MČR DH Špindl 2016 – repec a video

Když nám právě přišla ta ledová fronta ze Sibiře, venku ti ledový vzduch lepí nozdry k sobě a dost znepříjemňuje jakoukoli existenci. Konec sezóny je dávno za námi, do začátku nové ještě daleko. Když dárky jsou už dávno rozdané, radost z nich už možná vyprchala, zbývá akorát sklidit to koště s koulema, co už tak pěkně nevoní, spíš smrdí a dělá bordel, (nemyslím manžela ani přítele, nýbrž vánoční stromek) a pro cpaní se cukrovím a nezdravým až extrémně škodlivým jídlem ( viz. Pochoutkáč z Kauflandu) není už žádná omluva, naopak přichází výčitky a předsevzetí, jejichž realizace je asi tak příjemná jako střevní chřipka… Jak to vypadá jste si již mohli přečíst v článku od Andyho – tři typy běžců.
No a proto je nejvyšší čas, abych se vytasila s nějakým tím zpracovaným materiálem z léta, začnu tedy zvolna, skoro už podzimníma závodama v Čechách s ne úplně ideálním počasím a možná trochu hororovou atmosférou…
Takže začínáme na MČR BigMat downhill Špindlerův mlýn…

Už ve čtvrtek balíme a naším novým domovem, jako při většině tripů se stává Žlutý polepený transportér. Výlet nám začíná slibně, deštěm snad po celém území ČR, v naději na lepší počasí o x kilometrů dál přijíždíme na místo určení do Rokytnice, na špindl je přece času dost, někde se musíme rozehřát.. Moment, říkám rozehřát. Při příjezdu počasí překvapuje, nikoli však pozitivně, teploty se nečekaně pohybují okolo nuly…
Modlím se ať začne raději lejt, ale ať je teplo . A ladím outfit na styl cibule, jedině tak je šance že přečkám noc.
Rokytka na rozehrátí dobrá, skoky spíš kratší, ale je to zábavná trať. Večer se přemisťujeme do Špindlu. Počasí stále přeje a teploty klesají, z cibule mutuji na můru, lepím se na cokoli co vydává světlo v naději že vydá i teplo a využívám jakoukoli záminku pro rožnutí vařiče. Za noci tůrujeme téčko abychom z něj vypudily aspoň doušek tepla, ovšem jediné čeho tím dokážeme je dost zaplynovaná ložnice od výfuku, což by nás teoreticky mohlo taky uspat. Je třeba si na všem najít něco pozitivního že? Dost zdrchaná přečkávám další noc a dál se modlím ať raději leje než ta kosa.

Přes den se počasí moc nevylepšuje, ale jde se trénovat, neb tahle trať každého rozpálí. Mám Špindl ráda, jeho klopené vysoké zatáčky a pořádný svah…
A skalku… I když letos je zjednodušená, takže to není zas takový oříšek… Ale i tak příjemné pocity ve mně zrovna nevyvolává, teda kecám, jsem nadšená a maximálně si to užívám, nač se znepokojovat. To mi chybějící trénink nebo nedostatek dovedností nevynahradí. Večer se snad i otepluje. Moje modlitby byly vyslyšeny.
A ty v.. Fakt byly – začíná pršet…

Modlím se ať mrzne! (Ženy vždy ví co chtěj)
Ještě že klopenky jsou tu fakt vysoké a je se v tom prudkém kopci o co opřít nebo zastavit, protože trať je na kaši a o směru jízdy již nerozhodují ani řidítka, ani Shortyny, možná trochu balanc jezdce a dost štěstí.
Ale nikoho to nerozhazuje, všichni se postupně vrhají do toho bordelu a vesele štěbetaj a juchaj, přičemž, když dojedou až ke skalce většině to nedá a musí si na ní vyhodit z kopýtka, někteří jsou soudní a jen si tak lehce radostně odšlápnou, jiní si očividně myslí, že tanec je jejich druhou přirozeností a pouští do světa nejrůznější taneční kreace, lecktrerý pán by se uživil snad i jako gymnasta. No připadám si tu jak v Lets dance a snažím se nezůstat příliš pozadu.
Jedna pozitivní zpráva po tom všem štěstí, večer je poměrně teplo! A na druhý den, trať až na pár míst skoro suchá, skalka tedy úplně, takže už to nikoho tolik nebaví, začíná se rejsovat, řeší se obutí, technika, kdo vyhraje.

Mě je to jedno, přijela jsem sem hlavně kvůli trati, kterou jsem si jako vždy opravdu užila.
Beztak kdo vyhrál už teď není relevantní, tak co kdybyste mrkli na video, které jsem sestříhala? Moc mého ježdění tam není, protože v Rokytce jsem netočila a na záběry ze Špindlu se nedá koukat.

A příště dáme Alpy, Schladming nebo Semmering, sluníčko, pohodu ale oproti Špindlu by to mohla být nuda, tak se raději asi netěšte.