Na přelomu dubna a května se v jihofrancouzském městě Monpellier v jižní Francii konal velký festival extrémních sportů s názvem Fiat FISE. Mimo bmx, inline či wakeboardu tu byl k vidění i  MTB slopestyle. Právě na něj se vypravila část HF party ve složení já (eMTý), Klauzik a nová posila Tomáš „Leader“ Zejda. Jako dokumentaristé se zúčastnili Kuba Vlček jako fotograf  a Lucasow jako kameraman.

Vyráželi jsme v úterý, cestou jsme stihli zlikvidovat HF transpíka, ventil prostě u Karlsruhe nevydržel nasazené tempo…takže nezbývalo, než povolat taťku Klauze a ten s námi strávil pěknou dovolenou. Bydleli jsme v prima bungalovu na pláži v městečku Palavas les Flots, vzdáleném 10 minut od Montpellier. Závod se jel v centru, u řeky, všude mraky lidí, spousta známejch slavnejch rajdrů.

chci toho fiata !!! 

Normálka jsem viděl třeba Chase Hawka, Dherse nebo Whittona! Ten se dokonce přišel podívat, jak trénujem slopestyle, stojí za mnou, čumí a najednou tam Leader posadil beko mezi kozy. Whitton se zatvářil naprosto zděšeně a řek něco jako „Ou šiiit!“  a rychle odjel. To jsem se pobavil moc, hehehe.

Jinak závody prima, trať byly většinou dřevěné překážky, pár dropů, hodně zábavná byla vlna přes řeku, takový dřevěný trailsy, tři za sebou. Pak jeden dirt, lávková sekce a nakonec kulatý vólo.

Amatérská kategorie, kterou jsme jeli, byla našláplá frantíkama, tak jsme jim ukázali, zač je toho HF, Leader vyhrál, Klauzik druhej. Holt se chtěli předvést před černoškama…Jinak frantícii jsou hrozně kamarádští, ředitel závodu Olivier mi pomohl s vyřízením ubytka a ostatních potřebných věcí a další lokálové nám pomohli s nalezením spotů nebo poskytli kontakty na stavitele.

Po závodech jsme se věnovali focení a zbytek výletu strávili na trailsech, nejlepší na světě, to jsem neviděl. Navštívili jsme tři lokace, Le Cres, Grabels a poslední den jsme se přesunuli k Marseille do Peynier. Přál bych vám to vidět, třeba Grabels je totál úlet, snad sto skoků, samý tráňa, zábavný lajny, super prostředí. V Peynier je zase velká lajna prostě VELKÁ a technická lajna zase ultra technická… 

Je zbytečný tu do detailů popisovat všechny spoty, tohle se prostě musí jezdit, slova tu nemaj správnej efekt…radši koukněte na fotky, ty napoví víc.
Jinak v dalším číslo dirtbikeru vyjde obsáhlý report se spoustou dalších fotek, pár vět a video se snad brzo objeví taky na www.horsefeathers.cz .

HF patří velké díky za podporu výletu a taťkovi Klauzovi za to, jak pohotově nás vytáhnul z maléru!

A já se jdu učit francouzsky, protože vim, kde chci žít…

Hlavně proto, že mrdat.onlajn hlásil déšť, takže trailsy nebudou nikde datelný a hopsat neni s kym, tomaass maturuje a Klauz se léčí po tom, co dostal kolem do palice a dva dny byl v bezvědomí a s nikym nemluvil. Navíc v  Křupce byla avizovaná nová trať a já na sjezdovym špeciálu asi pul roku neseděl.

Tak jsem v pátek sbalil cajky a pod Komáří vížku dorazil akorát, když začlo chcát…tak chvíli diskutuju s lidma, které jsem dlouho neviděl, zkoumáme nový stroje a tak. Nakonec déšť ustává a schwed a koloshopáci, vedle kterých jsem strávil celý víkend, mě přemlouvají, jdeme se svézt. A to byla chyba.

Vyvezeme se nahoru, vývozy totiž fungují, díky swisshop!!! 40káčé je přecejen lépe než osm pětek za lanofku…tak nahoru a do lesa. Po sto metrech trati přijde velkej černej mrak a začíná průtrž. Během dvou minut jsem komplet mokrej a během dalších dvou komplet hnědej. Na neznámý trati, na oči, no boží. Skloužu se dolu, mám hodně tupý brusle. Stálo to zato, se na jednu jízdu, s které si stejně nic nepamatuju takhle zasrat? No nic, dál následuje klidný večer a spát.

Sobota je ve znamení lepšího počasí, to znamená prší jen občas. Dávám asi pět jízd, tu poslední za Krabem, taky fajn nápad, jestli se chceš nasrat, svez se na pevňáku za někym z elity. Krabice jede jak o rovině, já dvakrát ven…den mi vylepšuje ještě výběrčí za parkoviště, chce tři kila za ty tři dny. Za to jsem mu tam na parkovišti nechal bordel…

V sobotu odpoledne probíhá ještě prezentace do tohohle vydařenýho rejsu. Počkáte si slabou hodinku, během které si můžete třeba prostudovat plakát na letošní pohár, na něm najdete vše podstatné, je našlapaný údaji, dyzajn se taky obzvláště vydařil, grafik, nebo spíše disgrafik to má evidentně v paži…Pak máte taky spoustu času nastudovat zbrusu novou ročenku a přečíst si, kam vyrazit na další xcé. Když se konečně dostanete na řadu, tak zjistíte, že pomalu to jde proto, že v místnosti sedí jen sedm organizátorů…příště to chce prostě víc lidí. Po prezentaci si musíte dát jeden povinnej trénink, to je změna oproti loňsku, jestli dobrá nebo špatná, to posuďte sami.

No a neděle, tak to jsou dvě jízdy, semi a fajnl, co vám k tomu mám napsat, bylo to na takovejch sračkách, že i severočeská frýrajdová star Radek Brož interně zvaný Bledý Mrož řk, že tohle prostě nepojede, protože to je prostě hustý! Dost lidí odnesli (všem přeji brzké uzdravení, pěkný sestřičky na pokoji), dost jich odkulhalo po svých. Výsledky si najděte na nějakym serióznim serveru, vyhrál Charvát. Nevim kterej, ale jeden z nich. Tady najdete spíš bulvár a náměty do diskuze.

K drbům – trať, která byla tolik probíraná, se mi zas tak děsná nezdá. Dokonce se mi zdá dobrá. Bohužel pro mne začíná asi dvě stě metrů po startu, protože tu cestu já z ohledu na vlastní bezpečnost dupad nehodlám. Ale to je můj boj, pro všechny je to stejný a když chceš bejt vpředu, chce to fýzu, o tom žádná. Ty další věci mi přijdou dobrý, až na to, že když už se trať mlíkuje, tak se to má dělat pořádně, a ne že se to v sobotu večer předělá a najetý stopy vám zavřou. To že je zavřeli, to by podle mne ani tolik nevadilo, ty zatáčky jsou stejně zábavnější, než narovnávky, ale má se to pevně vyznačit při schválení tratě v sobotu ráno!!! Tak a diskutujte.

K lidem, co mne zaujali: Plamenovci – holt dresy dělaj team, dobře vy, hehe…Kouč to má pevně v ruce a MXMartin je junckovej bůh, letí strašnou. Jen to kolo…Barvu mu stříkal táta a ten je buď barvoslepej, nebo jede v emo štýlu, chacha. O kokota víkendu stále soutěží bikervlasta, glory mu vypadla z tlapek na roletě takovym fofrem, že ulomil sedlo. Buba z tebe nebude. Adam letí strašně, ale to neni žádná novinka…
Toť vše, bylo to zábavné, tak zas příště, pa Tomek

a fotogalerie, na Filipovo foťák nafotil Bílý Mrož.

V kompu jsem našel pár fotek a i když e jedná většinou o naskenované klasické fotografie, je škoda se o ně nerozdělit.

Jedná se o rok 2002, měl jsem ten rok nové Haro Escape 8.2, s mechanickými kotouči a vidlicí Manitou Magnum s elastomerama a 67mm zdvihu, prostě sjezdovodirtovofrýrajdovej speciál jaxvině. Hodně jsem v té době jezdil na motorce, takže na kolo přišla řada hlavně na podzim, po sezóně. Byl to moc pěknej, barevnej a dlouhej podzim. Vozil jsem se většinou na Hostivaři a v Krčském lese..

