Víkendovka aneb hurá na cesty!

Venku už se začíná zase dělat hezky a tak přichází i super nápady na víkend. Jeden jsem dostal i já a to dát si první letošní bikepacking. Klasicky už od pondělka klikám v práci do map různé varianty až nakonec končím u trasy přes hrady a zámky, která čítá 240km.. to zní dobře!

A díky tomu, že mám určité plány na červen tak ještě tak brouzdám na internetu a hledám nějaké pěkné brašny, že bych si koupil jednu za pětistovku na horní rámovou trubku. Nakonec mě to stojí skoro tři tisíce, protože jsem si našel ještě super brašnu na řidítka a tedy padlo rozhodnutí, že bikepacking tentokrát nebude na silničním kole, ale na XC. Brašny tedy v úterý objednávám a těším se jak malej kluk, ovšem tady začíná sranda.

Je středa, email že by brašny byly na cestě nikde, nestresuju se, říkám si, že to určitě odpoledne pošlou a bude vše v klidu. Je čtvrtek, email že by brašny byly na cestě nikde, stresuju se. Píšu, volám, zase píšu, všechno marný jak Babišovo politika a trochu upadám do paniky. Díky tomu, že objednávám brašny ze stránek z Acepacu, který patří pod Pinguin tak zkouším volat do Pinguinu jestli mi ty brašny nepošlou od nich (je čtvrtek 14:15), že je nutně na víkend potřebuju a ať kolegům z Acepac vyřídí, že když se jim ani nedovolám, tak to teda ruším. Týpek z Pinguinu nemá problém, že poslat se to stíhá a kolegy rád pokárá. Tak si říkám, jak jsem to hezky vyřešil. Za 10 minut týpek volá zpátky, že objednávka z Acepacu je taky připravená a že mi to teda pošlou od nich, ale proč sem nedostal žádný mejl je záhadou. No to je fuk, hlavně že je to na cestě. Další stres přichází v pátek, když se snažím uhnat PPLáka, aby mi to odvezl někam, kde si to budu moct vyzvednout, protože klasický čas 11-13 prostě nedávám. Ten, že v klidu a nechá mi to na ParcelShopu.. Je pátek, tři odpoledne, jsou tam do pěti a sms o balíku nikde. Už se na ten výlet skoro přestávám těšit, ale stále věřím! Tak tam jedu, jestli už to tam náhodou není, paní hledá ale nenachází, nicméně říká, že ještě jeden PPLák přijede. Říkám okey a jen co vyjdu ze dveří už vidím mého rytíře v bílé dodávce jak dobržďuje a nese mi můj vytoužený balíček! Výlet zachráněn, jedu se sbalit!

Prozkoumávám brašny, vypadá to super! Tak je jdu teda vyzkoušet. Na horní rámovku pasuje jak hrnec na prdel, ale s brašnou na řidítka trochu bojuju – XC specific představec s negativním úhlem a užší řidítka úplně nejsou ono. Tady se vyplácí shromažďování kokpitů různých délek a šířek! Ani nemusím moc přemýšlet a nacházím původní kokpit z endura a už ho tam peru, dávám brašnu a vše sedí jak ulitý! Ještě měním karbonovou sedlovku se sedlem za klasiku, nasazuji podsedlovou brašnu co jsem měl už na předešlé výlety a jsem sbalen. Dávám si high-five a jdu na pivo, že jsem to dnes všechno dal.

Sobota ráno, bolí mě hlava. Ty panáky byla blbost. Nevadí, dávám se dohromady a v 8 vyrážím. Dnes mám v plánu 100km, kafíčka, dortíky, obídky a tak! Prostě pohádka. Venku je krásně a já krájím první kilometry. Bohužel zahrádky nějak nefungují a žádné kloudné podniky nepotkávám, tak jedu furt dál a dál. Cca v 11 hodin dorážím na zámek Červená Lhota, to jest 68km, asi jsem to zase přepálil. Tady je konečně aspoň nějaký občerstvení, ale žádná hitparáda, co si budem.. Tak dávám turka a párek v rohlíku, co tě nezabije.. Dopíjím, loučím se a valím jí dál, přičemž už přemýšlím, kolik vlastně dneska chci ujet? 150? To fakt ne. Nechávám to být, že to nějak dopadne a natěšený na oběd v Kamenici nad Lipou kde mají pěkný pivovar jí sypu dál.

