Jih, kam se podíváš..

Tak po prošpičákované sobotě jsem si říkal, že by to chtělo další jižní lokalitu. Vloni jsem byl snad jen na otvíračce a letos jsem to tam ani neviděl. A kdeže to bylo? Tak to se dočtete uvnitř..

Je neděle sedum ráno a já pod těžkou pražskou oblohou, která jen tak tak nese ty houstnoucí mraky, mám v plánu jet zas na jih. Za sluníčkem. Ostatně, to se přeci tak jezdí, ne? Na jih – do přímořských letovisek. A tak skáču do auta a protože vím, že klucí včera na Špičáku mluvili o Lipně, tuším, že se nebudu v tomle přípřehradním holanském karavanisku na nejpomalejší lanovce nudit sám. Jasně že je to malej kopec, ale tamní klopenky jsou i tak stále zábavný a navíc svým počtem stále směle můžou konkurovat nejednomu bikeparku. No a v neposlední řadě – je tam ten ultimátor, kterej jsem chtěl taky vidět na vlastní oči. A tak mažu v autě na jih a obloha houstne.

A houstne. A houstne tak, že už hustší bejt ani nemůže a tak začne padat. Najednou je tu slejvák jak z apokaliptickejch filmů a já mám zlé předtuchy, že podobna dnešní bluesky bude mít barvu Mariánskýho příkopu na mapě. Srovnanej že dneska teda budu moknout dojíždím těch posledních pár kiláků, ale tady to najednou ustává a vypadá to že ani není takový bahno. Lezu teda do helmy a chráničů a jdu na lano.

Cesta nahoru pak ubíhá asi jako čekačka na magistrátu při přihlášení auta. Takže i přes motivující slogany na zadních stranách sedaček „jeď i nahoru naplno“ a ozančení plně obsazený sedačky, mám pocit, že je to spíš touha rekalmního grafika po mejm skoku z lanovky dolu. Obrňuju se ale vnitřní rezistencí a jedu si aspoň zádrže dechu. Pravda  – občas mám problém to vůbec dát od sloupu, ke sloupu když se lanovka ještě zastaví, ale trénik je to o to lepší. Cestou pak pozoruju co se děje v trávě a dokoce trať nevypadá ani tolik poměkle. Jasně je to mokrý a sem tam louže, ale žádný koleje po náby. Občas podemnou proletí splašenej  holanďan a pak vidím i místňáky. Šárka – co rozhýbává bolavej loket, Koli tejbluje každou bouli, Bíga zkouší pevnost nový zadní stavby po měsíc a půl dlouhým čekání na reklamačce a další. Po pár jízdách se teda sjíždíme a dáváme trati co proto.

Otázka času pak už jen bylo, kdy se zastavíme na tom ultimátoru a pokoukneme co s tím rok postávání pod lanem a deště v minulejch dnech udělaly. Dle místních je do dost povadlý a na hraně chybí dost materiálu. Po chvilce přemlouvání si teda zkouším jeden nájezd a i přes to, že to k hraně po dvou narychlovákách sotva dobrzdím, tak vidím že budu krátkej. Nicméně máme ty pružiny vzádu, tak uvidíme co sežerou. Rubu teda na nájezd fest a tahačka nahoru do bunyhopu, jak kdybych měl vyskočit deset schodů. Mám to just a jdu to potvrdit. Druhej nájezd – narychlováky už víc plněj svojí funkci, ale stejně nejsem z výsledkem spokojenej. A tak do třetice využívám malinko jinou stopu a pocitově už je to lepší. Přihlížející maj ale jinej názor. Nicméně když vidím, že i ostatní to mají tak tak, říkám si že ladit odskoky na vidli a tlumiči aby to víc házelo už nebudu. Dáváme pak ještě dalších pár jízd a nakonec nějaký focení a celkem spokojný to jdem zabalit.

Za tu dobu se ale na obloze několkrát prostřídalo stršidelný peklo a snad jen proto, že nás ani potencionálně blížící se pohroma neodradila od ježdění, je najednou obloha vymetená od mraků a já tak nezbývá než ještě jít k vodě a i přes vítr co ohýbá stromy v pase napnout lajnu a za západu slunce na břehu dát pár kroků na od větru vibrující lajně – fakt zážitek. Klucí i Šárka ale nevzdávaj soje ambice a tak po inovativních novinkách v chození po slackline zábava jede.

Slunce se začíná nebezpečně blížit k vrcholkům stromů a tak když to ostatní balí, já ještě zůstávám nějakou chvíli na místě a jen tak sedím, koukám do rozmazanýho odrazu slunce ve větrem čechranejch vlnkách Lipna a ani se mě nece se zvedat.

Vítr studenej a sluníčko jen marně pálí svoj energii proti němu.

Léto je prostě pryč a tak ještě aspoň posledních pár paprsků chytnout, než zhasnou.

Čekám teda na touchdown slunce, dávám mu high five.

Balim a nechávaje jih hluboko pod sebou směřuju na sever s myšlenkou, že jih, je prostě jih..

-a-