S klukama jsme se pravidelně o víkendu scházeli v Krčáku a vymýšleli strašná zvěrstva. Nejvíc jsme jezdili s Kotletou, Kentaurem, Honzou Kubcem a Emákem, hvězdama byli Hybňoš a Zvolouš, často se přidával i Záňa, Santiágo, Béda, občas Majký, Ragbista, sem tam jsme se třeba na Točný potkali s Jirkou Filipem, Pevňákem, Vrbič byl bůh s profilem v DéBéčku…Na samostatný článek by vydal rozbor kdo kde je dnes, co dělá, kolik má dětí, ale pro vás budou určitě zajímavější ty fotky:-)

První kousky jsou z jednoho pojezdu s mým spolužákem Baldou na Štváně a na dirtech na Skalce, za povšimnutí stojí především stylová obuv Adidas…

Další várka už je právě z jednoho podzimního víkendu, kam mimo pravidelných členů zavítal i Martin Nepraš, můj spolužák a dnes šéf sboru rozhodčích Svazu cyklistiky. K němu se přidal i dnes slavný fotograf Kuba Vlček, který podle mne od té doby na kole neseděl:-)

Jezdili jsme tenkrát dablíky nahoře nad Hrádkem, pak se většinou přesunuli na protější svah na kanály. Dalšími oblíbenými spoty byly staré rozbité zámecké schody, či padlý kmen, na kterém jsme zažili spoustu legrace, viď Hybňoš…většinou jsme našli nějakou bouli a zkoušeli, co se dalo.

Třeba kus hradeb, které se daly jen tak tak sjet, aby člověk nepřepadl přes řídítka. Když to všichni dali na čistotu, tak se akorát vyhrabala díra, aby to zas bylo těžší a pokračovalo se, dokud jsme všichni nešli přes rodla. Prostě zábava na úrovni…

S tímto podzimem je také spojeno odpanění gapu na Hrádku. Vzniklo to tak, že jsme jednou všichni jeli okolo a já se zeptal, jestli si myslí, že by to šlo. Většinou každý krčil rameny, jen Hybňoš říká, že dole je hrozně bordelu, kus stromu a kameny. A já na to, že když to uklidí, tak to dám. On to samozřejmě hned odklidil…

Kubovi Vlčkovi se Krčák zalíbil a protože potřebovali na freeride.cz otestovat tenkrát nového Author A-gang, domluvili jsme se na dalším focení. Takže následujících pár fotek je Kubova práce, opět podzim 2002.

Tak toť vše, snad jsem vás touto nostalgií nenudil a třeba vás to naladilo k prohlédnutí vašich archivů a zavzpomínání si. Závěrem zdravím všechny, kterých se tento článek týká, ahoj, MT!

720 crew wrote : A my moc děkujeme ! Asi taky něco vyhrabu z archívu… 

A taky proto, abyste si vy starší trochu zavzpomínali, jaké to bylo v období školních povinností, prvních lásek, večerky v 10 a nudlí s mákem ze školní jídelny. Vzhledem k tomu, že článek zřejmě budou číst i někteří žáci (tím existuje nebezpečí, že i rodiče), budu se snažit být slušný:-). poznámka Čárys : Speciálně pro rodiče a jejich děti – přečtěte si kdo je Tomek opravdu zač – tady .)

Na hory jako instruktor jezdím už pár let, vždy to bylo se základkama. Na nějakou střední (třeba zdrávku…) jsem zatím nenašel odvahu, už tohle je někdy dost peklo. Uplynulý týden se týkal ZŠ Petřiny, ke které mám nejbližší vztah, s některými dětmi se znám už dlouho a mimo hor jsem s nimi byl i na soustředěních. Jedná se totiž o školu se sportovními, hlavně atletickými třídami…

Na lyžák jelo cca 40 dětí, asi dva dorazili později, na druhou stranu dva odjeli pro zranění dříve. Byla to taková směs od šesté až do deváté třídy.
Většinou se odjíždí brzo ráno a už cesta autobusem bývá zábavná, naložit tam všechny tašky, lyže a nakonec děti a nikoho v Praze nenechat je boj.

Po příjezdu na místo (tady to byly Vítkovice v Krkonoších) začíná chaos v podobě rozdělení do pokojů – někdo chce být s tamtím, další tam určitě nechce tohohle…Začíná vybalování, nestačím se divit. To že většina dětí má lepší mobilní telefon či mp3 než já mě nepřekvapuje.  Ale že si většina tahá na hory notebook nebo aspoň dvd přehrávač…asi stárnu. (Ale ty máš nejlepší bundu ! – pozn. Čárys)

Po obědě se vyrážíme na běžky, jsou to atleti a musí se trochu hýbat, takže na běžky se ten týden jde celkem tři půldny plus závody. Snažím se jim něco vysvětlit z techniky, ale úspěch pro mě je, když si zvládnou zkrátit poutka hůlek a správně si je nasadit… Na některých je vidět, že na běžkách jezdí hodně, jiní jsou absolutní začátečníci. Klouže jim to, křičí, že je to nebaví, že už nemůžou.

Jedem zpět, samozřejmě po sjezdovce. Říkám jim, že kdo se necítí, může jít dolů pěšky, to se jednomu sedmákovi vymstí, zakopne, pouští běžky z ruky, ty ujíždí dolů a my je pak asi 15 minut hledáme v lese. Zbytek scéna jak z filmu Sněženky a machři, někteří kluci se předvádí a i přes mé zákazy to pouští, co to jede, smotky neskutečný, ještě že ty děti jsou skoro nerozbitný.

Já se bavím, trénuju na běžkách oblouky v telemarku, ze všech zimních sportů jsou teď běžky můj favorit, snowboarding a lyže jsou neuvěřitelná póza a sjezdovky a snowparky plné husťáků, co v nejnovějších hadrech a na vybavení za padesát papírů neumí ani zatočit, nebo mají problém ke skoku v parku vůbec dojet. Dost mě baví ty jejich pohledy, když je po sjezdovce předjíždí buzík v elasťákách…

Po příjezdu do chaty následuje chvíle na převléknutí a véča. Po ní večerní program, ten se týká buď mých přednášek o bezpečnosti, vybavení a oblečení, hrách nebo učení, když je potřeba trestat. Následuje čtení programu na další den, udělení pochval a důtek, přidělení služby do jídelny, lyžárny, botárny…Večerka je v 10, ale všichni vedoucí víme, že spát půjdeme nejdřív ve dvě. Děti se totiž neustále baví, chtějí se navštěvovat na pokojích, chlapci se perou…

Snídaně je v 7.30 a po ní se jde na svah. Zde probíhá rozdělení do skupin. Já si vybírám bandu asi 7 začátečníků, sice se s nimi člověk moc nesveze, ale jsou tam vidět pokroky. Na odpoledne už čtyři posílám do lepšího družstva, se zbývajícími třemi trávím následující dny. Vysvětlovat někomu po stošedesátéosmé, že má dát špičky k sobě a paty od sebe vyžaduje velkou dávku sebeovládání, ale nakonec se daří a všichni jsou schopni sjezdovku sjet slušným stylem. 

Třetí kritický den se jde odpoledne na procházku, hrají se venku hry a staví se sochy ze sněhu. Čtyři družstva mohou postavit cokoliv je napadne a vedoucí výtvory ohodnotí. Překvapilo by mě, kdyby se mezi skulpturami neobjevil penis. Letos se jim sice obzvláště vydařil, ale z pochopitelných výchovných důvodů neměl šanci na vítězství. (Kdo jim stál modelem, Tomkku ? Muhahaááá – pozn.Čárys.)

Já se místo procházky šel sám svézt na běžkách, udělal jsem si výlet na Dvoračky, celou cestu hustě sněžilo, viditelnost 100 metrů, cestou tam jsem za deset kiláků potkal dva lidi, boží. Cestu domů jsem si užil o to více, že je celá z kopce a já si dal sjezdovku pod Dvoračkami v asi třiceti číslech prachu a okolo dvou „vostrejch“ freeriderů, kteří za mnou volali, jestli si z nich náhodou nedělám prdel.

Zbytek týdne probíhá obdobně, blbneme na sjezdovkách, dělám s nimi třeba carvingová cvičení a musím říct, že dost z nich jsou opravdu šikulové, staví to na hrany, jedou náklony. Běžky se jim snažíme zpestřit vybráním zajímavé trasy, takže to napálím, kam mě zrovna napadne, pole, stráně, meze, hluboký sníh, to je baví, padají, ale stále se smějou, těžko je unavit. Po návratu stejně dělají bordel, takže neustále řešíme nějaké průsery, jako např. rozbitá postel, či otřes mozku holčiny, která praštila hlavou do stěny, protože na ni spadla jiná slečna, která se vozila na zádech nějakého chlapce…

Další klasikou lyžařských kurzů jsou závody. Půjčujeme si branky a stavíme slalom, děti se fakt snaží, samá Záhrobská. Poslední večer je diskotéka, chlapci skáčou do loveckýho, holky si malují obličej všemi barvami. Hodně slušná přehlídka.

Následuje odjezd domů, čím více se blížíme ku Praze, tím větší strach je znát na tvářích hříšníků, rodičům je předáváme, vypočítáváme kolik musí zaplatit za škody (jak dobře ten pocit znám i ze strany toho provinilce…), loučíme se.

