Deštivej Svatobor

Už pomalu měsíc jsme plánovali jak se v poměrně velké bandě vypravíme tento víkend do Geiskopu…

Nakonec však Andy se zrakvil minulej víkend, Plamen nám dal košem a navíc se to krylo s 3DHcupem, takže jsme nakonec v pátek večer vyrazili s Bobem a Frantou do Strakonic, kde jsme se setkali s Hubajzem, Krchym a čejenem.

Zašli jsme jen tak na pivko do místního lokálu a v 1h už ležím v multivanu a topím. Bob a Franta přespávají u Čejena doma, takže všichni máme pohodlí. Ve 4h se budím, nevím jestli horkem, nebo tím rachotem deště na střechu, ale každopádně od této chvíle prší až do rána a když mi v 7h zvoní budík, tak je mi jasné že dnes se prášit příliš nebude.

Zajíždíme k Hubajzovi a vymýšlíme co a jak. Na netu chekujem všechny možné předpovědi, ale všechny se shodují, že v JČR a v nedalekém německu je prostě hnusně a minimálně celou sobotu bude.
Déšť za jízdy a ještě navíc v lese bychom přežili, ale na lanovce by to asi nebylo to pravé, tak se shodujem, že dnes pojedem do Sušice na Svatobor a do Gaisu až v neděli.

erem tedy auto ve složení Já, Krchy, Hubajz, Bob, Franta a Čejen jako řidič, protože nemá korunky na vidli.
Lokaci asi příliš popisovat nemusím, protože ta je všem na jihu poměrně známá. Já jsem tu však byl poprvé a líbilo se mi to moc. Chybí tady sice nějaké skoky a tak, ale na mokrém povrchu mě to opravdu prověřilo.

Je tu více variant kudy jet, takže zábava. Celé je to v lese, poměrně dost kořenů a sem tam šutr. Mimochodem vyzkoušel jsem jak držej ty Hutchinsony  na mokru a můžu říct, že je to labůžo a v zatáčkách i při brždění se chovají velmi jistě (rozhodně jistěji než já, hi).

Dali jsme asi 6 jízd a chystáme se pomalu domů Bob však v další jízdě chytá nohou nějakej kořen a není fresh… naopak, teče mu z toho krev a přemýšlíme o šití… Nakonec šití ne, ale další ježdění pro něj tento víkend končí, protože se nevleze do boty…

Na závěr už jen nakládáme kola… Vedle nás stará octavia, která už sama o sobě je docela raritka, ale po cestě z obchodďáku vidíme babču jak o holi za sebou táhne nákup… Neberem ji nijak v potaz, až do okamžiku, kdy z kapsy vyndavá klíče od té octavie, hodí hůl na zadní sedadlo, nasedne, protočí gumy a zmizí… Tyjo, dohromady jim bylo tak 170let… respekt jim.
Domlouváme plán na neděli, protože počasí se už umoudřilo, ale nakonec jsme solidární vůči Bobovi a jedem už v sobotu domu, aby nemusel na nás koukat jak se vozíme a do Gaisu se vypravíme jindy až bude zdravej.
Další den poježdění nakonec v Pha okolí, ale o tom zase až příště…
raf