Zimní trek číslo 3

Tak zase rok utekl jak voda a já tu mám povídání o našem již třetím zimním treku.

Klik na putování po krajině za východy slunce, pohledy do kraje a tunu neskutečný volnosti, když prostě můžeš jít jen za nosem.

Letos nám konečně vyšel čas a bylo možný to naplánovat na Nový rok, protože jak se říká – jak na Nový rok, tak po celý rok a my se chceme probouzet venku na východ slunce co nejvíc. Už je z toho zkrátka tradice!

Plán byl jít na 5 dní a 4 noci bivaku a podívat se do našich oblíbených Novohradských hor tentokrát z druhé strany, strany Rakouské. Kopečky Mandelstein, Nebelstein (1017m) a pak podél hranic přes Kamenec (1072m) a dál Rakouskem až na Sternstein (1 122m). Jak jsme se s touhle výzvou poprali se dozvíte dál.

Je 27. večer a balíme jídlo. Poctivě jsem počítal kolik toho sníme a vypočetl jsem kolem 5.5kg jídla pro 2 osoby na 4.5 dne. Po nákupu a balení jídla to vážíme a zjišťujem že toho máme přesně 2x tolik. Někde se stala chyba. Tak něco málo odkládáme a dostáváme se na rozumných 9kg pro 2 osoby. Přece jenom v zimě toho člověk sní daleko víc….mysleli jsme si. Upínám na batoh sněhovou lopatu a velkou karimatku do zimy. Říkám si, jestli to bude vůbec potřeba, takovýho haraburdí.

Dne 28. ráno vyrážíme s Kolim na vlak z Borovan do Vyšného, kde je to do Novohradek jen asi hodinu a půl pěšky. Vlak jede 20 minut a hned po výstupu potkáváme staršího pána co jde také na 3 dny do hor ale jiným směrem. Nevzal si vodu ani lahev, tak mu jednu naší věnujeme. Máme společnou cestu tak si povídáme o cestování. Má dceru co šla sama Svatojakubskou cestu letos a jelikož jsem 3 měsíce strávil na kole ve Španělsku tak mě to zajímalo. Fotku dcery nám bohužel neukázal, ale ještě dlouho jsme si o ní s Kolim povídali.

U hranic se s pánem loučíme a za nedlouho už stoupáme lesem k Mandelsteinu. Počasí není nic moc – fouká vítr a mrholí. Cestou k vrcholu který má něco pod 900m začíná přituhovat a poletovat první vločky. Rychlý pohled do údolí a už zase sestupujeme. Je třeba držet tempo abychom se zahřáli.

Už máme v nohou 10km a ještě jednou tolik nás čeká na Nebelstein. V údolí regulérně prší. Před výstupem nabíráme z potoka vodu a jdem nahoru. Během hodinového výstupu zapadáváme 15cm mokrého sněhu. Jsme totálně promočení a není nám úplně teplo. Jako zázrakem nacházíme dřevenou boudu, kde pod vrcholem skladují popelnice a tak jí obsazujeme a děláme zde nouzové nocoviště. Rychle se převlékáme do suchého a vaříme čaj. Není to uplně v komfortu. Po večeři zalézáme do spacáků. Spaní na betonové podlaze není uplně pohodlné ale střecha je střecha. Celou noc poletuje sníh a do boudy nám trochu zahání, ale do rána přežíváme bez větší újmy.

Budíme se za rozbřesku do pocukrované Novohradské přírody. Stoupáme těch 500m na vrchol Nebelsteinu a naprosto osamoceni pozorujeme východ slunce nad Severním Rakouskem. Nádhera střídá nádheru. Tohle byla dokonalá odměna za počasí minulého dne. Dnes je absolutní azuro!

Po rychlé snídani jdeme asi 8km neprošlapaným sněhem. Návleky na boty zabraňují sněhu aby nám padal zeshora do bot. Ještě že je máme! Je to naprostá paráda, jediné stopy co vidíme jsou stopy od zvěře. Obcházíme kopec a potom klesáme do údolí k hranicím s ČR. Na Stříbrných hutích dáváme oběd a poté pokračujeme podél hranic proti proudu skotačící a zde ještě divoké Lužnice směrem na sever.

Po 6km dorážíme do Pohoří na Šumavě, dáváme pauzu u kostela a koukáme do mapy. Naším dnešním cílem je hora Kamenec. Na tomto nejvyšším vrcholu české části Novohradských hor chceme udělat další bivak. Po 2 hodinách dorážíme k vrcholové skále. Vše pokrývá sníh a začíná se prudce ochlazovat. Nosíme dříví na podpal, ale je téžké najít něco suchého. Při pokusu rozdělat oheň vyčerpám zásoby suchých novin. Nechce to hořet. Zoufalý pokus zapálit oheň plynovým vařičem po 5 minutách vzdávám. Už necítím prsty na rukou. Rychle děláme spaní pod převisem a zalézáme do spacáků.

Zahřeje nás až instatní kaše, kterou vaříme v leže. V noci jsou naprosto famózní hvězdy. Je to paráda a na třeskutý mráz už si zvykáme a tak chvilku jen tak stojíme venku a pozorujem jasnou zimní oblohu.