Takže závěrem, skóre :

jeden otřes mozku, jedno zraněné koleno, spousta naraženin, rozbitá postel, asi dvacet ohnutých holí, jedny ztracené úplně. Ale celkově týden super, není to pro mě dovolená, prachy za to nejsou skoro žádné a ani tam nejezdím s tím, abych balil lolitky, jak si Čárys myslí. (Jen se nedělej ! Všichni víme, že lolitky jsou ti vším ! :) pozn 720)

Většinou se s dětmi snažím vyjít spíš v klidu, ještě si stále živě vzpomínám, že i já strašně zlobil, takže dost věcí jim toleruji. To ale neznamená, že bych na ně neuměl zařvat a pořádně jim vynadat. Prostě to chce nějaké meze a sem tam je usměrnit, když už jde o zdraví. Snažím se je něco naučit a v rámci možností ovlivnit jejich výchovu. Je to práce a stres, zodpovídám za ně, ale zase s nimi člověk tak nějak nezestárne. Jsou bezprostřední, se spoustou energie a někdy je s nimi lepší komunikace než s dospělými.

Mám ty děti prostě rád:-)

Napsal eMTý aka Tomáš Marek, lolitas instructor . 

Za fotky děkujeme Tomkovi, a taky Markétce, která nám poskytla svůj pohled na věc. Takže report taky z druhé strany – tady !  

čau lidi, Čárys mě požádal, abych vám i já popsal svůj vůz, takže tady to je.

Předně musím říct, že i když mám vystudovanou průmyslovku, obor diagnostika motorových vozidel, tak mě auta moc neberou, jsou to pro mě dopravní prostředy, nehoním se za tím, mít velkou drahou káru a z kdejakýho mergla nebo audiny si na prdel nesednu.

K téhle bedničce mám ale přeci jen poněkud emocionálnější vztah, je to dáno tím, kam všude mě dovezla, co odvezla, kdo v ní jel a kdo v ní spal, hehehe. Je to pro mě hlavně v létě domeček na kolech ve kterém trávím snad víc času než doma.

K technické specifikaci: jedná se o Renaulta Trafic 2.5D, rok výroby 1996, vyšší, delší. Koupili jsme ho v roce 2000, v době kdy jsem se ještě věnoval motorkám a neměl na auto ani papíry. Zažil moje řidičské začátky, měl trpělivost a byl na mne hodný. Dvaapůlka v dechtu bez turba se hravě rozjede i na dvojku, je z ní vidět a nedá se ní moc závodit, takže pro mladýho zajíce dobrý náčiní.

Auto jsme nechtěli předělat úplně na obytný, občas v ní něco vezeme, takže úpravy musely být snadno odstranitelné.

Začalo se zateplením. Samozřejmostí jsou koberce na zemi (tam pro jistotu dvojitá vrstva klasického zátěžáku), dále chemoprenem nalepené koberce uvnitř nákladového prostoru a dřevotříska na bocích pod kterou je ještě polystyren. Dutiny příček se vystříkaly těsnící spárovací hmotou. Zadní okna jsou kryta záclonkou, na přední se dá záclonka přidělat na suché zipy.

Následovalo spaní. To se vyřešilo instalací lišt, na které přišly dřevěné desky, na ně dvě vrstvy karimatek a deka. A je měkoučko:-) Na první pohled od střechy není moc prostoru, ale to je jen zdání, spí se mi tam jak v pokojíčku! Ve střeše je pak kruhový ventilační průduch koupený v obchodě s příslušenstvím pro karavany.

Dalším zlepšením je instalace ok na upevnění motorek a kol, uříznutí půlky příčky mezi nákladovým prostorem a řidičem, instalace skříňky na věci typu příbory, hrnce, světlo a navrtání množství háčků na pověšení volovin.

Na bok vozu jsme nainstalovali roletu, neocenitelnou vychytávku při nepřízni počasí. Hlavní plus je ale nezávislé naftové topení Eberspeacher s termostatem a dvěma průduchy ( k řidiči a dozadu), takže si nastavíte teplotu, spíte v teple a ještě vám uschnou věci.

Přes léto si v autě jako správný kemper vozím plynovou bombu s vařičem a sadu židliček a stůl.

Auto má tažné zařízení, ale není to velká raketa ani samotný a když to ještě zatížíte vozíkem, tak se do kopce plížíte jak hadi.
Musím říct, že až na běžné věci typu výfuk či kotouče jsme na autě nic vážného nespravovali, je to dělník, žabožrouti ho nevybavili zbytečnou a poruchovou elektronikou, takže jezdí a jezdí.

Jo a ta ta ještěrka vepředu, tak ta tam už byla, moje práce je jen samolepkování vepředu a na bocích. Ta změť vzadu na dveřích je většinou práce neznámých umělců, která se stále zvětšuje a ani jí nestíhám odstraňovat. Takže jestli vás někdy chytnu lepit mi něco na auto, useknu vám ruce!

Pa, MT

Původně jsem tenhle report nechtěl vůbec napsat, ale prostě mi to nedá. Musím se zmínit o tom, na čem jsem si poslední dobou dokonale ulítl a o čem se mi v noci i zdá.

Za tenhle rok jsem projel neuvěřitelný množství lokalit a naskákal snad milion různých skoků. Nic mě ale nedostalo tak, jako trailsy v Jičíně. Skoky, o který se stará parta okolo www.bmx-jicin.com v čele s bez nadsázky profesorem ve stavění skoků Houtem.

O tom, že se v lese u Jičína jezdí vím už dlouho, každý rok jsem se tam byl aspoň jednou kouknout, vždy ale bez kola, jen to prostě omrknout. Cestou z posledního Českého poháru ve Špindlu jsem zase plánoval zjistit, jak se to za rok rozrostlo. To, co jsem uviděl, mi ale naprosto vyrazilo dech.

Vlezete do tmavýho lesa a před váma se objeví království! Skoro třicet skoků, všechno dokonale upravený, šejplý, koberce všude, zameteno. Skoky nejrůznějších rozměrů, transfery, prostě ráj. Všechno je těžký, má to hrany, prudký dopady, chyby se neodpouští a první, co se musíš naučit je zahazovat… Při mojí návštěvě se tu právě nacházela místní parta a já jen zíral s otevřenou pusou na jejich neuvěřitelně stylový ježdění. A hlavně na strom, na kterém visí jasná cedule: NO MTB! A u toho malým písmem vip only…

S klukama jsem se dal do řeči, Mošnika jsem kdysi sbíral v Řepích a volal mu sanitku, když mu nevyšla pro sekce a můj bývalý spolužák Filip Kasal alias Svíce je Houtův spolubojovník v pravěkých dobách bmx…tohle byly pádný důvody odvážně se zeptat, jestli se můžu sklouznout. To, že kluci řekli JO mi asi navždycky změnilo můj pohled na stavění skoků i ježdění jako takový.

Nejdřív si mě okoukli na řadě malejch, asi 1,5 metrovejch skůčků, který jsou ale dobrou prověrkou techniky. Prošel jsem a jako další mě postupně čekaly lajny Chicks only (6 skoků), třetí level Just for fun s dvěmi verzemi pokračování buď rovně, nebo klopenkou do nejtechničtější lajny Candle zone, no a jako závěr řada macků: Go big or go home.

Začnete z dropu dva na dva s prudkým dopadem, tam naberete speed a následuje první, lehce do zatáčky postavený, šesti metrový skok. Následuje dalších 5…Na nic se nešlape, lajny se dají kombinovat, prostě úlet. Zapomenout na triky, lítat si pro sebe a pro radost, to je to o co tu jde, ten pocit z houpání, sem tam si to zkroutíte, dáte třeba xko. Ale hlavně si LÍTÁTE!!!

Tohle povídání neberte jako pozvánku, kluci to maj daný jasně a skoky si zamykaj. Berte to jako moje vyjádření, co v tuhle chvíli považuji za pro mě nejzábavnější formu ježdění a jako malý popíchnutí k tomu, stavět skoky dobře. Nebo vůbec něco stavět…Klukům patří můj velký respekt a dík za to, že mě a naposled i Klauzika nechali pohopsat:-)

Fotky jsou z mé návštěvy s turnovskejma frackama, fotil Kártíček a Tomaass, díky. Dvě fotky jsou od jičínského lokála Tomáše Berného, výborná práce, taky moc díky.

A to je vše. 

eMpTy 

Jedna z posledních a současně nejnašláplejších akcí letošní sezony se konala o uplynulém víkendu v Písku. Mega akce s názvem XBOX 360 Slopestyle byla v Čechách ojedinělá hlavně prostředím historického města. To přilákalo velké množství diváků, fotografů, médií a samozřejmě zájem jezdců.

Právě počet riderů byl ale omezen jen na pozvanou pětatřicítku, ve které se objevili všichni finalisté z letošního HF Kozzy slopestylu, ti nejlepší Češi, komplet polská špička, svoje zastoupení mělo i Rakousko a Německo.

Propagace závodu byla pojata ve velkém stylu, spousta sponzorů, televize, tři komentátoři, doprovodný program, riders meeting s předáním igelitek s dárky od sponzorů, pro jezdce zajištěné jídlo, pití, velká party po závodě, prostě servis (alespoň tak to bylo v plánu, více na konci článku).

