F.I.I.nýto !

Okej tak je to tady, tak je to za mnou, tak je další etapa v mým životě uzavřená, další přerod v jinýho člověka z části dokončenej… Jak už jsem psal tolikrát, měníme se, ani jeden z nás není tím člověkem co byl ráno, a pro dnešní den to platí dvojnásob, prostě…víc je vevnitř, kdyžtak.

Tak opět, nezlobte se, ale nemůžu začít jinak, než retrospektivou, prostě omlouvám se, ale pro zdegenerovaný články alá „statusy na facebuku“ musíte jinam, tady jedem v módu doby, kdy kvalita projevu byla hotnotou, dle níž se mohla měřit hloubka člověka…

Je cca vydržte…5 let zpátky, a já vyrážím za Pavíkem z Kralup, protože to byl člověk, kterej mi v mým hladu po informacích o Freedivingu mohl pomoci, měl chuť a ochotu. Tenkrát jsme na procházce strávili odpoledne mluvením a mě nadchnul ten poodkrytej svět možností a trochu i toho tajemna, který kolem toho celýho bylo….JAK dlouho můžu zadržet dech ? Na jak dlouho se můžu potopit a kam až ?

A protože jsem byl dycky člověk zvídavý, začal u mě proces hledání tý mojí cesty, která z části skončila dneska…aby teprve dneškem vlastně začala.

První kurz u Davida Čaniho, s Carlosem z Nejdku…podzim 2008 tuším ? Neuvěřitelně nakopávající dva dny, první moje statika, kterou jsem doklepal v totální hypotermii na tři minuty, myslím, dodneška slyším Davida Čaniho jak mi říká : „Neboj se (tenkrát ještě ne s dodatkem PYČO) teplota ubírá minimálně polovinu výkonu, máš před sebou určitě aspoň 6 minutový statky…”

Pak je těch střípků mnoho. Moje nejdelší topení v Miličíně, 3 : 30 pod vodou v pohybu, náš vejlet na HVAR s partou 16 ti lidí za lezením a topením, první vejlet pod led a nebo Egypt s panem VTCH…a moje první monoploutev, ach jo, tolik se mi toho motá v hlavě, ty brďo…první komment Pavlíka z doby před cca dvěma lety : „No vidíš, jak ses vyplaval…“ ach jo, občas ten objem toho, co jsem schopen v hlavě uchovat, proklínám, kdybych častějc zapomínal, třeba bych měl víc prostoru na to, udržet v palici třeba datum narozenin mojí holky…promiň…

Jo, a pak přišla cesta do Oceánu. Návrat a rozhodnutí učit. Telefon a rozhodnutí učit pod F.I.I. protože jsou best. A meeting s Davidem na přednášce o hranické propasti, cestou domu zaplatím z wifiny od MCD zálohu, jsem motivovanej na tenhle instruktorskej kurz jít a dát to…i přesto, že vyrovnávám v 15 ti metrech s „kotrmelcem“ …a odměna Oceanu v podobě „Frenzel techniky“ z Bali…a jak se to všechno začalo sumírovat dohromady, nepřijde vám to až děsivé ? Mě ano, když nad tím tak přemejšlím…

Mno a pak stojím na letišti, táhnu za sebou tašku jak kdybych se stěhoval a vidím tunu lidí, co jsou jasně z Moravy, protože je slyšet, jak PYČUJÍ už na dvacet metrů, a je mi jasný, že to bude sice dřina, ale i legrace…

A byla. Fakt jo.

Dva dny jsem propotápěl, probíral věci, vzdělával se v AR, a CPR resuscitaci, rozchodil uši a pak udělal zkoušky z Primary and Secondary Care, a mohl vypuknout Advanced safety kurz…
Rozjeli jsme to kvalitně, a říkal jsem si, bude to ready, nic složitého…ale začalo přituhovat. Tuhle zkoušku ještě složit bylo o pohodě, ale jeli jsme dál. Dorazili klucí katarský a kluk se zakrytou holkou z Kuwaitu, a už to tam padalo…teorie, manuály, praxe, točení na bojce, blití ve vlnách, teorie, furt dokola, zkoušet přednášet, učit ostatní, David zlobil jak prase…uf, napadá mě příklad, jo, hele napíšu, odbočím, opět trocha retrosepktivy v retrospektivě…

Děj, scéna : Bojka, Openwater sessions, včera.
Herci : Já, Nalaf, Zarir, Abdullah, David (jakožto vrchní ZLObitch).
Situace : Simulace hloubek + safety + technika kopu + milion věcí.

