TONGA – torcha toho matroše od protinožců…

Zdravím naposled protinožce ze země, kde i zima nejde od nohou, ale od hlavy.Pravděpodobně už stejně budu v touhle dobou v Austrálii.

Jelikož vidina zélandské zimy nebyla zrovna ideální, tak jsme špekulavali kam vyrazit.

Byli tu návrhy o Fidži, Cooks island, atd. Potkali jsme nějaký cestovatele a byla nám doporučená Tonga, není prý tak turistická a profláklá a hlavně je tam možnost si zaplavat s velrybama. Takže vyzkoušíme teda Tongu.

20. Červenec, ještě než jedem na letiště, tak vyklízíme celý dům do přistaveného kontejneru, jelikož komise na opravu domů po zemětřesení už je nachystaná opravit ten náš. Letíme z Christchurch asi 1,5h do hlavní metropole severního ostrova Aucklandu. Máme 7h čekání na další letadlo, je pátek a tak si povyrazíme trošku do nočního dění. V likérshopu kupujeme nějakou tu lahvinku na večerní pohodičku a procházíme to nabitý centrum. V přístavu nás furt vyhání kdejakej security man, že se tam prostě nepije, takže už to posléze maskujem tím že fotíme. V ranních hodinách už jsme na letišti, jeden kolega se nám trošku zlil a ztrácí letenku chvilku před odletem. Už počítáme s tím, že s náma nepoletí. Nakonec se našla a my už konečně letíme směr Tonga. Dobrej začátek.

Po 4h přistáváme na hlavní ostrov Tongatapu, na šířku asi 30km. Není ale moc času, takže se místním svozem, vezeme do přístavu na trajekt. Těžko říct co je to za loď, vypadá, že je svařená z vraků, co tu ztroskotaly. Cesta směřuje na 2h vzdálený ostrov Eua na jihovýchodě. Při cestě vidíme v dáli první velrybí hřbety, nějakou tu létající rybu a zvracející lidi přes palubu. V přístavu už netrpělivě vyčkávají tongánci na zásoby z lodi a taky na turisty. Zdá se, že tady to turizmem moc zasažený nebude. Bereme krosny a prostě vyrážíme někam do vesnice. Místňáci občas zírají, občas se usmívají, Ptáme se místních na ubytování a pak už skáčeme na korbu auta a vezeme se někam do pralesa. Přijeli jsme do ubytování a ze společenské místnosti už se ozývá český pár. Češi jsou fakt taky všude.

Na ostrově trávíme tři dny, dostali jsme mapku nakreslenou rukou, kde dáváme denní track kolem ostrova, potkáme občas místňáky, kteří jdou z práce s mačetou hozenou přes rameno a jinak je to divočina. Ostrov je pokryt deštnými pralesy, jsou tu jeskyně, mohutné stromy, kapradí, kokosové palmy a nějaký citrusy. Občas proletí papoušek, flyfox a jsou tu docela macatí pavouci se žlutým zadkem, kteří mají okraj pavučiny ohraničený žlutým provazem, který jen těžko rukou přetrhnete. Půjčili jsme si i kola na projetí ostrova, ty pro nás museli sehnat z celé vesnice.

Poslední večer ještě narychlo sháníme kavu, to je prášek získaný z kořenů stejnojmenné rostliny.

Je to dobrej zpomalovák, příprava probíhá vylouhováním v textilním pytli a několik minut se to mačká do vody. Kavu pijí pouze muži při jejich kava párty kam ženy nesmí. Místní kapitán nám doporučuje si nalít tak dva bouli, jeden je tak tři deci(na jejich kava párty prý každý vypije i 90 boulů, po té obvykle spí celý den a noc), my jsme koupili dva pytle toho prášku, takže jsme nakonec v 6 vypili tak 10litrů. Od chuti se nedá nic očekávat, takový bahno který vám trošku znecitliví pusu a povely z mozku nohám mi chvilku nefungovali. S pocitem že už nepůjdeme spát a rovnou počkáme do 5 ráno na zpáteční trajekt, nakonec kava vyhrává a prostě musíme jít na pár hodin lehnout. Ranní cesta trajektem je dost mazec, jenom ležíme na palubě, žaludek to někomu nezvládá a hodí si občas kachnu přes palubu.

Den trávíme na hlavním ostrově, dáváme trošku poznávací jízdu kolem ostrova, co se pěstuje, co se chová( prasata jsou tu na volno všude, nejvíc jsou kousky, kteří stojí po kolena v moři a ládujou se rybama) a ještě probíhá koupačka v osvětlené jeskyni. Jo a v neděli je přísnej zákaz práce a dokonce i koupání, aspoň teda pro místňáky.