Vysokou úroveň měly také překážky, vyrobené speciálně pro tuto akci. Začínalo se na konstrukci z lešení gapem cca 2×5 m do dřevěného dopadu, následoval funbox do zatáčky s kozou, 2m vysoká spina, uzký velbloud ve třech metrech a hamtačka na macatý step up-step down. Další byla dirtová sekce dvou skoků, první mírně transférový a druhý klasika, pěkně udělané, dřevěné rádiusy, vyšší dopady, paráda. Následoval velký naskakovací wallride u starobylého mostu, pár metrů po nábřeží a výjezd na rozjezd pro dva dropy 3 a 4 metry vysoké do dost placaté dopadu (auuu) a jako poslední quarter v řece Otavě.

Do Písku jsme dorazili v Pátek večer společně s Tomaassem a po příjezdu shledali, že trénink je v plném proudu. V klidu jsme si trať prošli a jezdit jsme šli až po riders meetingu, tedy asi od 10 do půlnoci. To je také jedna z výhod městských závodů – všechno nasvícené.

Chladné ráno a začátek tréninku, vše naskákáno překvapivě rychle. První poznatek je, že úroveň závodů bude vysoká, beka, káňa, supíky, barspiny, vše tam padá jak na běžícím pásu. Druhý poznatek je, že Polákům tahle trať sedí, stylaři radost pohledět. Ale ani Češi nejsou pozadu, prostě na finále má ten den nárok snad dvacet lidí. Z kvalifikace, která odstartovala v 13.00 postupuje ale jen deset…

Nezávidím porotě, kterou tvořili kluci okolo Vika Plase, rozhodování nebylo jednoduché. Výsledky kvalifikace snad budou někde na netu, tak pokud vás zajímají, hledejte. Za jezdce snad můžu říct, že jsme si to všichni užili a ani se nějak moc neřešil postup, fajn atmosféra.

Pauzu mezi kvalifikací a finále vyplnily různé atrakce, prostě show pro lidi. Po vyhlášení top ten začalo tuším v 16.30 finále, kde se odehrávalo opravdové peklo. Většina z nás to vyhrotila, takže nebyla nouze ani o pády. Holt když chceš na bednu musíš to tam poslat hlava nehlava…

To byl i můj případ. V tréninku a kvalifikaci jsem odjel backflip snad 10x na čistotu. Bohužel jsem se nedozvěděl, že na finále se odraz druhého dirtu posunul o půl metru dál. Takže si jedu stejnou rychlostí, na odrazu vidím, že něco nesedí, odrážím se, točím a …Ano, pokud hádáte, že jsem byl o půl metru kratší, hádáte správně. Z hrany mě to kopne do lidí, skáču tam jak na rockovym koncertě. Ale díky všem, co mě chytli, nemám ani škrábnutí, hehe. ( opět beko v Klauzovi, dobře ty, pozn Čárys)

A stupně vítěžů, a něco k výsledkům… 

K výsledkům:

10. Petr Kaplan-taky beko to klauz, taky nevěděl, že se to šouplo

9. Kuba Kalina-pěknej styl, hlavně cancany krása   

8. Tom „Leader“ Zejda-360 na prvním dirtu, hodně pěkně on
        

7. já-MT

6. Filip „žena“ Kamidra-holka s neuvěřitelnou zásobou technických triků
        

5. Maciej Ryndziewicz-polskej zabiják, dal velký drop, respekt!
        

4. Kuba Vencl-ten zná, trialová technika oblečená v emo hadrech

3. Marius Hoppensack-čistý jízdy, profík
        

2. Bartek Obukowicz-polskej diktátor, jeho 360nose mě dostává
      

1. Damjan Siriški-kdo jinej? Super jízdy, baví lidi, vše čistě!

Následovalo vyhlášení, předání cen a odchod na párty. Vzhledem k tomu, že jsem si tu jako jeden z mála zachoval čistou hlavu můžu říct, že tohle bylo dost. Hráli výborní Post-it, nějací hopeři (původně avizovaní Indy a Wich nedorazili…) a United Flavour, kteří rozvášnili dav k šílenství. Brněnská parta dělala bordel, Netro ve 21.05 na plech, místní mládež se toho nebojí, nevídaná koncentrace pěknejch holek, zmoštovanej Tygr excelentní taneční vystoupení na pódiu…
Celkově se to dá shrnout jako fajn akce, závody povedené, hodně diváků, nikomu se nic vážného nestalo a tenhle sport to určitě posune dál.

Abych ale jen nechválil, mám tu pár postřehů:

1) Chybí mi velké obrazovky, diváci ani rozhodčí nemají přehled o celé trati a vidí jen část.

2) To je spojeno i s hodnocením rozhodčích – každý hodnotí jen část a horší ze dvou pokusů se škrtá. Takže vyjde v podstatě ideální jízda – chybí celkový dojem, plynulost.

3) Diváci – chtělo by to víc života.

4) Ceny – asi bylo málo sponzorů, že nehodnotili aspoň věcnýma celou desítku. Peace nebo Adio dali málo triček? Komerční banka málo škváry? Nebo si pořadatelé myslí, že když jsi v Čechách v tomhle sportu v top ten, tak nic nepotřebuješ a žiješ si jak hvězda? Tak to asi jinak pořádaj fotbalový turnaje…no nic, tohle je na samostatnou úvahu.

5) Organizační zmatky – např. když se řekne, že večer je jídlo a pití pro jezdce zdarma, tak by to asi mělo platit…

6) Když se změní trať na finále, bylo by fajn, aby to finalisti věděli…

Doufejme, že tohle pořadatelé vychytají a my si užijeme příští víc podobných akcí. MT

super čtení napsal MT, a perfektní fotky na krabičku od mýdla nafotil stále se zlepšující Skříp. Díky oběma. 

Na vejšce jsme v rámci gymnastiky měli pár hodin aerobicu, dokonce z toho mám i zápočet, ale víte jak to chodí. Cvičil jsem tak dvakrát, jinak jsem se vymlouval na nemoc, zranění…na konci semestru donesl na papíru načrtlou sestavu, kterou jsem obšlehnul od spolužačky, na tu cvičitelku udělal smutný oči a zápis v indexu byl můj. Vychechtanej a nikdo mě na takový volovině už neuvidí. Jenže člověk míní, život mění…

Moje nejmilejší Helenka minule přišla s tim, že na aerobic chodí už dlouho, je to super, ať ukážu, jakej jsem sportovec, že se nevozim jen na kole a do kopce lanovkou…no prostě na mě zatlačila a jsou chvíle, kdy i ten největší hrdina podlehne. (ty měkokoto, cos čekal, ptám se? Čárys)

V týhle slabý chvilce jsem slíbil svojí účast a nebylo vyhnutí. Takže fajn, hodina aerobicu ve fitku na Černým mostě mě přece nerozhodí. Slečna H. měla doma nějaký povinnosti, přilítne na poslední chvíli, na recepci zdraví nějakýho frajera s mikrofonem, na první pohled neni na holky. „To je instruktor.“, špitne mi do ucha. Já začínám blednout.

Ve spěchu se převlíkám, scházíme se před šatnou, Helčá říká, že zabrala místo. Vcházím do sálu a čumim. 30 ženskejch! Děs! Dělám, že po nich moc nečumim, ale je to všude, elasťáky, topy. H. mě natlačí až skoro dopředu, bránim se, chce se mi brečet a utíkat. Prej teď už neni cesty z5.

Koukám, jedna postava nemá kozy. Hurá, chlap! Okoukne mě, já si prohlídnu jeho a pochopim…to taky neni heterosexuál. Tak to je konec. Instuktor pouští hudbu, rychlý disko a začne předcvičovat. Úvodní zahřívací taneční část je pro mě fakt peklo, neumim se hejbat, jsem mimo rytmus a poskakuju úplně naopak.Jestli si myslíte, že se schováte, tak ne, všude jsou zrcadla, vidí vás všichni!

Po 10 minutách něčeho mezi padoucnicí a tancem slavnosti slunovratu mě instruktor vysvobozuje, pauza na pití. Prej si máme vzít tyče a činky. Helen mi je donese a mě nějak nedojde, proč ty moje tak dlouho vybírala a chechtá se. Začínáme cvičit, posilování, klasika. Ty voe, najednou mi začíná těžknout, laktát se hromadí a já čumim, ženský v klidu a ještě se smějou. No nic, nevyměknu, vydržim a poctivě docvičim.

Zas pauza, uklízim tyč i činky a čumim, aha tak různý barvy tam nejsou jen aby to nářadí vypadalo pěkně a vesele, ale odlišuje je to podle váhy. Já dostal samozřejmě to nejtěžší. Díky Hell enko!

Poslední část hodiny je strečink, asi aby mě dorazili, tak jako hudební doprovod volí hudbu k muzikálu Kleopatra. Všechno mě bolí a k tomu mi ječí Absolonová. Na konci instruktorovi všichni tleskaj, já ho proklel do pátýho kolena. Helča ještě navrhuje, že zůstanem na další hodinu, která je čistě taneční. S hrůzou odmítám a mizím do sprchy…kde na mě čeká tohle.

