Špičák opening

Čiaos bambinos, jsem zpět z weekendu, kterej byl fakt výživnej – páč se otvíral největší bikepark v ČR – Špičák. No a já jsem tam nechyběl, a mnoho dalších lidí taky. Inside více

Takže kde je špičák všichni víte, netřeba popisovat. Rokytnice otevřena, Šppindl otevřen, Monínec a lipno taky, takže zbejval špičák. Okej, tenhle week k tomu došlo.

Už nějakých pár dní předem jsem zaregistroval mnoho doprovodnejch akcí – chystali se tam lidi skrz Simpleride kemp, chystali se tam lidi skrz Štátus Prasent, chystalo se tam mnoho dalších lidí a mnoho se taky vyjádřilo v tom smyslu, že tam nejedou, protože tam bude šílený kvantum lidí, a že bude fronta a tak. 

Já protože už moc nejezdím po závodech a t p, jsem tam vyrazil právě proto – chtěl jsem potkat co nejvíc dršek a s co nejvíc lidma pokecat – nějak mi ta komunita chybí, a Ross taky není vše. Takže v pátek večer přejíždíme z Geisku do Rudy i my. 

Zabíráme super platz, u Radka ze špičáku domlouváme nějaký deal (děláme pro něj fotky a video) a večer doráží kumpáni z Bechyně a rozjíždíme celkem poklidnej gril. Poklidnej je jen do tý doby, než začne kolovat RUMunské hnědé a jelikož já nesmím, hodně závidím různě rychle se odpojujícím lidem. 

Ráno je tu a my to s klukama ladíme na skoro první lano. Permice se pro letošek vyšplhala na 420 kč na celodeňku, což je nějak tak česká klasika, z níž vybočuje jen Monínec. ALE ! Ale za tyhle peníze, se ti dostane vopravdu macatej kopec, s možstvím tratí a mnoha novinkama. Tudíš sedáme na lano, a šouráme se (klasickej českej lanovkovej speed) směr top. 

 

Na rozehřátí vodpalujeme starou dobrou "black Friday" což je trať, vedoucí pod lanem do půlky. Vše je první den nádherně vyhlazený, nikde ani roletka, natož roleta, takže není co řešit. V půlce přibyl novej metrovej drop na brutální placku, tak si ho vychutnávám a s tím že už znovu ne, jedem dál. Transfer, a jsme v půlce. Odsud se dá rozjet několika směry – dál po Black Friday kterej se dělí na víc částí. Jedna nová více přírodní, na mapce označená pod číslem 2 doleva z prudkýho kopce dolů, obsahuje porcičku kamenů a zatáček, a je to sjezd se vším všudy. 

Další pak směřuje dále do prava, kde se dělí opět na něklik možností, abys se všechny jakoby sjely na "horsefeathers wallridem" ve spodní části. Uf, je toho tu mrak ! 

Přijíždíme dolů a jdeme okusit další variantua to variantu Forest Wirginu. Ta svejma kouskama navazuje na úplně prapůvodní trail, kterej tu kdysi stál jako první. Opět má několik odboček, takže si mužeš vybrat fakt dosyta – skoro až nevíš, kam jet dřív a kam to dřív zlomit.

Jak si tu tak lítáme, oceňuju dobrou práci stavitelů. Tatrovkama rozvezli hlínu po kopci, vyspravili rozbité, doladili skoky a vymysleli zase nové odvodnění v některých pasážích. Je vidět, že je za tím megamoře práce, dobrý práce. Jak jsem četl, že bikepakr špičák stál od roku 2OO5 1O miliónu (zdroj MTBS)tak asi vím, kam zafrčely. Z každýho kousku tohodle bikepakru vidíš snahu dělat to profi. A to se prostě levně ve stylu "vykopej to sám" dělat nedá. 

 

Je tu milion a půl lidu. Gaspí, Buba, Jouda, Dudák, Manas Tomek, Hubajsz, Cihla, Čáryfuk z Plzně, mega moc všech. Fakt oceňuju taky čím dál tím větší "kemperský" tendence velkého množství lidí – hlavně ve stylu polaď si svůj vůz v cikánském stylu. Leadry v tomto oboru jsou bezesporu surfaři kolem šváry – každej dodže (od fiatů přes nádherně zrestaurovaný T3ky až po totál vraky typu LT z pravěku) a hlavně dětí, dětí všude kam se podíváš. Vede samozřejmě Filip Majkus s Dáškou a třeba dětma, z nichž nejmenšímu je tak…6 měsíců. S největším Ivekem Daily na tuplákách a už si jedou ten svůj trip. Bože, tohle mě fakt baví. A další a další alegorické vozy…a lidi co sou v klidu a přitom jinde…

Okej lítáme dál a dál. S Andym a Máářím se honíme po svahu ako šialenci, levá, pravá, obě kola smykem, plnej plnej plnej.

 

Akorát mě příšerně dává moje nemoc. Oteklý dlaně že se nevejdu do rukavic, tak je odhazuju a držím dál. V tom vedru kulicha, dlouhej rukáv (nesmím na sluníčko) ale mužu se hejbat, a to je mi vším. Kolem 17h už toho máme ale všichni tak akorát, takže docvakáváme poslední fotky a jdeme zakempit. 

Večer se rozjíždí mocná RUM párty za účinkování dvou kapel – holek z Pussycat a kluků z Štátus Zprzent. Holky příkemným kozím tancem rozdováděly publikum natolik, že když nastoupili Statusáci, bylo tam pogo v Kungfustylu .

 

A když do toho začalo celkem pěkně chcát, evokovalo to ve mě vzpomínky na jinou, bezesporu také velmi povedenou akci…

kozzy memories grand slam…

Celou noc leje. Od sedmi do sedmi. Jsme velmi zvědaví, kterak bude prověřeno odvodnění tratě. 

Ráno nevstáváme brzy, necháváme vytřít trať dresama účastníků. Volba na to, jít jezdit až od 11:3O se ukazuje jako velice správnou. Tratě jsou v podstatě suchý, až asi na jedno jediný místo – je to opravdu prudkej kopec a vysychá to tu opravdu rychle. Dělaj se motox kostičky a drží to snad ještě lépe než včera. Opět držíme i my, vy, všici. Až do zavíračky. 

Takže nakonec následuje klasický nedělní podvečerní chilloutík u dodávek, nikomu se nám odsud nechce a kdokoliv dorazí, je happy z pěknýho víkendu. Prostě se to povedlo. Andy udělal spoustu fajne fotek na svůj vrakoidní "foťák" a Mááří vám sestříhne video. Jak bylo, když jste tam nebyli, aby jste viděli. Ale vy jste tam vlastně byli, skoro všichni.

Okej, špičík má svojí ouverturu za sebou. Dle mě je to bezkonkurenčně největší a nejlepší biklepark v ČR. Zázemí, tratě, variabilita, večerní párty v Blažence, a včasná dostupnost sanitky a výborná práce horské služby, která teda byla v permanenci. 

Viděl jsem tam sanitku 5x za víkend. Takže snad jen popřít všem co se vyrakvili brzké uzdravení, a příště vari vari pane Murphy.

Veliké díky klukům co se o Špičák staraj – udělali jste maximum. Dobrá práce. 

Tak zase někdy někde.

Aloha děloha – Čárys.