Lopez, Simmons, Vanderham… RT roadtripin !

Robyn Trnka vyrazil na fotící trip s těma největšíma Pepikama. A vy si mužete přečíst jeho deníček. Klik na více, chcete ?

No. Cesta byla daná. Dostal jsem lupeny na vlak do Benátek. Cestoval jsem asi s deseti mladýma amíkama, takže to celkem uteklo. Uteklo to tak, že jsem  v Benátkách zapoměl vystoupit, kde jsem měl. Musel jsem na další. Ven z nádraží a rychle najít shuttle na letiště, kde jsem měl sraz s Francescem z Marzocchi. Hm. Samá voda, loď, most, ale silnice nikde. Až po delší době jsem se dostal ze sevření vody a našel autobusák. Na letišti jsme se s Francescem poměrně lehce našli. Ještě počkat tak hodinu na zbytek grupy – dva frantíky, 4 anglány, španěláka, Masušiho z Japonska a jedeme do Cortiny. Odjeli jsme po třech hodinách. Ach ty spoje.

Cesta s italem za volantem je jak dostat vařekou na holou prdel. Moc jsem si přál, aby ty bezpečnostní pásy byly ještě víc bezpečnostnější. Hotel byl 4hvězda. Dobrý. Na recepci čekám až se vykecají špunti Lacondeguyové a Trond Hansen, kteří měli problém s internetem. Po chvíli mi recepční oznamuje, že pokoje budou připravené za pár minut, otočím se a div se nesrazím s Wade Simmonsem, kterej se akorát přiklátil pro mapku střediska. Měl z toho ohromnou srandu, ho-ho-ho. Na Apexu přivázaný chrániče, XC a DH helmu. Sednul a začal prohlížet brožuru.

Nemám do čeho píchnout. Po chvíli koukám, že si jezdci začínají před hotelem štelovat biky. Jsou tu snad všichni, ani je všechny neznám. Vanderham, Simmons, Schley, Lopes, Hansen, Lacondeguyové, Niki Gudex, Tschugg, Dangerous Momo, Rob Jausch, kompletní Rocky Mountains Froriders včetně jung guns – 12ti letí profesionální spratci těsně před mutováním, ale na kole šílení i XC holka, Sintesi team, atd atd. Nový padesátpětky i šedesátšestky se mi moc líbí. Středem zájmu bikerů je určitě Schleyovo novej Rotwild, kterej mu postupně všichni berou a zkouší, takže jsem třeba mohl mít fotku Lopese na Rotwildu :), ale z etických důvodů tohle nefotím.

I mě se to kolo moc líbí. Vzduchový DH Rocco, Zocchi 55, XTR na všech převodech…lehký – prostupný – odolný. Další tajemný kolo má Simmons. Na NSMB i PINKBIKE se nedávno objevili spy fota jak Wade testuje novej prototyp sjezdovýho Rocky Mountains, ale tady měl pod sebou jinej prototyp – přišlo mi to jako evoluce Switche. Vanderham sedlal hezky zelenýho Switche, Lopka sjezdový karbon – dural DH GT, ale víc honil trailovej lehoučkej oboustraně odpruženej model. Jeho silničářsky vymakaný a oholený šlachovitý lejtka pokaždý vzbudí respekt.

No, je načase vysondovat co je novýho s pokojem.
Recepční mi s lítostí oznamuje, že nebudu na pokoji sám.
S tím jsem počítal.
Bydlí tam se mnou Thomas Vanderham.
S tím jsem nepočítal.

Jdu si za ním pro klíče a jen mě varuje ať se neleknu, že už tam má věci. Nahoře jen musím uznat, že rozhodně není takovej bordelář jako já. Sprchnu se a jdu omrknout hotel. Dole dávám řeč s Jasušim, freelance bikovým novinářem z Japonska. Po chvíli jde dochrápat jet – lag a já na procházku.

Večeře – švédský stoly. Setkal jsem se po delší době s Miloszem z Polska a Dušanem s Petrou z Cykloservisu. Tak aspoň trochu češtiny.
Při snídani probíráme s Jasušim Česko a Japonsko. Otázek je dost. Zanedlouho dorazí další dva japončíci, představujem se, ale mě je to prd platný i když si to jméno nechám zopakovat 3x. To nerozumim. Spíš nevyslovím.

Po prezentaci 2008 modelů Zocchi jsme byli upozorněni na tratě a pak jsme nafasovali hodně věcí. Hezký dárky. 5-10 boty, který už mám doma v černým, ale předesignovaný do bílý barvy a log Marzocchi, jinak identický five-ten, triko Zocchi a dres Royal, Fox 360 kraťasy ze kterých jsem hned strhal ty ohromný plastický nápisy Fox na bocích, aby vypadaly k světu :), MX dres Moondraker..velice příjemný, jen nevím jak to vše odvezu.

Pak na kola.