S H. jsme pak ještě skočili na zmrzlinu, kterou jsem měl za odvahu slíbenou a já jel domu napsat vám tenhle návod. Jestli totiž marně přemýšlíte, jak ze sebe v pár minutách udělat vola a ještě se při tom unavit, tak vyražte na aerobic! MT

Můj chlebodárce, firma Dirt Parade, totiž tenhle seriál podpořila nějakýma těma cenama a bylo potřeba na to dohlídnout. Blbý děcko Tomaass, který se mnou strávil celý týden mě nechtěl opustit, takže si jel zazávodit se mnou. Je to asi nejhorší navigátor na světě, ale naštěstí jsem si zvyknul, že když řekne doprava, je to doleva…

Do Meziboří jsme dorazili asi v půl 11, akorát abychom viděli zábavu v plném proudu. Podnapilí lidé válející se po silnici, známé firmy bikervlasta, milhaus nebo dvořin jezdící na dětské plastové motorce apod. Já šel spát, předchozí týden mě dost unavil, ale z doslechu vím, že zábava pokračovala.  Jednoznačnými vítězi se stali tři rideři, kteří sbalili 33letou buchtu, se kterou si to rozdávali takovym stylem, že půlka parkoviště nemohla spát. Respekt!

Ráno po prezentaci jsem vyrazil seznámit se s tratí. Do kopce nás celý den vyvážela poma. Sice se na ní chvíli čekalo, ale přesto díky za ní, tlačení bych nezvlád. 

Trať trvala okolo minuty a půl, začínala na sjezdovce rychlýma odkloněnkama, po kterých se vlítlo do lesa, nějaký ten skok, esíčka, která se dala jet rovně, pár záludných kluzkých zatáček s kořeny, výjezd na sjezdovku. Tady byl zajímavý prvek: tři lavice za sebou, na které se jelo asi 40kmh a měřily metr. Takže strašný brzdy a tlumení…

pak zase do lesa, pár zatáček a cíl na sjezdovce. Trať hezká, rychlá, s několika techničtějšími pasážemi, které ještě zpestřil občasný deštík.

Celý závod provázely vtipné výstupy místního komentátora, který za celý den snad nezavřel hubu a ptal se i lidí po dojezdu do cíle na dojmy. Třeba Tomaass mu řekl, že jediný, co mu na trati vadí je ozvučení, protože komentátor je bohužel slyšet až nahoru…pak už se ho na nic neptal, hehe.

Přesný výsledky si zas najděte jinde, buď dolekop.com, nebo snad už fungující ofiko stránky. Já jen zběžně: junckům vládne Kaschtan, buchetkám Renča Válková, pevňákům Henďa a fully vykous Musilák. Gratulace všem! (pozn. Čárys : Maňas byl druhej, congras ! )

Jinak na závodech se objevili i lidi, který na závodech 3dh většinou vidět nejsou: Stokládové, Radek Broz, Čáryfuk a spousta místních střelců. Změna prostředí a nová trať se pozitivně projevily a bylo by fajn, kdyby Meziboří zůstalo v kalendáři 3dh cupu i v další sezoně.

Po závodech byl ještě nějaký koncert, ale to už jsem byl na cestě domu, takže informacemi z téhle párty nemohu sloužit. Ono se ale pár fotek někde jistě objeví…Snad to všichni přežili ve zdraví. Poslední závod 3déháčka se jede koncem září na nové trati na Ještědu, tak ahoj tam.

MT.

Fotky poskytnuty od mocných bratrů z ETBIKEZ, kde taky najdete celou mega galerii. Děkujeme! 

V neděli ráno jsme se společně s blbejmaděckama přesunuli do cca 30 km vzdálené Jilemnice, kde se měl odehrát dirtjump contest. Kluci tu maj na parkovišti moc pěkný skoky, jejichž kvalitu ale lehce narušil noční déšť.

Po počátečních rozpacích se ale nakonec začalo skákat, dorazilo i dost diváků a všichni jsme si to užili. Vyhrál to Klauz svojí povedenou jízdou káňo to noufůt na prvnim, čistá 360 na druhym, poťah na třetim a wallride. Kačenka na něj asi měla v noci opravdu dobrý vliv…

Pěkně lítali i místní lokálové, mě potěšili hlavně tim, že třičtvrtě jich jezdí na leaderfoxech a dirtparade! Díky!

Rozdali jsme tunu samolepek, trička z cen rozhodili do diváků, slušně poděkovali za pohodovou akci a rozjeli se domů. Klauz ještě cestou domů polepil plechovou žirafu sámoškama HF (720 už tam byla:-)) a i s Kačenkou spokojeně usnuli. Výborní spolujezdci! Praze jsme se rozloučili, Kačenka šla na vlak, Ádík si zavolal taxi (Klauze seniora) a já jel psát pár řádků vám…

Tak brzy někde naviděnou..

Byl to zas fajn víkend kamarádi!

A mega fotogalerie od Milhauze – děkujeme…

Vše začalo v pátek dopoledne, kdy mi Klauz senior přivezl do Prahy svého nezdárného zlosynka Ádíka, kterého jsem měl celou dobu na krku. Hned na úvod je třeba říct, že Ádík je nevychovanej fracek, kterej se ve městě chová opravdu jak sedlák. Jedem třeba centrem, on má stažený okýnko a řve na každou ženskou „Za kolik, za kolik…“ nebo stojíme u plný autobusový zastávky, on se rejpe v nose a řve: „Já ho snad nevytáhnu…“

Nejdřív jsme zajeli do skladu Electric, kde si Klauz vybral brýle, jedny motoX v barvách jamajky a jedny sluneční, co vypadaj jak ze dřeva…jsou krásný, ale na tu jeho šišku se hodí tak maximálně svářečská kukla…

Další zastávka byla v albertu pro papání, aby nám Ádík náhodou nezhubl a pak už rovnou do Turnova. Místní trať, kterou maj ve správě blbýděcka.klon se nachází v lese u sjezdovky Struhy, neni nijak dlouhá (časy okolo 1 minuty), ale umí být záludná.

Kluci jí totiž záměrně rozbíjej, dělaj díry, zasypávaj kameny atd. Už v tréninku na to doplatili dva elitní piloti HT kategorie, mladej Tom Weiss (odražený játra) a spd hrotič Faistik, který po nárazu do stromu také navštívil místní chirurgickou ambulanci. Brzo se uzdravte, kluci!

V pátek byla trať po předchozích deštích ještě nasáklá, ale počasí zapracovalo a kromě jednoho bahnitého úseku na závod kompletně vyschla. Zhruba 120 riderů na startu v sobotu kladně hodnotilo zejména časový harmonogram, který se poprvé letos na 3dh cupu dodržoval a jel se měřák a dvě jízdy. Konečně, díky!

Nebudu tu dlouho rozepisovat průběh závodu, v ženskejch vyhrála Kačenka Tothovic, v junckách Kaštan, ve fullech Matěj Charvát a v HT to všem natřel 4x rider s oholenejma nohama a v silničních tretrách Štěpán Novotný. S Henďou jsme říkali, že ta první rovinka je zbytečně dlouhá a šlapat se nám nechce…:-)

Pak jen klasický vyhlášení, vzali jsme ceny a s Klauzem a Kačenkou jeli k Tomaassovi, který se nás na noc ujal (děkujeme!). Proběhla pizzerie, Klauz, Tomaass a spol každej 5 piv (sedláci,no) já kolu a spát. Většinou každej do svý postýlky, jen Klauz do postýlky Kačenky (asi chce Ádík být taky mistr republiky). Muhahahááá !

A druhej den nás čekal dirt contest v Jilemnicích. Ale o tom až v dalším článku. -emty-

Fakt pěkný fotky jsou od Sašy, díky, a další najdete v megagalerii tady

pár chuťovek zde :

Tom ass ? 

Freedy Kaschtan Krueger 

Bahnivý úsek… 

horní klopky – na DH ideál…

Motocross ? 

Klasika… :)

nežer, si tlustej !  More cocaine…

Ach ano, ach…sašo děkujem.

Týden po prvním ČP se konal v Pelechově u Železného
Brodu druhý díl série 3DH cup. Vzhledem k tomu,že spousta lidí byla ještě
unavená z poháru a jely se i nějaké závody na Moravě, nebyla účast taková
jako v Jablonci, ale i tak mi cca 150 závodníků přijde hodně slušných! Já
na závody vyrazil v pátek, celý týden jsem řešil školu, takže jsem se
chtěl trochu svézt. Páteční odpoledne bylo slunečné, parking na louce, na místě
pražsko-roztocká banda, turnováci a pár dalších.

