Něco málo o tom, že věci je lepší dělat tak jak se mají…

Chtěl bych Vám teď na několika řádcích nastínit situaci, která se mi stala. Pokud to někoho nebude bavit číst, může to s ledovým klidem, zavřít, páč má mé plné pochopení, jelikož je mi jasný, že moje pisatelská kvalita , nesahá ostatním zde již vyjdivším článkům, ani pod nejspodnější část nohy, čti chodidlo. Pokud se s tím někdo chcete přeci jen trápit, směle do toho a půl, jak se říká, je hotovo.

A kdo uhodne, kdo toto dílko napsal, čeká ho odměna…

Jednoho krásného a sluného odpoledne, po osvěžující koupeli, několika skocích z můstku pro pobavení všech přítomných a kusu dobrého jídla na místním koupališti, jsme se s dlouholetým kamarádem rozhodli, tak pěkný den ještě neukončit nad sklenicí piva, ale ještě nějakým pohybem. Volba padá na slack line. Místo je jasný a to víceúčelové hřiště s umělou trávou, jsou tu i takový ty tyče, na které se upíná a natahuje síť třeba na nohejbal. A v tom to přichází, kamarád vytahuje jakýsi 4cm široký popruh (kurtnu na upevňování nákladů) s tím, že na tom se mu chodí líp než na klasický 2,5cm smici, a že to ukotvíme přes takovou tu kladku , která je na sloupu a slouží k napínání sítě.

,,Ok, ale s tím já nemanipuluju, to si natáhni sám” toť jsou má slova, s tím že až to všechno připraví, samozřejmě, že se projdu. Během chvilky už má nataženo, ale průhyb je obrovskej.

,,To bude chtít pořádně došponovat” mu povídám a i nadále se v tom neangažiji. On se snaží co může, ale průhyb pořád nedovolí nějáký rozumný chození. S prosíkem za
mnou přichází zda mu to tedy pomohu došponovat, a jelikož mě to koukání nebaví…jdu. Beru do pravé ruky tu pekelnou kličku od kladky a pootáčím ji ve směru, tak aby se nám lano došponovalo, po otočení o tři zuby, to vypadá, že máme kýžený výsledek na dosah. OK, tak ještě jeden zub…a ten už jde sakra těžce, levou se chytám za mantinel, který je okolo celého hřiště, abych do toho dal opravdu vše z toho mála co ve mě je a pravou tlačím na tu pekelnou kličku kladky…ano tušíte dobře teď se něco musí stát….

Klička mi z ruky vyklouzává a odměňuje se mi za její trýznění, pořádnou ránou nad zápěstí. Já ani nevím jak, ale během okamžiku jsem o pořádný kus dál a snažím se ,,to rozdejchat,,.
Z kola jsme na nějakou tu bolest zvyklý, a tohle je dost, ale nikde nevidím krev (mám na sobě mikinu), si říkám, že bolest je jen pocit, a pocity ovládá mozek, jenže tenhle challange prohrávám a během chvilky jsme kompletně upocenej, ale kompletně, asi jako po 5 min. pořádnýho výkonu (to jsme nikdy nezazil…vy jo?) z čehož jsem lehce nervozní, páč jsme nepoužil deodorant proti stresu:) no nic, podívám se na to, maximalně je to zlomený.

Vyhrnu rukáv a k mému údivu vidím jen malou tržnou ránu ve tvaru, již neplatící 50 haléřové mince a v ní zpěněnou krev, nevím zda to něco znamená, ale taky to vidím prvně,  když bolest neustupuje ani po dalších 10 minutách, ba naopak stupňuje se, jedu pro jistotu na chirurgii, abych zjistil jak na tom jsme s kosti.

Tam klasika, doktor vyšetřuje pohledem ze židle, zatímco sjíždí bulvární novinky na seznamu, sestra resp. zdravotní bratr (v tu chvíli asi nejschopněší zaměstnanec v místnosti) ránu čistí a nevěřícně kouká na tu dírku, kam bys dal první článek ukazováčku, zaváže to a vypíše žádanku na rentgen. Tam čekám, páč proč by měl být někdo na pracovišti, když je areál nemocnice tak velký, že se můžu v klidu někde zašít. Ok počkám si tedy, ale vše zachraňuje již zmíněný zdravotní bratr a obsluhu rentgenova fotoaparátu
dohledává. Pak už jen ruku blik, a ještě ruku tak a blik a já jdu zase zpět do ordinace. Tam slyším verdikt ,,Máte štěstí, zlomený to není“. Já v duch křičím ,,Hurá!!!”. Dostávám instrukce, lékařskou zprávu, platím regulační poplatek, a s pozdravem odcházím.

A co z toho plyne?
1. příště radši dodržím to co jsme slíbil (večeře s babou) a ne, že místo toho půjdu v rámci ušetření korun na lajnu.
2. dělejte vše tak jak se má, i když určité alternativy jsou dobré, tak tahle se sakra vymstila.

Každopádně to mohlo dopadnout mnohem, ale mnohem hůř :D

Snad tedy nebude chtít vymýšlet nějaké nové inovativní způsoby a dáte na to co už někdy někdo vymyslel.

Užívejte si života každý den a žijte si svůj sen!

PS.: kdo to dočetl až sem, má můj obdiv. Za češtinu se omlouvám… :)
-pan neznámý-

—————————————————-
A kdo uhodne, autora článku, toho šikuldu Mikuldu, dostane od 720 krásný trígo 720. Jak jinak. Odobní odběr v 720 podmínkou. . .