Jedem.

David sayz : „Martin, wanna see your dive to 20 meters, Perfect pre-equalization, perfect kicking technique, body position, head position, all in demonstration quality, no more breathing on surface, just ready and go – now !“

Uf, nestačím ani říct „jes“, radši srknu vzduch a uvolňuju krk, dělám viditelnou krásnou preequalizaci, krásně vyndavám šnorkel, aby to „studenti“ viděli, uvolňuju ruce, pěkně duck dive, první tempo, ruku na nos, druhou před sebe, širokej kop,…“nezapomeň na nic Máťo, David se kouká, kurva, musím to dát…od 1O metrů pamatuj zpomalit kop, ne už tak široce, pěkně jeď jeď jeď“…a jsem dole, hlavou mi jede…“k otočce použij lano, zkus uši, a krásně široce nahoru, hlava volná, od deseti snížit kop, ruce pomalu dolu, uvolnit hrudník, nezaplavat daleko od lana, srkat vzduch z masky“,…už ho vidím jak mě sleduje, okej, jsem skoro nahoře, vypustit vzduch…“aaaáááách“ a bojka, recovery brathing, okej, snad jsem nic nezkurvil…dělám signál, sundavám masku, „I´m OK Dejvid…“

Aniž by mi dal jakejkoliv feedback, povídá mi :
„Put your weight belt down, just now…“ dělám to, neodmlouvám…“Go to  15 m, demonstration quality !“
Uf, kurnik ,co to je, hážu po Zarirovi olovo a jdu na to, srknu vzduch, a „řežu“ jí dolů, ale moc ne, protože mi to nejde, tak dřu jak pes, mám děsnej vztlak páč mám 5tku neopren, v 15 metrech to konečně votáčím, nožky mě pálej, a jdu nahoru.

Vylezu, jsem tak nějak jako lehce rozmrdanej, jen lehce, v tu chvíli mi David poví :
„FOLLOW ME, PYČO.“  A děsně bere čáru dolů.
„Ty krávo, cože ?“stačím si jen pomyslet, protože musím hned dolů, protože on je děsně rychlej a jak mi cukne, tak ho nechytím. Chytám ho po slušný dřině asi v 15 ti metrech, jdeme spolu nahoru, cestou mi blackne, to je bože můj vůl, to nevidí krucinál, že toho mám až kam plný zuby ?
Beru ho na hladinu, dávám safety, jen co se se smíchem probere, tak mi řekne : „Now, give me feedback, how was my dive ?“
Tak na něj čumím, funím víc než roztočený turbo a povídám (sendvič technikou – dobrej feedback – špatnej kousíček – a opět pochválit studenta)
„….uf…David, your dive was exscellent, you´re so fast, I did´nt expect this speed…UFFFF…you have definitelly in the future go for some freedive competition,….UFFFFF….because….UFFFF… you are so strong and fast..but…little bit of your technique, was not so perfect…“a marně lovím v hypoxický hlavě, co to kurva dělal blbě, protože mám vymalováno….a stejně nemůžu chytit dech…a v tu chvíli mi poví….

„CATCH ME, IF YOU CAN, BITCH…“ a začne jí řezat zase dolů. A doprdele. Rezignovaným povzdechem se nadechnu, protože tohle nedám a poslední co zahlídnu, jsou nevěřící pohledy těch tří kluků..a dolu.

Naštěstí to votáčí v 15 ti metrech, mejch nejdelších 15 metrech v životě, už jsem byl rozhodnutej, že musím s ním dolů, protože stejně blacknu a chci, aby mě z toho musel dostat, chci se mu za to pomstít…ale naštěstí to votáčí. Jdu vedle něj nahoru, a řikám si,“…jestli mi tu nasimuluješ znova blekanec, tak u bleknem dva, ty vole…“ a on to naštěstí nedělá…

Na hladině se na mě směje, já to nějak rozdejchávám a povídá mi :
„Máš štěstí, že se mi seklo ucho, chtěl jsem ti zdrhnout do 3Oti, to bys asi nedal, co ?“
Popravdě řikám….“Tam asi jo…zpět ne.“ A jsem víc než rád, že to neudělal.