Po přivítání jsem se vydal na trať. Ta měří cca 500 metrů a za sucha je
hodně rychlá, časy něco přes 50 sekund. Záporem je absence vleku, ale zas to
neni takovej kopec, aby se to nedalo vytlačit. Start je na plošince, která vám
dá švuňk, následuje pár bouliček a první prudká levá s klopkou. Za ní se
to prudce lomí a následuje super traverz, s kořínkama a kamenama. Pak
esíčko a pole z kamenů, které se proti loňsku výrazně zjemnilo a
zjednodušilo. Škoda. Pak tu je pasáž po rovině, nějaká boulička, dablík a specialitka
zdejší dh tratě, step up-step down. Ten vám dá rychlost a přes uměle rozšukanou
cestičku plnou kamenů a děr vlítnete do lesa. Tam točíte do pravíčka přes díru
a spouštíte se přes horizont na divácky nejatraktivnější část
s vyskakovákem do zatáčky, před kterým je malé esíčko, následuje dubl, tři
boule a zas dubl. Pak rozbitá levá do posledního sjezdu ze stráně, uprostřed
které trčí krásný balvánek, interně pojmenovaný „sašův kámen úrazu“(turnovské
blbé děcko saša tu dokázal zvinglit bílý ráfek Skank do vrtule a ohnout kliku
Honím…dobře on). Dál už je jen cca 50 metrů šlapání v mírné levé a cíl.

Při tréninku sem objevil krásnou zrychlovací variantu okolo
posledního dvojáku. Neprozřetelně jsem jí ale ukázal Milhausovi, který si ji
samozřejmě chtěl vyzkoušet a při jednom z jeho pokusů ho viděli členové
pořadatelského 3dh teamu. Zřejmě tuhle variantu neměli natrénovanou, takže
nakázali místním stavitelům objížďku předělat…No nic, škoda.

Trénink jsem si ještě zpestřil boxerskou vložkou
s ladou-oiem, který jako správný bitkař donesl rukavice. Začal do mě bušit
v neskutečné frekvenci, já se chvíli kryl, pak mu dal dvě, nechal ho tam
ležet na zemi a šel zas jezdit…

Po tréninku následovala očista, grilling a…turnovské
náctileté zlo. To co blbý děcka.klon předvedly stálo za to. Do 22.00 se
dokázali z jedné flašky vodky, pár piv a nějakých zvláštně zapáchajících
cigaret upravit opravdu ve velkém stylu. Absolutní jedničkou byl Milhaus, který
nejprve s kolegou Márou rozjeli soutěž ve fackování, než si Míla roztrhl
ret. Pak utekl do lesa, kamarádi ho našli sedět na stromě a na dotaz co tam
dělá odpověděl: “prodávám knihy“! pak nám vyprávěl něco o tom, že to s dh
myslí vážně a že „sportuje na výsledek“. Následovala pro diváky tohohle
kabaretu nejzábavnější část, kdy se s Márou střídavě plácali páskem přes
holou prdel…nejdřív plátěným, pak kůže. Vyznaj se, to teda jo! V závěru
jsem ještě Milhausovi nakreslil na obličej fixou brýle a z Máry udělal
Adolfa. No a šlo se spát. fotky snad nějak budou na blbejchděckách.

Přes noc zapršelo, takže ráno se z trati, která má
jílový povrch stala neskutečná klouzačka. Postupně ale vyschla a poslední jízda
byla téměř za sucha. Pořadatelům se bohužel rozbyly v průběhu dne tři
centrály, takže závody měly mírný skluz a jely se jen dvě měřené jízdy. Tohle
by chtělo zlepšit. Tolik nás tam není a tratě jsou krátké, tak proč nejet 3x?

V průběhu dne se okolí tratě velmi slušně zaplnilo
diváky a atmosféra byla velmi příjemná. Zase tam byli nějací chuligáni, co
poctivě fandili…

K výsledkům: buchtičky vyhrála Jana Trojanová, fully
Kubajsz, juncky nejlepším časem Kaschtan a pevný Hendrich.

Já těsně před cílem potahuju poslední mezičku ze zatáčky,
hodí mě to do bočáka a vidim že je konec a jdu. Najednou moje zadní kolo
trefuje „sašův kámen úrazu“, ten mě z levýho bočáka hodí do pravýho,
následují dva panty jak od Evertse a…ty krávo ono se to chytlo! Sem to ale
kua klikař! Zachránil mě šutr, kterýho se ostatní děsí. Zbývajících 50 metrů do cíle se jenom
směju…3 flek. Tohle mě baví, to kolo mě vždycky něčim překvapí!

Následuje vyhlášení, které banda chuligánů opět různě
narušuje a odjezd domů. Ty jo, to byly zase fajn závody!!!

MT

Za fotky děkujem Blbejmděckám.klon 

Těšili jsme se s Čárysem, že si tam spolu uděláme pěkný víkend, jenže jeho povinnosti byznismana byly důležitější. Takže i přes to, že jsme tam byli oba nedávno trénovat, nabytých zkušeností jsem mohl využít jen já.
Na sever jsem vyrazil v pátek v pravé poledne společně s Czertem, xpivem a zbytkem pražský bandy, cestou nakoupili dobroty na gril a do JBC dorazili tak akorát, abysme stihli spuštění vleku a první lano. Na místě už byli někteří hrotiči, např hejnickej Kubajs, co se každou jízdu válí…

Pro ty, kdo jste na Dobrý vodě nikdy nebyli, tak vězte, že to neni žádná bikroska z kopce, ale pořádně rozbitá dh palba. Jak by řekli brnáci, "Pyčo je to rozšukané jak pyča!" Škoda, že to neni 3x až 4x delší, dal by se tam jet snad i svěťák. Takhle to ti nejrychlejší jedou okolo minuty. Ale je to výživná minuta, fakt jo. Samá votáčka, kořen, boule, kameny, plus jeden dvoják. Pořád tam musíš něco řešit a dávat pozor, stopa se vyjíždí a mění a najít tu nejrychlejší dá práci.

Páteční trénink proběhl super, sjel jsem to snad 20x, nahoru mě tahala poma, když si vychytáš, jak na ní, je to pohoda, ale některý jedince (spíš jedinky…) to tam párkrát pěkně povláčelo. Sestříhat z toho video, tak v Neváhej a toč tutově vyhraješ. 

Večer se na místo postupně začalo sjíždět mraky známejch tváří, večer proběhla klasická párty, někdo v hospodě, někdo grilling, kecačka, tradiční témata: kola a čubky…

 Na noc a na sobotu byl hlášenej déšť, ale za celej víkend snad dvě kapky, jinak sunshine, díky Ty nahoře!

Ráno vstávání, já pozdě, jako vždy. Začíná registrace a peklo! Hodně přes dvě stě přihlášenejch lidí, nářez. Fronta všude, na registraci, na vlek, na limču. Ale pořadatelé jsou operativní a zvládli to. Celý dopoledne trénink, zrušili měřák a jely se jen dvě jízdy. S asi na 3dháčku normálním hodinovým skluzem. Ale žádnej stres, spousta známejch, fandění, no pohoda. Hezký počasí přilákalo i hodně diváků, lidi jsou hladový po krvi…a my jim jí dáme!

Výsledky budou na netu, ale jen zběžně: v bábách první Katarína, zařízla spoustu kluků, dobře ona! Druhá Sirena Pádlistová, dobře opsala stopu. V junckách výborně Kaschtan, je to zabiják, jezdí krásně. Druhej hejnickej Kubajsz, metrosexuál, co umí na kole. Třetí Klauzik, celopéro mu asi sedí.

V jelitě třetí Krab, druhej Kubajsz(přivezl si lolitku, ten zná) a první nějakej domácí Adam Vagner. Jeho jízdu vidět, to je koncert!

No a pevný. Bylo nás asi 45, paráda, kluci zbrojí, všichni velký vidlice, spd, šlapou, děs. Já první jízdu na jistotu, stejně chybuju. Aspon vim kde zrychlit. Mezi jízdama usínám, přicházej mi říct, že sem první. Co tam museli teda dělat ostatní, to nechápu. Druhou sem si řek, že napálim hop trop. Samozřejmě trop. Na bouli nohy ven, já dopadám v nofootu na sedlo a ohýbám ho do pravýho ůhlu. Prej sjezdová tioga…pro jistotu si ještě sedám koulema na gumu, krásně si přes ně nakládám. Dojedu jen aby se neřeklo, sahám si do kalhot, krev. Super. Odřel sem si koule fest a ještě i narazil, bolí mě z toho břicho.

No nic, to je muj příběh. Nakonec mi výsledek z prví jízdy stačí na druhej flek, vyhrává Hendrich.
Tak toť vše, du si dát led mezi nohy. A vy neseďte doma a vrazte taky na závody, vidět po tý době kámoše je super!
MT
 

Jo, fotky jsme ukradli z Blbý děcka tečka klon .  A ne, Tomaassi, nebudem se o tom bavit. Ne, opravdu ne. Drž hubu. A vy ostatní, pro víc fotek klikněte sem . (Opět drž hubu, Tomaassi) A komplet výsledky jsou tady : Kdo jak letěl.

