Polovo peckový počtení

Nemám sice moc času (a popravdě ani morální síly) na sepisování kdečeho, ale protože mi tuhle psal Andy, že před koncem roku je klasicky potřeba rozházet ty tučný šeky, který za ten rok zbyly z téměř bezednýho rozpočtu pro občasný dopisovače 720, tak jsem se teda zkusil kousnout a pár slov na webovém papíře ode mě je tu…

No jo, jenže co by tak ty slova měly obsahovat? Asi by to chtělo nějaký zajímavý sdělení, něco netradičního, ale jak může od nějaký, docela obyčejný, nesečtělý, líný a tloustnoucí kancelářský krysy vzejít něco aspoň způli tak dobrýho jako od ostatních pis(s)álků , co by si někdo mohl chtít číst? Tak přesně to je bohužel otázka, na kterou já, ta krysa, většinu času monotónně zapadlá v šedi svých všedních dnů, odpovědět nedokážu…

Takže, co se událo (a hlavně doteď utkvělo) v mojí hlavě a v mém okolí za dobu od posledního příspěvku na Čárysovo-Andyho web? Jednoduše, stručně a výstižně, teď:

1. Banda 7 bejvalejch spolužáků z gymplu se rozhodla, že si po mnoha letech udělá společnou dovolenou. Vzniknul nápad na trochu snobskou akci, a to strávit týden v Chorvatsku na jachtě, a při tý příležitosti se stát námořníkama s kartičkou voditel brodice. Když si ale člověk uvědomí, že členové posádky byly i 2 zrovna navrátivší se z Cestajecílem.cz (ano, jeden z nich byl většině asi známej sjezdař Ory Bárta), tak vyváženost lehce punkovým stylem byla jasná. Ale psal jsem, že stručně, takže nebudu zabíhat do dalších detailů…Prostě a jednoduše, ač jsem měl z dětství na Chorvatsko vzpomínku ne uplně takovou, že bych se tam chtěl vracet, tak být tam a mít k dispozici jachtu, ještě s kupou dlouhodobejch kamarádů, je taková pecka, že nebudeme váhat to co nejdřív zopakovat. Mít možnost zajet si po moři v podstatě kamkoli se člověku zachce, do kterýkoli zátoky, tam si zakotvit, potápět se, zajet si na čluníku na břeh pro pěkný opálený holky (haha), a každej den se v klidu vylejt, to prostě chceš…

1. Bubba invitational –velkej BigBubba pořádal letos už asi 3 ročník (pro mě první) super akce, kde se kombinuje hned několik sportů dohromady, přičemž letos to byly teda klasicky kola (dirt jump, whip contest a high contest, trial exibice), ale taky fmx a dokonce tam holky házely holky do vzduchu. Diváků tam bylo jak na cikánský svatbě a i přes prvotní obavy kvůli počasí se celá akce vydařila na výbornou, a já si ze svýho prvního high contestu v životě dokonce odvezl (krom dalších věcí)krásnou trofej v podobě Bubba-Dirtbiker lopaty (a hudlana od Schweda). Celá akce zakončená HC párty s Damjánovo Sunset Trail a Status Praesents a krásně pohodovou nocí v čistý posteli a peřinách na ubytovně asi za 120 kaček, no děkuju a příští rok znova, těším se už teď.

1. Cyklopeklo 7 – na konci září proběhla už po osmý další super akce, kterou v Třebíči pořádá jeden z našich nejlepších dirtařů Tomáš Zejda, a jelikož mám tamní dirty mezi svýma nejoblíbenějšíma, tak jsem nesměl chybět. Takže jsem nechyběl, luxusně jsem si pohopsal s těma nejlepšíma (Leader, Kuba Vencl, Teo Kováč, Danda Liška, Pítrs Havlík atd. atd.), přijel dokonce i mistr MOD Georg Fechter ve svojí moc moc vyvoněný impréze (chtěl bych taky moc), počasí bylo jako vždycky na cyklopekle taky v nejlepší kondici, a večerní párty hard, na kterou nám přijeli pomáhat a chránit nás i páni příslušníci, tak ta opět celou akci jenom dovyšperkovala. Zpětně děkuju všem za super poježdění, který mě ve výsledku ještě tak nějak heclo k tomu, abych se do Třebíče o měsíc později vrátil s vidinou něčeho novýho, mnou doposud nevyzkoušenýho.

Byl jsem na ten den (sváteční pondělí) domluvenej na skákací mecheche právě s Leadrem a těšil jsem se na to jak malej. No prostě, svítíčko slunilo, muzika hrála, holky koukaly a mě se celou dobu jezdilo hrozně v pohodě, a tak nějak jsem cítil, že je ta pravá chvíle to konečně udělat. Takže nebudu to protahovat, říkám Leadrovi o svým záměru, on pokyvuje hlavou se slovy „tak jo, pojď do toho“, a tak já, i když tam kluci mají resibox, kterej dost odpouští, beru rozum do hrsti, chrániče na tělo a už to vytahuju na rozjezd. Proskakuju postupně 3 dirty, vyjíždím na wallride a už to stáčím směrem na resibox, přišlapuju trochu víc než obvykle, na Leadrovu radu si vybírám větší odraz… a tahám…

…a tak si v tu chvíli zrovna vzpomínám, že jsme byli jednou s Andym a klukama zablbnout si do foampitu (o čem už ale Andy, kterej si tam otočil na svojí žlutý hyeně první kotrmelec vzad, jeden článeček napsal, takže já jen pro dokreslení srandy přidávám pár screenshotů z gopro záběrů), a snažím se si vybavit jakej to byl pocit točit to do molitanu…a najednou zjišťuju, hele já se točim asi trochu málo, to asi nemám šanci stihnout, takže padá rozhodnutí a já opouštím bike hlavou dolů…dotáčím se relativně aspoň bez kola a kolo se dotáčí na mě…zvedám se, koukám že mě nic nebolí, chrániče pomohly, pohoda, tak znova, a víc rotace…jedu teda podruhý, 3 dirty, wall, šlápnout a zatáhnout…sakra, to je až moc, a tak tentokrát opouštím bike ve stylu „píchnul jsem předek, tak to budu tlačit po zadnim“, pár kroků a nakolena… Tak, a teď by to chtělo něco přesně mezi, takže na rozjezd, dirty, wall, zatáhnout akorát, a… a byl jsem po dlouhý době fakt šťastnej. Měl jsem tuhle myšlenku v hlavě zakořeněnou už hodně dlouho, ale nějak nikdy předtím nepřišla ta pravá chvíle, až letos, až v šestadvaceti jsem si zase po dlouhý době dokázal, že se ještě můžu v tomhle fajn sportu posouvat dál…a dál…a že právě tohle posouvání hranic je přesně to, co mě na tom ježdění vždycky tak moc bavilo, baví, a pořád bavit bude…

Haha, a to byl můj dnešní krysí příběh, děkuji za pozornost.

…ještě jsem teda zapoměl, že mezitím proběhla i za mojí účasti třeba Marosana, párkrát jsem se stavil zaskákat si u nás v dirtový ledečský rockli (což je taková zmenšená turnovská A51), a nebo jsem se byl podívat u Tůry v dirtparku Mnichovice…ale o tom možná až zas někdy příště.

A co nějaký video? Ale joo, taky snad něco zase splácnu, ale termín radši ani netipuju 

Mír s vámi, Pól