Přijíždím do pivovaru, všude tři prdele lidí, z rádia jede disco, to mě moc nebaví, ale nikde jinde nic není. Když ani po 10 minutách se mě nikdo nepřichází optat, zda-li bych si náhodou nechtěl něco dát tak se zvedám a jdu pryč, tohle fakt ne. Bohužel nenacházím žádný jiný hostinec a tak vítězí večerka – coca cola, hermelín a dva rohlíky. No co, sem tremp kurva! Hehe. Ale hlavou mi jede, jak to vyklidnit, abych nemusel jet těch 150km, nápady nejsou a tak jedu dál. Tentokrát směr Choustník, hrad Choustník! Lámu to přes kilo a už toho začínám mít docela dost, neboť slunce nabylo síly a dává mi zabrat. Bohudík v Choustníku nacházím konečně hostinec se zahrádkou, kde jsem ještě ani nezastavil a místní pan vrchní už mě zdraví a ptá se co chci za pivo. Takhle to má být! Tak to konečně vyklidňuji, dávám piváky, jídlo, sluním se a užívám si krásného dne. V tom začínám řešit kde budu spát a tak píšu Cruzovi do Soběslavy, jestli nedá se mnou oheň a nějaký pivka, nakonec se chytá a tak mám cílovou destinaci jasnou a měním plán, že to ráno napálím do ČB a v 10 pojedu s klukama na enduro vyjížďku. Ještě jedu omrknout hrad Choustník, možná by bylo dobrý vědět, že tam vede asfaltka a nemusel jsem si dávat Val di Sole do kopce po zelený, které však jen s jedním odšlápnutím dávám bez ztráty květinky! Hrad je zavřený, ale to mě nevadí, jedu se ještě podívat na skály a dávám si pár lehkých bouldrů v tretrách hehe.

Po nějakým tom oblejzání skal a UCI XC výjezdu jsem si řekl, že je čas na test brašen a tak dávám DH dolů, svítí mi sluníčko do držky a tak nic nevídím, šutry ostrý, ale i tak je to sranda a brašny zkoušku obstály! Pak už jí sypu do Soběslavy kde dávám kávec a čekám na Cruzáka. Zajedeme pak koupit ještě nějaký ten buřt a pivko, obhlédnu jeho novinky na trati a pak už řešíme věci možné i nemožné, životní moudra no a tak, znáte to. Loučíme se a já pomalu ulehám do spacáku, akorát se mi nějak nezdá moje nafukovačka, asi někde uštědřila díru a tak spím na polonafouklé karimatce.. co se dá dělat.

Ráno se budím do krásného rozbřesku a teplota ač není přívětivá tak není ani zas tak hrozná, říkám si. Když se trochu rozkoukám tak mě zničeho nic asi na 20 metrů hrozně vyštěká srnec a pak za stejného štěkotu mizí kdesi v lesích, právě jsem prodělal infarkt, příroda a tvorové v ní jsou bezesporu okouzlující! Pomalu balím saky paky, převlíkám se a zjišťuji, že ta teplota není úplně dobrá. Sjíždím o něco blíž k řeče a nastává regulérní mínus, auta komplet omrzlý a já na tom nejsem o moc lépe. Jedu boj o přežití v módu najdi první benzinku! Naštěstí po třech km nacházím útočiště a usedám dovnitř. Dávám kávu přičemž si ke mně sedá nějaký místňák, který čirou náhodou spoluzakládal jihočeskou amatérskou ligu v cyklistice, dáváme se do řeči a aspoň ta hodina co sedím na benzině utíká. Pak se tedy už dokopávám vyjet, ale je 8 hodin, mám to 50km a v 10 mám být už ready na druhým kole, to asi nedopadne.., no uvidíme. Tak vyjíždím a sypu to směr Budějovice, furt strašná zima, mlha a vůbec, není to hezký, nebo je? Já nevím, zapnul jsem autopilota a točím nohama. V hlavě mi jede, proč to dělám a proč třeba nepočkám na květen, kdy ráno nebude -2°C? Mám nějaký problém, že potřebuji furt trpět? Asi jo.. haha! Tak si šlapu a šlapu, mlha ve které se láme sluneční světlo je nádherná a i ta zima co mě štípe do nohou, protože mám letní hadry mi vlastně nevadí, je to hezký ba víc, nádherný! Kluky samozřejmě nestíhám, přijíždím lehce po desátej a docela prošitej. Tak místo toho vám to teď tady píšu, zaklapnu noťas a pojedu si někam sám, kdoví, kam mě to zase zavane!