Tak hned na úvod sezony, hezky na rozehřátí, připravil v brněnský hale Rondo Majkl Matys spolu s agenturou Forsage monstrózní akci nazvanou Freestyle games. FMX, freeski a snb jibbing, inline, skate a flat exhibice a dirtjump na horskejch a street na malejch. Jako kulturní vložka nějaký tanečnice s holym pupkem a tanečníci, co se točej na hlavě a koncerty kapel Pod vlivem a Hazydecay.

Na blízký východ jsem vyrazil v sobotu brzo ráno a do auta si neprozřetelně nasadil dvě elitní český sjezdařky Kačenku Tothovic a Terezku Votavovou. Co se od nich za dvě hodiny cesty tam a dvě zpět dozvíte, je neskutečný…z trendů v oblíkání plynule přejdou do probírání posledních bajkovejch videí a hned na to zabrousej do problematiky balení kluků na líbimseti. A celý to prokládaj neustálym chichotánim…no aspon jsem neusnul.

Takže k závodu: po nezbytnej formalitách typu registrace, pásky na ruku a sto padesát kontrol od security jsem pronikl na původně ledovou plochu, která byla pokryta dřevěnýmy deskami, na kterých pak ještě v části pro fmx a dirt ležela hlína. Na jibbing tu byla nějaká lámačka, pár skaterů a bruslařů hoblovalo bednu a flataři si blbli na plácku. Na fmx tu byl tak 15 metrovej skok s poměrně úzkym dopadem. Podmola, Koreně i Kuchaře dost brzdil nízkej strop Ronda, ale i přesto odváděli velmi slušnou práci.

Na bmx street byl vybudován park, obsahující mini, do který se dalo naskakovat tráďż˝?ama, spinu, funbox a nějaký rádius a banky s wallridama.

Nebudu tu podrobně rozepisovat všechny výsledky a triky, ani si je nepamatuju, ale co mě zaujalo:

Faifer s kreativním tailwhipem z rádius parku do dopadu dirtu,Fox Skupin s besttrickem fufanu to icepick na wallridu,
Benyho vejšky, Benda a jeho plynulej styl bez brzd a vzhled křehké a smutné dívky – emo jak má bejt, pak asi deset Bendovejch kopií, Senad Rosic a neskutečný technický komba a celkově hodně slušná vyježděnost spousty kluků. No a vyhrál to Beran…zaslouženě, o tom žádná. 

A dirt : rozjezd z asi šestimetrový dřevěný konstrukce a dva dirty s dřevěnejma odrazama. Dopady mohly být výšší, ale prý došla hlína. Hlína nebyla úplně tvrdá a podklad dost brzdil, takže s doskočenim druhého mělo spousta lidí problémy. Do tréninku a první kvalifikační jízdy nastoupilo dost přes 40 lidí,z nich se vybralo dvacet a pak osm, kteří jeli o umístění. První tři pak postoupili do večerního fajnlu s deseti zvanejma pro riderama.

V tréninku bylo k vidění taky spousta skvělých záležitostí, třeba typ na stinkyně na 24“ kolech, co dával strašný pekla, ale snad nic neodjel a vždycky se štíp. Chtěl jsem si ho pak prohlídnout, jestli není z gumy, ale zmizel. Pak třeba kluk, kterej vyskočil, strašně jí poťáh a ve vzduchu zařval „kůůůn“! Nebo borec co se na to asi desetkrát rozjel a před prvnim zabrzdil. A když se konečně odhodlal, vyslal tam vytuhláka to přeďáka metr za – to bezvědomí – to sanitka…vražedný kombo!

Jinak to tam docela padalo, nějaký ruce, nohy, xka, pár lidí 360, Klauzik supík za sedlo a jeho káno, ale pomalej na druhym atd.

Na večerní část se první ještě tak o metr posunul, aby to mělo ten správnej říz. Každej rider měl dvě jízdy, ve kterých se to slušně vyhrotilo, beka, tailwhipy, 360, supíky atd. Já byl v druhý jízdě krátkej při beku na prvnim skoku, potáh sem ho pěkně do vejšky a pomalu což se logicky muselo projevit na dýlce. Tahle školácká chybka měla za následek hodně slušný posazení mezi kozy, úder nosem o představec a odchod na ošetřovnu. Takže zbytek jen z doslechu:

Nekousli se lidi jako Gaspi, Maroši, nebo vítěz Kozzy slopestylu Wojtus Gola… Vyhrál to Damjan, s překrásnym štýlem a trikama na čistotu. Druhej nějakej polák, pardon, jméno si nepamatuju, dával pěkně backflipy, 360 a barspin to xup…zbytek výsledků si najděte třeba na ofiko stránkách, nejsem vševěd.

Závěrem : diváku dost, atmoška fajn, závody našláplý. Jako zápory bych zmínil systém závodu – lidi na velkejch se málo svezli (to byl asi největší problém spousty lidí : skočili si tak 5x…) – pořadatelé zřejmě nepočítali s takovou účastí a osobně bych pozměnil trochu skoky (dopad vejš a pevný odrazy, takhle se to furt kývalo a někam posunovalo). Jinak každopádně dobrá práce, sice se mi to jako pražákovi říká těžko, ale Brno je zlatá loď…

 Manas Tomek.

Poznatek redakce  : Děkujem velice Manasovi, parádní počtení, jako bych tam byl. dobře ty, díky. A díky Flatovi za fotky, je to pánešek všech. (Ta kozatá buchta se ti fakt líbila, což ?)

Je to v podstatě hangár na starým letišti, ve kterým je dřevěnej park i s foampitem. Uvnitř bylo asi 15 bikerů, vesměs na malejch a věkovej průměr cca 15let. Co mě ale překvapilo, byl ten diktát! Lítali v mini metr nad koping a dělali neskutečný technický prasárny.

Já po dlouhý době vytáhl svýho dirťáka, teda prvního ocelovýho leaderfoxe s pevnou vidlí a na čtyřiadvácách.

Docela sem se trápil, zkoušel triky do foamu a testoval koleno, jestli už je ready. Po 4 hodinách skákání a brodění se v molitanu toho nechávám, sem grogy a nohy mam domrdaný od kola, jak sem na něj párkrát spadl. Tohle bylo hodně výživný. Balim a vyrážim směr Potštejn, kde se druhej den jede sjezd. I když mě všechno bolí, v rádiu hlásí na neděli sunshine, což mě přesvědčuje v tom, že dh pojedu.

Do Potštejna dorážim asi v 10 večer a hned jdu spát. Ráno se budim v 8, ale fresh teda nejsem, modřiny se rozležely a mě dělá problém i vylízt z auta, to bude príma den! Procházim si trať a nestačim se divit. Dlouhá, technická, poctivě vyznačená, tady by se dal jet i pohár.

V cíli nacházim Cubeho a ten mi podává informace. Závod je ilegál, ale už asi 4 roky. Startovný žádný. Všechno v klidu a pohodě, start v jednu. Bohužel není vývoz. Jdu si pro kolo a vyrážím. Z kola je to ještě lepší než to vypadalo, furt zatáčíš a snad na každym metru něco řešíš. Milion možností, kde se smotnout. Baví mě to moc, zkoušim různý stopy a hledám poslední zdroje energie.

V jednu se stavím na start už řádně vyšťavenej, moc nešlapu, houpu se a snažim se o bikros, druhou to samý. Stejně to ale v obou posíram a zahazuju. Nějak mě to ale neštve a dal bych ještě jednu jízdu. Ostatním se ale nechce, tak to balim taky. Jinak fully vyhrál Čep a pevný Peškar…

Než sem se převlík a sjel autem k cíli = místu vyhlášení, bylo po něm. Překvapilo mě, že na mě zbyla pneumatika, jako cena za 3.flek! Vyhlášení bylo totiž udělaný formou výběru a první zmizely ceny jako pornočasopisy a pivo, gumu nikdo nechtěl… Celkově prostě super závod na bomba trati, pořadatelé to maj zmáklý a kdyby se poladila profičasomíra a vývoz, tak je to asi nejlepší ilegální lokální závod na světě. Díky, kluci!

Už se chystám na cestu do Práglu, když mi místnáci říkaj o dirtech ve Vamberku. Prej to musim vidět. Jsou to skoky Zdenka Kotyzy z parkpilot, co staví překážky, lajna tří velkejch s parkpiloťáckejma dřevěnejma odrazama, vedle tři malý, tráno, vólo a drop, co se dá poslat od 2 do 10 metrů hloubky.  Z posledních sil vytahuju dirťáka a zkoušim poskákat, je ale mokro a na velký chybí rychlost.

Každopádně další lokalita, kterou chci navštívit za lepších podmínek, skoky super na učení a legální, ale cestu k nim si moc nepamatuju, pokud chcete podirtovat, spojte se se Zdenkem ( www.parkpilot-ramps.cz ) a ten vás navede. Takže tim jsem ukončil svůj víkendovej trip, pekelně unavenej, ale plnej dojmů. 