Rána jsme se dočkali. Jsme však docela unaveni. Poslední 2 noci nám ubraly něco sil a cesta v neprošlapaném sněhu jakkoli krásná jest, dává našim končetinám zabrat. Měníme plán a vyhodnocujeme že na Sternstein to nemáme šanci ujít. Pomalé tempo, únava a krátký den nám umožňuje pohodlně ujít jen kolem 15-18km. My bychom potřebovali ujít přes 25. Vybíráme tedy alternativní trasu a rozhodujeme se jít na sever přes Pohorskou Ves do Slepičích hor (Besednické vrchoviny). Tam to dobře znám a vím, že je tam krásný výhled, který bude naprosto ideální na sledování ohňostroje.

Vyrážíme tedy severním směrem skrz nekonečné lesy. Cesta sněhem je náročná ale držíme tempo s vidinou hospody v Pohorské Vsi. Po 10km dorážíme značně vyčerpaní a dozvídáme se že ani obchod ani hospoda otevřené nejsou. Trochu zklamaní na troše toho sluníčka ohříváme ztuhlá těla a ládujeme studený oběd. Z řeky bereme vodu co má barvu černého čaje a pokračujeme dál, abychom ještě za světla našli dobré spaní. Stoupáme opět nahoru, tentokrát na Lužnický vrch. Zde nacházíme krásnou mýtinku s lavičkami a mysliveckou chatkou. Ta je sice zavřená, ale přilehlá kadibudka je nám k dispozici, což mírně zvedá komfort našeho kempu.

Začíná zase přituhávat. Vařím sypaný čaj jako obvykle. Bohužel si nevšímám, že se mi vysypala sůl do pytlíku kde bylo uloženo sítko a ten bílý povlak tedy nebyla jinovatka. Čaj je slanější než ten co dělají v mongolsku. Vůbec se to nedá pít. Je nám ale líto vylít 1l drahocenné vody. Máme jí fakt málo. Koli tedy přichází s řešením. Hej, tak z toho uděláme gulášovku! Čaj tedy obohacujeme gulášovkou z pytlíku a přidáváme kostky sýra. Paradoxně by jeden nepoznal že to někdy předtím byl čaj a parádně si pošmákneme. :))Ve 3 odpoledne už jsme ve spacácíh a čeká nás 14 hodin v leže. Vůbec se nám nechce spát ale venku je prostě moc zima. Tak si krátíme čas slovním fotbalem. Ve 12 v noci nás dohání žízeň. Jak je mráz a člověk pochoduje, zapomíná pít, což se v noci projeví suchem v puse. Sbírám všechnu odvahu a s čelovkou co má dosvit tak 10m hledám po lese pramen. Jdu asi kilometr než najdu jakousi povrchovou stružku. Nabírám vodu a jdu zpět. To že pijeme vodu s jehličím a jsme líní ji filtrovat nám nějak nevadí. Nouze je nouze, žízeň je žízeň.

Ráno rychle balíme věci, snídani jíme cestou a jdeme do údolí kde meandruje říčka Malše. Je to malebný kus světa. Všude se nabízí spousta kamenů, které by odvážné bikery vyzývaly k trialovým kouskům. Sem se ještě rádi vrátíme. V Benešově nacházíme otevřenou sámošku a tak doplňujem tekutiny a dáváme něco málo neinstantního jídla. Bohužel zase nenacházíme ani jednu hospůdku otevřenou a tak se vydáváme vstříc dalšímu výstupu a to na Vysoký kámen. Po 2 hodinkách jsme nahoře. Je zde mýtina orientovaná na jih a na chvilku je i nad nulou. Vyndaváme všechny vhlké věci a sušíme. Tím zabíráme celou vyhlídku. Potkáváme se s rodinkou co si přišla na kopec udělat oheň, tak si také opékáme tofu. O volné chvilce rozpuštíme něco sněhu na žhavých uhlíkách v ešusu. Bohužel voda chytá pachuť kouře, uhlí a dehtu a chutná asi jako Nakouřený Švihák od Krumlovského Egenbergu. Kdo ten hnus ochutnal, usoudí, že se to nedá pít.

Později sledujeme západ slunce nad tou naší jihočeskou kotlinou. Paráda!

Po podívanépřipravujeme spaní a uleháme pod plachtu. Silně fouká a závětří přijde vhod. Před 12 vylézáme na vyhlídku a spolu s pár dalšími lidmi, kteří na vrchol přišli, odpočítáváme poslední vteřiny roku 2016. Bum prásk, lítá to všude jak při obléhání Stalingradu. Takhle z vrcholu hory to vypadá dost postapokalypticky. Vlastně s tím odstupem 4 dnů v přírodě nevidím v týhle šaškárně vůbec žádnou pointu. Všude zbyde jen tuna bordelu a pár lidem to utrhá prsty. Fakt divná zábava. Po přípitku pálenkou si jdem lehnout.

První ráno roku 2017 se probouzíme do krásného východu slunce. Výhled na Alpy v pozadí umocňuje nádheru panoramatu. Je to prostě pěkně na tom Jihu a člověk se cítí tak nějak obrozený když se neprobouzí s kocovinou, ale s čistou hlavou a myslí upřenou v dál novým zítřkům. Tak ať Vám ten rok 2017 přinese co nejvíc takových probuzení, která nebudou znamenat jen vstání z postele a odchod do další směny v kolbence, ale opravdové PROBUZENÍ. Protože naše místo je tady nahoře v horách, venku v lesích, v přírodě. Né tam dole, ve smogu, shonu, stresu a smradu :)

Prostě GO OUT AND EXPLORE!

Krásný Nový rok všem!

Krátké video zde: https://www.youtube.com/watch?v=hfTUoHKaIQw

Trasa tu: https://mapy.cz/s/1j2Fp