O víkendu jsme se po dvanácti letech naposledy sklouzli na třidéháčku. Z žádnýho jinýho seriálu akcí jsem vám tu nenapsal víc reportů, tak to jdu i naposled napsat.
Je pátek. Prší. Stojím u pultíku. Vedle mě rakev. V rakvi můj děda. Přede mnou hrozně moc lidí. Na pultíku deštěm promočená A4, na kterou jsem vměstnal jeho život. Zažil jsem i lepší pátky.
Odpoledne skládám sjezďáka, kterýho jsem letos ještě pořádně neprojel, ideální jet to testnout na závody.
První a poslední letošní 3DH padlo na Jedlovou. Na místo dorážíme okolo šestý večer a žije to tu v plným proudu. Většina lidí už má najeto a startuje dual na cílový louce. Show je to velká, po každý když postoupíš, musíš dát panáka zelený, takže vítězové už jsou ready na večerní program.
Já si jdu s Luďanem sklouznout dráhu a osahat si nový kolo. Trať má pořád stejnej profil, jako ji za poslední roky známe, ale všechny detaily jsou dovedený k dokonalosti. Je to prostě klasická 3DH trať. Čas okolo 2 minut, většinou jedna dobrá stopa, žádnej prostor na odpočinek, žádnej prostor na chyby. S kominací 27,5″ kol a kompletně nejrychlejšího kola, co jsem kdy měl, je to teda jak v tobogánu. Ale baví nás to, baví moc.
Z Turnova jsme dorazili v hodně početný bandě, takže to večer rozjíždíme v depu, pak se zábava přesouvá do místní hospody. Tady nezůstává kámen na kameni a jede to pod plným plynem. Ani vystříkanej hasičák natož odvoz našeho kámoše s otravou krve sanitkou nevyvádí obsluju z míry. Holt divokej sever.
Ráno se probouzíme do lehkýho deště a nikomu se nám to nechce jít vyházet. Ale co se dá dělat, jdeme se pořádně zasrat. Věci co jsme měli vymyšlený nejdou, takže jedeme, kam to padne a hlavně to udržet.
Měřák se jede na komplet bahnu a po výmrzu na startu to teda fakt bolí. Šlapání do cíle je řádný a s úsměvem na tváři teda nedojíždí nikdo. Po kvaldě jsem 10., takže se ve mě proubouzej závodní ambice a dokonce si i meju kolo.
Na druhou jízdu nám to lehce vysychá, bohužel závod přerušuje mladej týpek, kterej to naložil do stromu a usínajícího ho odváží vrtulník. Nepříjmnej pocit, zima a lehký přeháňky, ještě vymrzlejší než na měřák to tam jdeme sklouznout.
Druhá jízda hned navazuje a trať je o poznání suchá, takže je jasný, že to bude rozhodovat. No tak jdu klasicky ven, protože to přesírám hned na záčátku, jak moc chci. Ale i tak si jízdu parádně užívám. Luďan ten samej scénář, ale klasicky s lepším časem než já. A oba dva si nás nakládá mladej Dancek.
Držet to zkouší každej, ale tahle trať má jasný limity, kterýma jsou třeba stromy. Takovej Kissak trefuje v první i druhý jízdě až z toho láme vidlici. Zeleňák balí druhou jízdu na objezdu skoku, když si myslí, že vyjel z tratě, ale i s časem z první jízdy mu to dává bramorovou. Příště si prohlídni trať kámo!
Třetí flek bere Filip Hlaváček. 120 kg v neskutečnejch kulích letících lesem na santovi je prostě úlet. Jsem rád, že ji lidi jako je Filip pořád takhle držej a jezděj, je to motivace, motivace už taky konečně jednou pustit brzdy.
Druhý místo zandává Růžovák 1:51 už je velice slušnej čas. Svojí jízdu dal i do posledního GoPro editu a takhle by to teda šlo!
No a nakonec to kompletně zabíjí Eric Forster, týpek co nám hodně zatápěl na 3DH, nemohl tady chybět a 1:49 na týhle trati nevím, kde vzal. Musel fakt letět ukrutně.
Následuje vyhlášení, loučení, balení a odjezd. Zůstává tu po nás jen vystříkanej hasičák, rozbahněná trať a slehlá tráva.
Po dvanácti letech jedu naposled z 3DH a musím říct, že jsem si tuhle jízdu fakt užil. Tenhle seriál mi dal hrozně moc zážitků, kamarádů, zkušeností a krásnejch víkendů. Ani nevím, kolik závodů jsem od roku 2004, kdy jsem se účastnil poprvé, mohl zajet.
Díky všem, hlavně Henďovi, Šroubkovi a Vojtovi, že to pro nás dělali. Bylo to dlouhý, doba jde dál a pro ježdění 2 minutovejch tratí na sjezdovejch kolech tu už není prostor.
Tak uvidíme, co bude dál. To ježdění na kole nám nikdo neveme, to je jasný.
tomaass
Skoda…vyblbli jsme se tam dost…
A 3DHčko už nebude? K tomuhle závodu furt psali “první a poslední LETOŠNÍ”, což neznělo tak fatálně…