Žluťák pálí jak čert na to, že se ukrojilo teprve pár dnů z měsíce března a ještě nedávno tu všude vládlo bílo. A tak bylo třeba zkontrolovat jestli tahle obleva fakt dorazila všude – i na sever.. do hor..
Tohle rychlý páteční rozhonutí se taví v jasnej plán na sobotní den a tak skáčem s Tobíkem do auta a jedem na sever, na Ještěd (shoda, že tady v tu dobu má Martin další kurz freedivingu dole v Liberci a tudíž se asi zajdeme podívat i do bazénu je čistě náhodná). Každopádně v sobotu ráno brzdíme na severní straně Ještědskýho kopce a sunem se ke sjezdovkám. Tentokrát teda i s prachama na lanovku a tak berem za vděk všem vlekům co tu vyrostli. Severní strana kopce vypadá zatím v pohodě i když na tenhle sobotní den byly předpovědi počasí vytažený pěkně do plusu.
Párkrát tedy dáváme nějaký červený sjezdovky a jak jsem tu moc po sjezdovkách nejezdil, tak je to celkem legrace. Něco je spíš užší a jak tak koukám pod nohy na lanovce, tak ještě před pár dny to tu zkoušel někdo projet po bikový trati na prkně. Teď už je ale spodek bez sněhu a spodní dřevený gapy by šli v pohodě zaskočit na biku. Nahoře na kopci nás ale láká i druhá, jižní strana ještědskýho hřebenu. Tady se lesem a traverzem dostáváme na jedinej jižní svah a zábava začíná.
Shíh tu totiž vyloženě taje před očima. Vedle sjezdovky už je jen polehaná tráva a sem tam ještě pár bílejch fleků - jenže TO je přesně ONO!
Nenapadá mě totiž nic jinýho než dělat blbosti, protože po sněhu už to prostě za chvíli jezdit nepůjde, tak je třeba zkusit, jak to jede po trávě. Však je taky moc pěkná reklama na Audi, kde nejen po trávě jezdí Candide Thovex a záběry jsou to fakt legrační. Tak tu sice ještě chvíli s Tobíkem jezdíme nudně po sjezdovce a brodíme se skrz mokrej sníh, pak ale říkám, že se jde jezdit po trávě. Jasně – mladej na mě nejdřív chvíli kouká, jestli to jako myslím vážně, ale vzhledem k tomu, že na tu reklamu jsme koukali spolu, je jasný, že si srandu nedělám.
Plán je teda nejdřív zkusit nějaký kratší místa, ale když mladej přejíždí po chvíli tak 10m po trávě na další plácek se sněhem, moje ego nemůže zůstat zahanbený. Rozhulákám to teda zezhora po sněhu po sjezdovce a v plnejch vlítnu na trávu. Hehe – jako rovně, rovně je to pohoda, ale když člověk začně zkoušet dělat zatáčky přichází teprve ta pravá sranda. Neplatí nic z toho, co platí na sněhu a tak se to celý nějakým záhadným způsobem sype do strany.. tlemim se u toho jak malej, ale pořád v plnejch co se do trávy vejde, držím zatáčky. Hlavně se nevyválet, protže ač je bunde zelená, tak nápis Grass resist jsem nikde nenašel.
Na konec to jde ale i bez válení v trávě a tak si dáváme tuhle jarní lyžovačku vpravě osobitým způsobem.
Prostě sekat louky již netřeba, stačí mít nabroušený hrany.. ;)
-a-
