720 roadtrip 2020 – Sobota – Bike aréna Vysočina

Rozlepuju oči jak medvěd zjara ale venku už je slyšet čilá konverzace. Ten včerejší večer se vážně nějak protáhnul a já si uvědomuju že Mára nalejval tu slivovici možná až moc často. A pokud né často, tak hodně. Dneska to bude náročenej den! Ale pořád to bude další den na našem roadtripu, takže o zábavu bude rozhodně postaráno!

Wake up! Den jak malovanej..

Skáču teda z dodávky a kolem se už proháněj děcka a Martin i Mára jsou už taky venku. Jsem poslední, ale je mi to tak trochu jedno. Káva, něco k zakousnutí a už se pomalu balíme k odjezdu. V plánu je totiž projet traily v Bike aréně Vysočina, v Novym městě na Moravě, který je odsud asi 10km. Ráďá s Petrem a děckama jedou někam na oslavu, ale my s Martinem a Márou míříme na kola. Před cestou se ještě jedem podívat na kopec nad vesnicí, kde jsme spali a odtamtud je tedy výhled, že to bys nevymyslel. Prostě TOP strop!

Biky ale volaj, tak skáčem do aut a jedem do arény. Tam parkovačka, převlíkačka a už se pomalu sunem k trailům. Hele kopce tu vlastně žádnej pořádnej není, ale i tak je tu pár trailů po lesích namotáno. Traily by se vlastně daly rozdělit, na 3 sekce. Červený a modrý traily nad XC okruhem, kde se jezdí světovej pohár, pak spodní rovinatá modro-zelená sekce a pak černá sekce, která je ale za silnicí a musí se tam člověk trochu promotat, než najde kudy to vede. My máme v plánu projet co půjde a tak začínáme na stoupacím červeným trailu, kterej je ale posázenej větvema a stromama, protože si tu zrovna lesáci dělaj párty. Nevadí – nahoru to tolik nevalíš, takže jedem v poklidu a očumujem kolem. Ono je to vlastně i dobře – s Martinem máme za sebou tenhle týden už docela naježděno a tak není třeba ten poslední den na bikách moc hrotit. Nahoru to teda vyjíždíme v rozumným tempu a Mára nám směle sekunduje. 

Na vršku pak chvíli civíme do mapy, aby padlo rozhodnutí, že objedem po modrý, celej areál, pak si to sem znovu vystoupáme a dáme červený sekce. Jdem na to. Hele jo, ten kopec tu velkej není a ty naše fůly se 160mm zdvihu by si zasloužili taky trochu víc terénu, nebo alespoň nějaký poskoky – nic z toho tu ale není. Traily jsou tu vysypaný šotolinkou a je to spíš takový velký dětský hřiště. To ale neznamená, že to nemusí bejt zábavný. Dokážu si totiž představit, že na XC pevňáku s 3atm v gumách to tu poletí, že nebudeš stíhat těma řídítkama kroutit. S naší výbavou nám ale chybí o pár procent větší klesání, aby to byla ta správná zábava. Objíždíme tedy po modrý celej areál a bez většího váhání se rovnou sunem znova nahoru. Tam pak hned skáčem na červený sekce a ty už jsou o trochu zábavnější, ale pořád tam vidím jasnou převahu, kdyby to člověk jel na XC kole. Projíždíme tedy vše co se dá až končíme zase dole u stadionu pro biatlon, kde je postavenej parádní asfaltovej pumptrack. Pro to, aby si to ale člověk nalítal, je na něm až moc dětí a mě navíc najednou došly cukry a začínám bejt kyselej jak vokurka ze Znojma.

Jedem se ale ještě podívat na druhou stranu na ty černý traily, ale tam je to takový trochu zvláštní. Je to vlastně kopie toho co jsme doposud jezdili, ale najednou se před tebou ukáže třeba uměle postavený kamenný pole, nebo přejezd po lávce, nebo další umělý kamenný pole z kopce, který ale má stejně jen jednu variantu na sjetí – prostě takový nudný akční filmový béčko, který klidně v půlce vypneš, protože to nemá šťávu ani vtip. Vypínáme teda i naše působení v týhle černý akčňárně a jdem se přesunout ještě zpět ke stadionu, protože tam kluci ještě viděli jednu malou a prý zábavnou pasáž v lese. Naštěstí aspoň tahle sekce nezklamala. Podle mapky areálu je to sice určeno pro nejmenší cyklisty, ale metr vysoký klopky a pár menších lavic stává se najednou příjemným zpestřením. Tímhle ale taky to naše působení tady zakončujeme.

Na pár hodin máváme Márovi, protože ten jede zpět domu a my dáváme jídlo a chillout v obytkách, abysme kolem 4hod vyrazili zas na cestu. Dnes nás čeká ještě přesun na naší poslední roadtripovou lokalitu, což je lom Leštinka. Cestou se k nám přidává zas Mára (neb je to taky multisportovní jedinec) a my kroutíme zatáčky v úplným konvoji. Teda všechno dobrý, jen ten příjezd jsme zvolili ze špatný strany, protože takovej off-road na rozbahněný cestě s větvema v metru padesáti jsem nezažil s obytkou co má skoro 3m na výšku už hodně dlouho. Po týhle truck trialový vložce ale dojíždíme k lomu, parkujem a jde vokouknout vodu.

Je mokrá. A taky je trochu zelená, studená a dole temná. No bude to zítra zas něco. K večeru se k nám zas připojuje Ráďa s Petrem a tak pokračujeme v velkým stylu kempování i dnes. Moc to ale neprotahujeme, zítra nás čeká potápko, tak ať jsme ready. Kolem 11hod jdem teda blackout no a na střechu dodávky zas začínaj padat kapky deště..

Tak zítra.. voda všude.

-a-