazujeme zpátečku.
Pomalu couváme k České hraniční budce kde český pohraničář
pokukuje skrze rolety na couvající vozidlo. Zastavujeme a strážník se
slovy? " Ten Němec vás pustil?" nás pustil taky. Sme tedy v ČR a hurá
na první benzinu na bagetku a pivko a český many. Nakupujeme a vyrážíme
ujedeme tak 10km a autu začíná vynechávat motor a zjištujeme že sme se
zase asi ztratili a že směřujeme směr Plzen. Na poslední výpary se
vracíme zpět na benzinu kde na nás obsluha podivně kouká. Dokupuju
ještě jednu bagetu a pivko s tím, že cesta domu nebude asi lehká.
Kupodivu byla. Ještě jedno chlazení na kopci za Strakonicemi a
přes Budějky kde vykládáme Kunyho. Doma sem v půl 10… A to je vše.