Navlíknul jsem na sebe bágl s foťákem, vybral si kawa zelenýho Bullita od Santa Cruz, dozadu sjezdový vzduchový Rocco a dopředu to na co jsem byl nejvíce zvědav – nejvyšší model pětapadesátky. První trail jsem jel s Dušanem, dvěma anglánama a Frankem Weckertem – pokérovaným šéfredaktorem německýho MountainbikeRider magu. Je to krásnej novej trail lesem a na hrabance. Velice prudký a hodně na ruce. Hned při první jízdě jsem se vyndal, ale mohl jsem si za to sám. Ze samýho nadšení jsem silně přecenil svoje především fyzický schopnosti a přírodní vlny  za technickou pasáží už jsem neudržel – když už jsem do ní teda nadrzost vlítnul jak vožralej Billy The Kid do salůnu – a tak si mě pořešil strom.

Až večer ve sprše jsem konstatoval, že jsem potlučen o trochu víc než jsem předpokládal.

Druhou jízdu jsem jel zase s Anglánama, jen se k nám přidal Thomasem Vanderhamem. Jel jsem trail lépe, sice křečovitě, ale aspoň jsem dokázal držet stopu a lépe hospodařit se silou v prackách, abych to v těžších pasážích udržel. Uklidňovalo mě, že se jedinej tahám s fotobáglem, ostatní na volno a jel jsem vše co oni a i mě občas trochu brzdili. Ne Thomas, to dá rozum. Ale radši jsem se už držel zpět a do velkých akcí se nepouštěl. Thomas dělal milostrdný zastávky a jinak je fakt rychlej, hlavně by mě nenapadlo, kde všude se dá nonšalantně skočit.

Rozhodně ví co dělá. Očividně.

Třetí trail jsme se od skupinky odpoutali a jeli jsme sami s Dušanem kolem hory. To zabralo dost času, takže když jsme dorazili zpět k lanovce měli jsme čas akorát tak na jednu cestu ještě. V lanovce jsem se zeptal Tronda Hansena na pár fotek a překvapení bylo na světě. Fotili jsme asi hodinu, povídali si a diskutovali nad snímkama – obrazně, digitál tu nemám…výjmečně, heheheeeheeee..

Pak přichází překvapení druhý, sedíme, když jsme domáčkli poslední snímek, kecáme. Druhej den odjíždí do Leogangu na dirtový závody, ale nabízí mi, že si odloží trochu odjezd a šel by se mnou ještě ráno fotit. To se neodmítá. Finálně se domluvíme na večeři.
V průběhu večeře proběhla další prezentace – Camelbak. Všichni jsme závěrem jeden bágl taky dostali. Pouštim se do řeči s fotografem Markusem Greberem o jeho monstrózním DaKine fotobatohu. Nikdy jsem tento model nikde neviděl. Nejdřív jsem si myslel, že se dostává třeba jen na americkým trhu, ale ani to není tak docela pravda, protože ho DaKine udělal jen pro několik fotografů. No,dal mi kontakt, kde se mám zeptat. Za to nic nedám. Mail. Ale mít ho nebudu…Hi, Sorry but we do not make that particular bag anymore..

Pak jsem si dohodnul ještě s Trondem ranní focení.
Ráno dorazil Trond na čas a vybavenej. Dva dresy Oakley a Specialized. U lanovky jsme byly dalece první a osamocení. V kabince pár portrétů a pak trailový focení. Z časových důvodů jsme zvolili ten co jsme jeli včera. Bezvadný focení, Trond jezdil, tlačil, opakoval a očividně s tím neměl žádný problém. Neustále měl ňáký nápady, probrali jsme kde co a celkově jsme si to užili…tak jen opět ono – doufám, že jsem to nezkonil. Uvidíme. Před koncem z toho zbylo pozvání k němu do Norska po sezóně na podzim na několik dní focení a ježdění. Hm. No, bylo načase se spakovat a odjet do Leogangu, kde nakonec doskákal čtvrtej v pořadí: 1.Jamie Goldman / 2.Andreu Lacondeguy / 3.Darren Pokoj / 4.Trond Hansen / 5.Lluis Lacondeguy.

Mimochodem – fotky k raportům o tomto kontestu – 26tricx in Austria-zveřejněné na PINKBIKE i NSMB nafotil zrovna Markus Greber.

Následně jsem se dál věnoval huntování pětapadesátky. Když jsem dohuntoval vzal jsem si na závěr dne VP Free s novou šestašedesátkou a opět na kopec. Po chvíli mě jeden šutr poslal do nemocnice. 2x RTG, kapačka, šití, ortéza a zpět na hotel. Trvalo to asi 3 hodiny.
Po odeznění umrtvování přišli krušný chvilky.

Moc jsem nespal, jen jsem byl zahryznutej do polštáře. Ráno mi hotel pomohl s dopravou do nemocnice pro náký papírování kvůli pojišťovně, nafasoval jsem účet, informace a zpět do hotelu. Hromada telefonátů s pojišťovnou rozhodně nebyla příjemná. Co jsem zcela jistě nepociťoval byla ochota mi pomoci. Následoval internet, ale nenašel jsem žádnej let do Prahy ten den, kterej by nevedl kolem pomalu celý Evropy s přestupama a díky tomu i cenou jak na západní pobřeží US. Cesta zpět trvala 25hodin, ve vlaku nefachala klimatizace, když jsme spali okradli mýho spolucestujícího a mě prošacovali bágl a vůbec….sežral jsem cestou půl plata 400brufenu..

Rokenrol, ale znáte to…co tě nezabije…
Hey zase někdy – Rob.

P.S. Simmons jezdí jak voda…proč se sakra s věkem nezhoršuje ??