Pak chce samo feedback, jaká byla jeho kicking technika.

——————————–

Konec  prostřihu do včerejška…

A pak přišly zkoušky, vytahuju si téma : „Water enviroment“ – local aqutic life, local conditions…a střílím to tam s noblesou, pomáhá mi videjko co jsem jim pustil na počítači s panem VTCH…a 98 procent je moje ohodnocení…
A píšem test, a 100 procent…
A pak další prsentace dneska ráno…ta poslední…a vytahuju si „-Buddy separation“ – surface vs underwater, triangulace na břeh, postupy, limity, signály, návaznost na současnej level vzdělání, zdůraznit nutnost správného vybavení, provázanost  s lokálníma podmínkama, atd atd…
A jo, uplně v pohodě.
Opět 98 procent.

To bylo to poslední. DONE, well done.

——————————————

Mám to.
Od týhle chvíle, jsem jeden z neustále se rozšiřující základny lidí, který jsou vzdělaný u nejkomplexnější školy s nejlepšíma výcvikovejma metodama, jaký jsem kdy viděl. A že jsem toho viděl. Tohle je vrchol profesiálnosti, nechápu, klaním se a dávám klobouk dolů. Od materiálů, přes pojištění, formuláře, online registrace, instructor locator až po formu, jakou tenhle kurz měl…ve všem jsou naprostými leadry a v budoucnu mi bude ctí, a to myslím vážně, presentovat tuhle formu vzdělávání kdykoliv a kdekoliv. Protože já perfektní práci tleskám, a dycky jsem jí obdivoval…

Možná se vám zdá, že to, co jsme tu podstupovali, byla až zbytečná tortura, ale já si to nemyslím. Ono to je třeba, prostě je třeba abychom jakožto instruktoři byli schopní jít daleko za limity kurzu, který budeme učit, to je prostě nutné…abychom měli všechny tyhe vědomosti.

A forma ?

Tolik legrace, kterou jsem tu s Davidem a spol zažil, bych vám rád přenesl aspoň v desetině. Ale to nejde. Protože to by byl teprve report, kterej by byl několikanásobně delší, než byl tenhle.

Prostě mi věřte, že jsme se nasmáli, až kam. David má neuvěřitelný hlášky, který jsem si normálně ZAPISOVAL, protože…dobře zkusím to…
——————————

Dneska ráno, odchod na zkoušky, a David zjištuje, že se jede velká cena F1, a jakožto člověk, co si plácal po zádech s Hamiltonem a Buttonem, je víc než jen zainteresovanej. To chápu.
Ale je 8:50 a zkoušky začína v 9h.
Řikám mu, : „Pojď, Dejve, musím jít, protože jinak neudělám ty zkoušky….“
Na to on : „Di jim říct, že dorazim za chvilu, bo ezli promrdám ten start PYČO, tak budu tak nasraté, že zkóškama nepróde nikdo.“

Muhahaááááá.

A takhle nějak, celejch těch 1O dní.

Moc děkuju za super zážitky, za všechno, co jsem se tu naučil, za super pohodu a profipřístup, za tu tunu informací, který jsem dostal, i když jsem si myslel, že už nemůžu vědět víc, a i za to, že mi bylo pomoženo s nějakejma překladama specifických slovíček při psanejch testech… prostě za moc.

Tak, dneska si dám dobrou večeři s Kuwaiťanama a Katařanama, a posedíme, pokecáme, a konečně si na chvíli dáchnu.
Cesta se nachvíli zastavuje. Cítím jakési bezčasí, ustrnutí v pohybu a rozlítanosti posledních dvou měsíců, kdy se stalo tolik věcí…přesuny, zážitky, lidi, bozi, krajiny, vize blízké i vzdálené, víš takovej ten hluuuubokej nádech….
Zádrž….
Tak tady, těsně po tý zádrž, tady teď jsem.
Čekám na výdech. Aby pak zase začal celej cyklus znova. Jako život. Každej den. Každou minutu.
Je to nádhernej pocit.

Zatím si ho užiju. Pokračování začne to zase až zejtra. Zbejvají mi 4 dny, tak nastoupím rovnou na LEVEL 2. J
Proč ?
Protože….

I AM – I CAN.

Thats it, thats all.

Martin, F.I.I. L1 instructor, Egypt, 14.4.2013