Lidi jsou tu velice přátelští a kupodivu, většina umí aspoň trochu anglicky. Další ráno letíme na prostřední souostroví Hapaii, které má být klidnější a tady si zamlouváme resort na ostrově bez civilizace a elektřiny. Po příletu už čeká odvoz, pokoupit nějaký zásoby a naskákat na loďku a směr ostrov Uoleva. Je to takový ten ostrůvek obklopený modrými lagunami a přes pláže jsou nakloněny typické kokosové palmy. Uuaa, Bomba!  Resort se skládá s pár bambusových chatrčí a zavěšených hamaků. Jak vypadá náš běžný den? Jen co dopoledne vstanu, beru hned masku s ploutvemi a po pár krocích už plavu na několik metrů vzdálené korálové zahrady, kde je občas nějaká želva, rejnok a spousta barevných rybek. Po té svačinka, válečka v hamaku, shodit kokos na zapití rumu, zase trošku pošnorchlovat, takhle si to dát několikrát za den a večer válečka okolo ohně. Tady se čas vůbec neřeší. Bydlí tu i majitelé, které skoro nevidíte, pár dalších lidí z jiných chatrčí a jednou za den někdo projde, občas potkáte šťírka, nebo vás z pralesa navštíví divoký prase.  Večer si svítíte petrolejkou a přes den vám jídlo ohřeje oheň, voda na pití je dešťovka, která chutná líp než spoustu vodovodních u nás. Velice rychle si na to člověk zvykne a těžko odvykne. Ještě dáváme 10km procházku kolem ostrova, po cestě samo šnorchlování, dva zůstávaj s rumem na souši. Při kochání pod vodou oběvuju medůzku, ale nějak jich přibývá, jeden žahanec, druhej žahanec, mizíme ven, kličkujeme mezi nima, oddychávám si když vylejzám z vody a první věc co vidím je, že Tarzič se nahej sápe na palmu… co to jééé? Pak se přidáváme a fotí se Tongánské pozadí.

Po několika dnech už to balíme a zbývá nám ta hlavní věc, za kterou jsme přijeli a to velryby.

V tomto zimním období jsem připlouvají Keporkakové porodit mladé a je to tak ideální místo na pozorování. Vlastně asi jedno ze dvou na světě. Zamluvili jsme doporučenou společnost a jednoho rána kolem 9 vyrážíme na takové větší loďce na oceán. Je to vlastně takový hon na velryby, zahlídnete ocas nebo ploutev a vyrážíte. Někdy je následujete několik desítek minut a bezvýsledně. Zrovna to vyšlo, že to jeden páreček křížil s naší lodí, takže první půlka lidí se připravila na plavání k nim, ale nakonec se pak velryby vynořili na opačné straně lodi než bylo předpokládaný, takže nalézt a zase za nima. Po několika hodinách a žádným úspěchu pomalu ztrácíme naději, tak máme aspoň jistotu, že máme v ceně oběd. Chvíli nato se ale v dáli plácá ploutev, je to mládě a jen tak si hraje u hladiny. Vyrážíme a zastavujeme asi 100m před mím, první skupina plave. Mládě se zanořilo a po pár minutách je nabíráme s neúspěchem. Mládě se poté objevuje nedaleko i s matkou, teď jdu já ve druhé skupině. Pomalu plaveme v čele s instruktorkou, pořád čekujem pod hladinu, nad hladinu. Vidíme trochu dno, bude to tak 20m  a najednou vidíme obrovský nehybný ocas, v tu chvíli taky znehybníme a jenom doslova hledíme, plaveme pomalu ze strany a vidíme celou matku o délce přes 10 metrů, je nehybná těsně nade dnem, pocit ani nejde popsat, po chvilce za ní vyplouvá 4m mládě se nadechnout na hladinu, po té zpět pod matku se opět nakojit. Jsme od nich pár metrů. Už je čas, aby se i nadechla matka. Je to fakt kolos když to vyplouvá na hladinu, kousek pluje i s mládětem, my vedle nich, zastávka a zase se nastává kojení. Takhle se párkrát prostřídáme s druhou skupinou, něco natočíme a uděláme fotku. Jeden okamžik mládě nějak nezvykle rychle vyplouvá na hladinu, vyskakuje a dopadá né zrovna daleko od nás a rychle pluje pryč a pořád skáče, matka se to otáčí za ním, ale zrovna nějak divně přes nás, kopeme ploutvama do plnejch a míjíme se o kousek. Hercna bije naplno a myslím že jsem viděli to nejvíc co šlo. Největší zážitek vůbec! Posádka nám pak sdělila že mládě se jenom rozdovádělo a matka ho pak šla nahánět. Trip ukončujeme obědem na lodi a šnorchlovačkou u atolu. Pokud se tam někdo chystáte, velice doporučuji společnost Fins and Fluks.

Večer to zapíjíme v přístavu a zapíjíme tak solidně, že druhýho rána jdu zpět do přístavu vylovit ze dna gopro, který už je z půlky zaváty pískem a drží jen na těsnění, jelikož pojistka je otevřená. Žádná voda uvnitř, takže pohoda je to kvalitní výrobek. Po příletu na hlavní ostrov se ještě ubytováváme v pokoji kde už je známej  z jiného ostrova a sděluje nám, že je hned klidnější, jelikož v tomto pokoji minulé dvě noci někdo přepadl  turisty s kudlou v ruce. Jedem ještě na místní večerní raut, kde zrovna princezna slaví narozeniny doprovázené tanci a ohnivou show v jeskyni. V posteli jsem potom radši usínal s nožem v ruce.

Přílet z Tongy do Aucklandu byl zpestřen tím, že kolega (no ten co byl při začátku dovolené nažranej jak pes ) si nevědomky dotáhnul v síťce u batohu citron a po rentgenu si pak zaplatil 400 doláčků. Na vtípky že za 4stovky si mohl koupit dva metráky citronu nějak nereagoval. Není tu úplně nejlevněji, ale ze zélandského přepočtu to je přijatelný. Poměrově to vychází že za 16dní spotřebujete tak  18litrů rumu. Pokud už cestujete na druhou stranu světa za prací a cestováním, tak se vyplatí dát si dovolenou v Polynésii. Když tam poletíte rovnou od nás, tak se nesrovnáte s časovým pásmem, dáte za to hroznej balík a v tý rychlosti si to ani neužijete. Tákže tato destinace je taky jasná volba. Teď už je na řadě zmíněná Austrálie potom Thajsko, Kambodža a po asi 15 měsících zpátky JČR.

 

Zdárek, protinožec Skříp