A až vyrostu, pořídím si sk8 shop, abych moh na takovýhle výlety tak na 14dní 2x do měsíce!

Paaa, Tomek

Začnu z trochu jinýho soudku než jsou kola. Vždycky mě bavilo skákat a je jedno na čem. Na lyžích, na motorce, na kole… Nedávno muj spolužák Rohlík přišel s tim, že si udělal kurz a skáče padákem. Prej to musím zkusit, nic lepšího není. Ríkal jsem si, že přehání. Když mi ale postupem času říkalo čim dál víc lidí, že kdo nevyskočil z letadla, neví co je adrenalin, rozhodl jsem se.

Hned od začátku bylo jasno v tom, že nechci tandem, ten je pro teplý. (pozn. Čárys : správně chlape! ) Po absolvování rychlýho kurzu na zemi mi sdělili, abych dorazil v pátek navečer do Kolína na letiště. Tady jsem obdržel instrukce jak se to řídí, co dělat, když se něco posere a ukázali mi video, co se může posrat (není toho málo, ale prej se to nestává, jen abych to viděl…). V sobotu ráno ještě krátkej nácvik parakotoulů, šup do montérek(aby mi nenastydly záda…) a vytlačit si letadlo z hangáru (nemá zpátečku, víte?)

Pak mi nasadili padák, deset kontrol jestli mam vše ready a „nasedni“! Lezu dovnitř a se mnou dalších asi 12 zoufalců. Andula (to letadlo, starý asi jako Čárys) se staví na začátek dráhy a končí sranda. Zdá se mi, že motor škytá, tohle nemůže vzlítnout! Pilot dává strašnej plyn, povoluje brzdy a během snad 150 metrů se odlepuje od země! Nepochopil sem…

Krouží okolo letiště a na vejškoměru na ruce mi ručička furt stoupá. Instruktor, co je s náma nahoře je v pohodě, zato místní typ z letiště, co si de dát svůj asi 2000 seskok je fakt zmrd. Směje se, schválně otevírá dveře, aby nám ukázal jak sme vysoko a korunu tomu dodá hláškou „a takovej ste mohli mít pěknej den, hehe“ nejradši bych ho vykop ze dveří, než to ale stihnu udělat, vyskočí sám…než se naděju, sem na řadě. Instruktor na mě ukáže, du ke dveřím a on zařve VPrED! A plácne mě po rameni. Mam zalepíno, jako snad nikdy. Odrážim se, letim, počítam do tří a kouknu nad sebe. Letedlo mizí a já vidím zmuchlanej kus látky a k němu šnůry. Ty jsou lehce do spirály, takže mě to roztočí do solidní 720. Pak hrábnu po řídicích šnůrách, 3x zapumpuju a padák se nafoukne. Pěknej, barevnej!

Koukam na výškoměr, jsem 1000metrů nad zemí a drží mě jenom pár šnůrek. Všude ticho, jenom vítr, jek šustí. Zkoušim zatáčet a jsem překvapenej, jak to funguje. Pak si tam asi 700 výškovejch metrů blbnu, kroužim a čumim po krajině. Pomalu klesám k letišti a jako bonus se vyhýbam právě přistávající andule. Pak natáčim padák proti větru a registruju, jak se blíží země. 3 metry nad ní přitáhnu obě řídící šnůry, padák brzdí a já došlapuju na zem krásně měkce. Ty vole, sem dole!

Jdu se podělit o dojmy s ostatníma a je rozhodnuto. Našel jsem další zábavu, do který budu vrážet prachy. Díky, Rohliku! Jestli vás tohle povídání nějak zaujalo, tak vězte, že ty pocity popsat prostě nejde. To musíte zažít! Takže jestli chcete zažít něco fakt napínavýho, rozhodně si běžte skočit.

A já (Čárys) vám můžu jen potvrdit, co tu Manas napsal. Je to prostě nejvíc, a kdo neskáče, ten nepochopí. Mazejte na to, ještě chvíli bude počasí přát…

A v neděli jsem se vydal na tradiční akci, pořádanou Michalem Marošim v Benátkách nad Jizerou pod názvem King of Jizera…

Jedná se o skoky do vody na kolech a kdo z vás to někdy zkoušel, dá mi za pravdu, že to je velká zábava! Do závodu se přihlásilo tušim 6 skokanů-plavců, vybavení se skládalo z libovolného biku se zamotanou nafouklou duší v rámu nebo pet flaškama a většina jezdců měla i neopreny.

Triky se vzhledem k parametrům skoku daly doooostatečně protáhnout, super byl hlavně neskutečně dlouho podrženej backflip xup místního oblíbence Benyho, kterej se taky jako jeden z mála skokanů snažil kola udržet i na dopadu. Zabijácký byly taky pokusy o frontflipy a doublebeka Toma Nádra, který končily většinou stylovejma placákama na záda. Ale respekt!

Na závěr jsem si nechal šílence, jehož jméno mi bohužel vypadlo. Typ co jezdí za motorkou 190km/h na kolečkovejch bruslích, skáče do vody z 16 metrů apod…Tady předváděl neskutečný gymnastický kreace, kdy z kola vypad už na odrazu a pak se jenom tělo točilo kolem všech možnejch i nemožnejch os. Bum, rána a šel znova…asi byl vyrobenej z gumy, jinak nevim…

Na výsledky jsem vzhledem k začínajícímu dešti nepočkal, od řeky k zaparkovanýmu autu to bylo dost do kopce a já měl strach, abych to pak o berlích nahoru vůbec vyjel… Takže to byl můj víkend, musim říct že jsem si ho i z pozice diváka užil. Mějte se fajn, paaa, manas tomek

A my z JČR děkujem…

Já ho vzhledem k momentální zdravotní indispozici,
konkrétně pozůstatkům z Kaplickýho slopestylu strávil v roli diváka na
dvou kontestech, který rozhodně stáli za to a tak se mi zdá fér se s
váma podělit o zážitky. Akorát omluvte nekvalitní fotodokumentaci, díky
špatné pohyblivosti jsem fotil z jednoho místa a většinou vleže…

V
sobotu se v pražskejch strašnicích konalo Mistrovství ČR v dirtu. Já se
tam vydal za účelem nabrání inspirace, protože ať se nám to líbí nebo
ne, menší kola jsou před mtb trochu napřed a to jak v technický
náročnosti triků, tak STYLU. Navíc světovej trend je jezdit štýlo a
triky z malejch kol i na horskejch, takže všem doporučuju jít se někdy
na podobnej závod mrknout.

Strašnický dirtiště doznalo pod dohledem
Toma Vondráčka a pár dalších ortodoxních dirtařů velkých změn a z
daného prostoru se jim podařilo vytěžit maximum. Rozjezd tvoří hromada
hlíny velikosti menší hory (v současnosti to bude asi nejvyšší bod
Prahy) na které je vybudován zrychlovací gap a pak už to většinou
rajdrům vyšlo bez šlápnutí na první skok s několika odrazy a ideálnim
dirtovym dopadem, kterej je výš, než odraz, ale zároven dostatečně
prudkej, aby to vyšlo na další skok.

Ten je zajímavej předevšim tvarem
odrazu a dopadu, kterej se těžko popisuje. Jsou zkrátka rádiusové i v
horizontální rovině, což umožnuje efektní transféry a variabilní délku
skoku. Za druhým skokem je mega wallride a na závěr menší lajničky
zpět, které ale ještě nebyly moc jezditelné a proto se většinou končilo
právě vólem.

Jezdci byli rozděleni do dvou skupin, podle úrovně
výkonnosti na mastry a experty. Ve slabší kategorii startovali hlavně
mladší jezdci, ale i na nich byla vidět velká snaha a pár talentů se
tam rozhodně našlo. Hlavním byl určitě vítěz Adam Trnka, ten sázel s
přehledem 360 a ve finále do nich nasázel i xka, turndowny…a hlavně
žádná křeč!

V profíkách nechyběl snad nikdo z dirtový špičky, kterou
úspěšně doplnili strýtař John Martínek a především slovenský host Dušan
Antalík. Opět byly hlavním tématem 360 v kombinacích s dalšíma trikama.
Backflipy zkoušelo jen pár lidí a vesměs neúspěšně.

Nebudu se tady
zminovat o všech, jen to, co mě zaujalo:

parta livestyle bmx:
neuvěřitelnej styl jak lítání, tak oblečení, nízký úzký dámský džíny,
uplý trika, nohy u sebe…

Martínek: první skok jen tak přelít rovně, na
druhym pekla, jako 360 double barspin, tailwhip superman…

Beny:
nejhustší trána…

Caha: pekla na vólu…

Herink: stylový kombinace…

Antalík: odjetej backflip turndown…

Nakonec výsledky: 6.Martínek,
5.Benda, 4.Karlík, 3.Herink, 2.Caha,1.Antalík

A já Čárys děkuju za report.. Zítra budem pokračovat Manasovým nedělním výletem na skoky do vody na King of Jizera. Stay tuned on da bike wave…